Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Precizní zásah zachránil život

07.05.2024

N. Bystřice – Policisté z obvodního oddělení v Nové Bystřici 15. dubna zabodovali. Drama začalo v...

[přečtěte si celý článek]


Otázky a odpovědi s hradeckým místostarostou

01.05.2024

Budou se úředníci města stěhovat pod jednu střechu, která dosud slouží policistům? A kam by v tom...

[přečtěte si celý článek]


Letní rozjezd úzkokolejky je pořád nejistý. Dva kraje a dva dopravci se musí dohodnout.

01.05.2024

Vleče se to už dlouho a, jak se říká, skutek utek. Řeč je o úzkokolejce zkrachovalé společnosti...

[přečtěte si celý článek]


...další články

Chovatelka z Plavska se brání a nařčení z týrání pejsků důrazně odmítá.

Publikováno: 01.02.2022

Chovem psů se paní Jana Melichárková (65) z Plavska zabývá už třináct let a během té doby se prý nikdy nevyskytly problémy. Kontrola veterinární správy u ní proběhla naposledy před třemi roky, ale tato, jak už jsme napsali, žádné nedostatky neodhalila. A potíže nebyly údajně ani potom. Ty nastaly až poté, co chovatelka musela nečekaně nastoupit do nemocnice.

„Do nemocnice jsem nastoupila 22. listopadu,“ říká J. Melichárková. „Tou dobou jsem doma měla tři vrhy štěňat, tedy asi dvacet kusů, plus dospělí psi v produktivním věku a psi staří. Po dobu mé hospitalizace se měl o zvířata starat můj syn, jenže on bydlí v Praze, tak to pro něj bylo dost problematické. Přijel vždycky večer, psy nakrmil, dal jim vodu a tím to vlastně skončilo. Jinou možnost jsem ale neměla. Takhle nahonem jsem nevěděla koho sehnat.“

Dne 27. listopadu prý syn paní Melichárkové naznal, že už se o psy dál starat nedokáže a informoval o tom veterinární správu. „Ale veterina to začala řešit až 9. prosince, což bylo strašně pozdě,“ pokračuje J. Melichárková trpce s tím, že syn do Plavska z Prahy po celou dobu dojížděl dál. „Dal psům vodu, granule i konzervy, ale větší úklid už nezvládal.“

Melichárková: Nic jsem

nezavinila a syn taky ne

Psi byli z domu paní Melichárkové odvezeni dopoledne 9. prosince a ona se z nemocnice vrátila týž den odpoledne. „Minuli jsme se,“ krčí rameny. „Bylo to hrozné. Psi jsou umístěni v útulcích po republice a mě viní z týrání zvířat. Já ale své psy nijak netýrala. Kdybych bývala nemusela do nemocnice, nic by se nestalo. Fotky z domu vypadají hrozně, jistě, ale to, co na nich je, jsem nezavinila. Ani syn. Nevím, proč to veterina začala řešit až 9. prosince, když tam syn volal už 27. listopadu a de facto žádal o pomoc. Žádný pes umřít nemusel. Dokud jsem byla doma, psi byli dobře zaopatřeni. Byli nakrmeni, byli venčeni, měli hračky a byli v čistých ohrádkách a vypraných pelíšcích. O vyjádření mě dosud (18. 12., pozn. red.) nikdo nepožádal, jste první. V novinách píší, že jde o dlouhodobý problém a trvalý stav, ale to není pravda. Proč se mě nezeptali? Moji psi v nevhodných podmínkách nežili. Pokazilo se to, až když jsem musela do nemocnice. A teď jsou moji pejsci bůhvíkde.“

- Svatopluk Doseděl -