Čtyři z pětice Čechů, unesených vloni v Libanonu, chtějí po státu 40 milionů korun!

Do červnového Žurnálu jsi řekl, že s podáním žádosti o odškodnění to ještě není tak horké. Jan Švarc měl po vašem návratu odpovědět na dotaz novináře pouze tolik, že až bude záležitost uzavřena, je možné, že budete požadovat odškodné za ušlé zisky atp. Případ dosud uzavřen není, ale požadavek na odškodné jste nyní přesto vznesli…

P. Kofroň: Ano.

O odškodné za vás požádal Jan Švarc. Byla to jeho vlastní iniciativa?

P. Kofroň: Víceméně. Pravdou však je, že o možnosti odškodného jsme se bavili už během našeho věznění v Libanonu. Sice jsme tenkrát měli jiné starosti, ale shodli jsme se na tom, že pokud se ve zdraví vrátíme domů, žádost o odškodné bychom zvážit mohli. A když se nás Švarc několik měsíců po propuštění zeptal, jestli chceme do odškodného jít, byli jsme pro. Já mu řekl, že právník je on, a proto to nechám na něm. Sám za sebe bych se odškodného nedomáhal.

Podáním žádosti tedy Švarc popřel svá slova, že debata o odškodném přijde na řadu až po vyšetření a uzavření věci…

P. Kofroň: Asi by to tak chápat šlo. Jde ale o to, že žádný proces hledání viníka nevidíme. Švarc pořád čekal, a když se stále nic nedělo a neděje, dospěl zřejmě k rozhodnutí, že dál už čekat nebude.

Vás pět v souvislosti s vyšetřováním nikdo nekontaktoval?

P. Kofroň: Ne. Po třech dnech v nemocnici nás s puncem nezodpovědných darebů propustili a de facto nám řekli, ať si od té chvíle děláme, co chceme. Co se stalo, nám nikdo nepověděl. Nebýt novin a internetu, ani jsme nevěděli, že jsme byli vyměněni za Alího Fajáda. Před pár dny jsem v Rock rádiu slyšel moderátora, který prohlásil, že výkupné, jež za nás stát zaplatil, by nám mělo být připsáno k úhradě. Výkupné! Jaké výkupné? Vždyť žádné nebylo! Spousta lidí žije v omylu. Třeba v tom, že si za únos můžeme sami, což pravda samozřejmě není.

Proč toto vaše tvrzení nepodpořil někdo z vlády nebo od zpravodajců?

P. Kofroň: Nevím. Nám by stačilo, kdyby řekli: „Nemůžou za to, budeme konat, budeme vyšetřovat.“ Nic takového ale neřekli. Nefunguje tu ani presumpce neviny. Je to zkrátka naše vina a basta! Mám z toho dojem, že hodit to na nás, je pro někoho elegantní řešení.

Švarc, jak už bylo řečeno, před časem vysvětlil, že odškodné by mělo vynahradit vaše ušlé zisky. Není potom čtyřikrát deset milionů za půl roku hodně?

P. Kofroň: Nejde jen o ušlé zisky. Jde i o psychickou újmu, o jakési zadostiučinění atp. Navíc předpokládám, že v žádostech bývá částka nadsazena, aby měl žadatel kam couvnout.

Martin Psík se nároku na odškodné vzdal. Z jakého důvodu?

P. Kofroň: Na to by ses musel zeptat jeho. Nejspíš je za tím fakt, že se té akce zúčastnil coby voják. Řekl jen, že do odškodného nepůjde.

V žádosti o odškodné prý stojí, že stát ve vaší věci selhal. Můžeš to konkretizovat?

P. Kofroň: O selhání státu jsme přesvědčeni, ale důkazy nemáme. Začíná to už zadržením Fajáda. Bylo v souladu se zákonem? Půl roku jsem seděl s jeho obhájcem (Jan Švarc, pozn. red.). Češi zatkli v Praze Libanonce s ukrajinským pasem, na žádost Američanů. Podle právníka to v pořádku nebylo. A o chystaném zátahu na nás se údajně vědělo. Kdyby tajné služby lépe spolupracovaly, k incidentu dojít možná vůbec nemuselo.

Vy jste o potenciálním nebezpečí tušení neměli?

P. Kofroň: Ne. V pátek mi z Prahy zatelefonoval člověk, kterému jsem tou dobou důvěřoval, s tím, že má pro nás práci. Nabídka se jevila zajímavou, my souhlasili a už v neděli odletěli. Ten víkend jsem o zadrženém Libanonci Fajádovi slyšel prvně v životě. Připomínám, že první cesta do Libanonu proběhla bez problémů. Unesli nás, až když jsme tam za účelem dotočení reportáže přiletěli podruhé.

