01.03.2021
Od srpna do října loňského roku byla provedena oprava chodníků, vozovky a parkovacích stání podél...
01.03.2021
K diskutované rekonstrukci komunikace na hradeckém sídlišti Vajgar, respektive v rezidenční...
01.03.2021
Protože se v úvodním textu k tématu vyskytla i kritika hradecké městské policie, oslovila redakce...
Publikováno: 07.12.2011
Krást se nemá. Když někdo krade, je to hanebné a trestuhodné. Ovšem, když někdo krade na hřbitově, dochází jednomu slova. Hřbitovní krádeže jsou čin vpravdě odporný a maximálně nemorální. Navíc snad každého, kdo je jen trochu nakloněn víře v Boha nebo je alespoň pověrčivý, musí napadnout, že krást předměty z cizích hrobů zavání zahráváním si s vyšší mocí, které se může zatraceně nevyplatit. Nic z výše uvedeného však nemění nic na tom, že se na hřbitovech krade. A jindřichohradecký hřbitov není bohužel výjimkou.
Nepříjemnou zkušenost má za sebou i Lenka Paterová, jejíž rodina má na hradeckém hřbitově dva hroby. „Než jdu k hrobům, dám si samozřejmě záležet a vyberu na ně vždy to, co považuji za nejhezčí, ať už jde o květiny nebo o jinou výzdobu,“ říká a pokračuje: „Pak se na hřbitov třeba za tři dny vrátím a všechno je pryč. Letos se mi to stalo už třikrát a vloni taky několikrát. Je to vždycky k vzteku. A to, že nejsme ojedinělý případ, mě vůbec neuklidňuje. Škoda, že ti nebožtíci nemůžou zloděje popadnout za ruku. To by možná fungovalo. Co zloději dělají například s ukradenými květinami, to fakt netuším. Možná je dají na hrob svého zesnulého, možná je prodají, možná je umístí na svoji skalku… Každopádně je to všechno hrozné.“
O účinnosti případně nainstalovaného kamerového systému L. Paterová dost pochybuje. „Jak obsluha monitoru pozná zloděje od pozůstalého? Hloupého zloděje, který se pokradmu rozhlíží, asi pozná, ale zloděje protřelého, který chvíli předstírá rozjímání a pak hrob jakoby uklidí? Toho sotva. Hřbitov je zkrátka velmi špatně uhlídatelný.“
L. Paterová závěrem dodává, že zloději neoperují jen v areálu hřbitova, ale i před ním. Krade se prý totiž i na přilehlém parkovišti. „Vedoucí hřbitova, paní Palusková, mi sice řekla, že motorizované návštěvníky hřbitova cedulemi na plotě varují, ať si v autech nic nenechávají, jenže lidi si asi říkají, že před bránou hřbitova jim snad auto nikdo nevykrade,“ konstatuje L. Paterová a trpce uzavírá: „Dost lidí už na vlastní kůži poznalo, jaký je to omyl.“
Na zlodějíčky drobností
navázal bezcitný odborník
Výzdoba se ztrácí i z hrobu 18letého muže, který byl na hradecký hřbitov pochován před dvěma roky a půl. „Synovi jsme nechali vyrobit důstojný pomník, k němuž bychom mohli chodit vzpomínat my i jeho kamarádi, ale už několik týdnů po instalaci se z pomníku začaly ztrácet drobné ozdobné předměty – andělíčci, svícínky, keramické kočičky i květiny,“ začíná matka zesnulého své neveselé líčení a navazuje: „Tak jsem ty věci začala popisovat. Na jednoho andělíčka jsem třeba napsala, že krádež je smrtelný hřích, ale andělíček se stejně ztratil. Tak ať se s ním někdo doma potěší. Místo hezkých věcí, co na hrob pravidelně nosíme, tam také občas nacházíme nějaké olezlé věnečky atp. Že by zloděj se špatným svědomím? Nevím. Na podobné drobné krádeže už jsme si nakonec de facto zvykli, i když i tyto pokaždé zabolí, jenže odborná krádež, možná dokonce na objednávku, ta nás opravdu rozpálila do běla. Letos 8. září byla totiž ze synova náhrobku odšroubována krásná bronzová lampa a i kameník Topič, který tam lampu instaloval, řekl, že byla nepochybně odstraněna za účelem dalšího použití. Kdyby dal zloděj lampu na jiný hrob, poznala bych ji, ale co z toho? Lampa stála tři a půl tisíce korun, tedy méně než pět tisíc a její krádež tím pádem není trestný čin, nýbrž pouhý přestupek. Drzost lidí nezná mezí a naše bezmoc je hrozná.“
Promyšleně a bezostyšně
Výše citovaná žena má k dispozici ještě jeden zážitek. Se svým manželem byla totiž svědkem bezostyšné akce hřbitovní zlodějky. „Paní to měla dobře promyšlené,“ říká žena. „Květiny odcizené z hrobů nanosila k zadnímu plotu hřbitova, pak je pod plotem podstrkala ven a hřbitov následně opustila, jako by se nechumelilo. Můj manžel za ní běžel a zeptal se jí, jestli jí nevadí, že krade, ale ona mu suše odpověděla, že ne. Manžel si ji tedy chtěl alespoň vyfotit, ale bohužel se mu to nepovedlo. Dotyčná paní bydlí na sídlišti Vajgar a já jí moc přeju, aby se jejímu nakradenému vřesu hezky dařilo. Ale vážně… Všem lidem, co tohle dělají, bych vzkázala jedno: Tady dole možná spravedlnost není, ale až jednou půjdete tam nahoru, budete mít asi problém.“
- Svatopluk Doseděl -
(v terénu pátrala Kateřina Kostaňuková)