Aleš Háma exkluzivně pro ŽURNÁL

Frankie & Johnny… Co se vám na této divadelní hře líbí nejvíc?

A. Háma: Nejspíš to, že popisuje strasti a slasti toho, když se sbližují dva poměrně starší lidé. Určitě je to totiž jiné, než když se sbližují dva patnáctiletí. U starších to funguje jinak. Každý člověk je solitér, jeden druhého opatrně oťukává, zlehka našlapuje, dělá kompromisy… A právě o tomhle všem jde dělat humor, ovšem humor decentní, nikoliv takový ten třeskutý za každou cenu. Mám rád humor načichlý životem a přesně na takovém humoru je postavena i hra Frankie & Johnny. Takže to se mi na té hře líbí nejvíc.

Vaší hereckou partnerkou je zde Tereza Kostková. Jak se vám s ní hraje?

A. Háma: S Terezou se mi pracuje úplně úžasně. Máme velmi podobné názory, jak profesní, tak životní, a rozumíme si spolu i mimo jeviště. Je hrozně fajn, že jsou ještě ženské, které mají smysl pro humor. A Tereza patří mezi ně.

Do povědomí lidí jste se dostal i coby taxikář z televizního soutěžního pořadu Taxík. Jak vlastně natáčení Taxíku probíhá? Soutěžící jsou skutečně vybíráni náhodně?

A. Háma: Tak napůl. Soutěžící jsou i lidé, kteří se do Taxíku přihlásí prostřednictvím webu České televize. My pro ně někam dojedeme a začneme natáčet. Minimálně polovinu soutěžících však opravdu náhodně sebereme na ulici.

Jak se lidi tváří, když si zavolají taxík a přijedete vy?

A. Háma: Různě. Někdy je musíme k nastoupení trochu přemlouvat, ale většinou se s nimi dohodneme. Pochopitelně se najdou i tací, kteří nás pošlou kamsi, to je život.

Znáte Prahu natolik dobře, že vám nedělá potíže řídit a zároveň vést soutěž?

A. Háma: Já říkám, že ze mě Taxík udělal ženskou. Naučil jsem se totiž dělat dvě věci najednou, což prý chlapi většinou neumí. Fakt ale je, že při natáčení jezdím pomalu a velice opatrně. Navíc mám navigaci, takže to opravdu není až takový problém.

Jaký máte z lidí dojem? Co se vědomostí týče?

A. Háma: Je to takové širokospektrální. Medicínsky řečeno. Někteří vědí hodně, jiní zase vůbec nic. Takže to hodí takový průměr. Myslím si ale, že vzdělanost českého národa není zase tak bídná, jak se někdy říká.

V jednom díle vám ale ruply nervy a jakéhosi tuponě jste z taxíku vynesl v zubech…

A. Háma: No jo. Jsem herec, a když přišla možnost zahrát něco zábavného, tak jsem se jí chopil a sehrál afekt, v rámci něhož jsem soutěžícího s řevem vyhnal. Zkrátka improvizace.

Zdeněk Izer mi řekl, že jste mu taxikáře vyfouknul. Je to pravda?

A. Háma: Jak se to vezme. Kandidátů bylo víc a mezi nimi byl i Zdeněk Izer, který nakonec na rozdíl ode mě neuspěl. Tedy ne že bych to očekával, výsledek mě naopak docela překvapil. Zdeněk tudíž v podstatě nekecal, ale že bych mu ten flek vyloženě vyfouknul, to zase ne.

Teď k muzice… Co vaše kapela Hamleti? Jste stále aktivní?

A. Háma: Hrajeme jako o život! Pořád máme pro koho, pořád nás to baví a pořád jsme schopni vydělat si tak nějakou tu korunu. V repertoáru máme sice jen převzaté hity, ale lidem se to evidentně líbí.

Členem Hamletů je i Dalibor Gondík, o jehož zdravotním stavu přinesla média znepokojivé informace. Hraje s vámi pořád?

A. Háma: No jasně! Dalibor je ve vynikající kondici. Pro ty, kdo ho neznají, to může být sice nezvyk, ale on se skutečně jen dostal na svou standardní a optimální váhu. To je celé. Aby vyvrátil spekulace bulváru, nechal si dokonce od sportovního doktora změřit všechny možné zdravotní hodnoty a výsledek byl vynikající. Takže: Dalibor Gondík je zcela zdráv.

Asi před rokem jste natočil sólové cédéčko Plesová sezona. Co na něm je?

A. Háma: Jsou na něm písničky, které jsem složil v průběhu dvou desítek let. Cédéčko produkoval Boris Carloff a masterováno bylo v londýnském studiu Abbey Road. Je to taková moje splněná radost. Velká radost.

V souvislosti s Daliborem Gondíkem jste zmínil bulvár… Co říkáte na úspěch vašeho hereckého kolegy Tomáše Töpfera, který na bulváru nedávno vysoudil milion korun?

A. Háma: Já si myslím, že je to jedině dobře. Začínají se stavět mantinely, určující, co je ještě slušnost a co už je za jejím rámcem. Tohle už se ale mělo stát dávno. Každý, kdo má dostatek vůle a boj s bulvárem dotáhne do spravedlivého konce, má můj obdiv. Bulvár je obrovský konglomerát, ale i ten by měl mít svoje hranice.

Vás už bulvár taky propral?

A. Háma: Ale jo, trochu. Naštěstí jsem pro něj jen taková šedivá myš a moc jeho zájmu nevzbuzuju. Abych byl ale upřímný… My všichni od kumštu bulvár taky kapku potřebujeme. Například k propagaci své práce. Samozřejmě jsou i tací, co bulvár potřebují k tomu, aby se vůbec vědělo, že existují.

Ten případ bude asi i Iveta Bartošová. Co říkáte na vytrvalý zájem bulváru o její život?

A. Háma: Je to úplně stejné, jako kdyby někdo prodělal mozkovou mrtvici a dva roky byl kvůli tomu na titulních stranách bulvárních plátků. Iveta zpívat umí, ale psychicky v pořádku není. Domnívám se, že by se měla zcela odevzdat do rukou lékařů. Ale ještě k bulváru… Celý národ díky němu nedávno například sledoval, jak jakási Ornela Štiková porodila chlapečka, a to mě znepokojuje. Někdo ulítne, je z toho dítě a v tu ránu o té „senzaci“ začnou informovat jak noviny, tak televize a internetové servery. Mám z toho dojem, že se svět zbláznil.

Pavel Novotný, šéfredaktor bulvárního časopisu Spy, v televizi řekl, že by neváhal rozmáznout ani svého kamaráda, protože peníze před přáteli vždycky upřednostní. Co vy na to?

A. Háma: Pan Novotný to tak má asi v hlavě nastavené. Je to jeho životní filosofie. Já to mám díkybohu nastaveno jinak. Peníze se vždycky za něco utratí, ale kamarádi by se určitě utrácet neměli.

Na závěr jedna jihočeská… Minulý rok jsme se potkali u řeky v nedaleké Mláce. Jezdíte sem na jih pravidelně?

A. Háma: Víte, já jsem sem dneska přijel právě odtamtud, z Mláky. Celý tenhle kraj od Strmilova až po Třeboň miluju. Je to moje srdcovka. Jezdím sem často, pravidelně a hlavně strašně rád.

- Sváťa Doseděl -