Daniela Kolářová: Když poslouchám zprávy, zmocňuje se mě deprese.

Dnes jste tu s divadelní hrou Commedia finita, pojednávající o naší nejslavnější operní pěvkyni. Ema Destinnová je obecně považována za osobnost vážnou, a teď najednou komedie. V čem ta legrace spočívá?

D. Kolářová: Ono to až taková legrace není. Alespoň tedy ne pořád. Z děje chvílemi dokonce běhá mráz po zádech. Ema Destinnová je tu představována čtyřmi ženami, které se kolem ní pohybovaly a líčí ji každá ze svého pohledu. O žádnou bláznivou komedii se rozhodně nejedná.

Commedia finita je představení z repertoáru Divadla Viola. Ansámbl vašeho domovského Divadla Na Vinohradech jste opustila?

D. Kolářová: Ano. Minulou sezonu už jsem smlouvu neobnovila a z Divadla Na Vinohradech odešla. Nyní jsem pracující důchodce na volné noze. A vyhovuje mi to.

Když se v roce 2012 stal ředitelem Divadla Na Vinohradech Tomáš Töpfer, vypuklo v tomto divadle personální zemětřesení. O co tehdy šlo? Proč se hercům pan Töpfer nezamlouval?

D. Kolářová: Zde nemůžu mluvit za kolegy, nýbrž pouze za sebe. A co mi vadilo? Tomáš Töpfer slíbil, že bude dbát o úroveň divadla, jak z hlediska repertoárového, tak z hlediska dramaturgického či režijního. Ale místo toho si k sobě začal přetahovat lidi z Divadla Na Fidlovačce a postupně vytvářel divadlo úplně jiné. Úroveň a trend Divadla Na Vinohradech, na jehož představení se svého času stávaly fronty, tím pádem neudržel. Víc už bych se k tomu nerada vyjadřovala.

V 70. a 80. letech jste byla jednou z nejobsazovanějších filmových hereček a i později jste se objevila v řadě úspěšných filmů. Rýsuje se před vámi něco nového?

D. Kolářová: Žádné filmové natáčení teď před sebou nemám, ale nedávno mi začalo natáčení televizní. Mám na mysli druhou řadu seriálu Život a doba soudce A. K.

Naprosto skvělé byly filmy, v nichž jste hrála po boku Jaromíra Hanzlíka. Od vzniku Léta s kovbojem uplynulo už 40 let. Je pravda, že po celou tu dobu musíte občas vyvracet tvrzení, že jste s panem Hanzlíkem tvořili pár i mimo natáčecí plac?

D. Kolářová: Ano, tohle je a vždycky byl velmi častý názor. Samozřejmě naprosto zcestný. Není to pravda. V době natáčení uvedeného filmu už jsem měla svoji rodinu a Jaromír ji měl taky. Takže naše láska se skutečně odehrávala výhradně na filmovém plátně.

V tomto filmu, v rámci dialogu s vámi, pronese Hanzlík legendární hlášku: „Já znám široko daleko všechny krávy… Ale vás jsem tady ještě neviděl.“ Je pravda, že to byla jeho improvizace mimo scénář?

D. Kolářová: Jak jste řekl, je to už 40 let, a já už si na všechno z onoho natáčení přesně nevzpomínám. Je to ale klidně možné. Pan režisér nás totiž nechal improvizovat poměrně hodně a improvizace, které se mu líbily, ve filmu ponechal. Tahle hláška je samozřejmě nezapomenutelná.

Zpět do přítomnosti… Divácky úspěšný je i letošní film Polednice. Jak jste k zásadní roli v něm přišla? Vy a horor, byť tak trochu jinak pojatý…?

D. Kolářová: Jak? Jednoduše. Tři mladí tvůrci tohoto filmu mě oslovili, já se s nimi sešla a to, co mi o filmu a svých představách o něm řekli, mě zaujalo natolik, že jsem na jejich nabídku kývla. Měla jsem dojem, že by se tady někdo o tento žánr v čisté formě pokusit mohl. A záměr mladých filmařů se nakonec vydařil. Pokud jsem k tomu přispěla i já, jsem jedině ráda.

Natáčení v parném létě bylo prý dost náročné…

D. Kolářová: To je pravda, po této stránce to moc příjemné nebylo. Panovala ukrutná vedra, lány polí byly vyprahlé… Nicméně, atmosféra byla tím pádem přesně taková, jakou o dva roky dříve napsaný scénář vyžadoval. Takže to vlastně vyšlo na jedničku.

Bojíte se ráda?

