Hradecký park ve smrtelném ohrožení!

„V inkriminované lokalitě u Nežárky jsem se byl podívat krátce po vyjití dubnového Žurnálu,“ konstatuje Josef Vondráček a pokračuje: „Spousta kmenů už byla tou dobou odvezena, takže jsem si mohl prohlédnout jen ty, které tam ještě zůstaly, ale to, co jsem zjistil, mě dvakrát nenadchlo. Zúčastnil jsem se řady správních řízení kolem kácení stromů a v Hradci jsem se bohužel vždy setkal s tím, že stav stromů byl posouzen jen opticky, což se zřejmě stalo i v tomto případě. Úplně něco jiného přitom je, když odborník kmen důkladně proklepe, aby zjistil, zda v něm nejsou dutiny s hnilobou, nebo když z kmene dokonce odebere vzorek. Po takovém odběru zůstanou v kmenu nepřehlédnutelné díry od vrtáku, jenže zde jsem žádné takové díry nenašel.“

Jako když hrách

na stěnu hází…

Josef Vondráček má dosud v živé paměti i zatím poslední větší kácení v hradeckém parku, o jehož přípravě jsme v předstihu informovali už v dubnu 2009. „Příslušný posudek jsem měl tehdy v ruce, ale moc se mi nezamlouval,“ vzpomíná Vondráček a dodává, že posudek, který si následně nechali vypracovat ochránci přírody, vyzněl docela jinak. „Po kácení, k němuž nakonec stejně došlo, se potvrdilo, že pravdu jsme měli my. Stromy stačilo jen správně ošetřit a mohly tu klidně růst dál.“

Dle J. Vondráčka jsou sice městští úředníci povinni s ochranáři přírody konstruktivně komunikovat, nicméně tak prý nečiní, alespoň tedy ne míře dostatečné. „Město vydá rozhodnutí o pokácení stromu či celé skupiny stromů a mě začíná práce,“ říká Vondráček a chmurně navazuje: „Ve svém volném čase na určené místo jedu, strom, respektive stromy prohlédnu, zajistím odborné posouzení, napíšu zprávu a tuto doručím na městský úřad v bláhové naději, že se jí někdo bude zabývat. Bohužel, v devadesáti procentech případů není na její obsah vůbec brán zřetel a realizována je vůle vedení města. Možná bych měl použít spíš slovo zvůle. A to se mi nelíbí.“

Skutečný masakr

se teprve chystá!

Částečná likvidace lipové aleje u Nežárky a prořezávka stromů v parku jsou však dle Josefa Vondráčka čistě kosmetickými zásahy ve srovnání s tím, co se teprve chystá. Skutečný masakr by prý měl teprve proběhnout.

„Hradecký park mezi Masarykovým náměstím a vyhlídkou u sochy Jana Husa má být letos kompletně vykácen, snad jedině s výjimkou jednoho státem chráněného kusu,“ vysvětluje J. Vondráček. „Hlavním důvodem je alibismus městských představitelů, kteří nechtějí, aby se v parku někomu něco stalo. Prevence je samozřejmě chvályhodná, ovšem v tomto případě je její způsob opravdu nešťastný. Místo toho, aby byly stromy ošetřeny a zabezpečeny, budou jednoduše pokáceny. Pražská firma, která obnovu parku vyprojektovala, se naneštěstí víc než na zeleň soustředila na nové lavičky, na vzhled budovy veřejného WC, na předláždění celkem nových chodníků nebo na nesmyslnou přeměnu bazénku (naproti cukrárně Kaštánek, pozn. red.) na dětské brouzdaliště. Co se zdejších stromů týče, ty mají být pokáceny a nahrazeny stromy nízkými. Umíte si představit, jak to bude vypadat? Hrozně! To už tam rovnou můžou vysázet švestky. Dominantní musí být přece stromy, ne okolní vysoké budovy! Těm, kdo tenhle park kdysi budovali, to bylo jasné. Budovatelům dnešním je to asi jedno.“

Zmizí park

kvůli dotaci?

Vizuální posuzování hradeckých stromů probíhalo dle J. Vondráčka zpravidla vždy v zimě, kdy byly větve stromů holé a poznat, co je suché a co ne, bylo tudíž poměrně obtížné. „Tato činnost měla být prováděna v době vegetace, tedy zjara nebo v létě,“ krčí rameny Vondráček a uzavírá: „Chystaná akce ve mně vyvolává dojem, že město získalo na obnovu parku dotaci a teď ji prostě hodlá použít. Ke kácení má údajně dojít letos na podzim, snad se nám do té doby podaří zasáhnout a něco změnit.“

- Svatopluk Doseděl -