...další články

Hendikepovaný mučitel?

 

Zrakově postižený muž tyranem svých psů?

Muž měl psy surově bít. Důkazy však chybí

 

Říká se, že svého psa nikdy nebudeme mít tak rádi, jako má rád on nás. Je skutečně až neuvěřitelné, co všechno dokáže pes svému pánovi odpustit. Ovšem stejně tak je neuvěřitelné, co všechno dokáže některý pán svému psovi udělat. Týrání psů není samozřejmě žádná novinka, média o některých otřesných případech tu a tam informují, když se však jedná o psa slepeckého a surovým mučitelem je nevidomý člověk odkázaný na jeho oči, lásku a instinkt, to pak jednomu hlava nebere.

 

Zrakově postižený Alois Hudeček z Jindřichova Hradce dostal vodicího psa – za nemalé peníze vycvičenou fenu labradorského retrívra jménem Tara. Tohoto psa už ale nemá. Po několika letech mu totiž byl úředně odebrán a v zuboženém stavu (slepý) předán na dožití někomu, kdo ho nebude mlátit, tahat po hospodách a pro pobavení štamgastů nalévat rumem. Lidé z okolí pana Hudečka, z nichž mnozí udržovali Taru při životě, přijali tuto skutečnost s povděkem. Jaký však byl asi jejich šok, když pan Hudeček vyfasoval psa nového? V tu chvíli si tito lidé zřejmě řekli, že dopustit, aby další pes zůstal v péči nevidomého tyrana, by bylo (slovy literáta) jako zabít ptáčka…

Chlapům už jeho

chování lezlo krkem

„Nového psa má už přes rok,“ říká hradecká živnostnice Lenka Lapková a rozhořčeně pokračuje: „Chová se k němu děsně. Ráno jdu do práce, on sedí na lavičce, opilý jak zákon káže a hladový pes leží ve studené louži. Celé hodiny! Ten chlap je schopen vysedávat s tím psem deset dní po hospodách. A je na něho hrozně zlej. Bije ho, kope do něj… Některým lidem už to začalo lézt krkem a v jedné hospodě si ho chlapi dokonce i trochu podali. Řekli mu, že jestli na toho psa ještě jednou hrábne, tak oni dají po hubě jemu.“

Byl našrot!

„Alois Hudeček mě měl naučit žít s postižením,“ vzpomíná nevidomý Aleš Klabouch s tím, že asi po deseti měsících kontakt s panem Hudečkem ukončil. „K ničemu to nevedlo,“ vysvětluje a dodává, že Alois Hudeček byl kvůli svému chování v roce 2002 z hradecké Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) vyloučen. „Vybavuje se mi jedno setkání s panem Hudečkem, kdy tento pán přišel na hradeckou pobočku SONS a byl s prominutím úplně našrot. O tom, že se ke svému psovi nechoval nejlépe, už jsem taky něco zaslechl. Pokud se ty informace zakládají na pravdě, mohla by tato reportáž posloužit jako podnět pro Středisko výcviku vodicích psů v Jinonicích, odkud měl pan Hudeček prvního psa a odkud má zřejmě i psa druhého. Jako podnět by to mohlo posloužit i pro sociální odbor hradeckého městského úřadu. Tyto věci tam má na starosti paní Kavková.“

Úřednice Kavková:

Pes vypadal dobře

Oslovená úřednice Jana Kavková z odboru sociálních věcí MěÚ J. Hradec, který na vodicí psy poskytuje příspěvky, k výše uvedeným informacím říká: „Řeči o údajném týrání tohoto psa se k nám sice donesly, panu Hudečkovi však nic prokázáno nebylo. Prvního psa prohlédla i veterinářka, ale ta v rámci úředního šetření (údajně prý v roce 2009 nebo 2010, pozn. red.) na nic podezřelého nepřišla. Pes měl bolavé oko, jenže veterinářka nemohla určit, zda to zavinil pan Hudeček. Co se mě týče, kdykoli sem pan Hudeček přišel, vypadal jeho pes dobře.“ Na to, že svědků špatného zacházení je poměrně dost, paní Kavková namítá: „Důkazy ale chybí. Že ten či ta něco povídají, to rozhodně nestačí. Víc informací vám poskytnout nemohu.“ Kromě dalších informací nám paní Kavková odmítla sdělit i telefonní číslo pana Hudečka, jehož jsme rovněž chtěli požádat o pár slov. Úřednice nás paradoxně přísně upozornila, že reportáž bez jeho vyjádření bude nevyvážená. Na naši námitku, že tato vyváženost je nyní v její moci a pan Hudeček, že by odtajnění svého telefonního čísla jistě jenom uvítal, zareagovala paní Kavková nekompromisně v tomto duchu: Předpis je předpis a přes to nejede vlak.

