...další články

Adéla Gondíková exkluzivně pro Žurnál

Dnes jste tu s komedií Světáci, která je divadelní verzí slavného filmu. Drželi se tvůrci striktně filmové verze?

A. Gondíková: Ano, divadelní verze je úplně stejná jako film, ale přepsání filmu do hry vůbec nebylo snadné. Hrajeme ji tuším už dvanáct let. Na začátku bych tomu ani nevěřila. Lidi na Světáky nicméně chodí pořád, tak proč to stahovat, že?

V Divadelní společnosti Háta jste kmenovou členkou. Jak dlouho už jste v tomto angažmá?

A. Gondíková: Tak teď jste mě dostal! Od roku 2000? Nebo 1999? Každopádně už hodně dlouho. (smích) Moje první role u Háty byla hra Na správné adrese.

Jsou vaši kolegové v Hátě jen kolegové, nebo jste parta přátel?

A. Gondíková: Po všech těch letech jsme spíš taková velká rodina. Na zájezdních divadlech spolu trávíme strašnou spoustu času, takže mimo se vlastně ani stýkat nemusíme. Ale když má někdo třeba narozeniny, tak to se samozřejmě sejdeme, to zase ano.  

Prošla jste i spoustou úspěšných seriálů, moderovala jste řadu televizních pořadů. Lze říct, že je nějaká vaše pracovní činnost hlavní? Kde se cítíte nejlíp?

A. Gondíková: Víte, mně právě vyhovuje střídání toho všeho. Pestrost je v naší branži to nejzajímavější. Ale divadlo je základ, to vám řekne asi každý herec.

Váš zatím poslední televizní počin je seriál Poslední oběť. Rýsuje se před vámi něco dalšího?

A. Gondíková: Rýsuje, ale já o tom ještě nesmím mluvit, televize si to hrozně hlídá. Můžu snad říct jen to, že se jedná o seriál. A tuším už teď v květnu by se měl vysílat pořad o organizaci věcí v domácnosti, kde účinkuji taky. Není to tedy pořad o úklidu svinčíku, nýbrž spíš o nastolení nějakého systému. Významné procento věcí se vyhodí a zbytek povolaná odbornice roztřídí, uloží, zorganizuje…

S vaším manželem Jiřím Langmajerem jste hrála jen v Doktorovi od jezera hrochů, je to tak?

A. Gondíková: Asi to tak bude. Proč nás společné hraní ve filmech míjí, vlastně ani nevím. Prostě se další takový film, jako vámi jmenovaný, nenachomýtl. Ale určitě není všem dnům konec.

Přečetl jsem si, že se na účet manžela ráda pobavíte.

A. Gondíková: Jo, to zase jo. On říká, že se mu směju pořád. Koleduje si o to. Každý den má takové mikrosituace, které jsou většinou k uválení. Ani na něj nemusím nic vymýšlet. Přichází to úplně samo a znenadání.

Nedávno prý spáchal nějaký průšvih v kuchyni…

A. Gondíková: Jo s mixérem. Zapomněl v něm lžičku a pustil ho. A ono to rozhodně nebylo poprvé, v mixéru manžel něco zapomíná pořád. Akorát, že tentokrát to bylo trochu větší. Exploze. Kuchyně kompletně zasviněná, mixér na odpis. Už máme nový. Dost mě to pobavilo.

Ještě k filmu Doktor od jezera hrochů… S jeho režisérem Zdeňkem Troškou jsem mluvil už několikrát a vždy na mě působil jako naprosto pohodový člověk. Vnímáte ho taky tak?

A. Gondíková: No jistě! Zdeněk je pozitivní sluníčko a každý herec s ním dělá moc rád. Já samozřejmě vím, že jeho filmy mají i odpůrce, ale na natáčecím place je to úplně jedno. Zdeněk je skvělý. A když už jsem to zmínila… Kritika na jeho filmech mnohdy nenechá nit suchou a podívejte se, vysílají se pořád a lidi je milují. Poznávají v nich sami sebe i druhé.

Kamarádíte se s Ivou Pazderkovou. Troufla byste si na to, co dělá ona? Na improvizační stand up comedy? Na stojáka?

A. Gondíková: Vůbec ne. Iva to dělá skvěle a já bych si na to rozhodně netroufla. Při moderování taky často do jisté míry improvizuju, ale to není totéž, tam přece jen nějaká příprava je. Stoupnout si před publikum k mikrofonu a zahájit stoprocentní improvizaci s de facto minimální osnovou, to není nic pro mě.

Co vaše spolupráce s bratrem Daliborem? Děje se zde něco?

A. Gondíková: To víte, že ano. Moderujeme spolu poměrně často. Plesy a jiné společenské akce. Jinak v divadle se nepotkáváme, každý totiž hrajeme někde jinde.

Při našem posledním rozhovoru v roce 2008 jsme se bavili o vaší zálibě v rychlé jízdě. Změnilo se od té doby něco?

A. Gondíková: To už mě přešlo. Autem sice jezdím pořád ráda, ale s tou rychlostí už se krotím. Taky už jsem trochu zestárla, že? A pokuty platím nerada.

Dostáváte je často?

A. Gondíková: Moc často ne. A když už, tak je to za překročení rychlosti o deset kilometrů atp. Teď mi zrovna jedna přišla. Tisíc korun. Na padesátce mi naměřili padesát devět! Hotový pirát silnic!

Nemůžu se nezeptat. Hlavně za čtenářky. Vypadáte pořád stejně. Jak to děláte? Zdravá výživa, sport…? Nebo máte štíhlost v genech?

A. Gondíková: Právě že poslední tři, čtyři roky nedělám skoro nic. Poměrně hodně chodím s pejskem, ale to je asi tak všechno. Takže to možná opravdu budu mít v genech.

A když někdy hřešíte, v čem to spočívá?

A. Gondíková: Mám moc ráda sladké. Sladká tečka po jídle prostě musí být. Jsou chvíle, kdy sladkosti zkrátka neodolám. Před chvílí jsem slupla banánek v čokoládě.

Na závěr vážnější otázka. Ministr financí zvažuje zvýšení DPH pro divadla a principálové svorně naříkají. Napřed covid, pak zdražení energií, teď tohle… Není toho na divadla už skutečně moc?

A. Gondíková: Já o tomhle moc informací nemám, nemám čas tyhle věci sledovat, ale jestli kvůli tomuto kroku podraží vstupenky, pro divadla to dobré samozřejmě nebude. Od covidu se to na naši branži opravdu sype a je dost možné, že to už některá divadla neudýchají. Teď mohu s povděkem konstatovat, že lidi do divadla chodí. A to jsou vstupenky výrazně dražší než před covidem.

Doba je těžká, ale vy působíte velmi optimisticky. Jak si svůj optimismus udržujete?

A. Gondíková: Nekoukám na zprávy, ani je moc nečtu. Ne že by mě nezajímalo, co se doma i ve světě děje, ale snažím se, aby mě to všechno psychicky nesemlelo. Léčba smíchem u mě funguje.

- Sváťa Doseděl -