...další články

Herečka Anna Šišková exkluzivně pro Žurnál

Herectví jste se coby ochotnice věnovala už na gymnáziu. Uvažovala jste tenkrát o tom, že byste se kumštem živila?

A. Šišková: Touha stát se herečkou ve mně samozřejmě byla, ale pro případ, že by mi to nevyšlo, jsem měla připravenu i variantu jinou.

Nakonec jste začala studovat na pedagogické fakultě. Proč?

A. Šišková: Protože mě nepřijali na konzervatoř. Můj bratr tehdy emigroval na západ, což se komunistickým mocipánům nelíbilo a studium herectví se mi proto snažili znemožnit. A proč právě pedagogická fakulta? Důvod byl prostý. Tato fakulta se toho času potýkala s nedostatkem studentů a já se na ni proto dostala i se špatným politickým profilem. Nakonec jsem však u herectví přece jen skončila.

Nelitujete někdy své volby?

A. Šišková: Já myslím, že je to dobře tak, jak to je. Pochyby o své volbě způsobu obživy nemám. Mimochodem, učení už jsem si vyzkoušela také. Ovšem ne na základní škole, nýbrž na konzervatoři, kde jsem vyučovala herectví.

Zazářila jste ve filmu Jana Hřebejka Musíme si pomáhat. Za tuto roli jste získala Českého lva. Lze říct, že v tu chvíli začala vaše hvězdná kariéra?

A. Šišková: Hvězdnou kariérou bych to zrovna nenazývala. Spíš by se dalo říct, že mě ten film zviditelnil, to je přesnější. Ale že by potom výrazně přibylo nabídek rolí, to zase ne.

Jan Hřebejk pomohl na výsluní například i Simoně Stašové, ona to alespoň říká. Mám na mysli film Pelíšky. Myslíte si, že to je dílčí klíč k Hřebejkovu úspěchu? To že hledá opomíjené talenty a umisťuje je do hlavních rolí svých filmů?

A. Šišková: Je to možné. Pravda je, že se nevidí často, jak filmový režisér chodí po divadlech a vyhledává talenty v profesionálních řadách. Že si mě Jan Hřebejk v divadle našel a obsadil mě do svého filmu, toho si moc vážím.

Nedávno měla premiéru komedie 10 pravidel, jak sbalit holku, ve které hrajete. Kde ještě vás můžeme nově vidět?

A. Šišková: V Česku jsem teď točila další řadu televizního seriálu Expozitura, kde hraju prezidentovu manželku, a v Bratislavě natáčím seriál o azylovém domě a týraných ženách, které v něm končí. Tvorba na toto téma je podle mého názoru mimořádně potřebná. Týraných žen je mnoho a určitě není na škodu, když jim i televize ukáže, že jejich situace není bezvýchodná.

V jedné epizodě seriálu Kriminálka Anděl jste ztvárnila dost drsnou vražedkyni. Jak se vám tahle role hrála?

A. Šišková: Celkem dobře. Já jsem se do ní zase tak moc nevžívala. A ona to navíc nebyla úplně typická záporná vražedkyně. Byla to zoufalá žena, mstící smrt svých dětí, i když poněkud brutálně, to je pravda.

Od pohledu jste typická představitelka kladných rolí. Jak vypadá vaše herecké portfolio? Skládá se skutečně spíš z kladných rolí?

A. Šišková: Ano. Většinou dostávám role kladné. Najdou se ale i jiné. Různé pochybné ženy, prostitutky, alkoholičky…

Co vy a alkohol?

A. Šišková: Abstinent sice nejsem, alkohol však moc nepiju. Po představení si sem tam dám sklenku vína, ale určitě ne pokaždé. I proto, že poměrně hodně řídím.

Populární osobnosti se často objevují v televizních pořadech o vaření. Vás už nějaká taková produkce oslovila?

A. Šišková: Na Slovensku ano. A mělo to i divácký úspěch. Lidi mi psali, že mnou vymyšlené recepty vyzkoušeli a výsledky že jim chutnaly. Udělalo mi to radost. Vaření je moje hobby a pochvala za kuchařské umění mě vždycky potěší.

Jste Slovenka, ale značný díl vaší pracovní činnosti se odehrává v České republice. Cítíte se být vyloženě Slovenkou nebo jste srdcem stále Čechoslovačka?

A. Šišková: Jsem Čechoslovačka, určitě. Už jen proto, že část mojí rodiny je v Česku, můj bratr se totiž oženil s Češkou.

V již zmíněném seriálu Kriminálka Anděl hraje jednu z hlavních rolí Martin Stropnický. Co si myslíte o jeho vstupu do vysoké politiky?

