...další články

Herečka a divadelní principálka Romana Goščíková exkluzivně pro Žurnál

Jste principálkou Divadla Radka Brzobohatého. Jinak řečeno jste jeho majitelkou?

R. Goščíková: Ano. Toto divadlo vlastním i vedu, ale stále jsem především herečka.

Co vás ke koupi divadla vedlo?

R. Goščíková: Původně jsem něco takového neplánovala, ale v roce 2008 jsem nastoupila do ansámblu čistě zájezdového Divadla různých jmen a časem se stala jeho ředitelkou. A asi po deseti letech jsem se začala poohlížet po nějaké stálé divadelní scéně, na níž bychom se mohli usadit a vytvořit si na ní plnohodnotné zázemí. Když se posléze naskytla možnost pronajmout si pražské Divadlo Radka Brzobohatého, rozhodla jsem se do toho jít. Během následujícího roku jsme se s tehdejší majitelkou divadla Hanou Gregorovou dohodly a já od ní její divadlo koupila.

Kdy to bylo?

R. Goščíková: V červnu 2017.

Funkce principálky vám jistě ukrajuje z času na hraní…

R. Goščíková: Je to tak. Vedení divadla je práce časově náročná. Samozřejmě na to nejsem sama, bez dobře sehraného týmu by to určitě nešlo. Ale na svou profesi čas pořád mám, byť to mnohdy jednoduché není. Manažerská činnost, činnost produkční, zkoušení, hraní, k tomu rodina… Podotýkám, že tuto sezónu jsme měli čtyři premiéry, což je dost. Potřebovala bych, aby byl den dvakrát tak dlouhý.

Sotva divadelníci přečkali covidové období a loňské zdražení energií, čeká je zřejmě další rána. Mám na mysli návrh ministra financí Stanjury zvýšit divadlům sazbu DPH na 12 procent. Logicky by to zvedlo cenu vstupenek. Co na to říkáte?

R. Goščíková: Pokud by ke zvýšení sazby DPH došlo, brala bych to jako nespravedlnost. Divadla už teď musela vstupenky mírně zdražit kvůli vámi zmíněnému navýšení ceny energií a je jisté, že někteří lidé už si návštěvy divadla dovolit nemůžou, bohužel. A další zdražení by situaci ještě zhoršilo. Fakt je, že nejdřív se člověk potřebuje postarat o zdraví, jídlo či bydlení. Divadlo a kultura všeobecně přijde na řadu až potom. Snížení sazby DPH na 10 procent mělo divadlům kompenzovat ztráty utrpěné v covidovém období, abychom se mohli alespoň trochu vzpamatovat. To se sice povedlo, ale dvouletou covidovou ztrátu se nám vyrovnat nepodařilo. Desetiprocentní sazba DPH by měla zůstat.

Zaregistrovala jste u návštěvníků divadla nějakou změnu?

R. Goščíková: Ano. Dřív lidé kupovali vstupenky do divadla více v předstihu, zatímco teď se k divadlu nezřídka chovají jako ke kinu. Vstupenky zkrátka zhusta kupují téměř na poslední chvíli. Jakoby neplánovaně. A divadelníci jsou málem do začátku představení v nejistotě, jak to z hlediska návštěvnosti dopadne. Taky je zjevné, že lidé víc chodí na představení nová.

Televizní kanál Netflix vyrukoval s novým seriálem Kleopatra, kde egyptskou vládkyni hraje černoška. Obsazování herců tmavé pleti do rolí jednoznačně bílých postav není dnes nic výjimečného. Nezvrtlo se to trochu?

R. Goščíková: Zvrtlo. A hodně. Můj manžel (režisér a dramaturg Karel Janák, pozn. red.) se s tím, coby filmový tvůrce, taky setkává a potýká. Uvedu jeden příklad. Nedávno režíroval Němci produkovanou vánoční pohádku, v níž mělo hrát i několik německých herců, a Němci mu pro roli krále a královny vybrali černochy. On se proti tomu ovšem ohradil a nakonec se svou argumentací uspěl. Zdůrazňuji, že s rasismem to nemá nic společného. Český pohádkový královský pár černoši prostě hrát nemůžou. Stejně jako jiné postavy zase nemohou hrát běloši. Nechápu, co je na tom špatného. Ale tahle hysterie kolem korektnosti se netýká jen barvy pleti. Týká se i pohlaví, sexuální orientace… Manžel na to zareagoval tím, že napsal divadelní komedii Vy nejste žena, pane, která se korektností zabývá a ukazuje, k jakým absurditám může vést. Ale v Čechách je to pořád ještě únosné. Situace v USA je v tomto ohledu mnohem horší. Nejšílenější mi přijde, když je dětem nabízena volba pohlaví. Svět se zbláznil.

Tak k něčemu pozitivnímu… Máte syna Ondráška. Kolik mu je?

R. Goščíková: Tři a půl.

Tedy samá radost?

R. Goščíková: (smích) Jóóó! Ale zatopit nám umí, jako každé dítě. Je to divoch, ale zlatíčko. Věřím, že to tak zůstane.

Už dva měsíce po porodu jste sice byla zpátky na jevišti, jenže pak přišel covid a roční mateřskou dovolenou vám de facto zařídil.

R. Goščíková: Ano. Divadlo k životu opravdu potřebuju a občas jsem si proto myslela, že se doma zblázním, ale pro Ondráška to takhle bylo určitě dobře. Nicméně, od počátku jsme se snažili brát ho všude s sebou a dnes lze říct, že divadlo je jeho druhým domovem. Skloubení pracovního života s životem rodinným je někdy poměrně náročné, ale myslím si, že se nám to daří. Navíc Ondrášek už chodí do školky a to samozřejmě hodně pomáhá.