Brácha na mě,

já na bráchu?

Ze slov paní Kavkové vyplývá, že se psy pana Hudečka to nebude až tak horké. Jak první, tak druhý vypadali prý vždy dobře a informace o jejich týrání spadají tedy zřejmě do kategorie zlomyslných drbů. Na druhou stranu možná ani nešlo předpokládat, že si představitel úřadu, který panu Hudečkovi zafinancoval již druhého vodicího psa, nasype popel na hlavu a přizná, že se z prvního případu neponaučil, znovu promrhal nemalé státní peníze a bez mrknutí oka hodil dalšího psa do mlýnku na maso. Za zamyšlení stojí i zdánlivě nesouvisející informace od výše citovaného Aleše Klaboucha, jenž nám jen tak mimochodem sdělil, že Alois Hudeček šel svého času městu hezky na ruku tím, že z pozice zrakově postiženého posvětil bezbariérový systém na hradeckém Masarykově náměstí, za jehož opravu už nevidomí několik let bojují. Nezafungovalo tu náhodou obligátní „brácha na mě, já na bráchu“? Není za přiklepnutím druhého psa a podivně vstřícným postojem úřadu vůči panu Hudečkovi i vděk za jeho expertízu, jež by městu mohla dopomoci k úspoře milionů korun za opravu zpackaného systému? Novinářská divoká spekulace? Možná. Ale možná taky ne.

Welsrová: Pes není

věc, je to živý tvor!

Názor Hany Welsrové z hradecké pobočky Ligy na ochranu zvířat se od názoru úřednice Kavkové zásadně liší. Ani ona není očitou svědkyní týrání, ale důvěryhodné informace o něm prý má. „První pes pana Hudečka měl dlouhodobě neléčený zánět očí a z toho jak pořád ležel někde v chladu, měl špatné klouby. Pan Hudeček měl svého psa surově bít, ale důkaz nám bohužel chybí. Lidi ho však určitě neobviňují jen tak pro nic za nic. Vodicí pes je sice pomůckou pro zrakově postižené, ale není to věc! Je to živý tvor! A to by měli mít na paměti úplně všichni, včetně nevidomých a státních úředníků.“        - Svatopluk Doseděl -

 

 

 

 

 

 

Otřesná svědectví! Pes Aloise Hudečka

byl prý bit, nalévaný rumem a oslepen

Nevidomému byla bolest psa lhostejná!

Poté, co ŽURNÁL začal na podnět zvenčí provětrávat poněkud zavánějící případ údajně týraných vodicích psů zrakově postiženého Aloise Hudečka (viz předchozí článek), přihlásila se celá řada svědků jeho surového počínání. Všichni svorně nezastírají jak znechucení, tak údiv nad tím, že poté, co byl tomuto člověku jeden zdecimovaný pes odebrán, dostal druhého.

