...další články

David Suchařípa exkluzivně pro Žurnál

Od roku 1996 jste hercem na volné noze. Proč jste upřednostnil volnost před stálým angažmá? Nepředstavuje stálé angažmá větší jistotu?

D. Suchařípa: Jisté ve stálém angažmá je to, že herec musí do práce chodit pořád a na to, co chce hrát, se ho nikdo neptá. Je klasickým zaměstnancem s pravidelným, ale ne příliš vysokým příjmem. Herec na volné noze je osoba samostatně výdělečně činná, je sám sobě pánem a o svém podnikání rozhoduje sám. Na druhou stranu je tu skutečně určité riziko, že práci nesežene a bude tím pádem bez příjmu. Nehraje, nevydělává. Žádný plat mu neběží. Jako každému jinému živnostníkovi. Pro mě je však toto riziko únosné a práce na volno mi oproti stálému angažmá vyhovuje mnohem víc, dává mi svobodu a možnost větší barevnosti mojí práce. Stálé angažmá mi totiž neposkytovalo dostatek času na mé další profesní aktivity. Na film, televizi atd.

Vaším otcem byl známý herec a dramaturg Leoš Suchařípa. To on stál za volbou vašeho povolání?

D. Suchařípa: Ne tak docela a ne jen on. Maminka byla taky vystudovaný dramaturg, byť od roku 1968 svou práci z politických důvodů dělat nesměla, a divadelní prostředí, v němž jsem vyrůstal, svoji roli při volbě mého povolání určitě sehrálo. Faktem ale je, že určité komediální předpoklady jsem měl odjakživa. Už na základní škole jsem bavil celou třídu. Dát se na herectví se mi zkrátka zdálo být dobrý nápad.

Pokukoval jste ale i po jiných povoláních. Fotbalista, letecký mechanik a dokonce i kuchař. Jak jste na tom s vařením dnes?

D. Suchařípa: Jídlo mě baví, vařím rád a myslím, že celkem dobře. Takže vaření se mým hereckým životem neustále prolíná, což lze říci i o sportu.

Moje partnerka byla kdysi s kamarádkou na vašem představení, tuším, že to byli Drahouškové. A když jsem se jí tehdy zeptal, jaké to bylo, řekla: „Super, běhal tam nahej Suchařípa!“ Měl jste s touhle rolí problém?

D. Suchařípa: Já v té scéně úplně odhalenej nebyl. Přes ruku jsem měl přehozeny kalhoty a vepředu se jimi celkem úspěšně kryl, ale zadek do hlediště zasvítil, to je pravda. Kompletně nahej bych na jeviště nevylezl, takhle jsem s tím však žádný problém neměl.

Kromě divadla jste často vidět ve filmech a v televizních seriálech. Řada vašich kolegů mi řekla, že divadlo dělá pro kumšt, seriály pro peníze. Máte to taky tak?

D. Suchařípa: Kdepak. Proto jsem na volné noze. Živí mě divadlo. Co se nekonečných seriálů týče, v takovém jsem hrál jen jednou, v Ordinaci v růžové zahradě. Působil jsem tam tuším dva a půl roku. Rozumím lidem, co seriály točí de facto nepřetržitě a divadlem si dělají vlastně jen takovou radost, ale já to mám obráceně. Na solidní živobytí si vydělávám v divadle a k tomu občas někde něco natočím.

Miroslav Donutil se nedávno ostře obul do seriálů s tím, že hercům jsou tam vypláceny přemrštěné peníze. Co si o jeho slovech myslíte?

D. Suchařípa: Mirka Donutila znám. A myslím, že jeho honoráře jsou přemrštěné.

Nedávno jsem viděl novou filmovou komedii Bajkeři, kde jste předvedl pekelný monolog v bajkerském slangu. Dal vám zabrat?

D. Suchařípa: Ale nedal! Zaprvé, ten monolog nebyl až tak dlouhý, a zadruhé, já na kole jezdím a téhle problematice celkem rozumím, takže jsem věděl, o čem mluvím. Aby to byla sranda, bylo to samozřejmě vyhnáno do extrému, ale že „žiletka“ je silniční kolo, „horác“ je kolo horské atp., to pro cyklisty není vůbec nic nového. A jestli vám ten monolog zněl pekelně, pak je to dobře, tak to mělo být.

Vždy jste byl aktivní jezdec rallye. Platí to pořád?

D. Suchařípa: Platí. Zítra (22. 3., pozn. red.) brzy ráno odjíždím na Valašsko, kde se o víkendu koná dvoudenní mistrovství republiky Kowax Valašská rallye. Je to tam prý ještě hodně zmrzlé a předpokládám tedy, že to bude dost náročné. Jezdím vozem Subaru Impreza. Tento vůz však letos čeká repas před příští sezonou a já se tudíž dočasně vrátím k Renaultu Clio Sport, kterým jsem jezdil před třemi roky.

Neobávali se někdy režiséři, že se během rallye zraníte a ohrozíte tak divadlo nebo natáčení?