Libanon nicméně tak úplně bezpečná destinace není…

P. Kofroň: Tam, kde se střílí, jsme se nepohybovali. Unesli nás ze silnice mezi dvěma městy, kudy denně jezdí turisti.

Stanovisko státu je zatím odmítavé. Ministr vnitra Milan Chovanec prohlásil, že stát udělal pro vaši záchranu maximum a místo žaloby by si zasloužil spíš poděkování. Co si o tom myslíš?

P. Kofroň: Vracím se na začátek. Já nevím, co pro nás stát udělal. Nevím, co pro nás udělal pan Chovanec. Nikdo se o tom s námi nebavil. Chovanec měl říct: „Bylo to těžký, chlapi. Šlo to pomalu, trvalo to dlouho, ale nakonec jsme to vyjednali. Poslali jsme jim Fajáda a vás dopravili domů.“ Pak bychom my mohli říct: „Skvělé, pane ministře, děkujeme!“ Jenže my skutečně nevíme, kdo a co pro nás fakticky udělal. Jsme v informačním vakuu a veřejnost je udržována v přesvědčení, že jsme si to spískali sami. A žádost o odškodné teď ještě přilila oleje do ohně, což se ovšem dalo čekat.

Dle ministra Chovance se s žádostí o odškodné máte obrátit na toho, kdo vás na cestu vyslal. Kdo to vlastně byl?

P. Kofroň: Tady se dostávám do obtížné situace. Podepsal jsem totiž papír o mlčenlivosti a některé věci proto říct nemůžu. Mě a Míru Dobeše si, coby televizní štáb, najal Švarc. Kdo do Libanonu vyslal jeho, to by musel říct on. Člověk vázaný mlčenlivostí má možnosti obrany značně omezeny. Žádost o odškodné je v podstatě zoufalým pokusem o to, aby se věc dostala k soudu, kde bychom snad byli mlčenlivosti zbaveni. K soudu, u něhož budou muset vypovídat i lidé jako bývalý šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta, ministr spravedlnosti Robert Pelikán nebo ministr obrany Martin Stropnický.

Někdejší ministr vnitra František Bublan se vás taky zrovna nezastal.

P. Kofroň: Ne. Řekl, že to byla naše vlastní iniciativa. Co to má jako znamenat? Že stát bude chránit jen pracovníky televize veřejnoprávní? Kolega Michal Kubal z České televize letěl do Sýrie, natočil tam rozhovor s prezidentem Bašárem Asadem, který jsme původně měli točit my, a v pořádku se vrátil. Co kdyby ho ale také unesli? Taky se mu bude předhazovat zbytečné riskování a nerozvážnost? Asi sotva. Přitom je občan České republiky stejně jako já.

To jistě.

P. Kofroň: A to se tu bavíme jen o pochybení státu. Ale co jestli jsme byli do Libanonu posláni úmyslně? Co když kdosi „nahoře“ nevěděl, co s Fajádem, a použil nás? Američanům, kteří o něj enormně stáli, ho Češi vydat nechtěli, ale nevydat jim ho nešlo. Nepřišel tedy někdo s nápadem vyexpedovat nás do Libanonu, zařídit tam náš únos a Fajáda za nás vyměnit? Lze to vyloučit?

Veřejné mínění je poměrně dost proti vám. Kritika by šla shrnout do několika slov: Jeli tam dobrovolně, tak co teď chtějí? Proč by měl stát platit za něčí lehkovážnost, která navíc ještě ani není dořešena? Spíš oni by měli platit státu. Jak bys to okomentoval?

P. Kofroň: Standardní čtenář novin a internetových zpráv bere jako nejdůležitější informaci, že po státu požadujeme čtyřicet milionů. My si však přejeme především vyřešení případu a následnou satisfakci. Chceme, aby z nás byla sejmuta veškerá vina a aby byl označen pravý viník. My, čeští občané, jsme vyjeli legálně za prací do zahraničí, tam jsme byli uneseni, půl roku zavřeni v díře, bez jistoty, že se kdy dostaneme domů, a nikdo za to nepyká! To mě žere každý den. S negativním veřejným míněním jsem počítal, ale i tak jsem z toho hodně smutný. České republice jsme nic špatného neprovedli. Zač bychom měli platit? Už jsme zaplatili dost.

- Svatopluk Doseděl -

(červnový rozhovor s Pavlem Kofroněm naleznete na webu www.krasne-clanky.cz)