 

Zdeňka Smělá, která pracuje na čerpací stanici poblíž hradeckého Penny Marketu, říká: „O prvního psa, tedy o fenu labradorského retrívra Taru, přišel pan Hudeček na podzim 2009. Tara byla příšerně zubožená. Podle mě ji ten chlap udeřil svojí holí a zranil jí oko. A protože nebylo léčeno, ošklivě se zanítilo. Pes musel mít strašné bolesti. Nakonec jsem šla za veterinářem Nesnídalem, zranění psa mu popsala a za vlastní peníze od něj koupila antibiotické kapky do očí. A vždycky když pan Hudeček přišel na naši čerpací stanici na pivo, vymohla jsem si, abych Taře mohla do očí nakapat.“ Tato péče však dle paní Smělé nestačila. Stav zvířete se zhoršoval a nakonec to prý dopadlo tak, že vodicí pes vodil svého pána poslepu. „Tara měla takové bolesti, že už oči ani nedokázala otevřít,“ pokračuje Z. Smělá. „Proto jsem znovu šla za doktorem Nesnídalem a domluvila s ním, že Taře oko odoperuje zadarmo. Bohužel, pan Hudeček s tím nesouhlasil. Brzy prý dostane psa nového a o slepou Taru, že už se musí postarat ten, ke komu půjde na dožití. Její oko přitom vypadalo, že vyhřezne z hlavy, muselo ji strašně bolet. Pana Hudečka to ale vůbec nezajímalo. Jenom pil, pil a pil. Tenkrát jsem se bezmocně rozbrečela a z pumpy ho vyhodila.“

Zdeňka Smělá a její kolegyně Dagmar Krupicová posléze kontaktovaly Hanu Welsrovou z hradecké pobočky Ligy na ochranu zvířat, která neprodleně vyrazila na sociální odbor hradeckého MěÚ a v kanceláři úřednice Jany Kavkové se pokusila za zuboženého psa zabojovat. Prý ale neúspěšně.

„Paní Kavkovou jí bylo pouze doporučeno sepsání občanské petice. Do té doby že se tím úřad zabývat nebude,“ sdělila D. Krupicová s tím, že takovýto přístup se jí ani trochu nezamlouvá. Nechápavě kroutí hlavou: „Úředníci se v tom z nějakého důvodu nechtějí šťourat. Že by skutečně jenom proto, že se jedná o invalidu? To se mi nějak nezdá.“

Veterinář Nesnídal:

První pes byl asi chudák

Hradecký veterinář MVDr. Otakar Nesnídal k případu říká: „O prvním psu pana Hudečka jsem věděl a vím i o tom druhém. Ani jednoho jsem však v ordinaci neměl.“ Léčba podle jeho slov proběhla zprostředkovaně, přesně tak, jak to výše vylíčila Z. Smělá. „První pes byl asi dost chudák a druhý na tom nebude o nic lépe,“ připouští Nesnídal, který Taru občas vídal, během tankování na čerpací stanici, na niž pan Hudeček chodil na pivo. „Víc vám k tomu bohužel nepovím,“ dodává.

Z. Voda: Lil do psa rum

a pak s ním házel o zem!

Nevidomý Zdeněk Voda z J. Hradce má už třetího vodicího psa a jak sám říká, ví, o co jde. „Lojzu Hudečka znám moc dobře,“ vrčí. „Jsem slepý, takže to, jak psa mlátí, jsem na vlastní oči neviděl. Hluchý ale nejsem. I lidi mi říkali, že je Hudeček pořád ožralej a svého psa v jednom kuse tříská. On má pevnou laminátovou hůl a tu o psa jen tak nepřerazí. Známý mi vyprávěl, že ho viděl, jak psa mlátí psa Masarykově náměstí. Když jsem se zeptal, proč po Hudečkovi nevystartoval, odpověděl, že přece nebude tlouct slepého. Já bych mu toho psa sebral. Kolikrát už jsem mu říkal, ať ho nebije, ale on na to jen, jak to prej můžu vědět, když jsem slepej. Informace o tom, že psa mlátí, měli na hradeckém sociálním odboru dávno, to vím. A tím víc se divím, že mu zaplatili psa druhýho. Proč chlapa trochu nesledujou? To je takový problém přilepit se mu na paty a nafilmovat ho? Takhle zacházet se psem! Kdybych ho přitom mohl vidět a viděl ho, musel bych ho zmlátit!“

Zdeněk Voda navíc připomíná, že týrání psa ze strany Aloise Hudečka mělo více podob. Říká: „V hospodě do psa lil rum a pak s ním házel o zem. Stalo se taky, že se Hudeček namazal, a protože není jako já a přece jen nepatrně vidí, odpotácel se domů sám a psa v hospodě nechal. Dvakrát se mi stalo, že se mě kdosi ptal, jestli nevím, kde bydlí pan Hudeček. Že mu prej vede psa, kterýho zapomněl v putyce. No, je tohle normální?“

Pozor! Petice za

psa v ohrožení!