D. Suchařípa: Určitě ano, jenže čemu všemu bych se měl vyhýbat? Při rallye mi hrozí menší nebezpečí, než když pojedu na natáčení do Ostravy po D1. Člověk, jak se říká, neví dne ani hodiny. A rallye je sport jako každý jiný. Víc úrazů jsem utrpěl při fotbale, který přitom filmařům tak nějak nevadí.

Býval jste typický svými dlouhými vlnitými vlasy. Je pravda, že jste se jich svého času musel zbavit kvůli roli v Ordinaci v růžové zahradě?

D. Suchařípa: Jo, to pravda je. V rámci scénáře jednoho dílu mě ostříhala Jitka Čvančarová, koukal jsem jak blázen, že to umí. Já bych se ale časem nechal ostříhat tak jako tak. Člověk stárne, vlasy řídnou a dlouhé řídké vlasy, to už žádná velká paráda není.

Doslechl jsem se o pokusu o vzkříšení vaší kapely. Jak to s ní vypadá?

D. Suchařípa: Bídně. Na kapelu už mi čas opravdu nezbývá. Bohužel. Zahrát si s kapelou jednou za půl roku, to je na nic, takže raději vůbec nic. Sedím už na příliš mnoha židlích. Ale nikdy neříkej nikdy.

Hráli jste reggae?

D. Suchařípa: Hráli jsme spíš melodický rock, rock´n´roll… Protože jsme ale všichni fandové Boba Marleyho, udělali jsme sérii jeho písniček s českými texty a lidi nás možná proto začali víc spojovat s reggae.

K reggae jaksi patří marihuana. Jaký je váš názor na její legalizaci?

D. Suchařípa: Já sám ji sice nehulím, ale jsem pro. Ať je zlegalizována. Alespoň zmizí jeden z černých trhů, které bytostně nesnáším. Podle průzkumů se v České republice hulí víc než v Holandsku a přitom je tu marihuana zakázaná. Přijde mi to kapku legrační.

Na základní škole jste prý byl pěkný raubíř. Průšvihy, desítky poznámek… Co jste prováděl?

D. Suchařípa: Strašně jsem zlobil. A furt. Nebyl jsem vyloženě rebel, ale například… Nedávalo mi třeba smysl, proč nás o hlavní přestávce vyhnali na chodbu a my po ní museli chodit dokola jak trestanci po dvoře a při tom pochodu se cpát svačinou. Od malička mi bylo vtloukáno do hlavy, že se jí v klidu, u stolu atd. Nikam s tím nechoď, seď a bašti! Chození k jídlu nepatří. Když na ulici vídám všechny ty lidi, co někam pádí a zároveň se ládují pizzou nebo hot-dogy, říkám si, že snad zešíleli. No a mě to školní korzování neskutečně pilo krev. Přišlo mi úplně debilní a občas jsem se proti němu vzbouřil. Mimo to jsem po třídě metal houbou, pálil třídní knihy a dělal řadu dalších skopičin. Podotýkám ale, že jsem na to nebyl tak docela sám.

Nikdy jste nechtěl být jako Mirek Dušín z Rychlých šípů?

D. Suchařípa: Mě Rychlé šípy minuly. V době, kdy bych je býval asi docenil, byli ti hoši komunisty malinko zakázaní, a když jsem se k nim dostal později, přišly mi ty příběhy až příliš dětské. Ve foglarovkách jsem tedy svoje příklady neměl. Mě bavili Vinnetou a Old Shatterhand.

Zmínil jste komunisty… O vašem tatínkovi se traduje humorná historka z té doby. Jak komusi strčil hlavu do záchodové mísy a spláchl…

D. Suchařípa: To není pravda.

Ne?

D. Suchařípa: Ne. Nebyla to záchodová mísa, byl to pisoár.

No tak to je mnohem lepší…

D. Suchařípa: Když tátu vyhodili z Činoherního klubu v Praze a zakázali mu dělat jeho práci, dostal od jednoho režiséra z Karlových Varů nabídku pracovat jako lektor v tamním divadle. Jenže ředitel tohoto divadla si s tátou od počátku mírně řečeno nerozuměli. Táta ho vlastně přímo nesnášel. A jednou se ti dva při jakési party potkali na toaletách. Tam následně proběhla zřejmě hodně vzrušená diskuse, která vyvrcholila tím, že táta po chlapovi skočil, narval mu hlavu do mušle a spláchnul.

A úplně na závěr jedna filosofická. Těžký kalibr. Kdo řídí svět? Chlapi nebo ženské?

D. Suchařípa: O tom přece není třeba diskutovat? Svět řídí samozřejmě ženy. My chlapi si jenom naivně namlouváme, že něco ovládáme, že něčemu šéfujeme, ale tak to fakt není. Když se nasereme, rozpoutáme případně nějakou válku, to jo, ale to taky není dvakrát chytrý. A nesmíme zapomínat, že i války se nezřídka vedly kvůli ženským, a kdoví, jestli tomu tak není dodnes. Ženy všechno řídí z pozadí, jsou to v podstatě lobbisti. Vezměte si, jak to funguje doma. Ženská chlapa nenápadně zpracuje tak, že její názor postupně nevědomky převezme a mnohdy navíc upadne do iluze, že onen názor byl původně názorem jeho. Takhle to prostě chodí.

- Svatopluk Doseděl -