A. Šišková: Tohle můžu dost těžko posoudit. Já bych se na politiku rozhodně nedala. Což ovšem neznamená, že mě politika nezajímá. Naopak, zajímá mě velmi a nezřídka se k ní i vyjadřuji. Tedy na Slovensku. V Česku jsem se projevila pouze během prezidentské volby, kdy jsem podpořila Karla Schwarzenberga. Martina Stropnického až tak neznám, takže neznám ani důvod, proč krok tímto směrem učinil. Snad ví, co dělá.

Češi z tuzemské politiky vesměs dvakrát nadšeni nejsou. Jak to vypadá na Slovensku? Jste s tamní politikou spokojena?

A. Šišková: Ne. Mám dojem, že je to u nás snad ještě horší než u vás.

Jste čerstvá babička, ale rozhodně na to nevypadáte. Letos v březnu jsem si o vás přečetl, že jste svým šmrncem zastínila dokonce i svoji dceru Terezu. Jak dosahujete toho, že vypadáte tak dobře? Na zdravý životní styl asi moc času nemáte…

A. Šišková: To někdo vážně napsal? (smích)

Vážně. A mladě skutečně vypadáte. Jak toho dosahujete?

A. Šišková: Já nevím. Asi pozitivním přístupem k životu. Jsem veselá a ráda se směju. A to podle mého názoru dělá hodně.

Vaše starší dcera Dorota žije nyní s rodinou v Rusku. S přihlédnutím k současné situaci… Nemáte o ni a její rodinu strach?

A. Šišková: Vcelku ani ne. Mladí jsou v Moskvě a tam je bezpečno. Jisté je ale to, že se tam dceři nelíbí. Její manžel je tam však ještě na rok smluvně vázán, tak to asi bude muset vydržet. Až budou zase doma, budu ale každopádně ráda.

Jste bezesporu známá osobnost. Daří se vám unikat bulváru nebo už si na vás taky smlsnul?

A. Šišková: Jistěže si na mě taky smlsnul. Byla období, kdy to bylo opravdu hrozné, ale postupně jsem bulvární novináře naštěstí přestala zajímat. Český bulvár mi dnes dává pokoj úplně, bulvár slovenský si mě podá jen tu a tam a není to nic, co by se nedalo vydržet. Mám zkušenost, že nejlepší je vůbec si bulvárních článků ani jejich autorů nevšímat.

V souvislosti s bulvárem bych se zastavil u Ivety Bartošové. Jak velký podíl má podle vás bulvár na její tragické smrti?

A. Šišková: Tohle je záležitost, o níž se mi moc mluvit nechce. Nějakou vinu bulvár asi má, ale nemyslím si, že nějak zásadní. Větší díl viny bych připsala lidem kolem Ivety. Lidem, kteří jí nedokázali nebo nechtěli pomoct a bulváru ji nezřídka doslova předhazovali. Je to velmi smutný příběh.

Utvořila jste si nějaký názor na jejího manžela? Na pana Rychtáře?

A. Šišková: Mé informace o tomto případu jsou poměrně kusé a je tudíž ošemetné někoho takhle povrchně soudit. Musím ale říct, že sympatický mi pan Rychtář není. Nemyslím si, že Iveta zvolila správně.

Do Jindřichova Hradce jste dnes řídila sama, je to tak?

A. Šišková: Ano.

Jaká jste řidička? Jezdíte podle předpisů?

A. Šišková: Snažím se. V obcích jezdím předepsanou rychlostí vždycky, ale třeba na dálnici mi to občas trochu ujede. Už se mi to taky párkrát nevyplatilo. Myslím finančně.

Jak dopravní policisté reagují na váš známý obličej? Jsou k vám milosrdnější?

A. Šišková: Jak kteří a jak kdy. Většinou jsou milí, ale co naplat, pokutu zaplatit musím. Tady mi známý obličej k ničemu není.

Máme tu léto. Kam se chystáte na dovolenou?

A. Šišková: V plánu mám moře. Nejdřív Itálie a pak možná ještě Chorvatsko. Uvidíme, jak to dopadne.

Jindřichův Hradec znáte?

A. Šišková: Bohužel moc ne. V minulosti jsem tu byla jen jednou a už si tu návštěvu příliš nevybavuji. Dnes na prohlídku mnoho času nemám, ale z toho, co jsem měla možnost vidět, usuzuji, že máte krásné město. Snad mi někdy bude dopřáno prohlédnout si je důkladněji.

- Sváťa Doseděl -