Těsně po uzávěrce únorového vydání zavolal do redakce ještě Ondřej Krupica z J. Hradce. Jeho kamarádi jsou prý očitými svědky krutého zacházení pana Hudečka se svým psem. „Pověsil jsem toto téma na Facebook a můžu říct, že ohlas byl obrovský,“ sdělil nám. „Veřejnost by ráda pomohla. Jako vhodný první krok se mi jeví občanská petice za odebrání ohroženého psa, kterou je možno podepsat už dnes. Podpisové archy jsou k dispozici na třech místech. Prvním je nová kavárna Káva na břehu Malého Vajgaru, druhým je čerpací stanice u hradeckého Penny Marketu a třetí podpisové místo se nachází v restauraci Sparta na sídlišti Vajgar. Lidi, přijďte, každý podpis bude dobrý!“           - Svatopluk Doseděl -

 

 

 

 

 

Ředitel krajské veterinární správy Kouba:

Pes měl zánět očí a levou bulvu vyhřezlou

Zajímali jsme se, co o případu Aloise Hudečka a jeho psů soudí Krajská veterinární správa v Českých Budějovicích a kontaktovali proto jejího ředitele MVDr. Františka Koubu. Ten nám sdělil následující: „V této kauze nyní neřešíme nic. Psem Aloise Hudečka jsme se naposledy zabývali 4. listopadu 2009. Komise tehdy rozhodla o odebrání psa a o jeho následném předání do náhradní péče. Pes měl oboustranný zánět očí v chronickém stádiu a levou oční bulvu měl vyhřezlou. Nová majitelka později telefonicky sdělila, že pes už byl řádně ošetřen.“ Dodejme, že dle našich informací labradorka Tara ošetřena skutečně byla, ovšem slepota už se prý stala jejím doživotním údělem.

„Žádný nový podnět jsme v souvislosti s panem Hudečkem nedostali,“ pokračuje MVDr. Kouba s tím, že jeho úřad může konat teprve ve chvíli, kdy se tak stane. „Oznámenou věc prošetříme a případně pak dáme podnět obci s rozšířenou působností (zde J. Hradec, pozn. red.), která se věcí musí začít neprodleně zabývat. My jen vykonáváme dozor a vyslovujeme odborné stanovisko. To, že pan Hudeček dostal po zkušenostech z minula vodicího psa nového, je legislativně zcela mimo naši kompetenci, toto rozhodnutí musel vydat sociální odbor příslušného městského úřadu. Poněkud zarážející to ale je, to připouštím.“

A jaký má MVDr. Kouba na věc osobní názor? „Mám zvířata rád a tyhle věci mi vadí,“ říká a chmurně uzavírá: „Já bych takovému člověku psa nedal.“                  - S. Doseděl -

 

 

Aktuálně o Iris…

Marie Bechyňová z Jindřichova Hradce, která zrakově postiženého Aloise Hudečka dobře zná, nese osud jeho psů velice těžce. Během uzávěrky únorového čísla nám proto sdělila aktuální informaci o stavu labradorky Iris, kterou pan Hudeček dostal náhradou za údajně jím ztýranou Taru, fenu téže rasy.

„Pana Hudečka s jeho psem jsem viděla včera (31. ledna 2011),“ říká a smutně pokračuje: „Když Hudeček Iris dostal, bylo to veselý pes. Teď je z ní vystrašený tvor se staženou hlavou i ocasem, uši připlácnuté, oči smutné. Se psy mám letité zkušenosti a okamžitě mi tudíž bylo jasné, že tenhle pes se bojí. O panu Hudečkovi vím, že jeho vztah k alkoholu i ke psům je pořád stejný. A u obojího musím říct bohužel.“

(sd)