D. Kolářová: Když se jedná o dobře natočený horor, bojím se u něj ráda. První film tohoto typu, který jsem viděla, byl film Psycho režiséra Alfreda Hitchcocka. Na ten zážitek nikdy nezapomenu.

Jste herečka jak divadelní, tak filmová. A takových „kombinovaných“ herců je u nás spousta, neřkuli většina. Zejména ve Spojených státech to ale, pokud vím, funguje jinak. Filmový herec je prostě filmový herec, pan Hollywood, a tím to končí. Nemyslíte, že je taková vyhraněnost na škodu? Jaksi na úkor kvality umělce?

D. Kolářová: Tohle nedokážu posoudit. Jiný systém, než ten náš, jsem nezažila. Hrát zároveň divadlo a film ale na škodu určitě není. V divadle se totiž herec naučí opravdu hodně. Divadlo je podle mého názoru základ. Je to dialogická záležitost, která herce vede ke kolegialitě a ke spolupráci, nikoliv k sebeprezentaci. Na druhou stranu, hrát ve filmech je u nás de facto životní nutnost, z tuzemských divadelních gáží se herec neuživí. Nutno ovšem konstatovat, že mnozí (nejen) američtí filmoví herci jsou umělci vskutku skvělí.

V období 1990 až 1992 jste byla poslankyní České národní rady. Proč jste pak politiku pověsila na hřebík? Nebyl čas nebo se vám politika znechutila…?

D. Kolářová: Když jsem tehdy souhlasila se svou kandidaturou, poprosila jsem navrhovatele, aby mě umístili až někam na konec kandidátky. Chtěla jsem je jen podpořit, nikoliv být zvolena. A když jsem poté dostala až neuvěřitelné množství preferenčních hlasů, přišlo mi nepoctivé říct svým voličům, že děkuji, ale že odstupuji. Někteří mí kolegové to sice přesně takhle udělali, ale já taková nejsem. Rozhodla jsem se, že to, co mám v politice zvládnout, zvládnu, ale pokračovat v této činnosti že následně nebudu. A taky jsem nepokračovala. Ty dva roky mi stačily vrchovatě.

Jak byste okomentovala současnou politickou situaci?

D. Kolářová: Globálně? Nemám z ní dobrý pocit. Dá se dokonce říct, že jsem hodně znepokojena. Z toho, co se děje, mám dojem, že se řítíme do nějaké katastrofy. Když poslouchám zprávy, zmocňuje se mě deprese, pozitivních informací je totiž skutečně poskrovnu. Spojené státy, Rusko, blízký východ... Žádná velká sláva. Havlův termín „blbá nálada“ je termín opravdu značně odlehčený a současnost plně nevystihující.

Co říkáte na volební vítězství Donalda Trumpa?

D. Kolářová: Prezidentská volba ve Spojených státech dopadla přesně obráceně, než jsem si přála. Donald Trump prezidentem, to je znepokojivé. Připadá mi to jako spiknutí psychopatů. Nechápu to. Netvrdím, že Hillary Clintonová by byla optimální osobou na postu prezidenta, jisté však je, že v politice má obrovské zkušenosti, byla manželkou prezidenta, je konzistentní, kultivovaná, dokáže rozumně argumentovat… Na rozdíl od pana Trumpa. A tvrzení, že lidi zřejmě chtěli změnu? Jaká změna může přijít s hlupákem? Aby tou změnou nebyla válka.

K závěru trochu odlehčíme… Přispěla jste do knihy Recepty slavných. Znamená to, že je vaření vaší zálibou?

D. Kolářová: To zase ne. Pravda ovšem je, že jím ráda, a když mám čas, něco dobrého k snědku připravím s chutí. Kuchařských knížek máme doma spoustu. Mezi ženy, ponořené do vaření, nicméně nepatřím. Moje pracovní vytíženost mi to ani nedovoluje.

Blíží se Vánoce. Už víte, jak je strávíte? Pracovně, tradičně, konzumně…?

D. Kolářová: Konzumně a pracovně docela určitě ne. Spíš tedy tradičně. Připraveno ani vymyšleno nemám ale zatím nic, takže to budu muset zvládnout zase v kalupu. Na tradicích nelpím, avšak můj manžel jejich dodržování v rozumné míře vyžaduje. Ty základní záležitosti tedy zajisté nevynecháme. Vánoční stromeček, koledy, smažený kapr s bramborovým salátem, svíčková na Boží hod… Manžel má sice zdravotní potíže, ale věřím, že Vánoce si přesto uděláme hezké.

- Sváťa Doseděl -