Hra Jsem doma, zlato! je loňská novinka. Co diváci? Spokojeni?

R. Goščíková: Řekla bych, že tuto hru přijali diváci velmi dobře. Bude to i tím, že se jedná o britskou komedii roku 2019, vyhrála Cenu Laurence Oliviera, což o něčem svědčí. O to, aby námi uváděné tituly byly něčím výjimečné, se koneckonců snažíme vždycky. Tato hra je retro-komedie, odehrává se ve Velké Británii padesátých let minulého století a je krásná i vizuálně. Je to legrace, leč nikoliv taková ta ztřeštěná. Diváka hra nenutí jen ke smíchu, nýbrž i k zamyšlení.

Hrajete i v muzikálu 50 odstínů, který paroduje knižní i filmový erotický bestseller 50 odstínů šedi. Dočkají se diváci erotiky i v tomto provedení?

R. Goščíková: Ale jistě! O tom to přece je! V žádném případě to není vulgární, je to legrace, ale erotika samozřejmě chybět nemůže. Je ovšem vyjádřena formou tance či akrobacie. Divák nemrava si přijde na své. (smích)

Vaše kolegyně Jana Bernášková, která s vámi dnes přijela, je autorkou tří ženských románů, v nichž hraje erotika taky důležitou roli. Četla jste nějaký?

R. Goščíková: Četla. A ač nejsem zrovna vyznavačkou takovéto literatury, mohu říct, že jsem byla spokojena. V tomto případě bych ale označení erotický příběh nepoužila, řekněme spíš příjemně lechtivý. Povídání o sexu se autorka nebojí, je vtipná a její příběhy se velmi dobře čtou. Mám za sebou dva – jmenují se Jak přežít svého muže a Coura – a moc se těším na třetí, ten se jmenuje Koloušek.

Když už jsme u toho… Co vaše focení pro časopis Playboy? Jak se to schumelilo?

R. Goščíková: Jednalo se o projekt na podporu našeho muzikálu 50 odstínů. Manžel se mi směje, že divadlo dostanu všude, i do Playboye. Šla jsem do toho se svými dvěma kolegyněmi a jde o fotky dost krotké, žádná divočina. Ale povedly se. Celá ta reportáž je od nás z divadla a i focení probíhalo na jeho scéně.

Mít fotky v časopise Playboy je pro ženu velká pocta…

R. Goščíková: No, to jo. A co teprve v mém věku! (smích)

Ale přesto, neměla jste s tím trochu problém?

R. Goščíková: Neměla. Vždyť jsem toho nápadu spolupachatelkou. Navíc fotky pořizovala naše divadelní fotografka Irena Zlámalová, a jak už jsem řekla, všechny jsou hodně cudné. Maximálně spodní prádlo. Tak ostatně v tom muzikálu chvílemi i hrajeme.

Bydlíte u Prahy, ale vy pocházíte z Ostravy. Vracíte se tam občas?

R. Goščíková: To víte, že ano. Mám tam rodiče a do Ostravy se snažím směřovat i naše divadelní zájezdy. Rodiče jezdí samozřejmě i k nám, dům máme velký. V létě budeme mít v divadle premiéru thrilleru Hračička, konkrétně 22. června, a já předpokládám, že pokud se do toho nepřiplete nějaká choroba, naši se podívat určitě přijedou.

Manžel je coby režisér podepsán i pod nyní uváděným komediálním seriálem Agrometal, jehož jste producentkou a taky v něm hrajete. Jaké jsou reakce?

R. Goščíková: Pozitivní. V tom seriálu je přesně to, co jsme v něm mít chtěli. Prostě sranda z venkova. Okresní přebor je o venkovském fotbale, Agrometal o vesnické kapele. Že jsme atmosféru zachytili dobře, nám potvrzují přátelé, kteří na vesnici žijí. Snadné natáčení to však nebylo. Točilo se v exteriérech a někdy jsme museli vyjíždět až do šesti lokací během jednoho dne. S výsledkem jsme spokojeni.

Na seriálu participovala i skupina Kabát…

R. Goščíková: Ano. Pod titulky nám Kabáti nahráli píseň Testosteron a natočili i propagační spot pro televizi. A v jednom dílu se tahle kapela dokonce i objeví.

S hudbou souvisí i úspěšné koncertní show Freddie s písněmi skupiny Queen, kde rovněž hrajete. Jak jste sehnali chlapa s hlasem Freddieho Mercuryho?

R. Goščíková: Zpočátku jsme angažovali Michaela Klucha z revivalové formace Queenie. Hlasově je to hotový Mercury, ale bohužel je to celý on i náturou. Po roce jsme se s ním tedy rozloučili a nahradili ho Romanem Tomešem, který sice není tak přesnou hlasovou kopií Mercuryho, ale je taky vynikající. Navíc je to herec a tanečník, což se pro de facto muzikál náramně hodí.

Prázdniny jsou na obzoru. Jak plánujete strávit dovolenou?

R. Goščíková: Rodinné léto zahájíme, tak jako vždy, na přelomu června a července filmovým festivalem v Karlových Varech a v srpnu vyrazíme všichni tři za ještě větším teplem. Ideálně na tři týdny nebo na celý měsíc. A nejspíš to vyhraje Mexiko.

- Sváťa Doseděl -