...další články

Hradecký spolek Cibela funguje už sedmnáct roků

Jak byste spolek Cibela charakterizovala?

P. Jirsová: Spolek Cibela se snaží pomáhat zvířátkům v nouzi. Bývali jsme útulek hlavně pro psy, ale časem převážily kočky a v současné době jsme útulek de facto už jen kočičí. Čas od času, v případě nutnosti, přijmeme i zvířata jiná – morčata, králíky atp.

Proč pejsci už ne?

P. Jirsová: Z časových a kapacitních důvodů. Fungujeme na bázi dobrovolnosti, všichni máme své zaměstnání a naše časové možnosti jsou tudíž limitovány. Pejsky zkrátka nejsme schopni řádně obstarat. Psích útulků je v regionu poměrně hodně, takže naše redukce klientely žádná tragédie není. Pro pejsky se umístění najde.

Kotce máte u Lišného Dvora při silnici na Políkno?

P. Jirsová: Ne. Tam jsou umístěny záchytné psí kotce města Jindřichův Hradec, které spravují Služby města JH. Město má i útulek kočičí, ale s těmito útulky nemá Cibela organizačně nic společného. S městským zařízením si však vzájemně vypomáháme. I při nabídce umístěných zvířat. Bezprizorním zvířátkům, nyní tedy kočkám, poskytuje Cibela azyl v domácnostech členů spolku a prověřených dobrovolníků. Kancelář ani nic podobného neprovozujeme. Spojit se s námi lze prostřednictvím e-mailu nebo telefonu. Obojí je na našich webových stránkách www.cibela.cz.

Jde vzhledem k vašemu systému umisťování říct, jakou máte kapacitu?

P. Jirsová: Maximální kapacitu máme stanovenu Státní veterinární správou, u které jsme ze zákona registrováni, ale kapacita tak, jak to myslíte vy, se neustále mění. Zaleží na tom, kolik míst v tzv. dočaskách zrovna je. A umisťování do domácností má svá pravidla, která jsou rovněž limitující. Ke kočce s koťaty další kočku s koťaty dát nelze. Některá kočka může být infekční a k ní druhou taky umístit nemůžeme. Například. Naše kapacita je hodně proměnlivá. Někdy máme v péči menší počet zvířat, než bychom mít mohli, avšak jejich skladba je taková, že přijmutí dalších v úvahu nepřichází. I když technicky vzato pro ně místo je. Důležité je rovněž to, na kolik zvířat máme peníze. Péče o každé něco stojí.

A aktuální kapacitní stav?

P. Jirsová: Pro některé případy umístění máme. Kočku s koťaty v tuto chvíli vzít nemůžeme, několik samotných koček ale ano.

Jakým způsobem se k vám kočky dostávají? A jak to bylo v minulosti se psy?

P. Jirsová: Zvířátka, která u nás končí, bývají nalezenci nebo jedinci, o něž se jejich majitelé z nějakého důvodu nemohou starat nebo se o ně starat nechtějí. Nemoc či úmrtí majitele, zvíře coby nevhodný dárek, nechtěné dědictví… V minulosti k nám zvířata čas od času umisťovala i veterinární správa, ale to už se dnes neděje. Podle nového nařízení bychom se totiž v případě takové spolupráce museli zavázat k tomu, že pokud nastane potřeba, převezmeme v podstatě neomezené množství zvířat, čehož mi schopni nejsme.

Zaujal mě termín nechtěné dědictví…

P. Jirsová: Lidí, kteří ke kočce nebo psovi přijdou tímto způsobem je poměrně dost. A někteří, když nemají komu zděděné zvíře dát, je vyhodí a opustí. Tímto jednáním sice poruší zákon, jenže jeho vymahatelnost je obtížná. Nesrovnatelně lepší je umístit takové dědictví k nám. Účtujeme si sice poplatek, jímž se člověk na nákladech na zvíře podílí, ale tento poplatek není velký a hlavně je jednorázový.

Spolupracujete s hradeckou městskou policií? Kvůli zatoulaným zvířatům?

P. Jirsová: Spolupracujeme. V rámci naší pomoci v kočičím útulku městském. Lidí, kteří se chtějí starat o bezprizorní zvířata je málo, takže se útulky takhle personálně propojují. Ale co se tuláků týče, tak ty strážníci umisťují do útulku městského a Cibelu nevyužívají. V tomto směru jsme navázali spolupráci s některými okolními obcemi, které útulek nemají, a nějaký ten tuláček se tam občas vyskytne.

Není někdy přebírání tuláka fyzicky nebezpečné?

P. Jirsová: Může být. Pár pokousání a poškrabání už jsme v Cibele absolvovali asi všichni, ale zatím jsme to vždycky přežili. (smích) Práce se zvířaty s sebou takové riziko prostě nese. Ve veterinární ambulanci, v zoologické zahradě, v psím salonu… Člověk musí být opatrný, ale zase to nesmí tak prožívat.

V jakém zdravotním stavu se k vám zvířata dostávají?

P. Jirsová: V různém. Některá jsou naprosto v pořádku, jiná jsou vyhublá, zablešená, mají svrab… Někdy jsou ale i zraněná, třeba po autonehodě. A zejména kočky dost trpí infekcemi, jejichž léčba je finančně i časově náročnější než u psů.

Něco zajisté vyžaduje zákrok nebo péči veterináře, což mnohdy nebývá levná záležitost. Cibela výdělečný spolek není. Odkud tedy na veterináře berete peníze?

P. Jirsová: Ze sponzorských darů a z nárazových příspěvků spolupracujících měst a obcí. Řadu jiných výdajů však hradíme z rodinných rozpočtů. Zaměstnance ani vlastní výplaty si dovolit skutečně nemůžeme.

Jakým způsobem sponzoři přispívají?

P. Jirsová: Někdo na transparentní účet útulku přispěje jednorázově, jiný přispívá pravidelně, na Vánoce nám formou finanční sbírky pomáhá prodejna obchodního řetězce Super zoo, která nám pomáhá i tzv. v naturáliích, věnuje nám krmivo, stelivo… Tento chovatelský sortiment dostáváme samozřejmě průběžně i od lidí. Veškeré informace pro sponzory, včetně čísla účtu, jsou na již zmíněném webu.

Nemáte, vy i další útulky, ve veterinárních ambulancích určité cenové zvýhodnění?

P. Jirsová: Pokud mám mluvit za Cibelu, tak máme. Ceny nám účtované bývají příznivější. Je to taková forma podpory od veterinárních lékařů, a my jsme za ni vděčni, stejně jako jsme vděčni za podporu všech větších i drobných sponzorů.

Když pominu útulky… Jsou veterinární ambulance připraveny i na lidi, co na zaplacení péče o své nemocné či zraněné zvíře nemají peníze? Umí udělat řekněme charitu?

P. Jirsová: Povím to takhle. Někteří veterináři jsou ochotni s člověkem se domluvit, aby dobře bylo. Splátkový kalendář, odklad platby… Určitě to ale nejde zneužívat a dělat tak, že přijdu na veterinu s tím, aby mi vyléčili psa, a po zákroku nebo ošetření řeknu, že na to nemám. A podotýkám, že když si člověk pořizuje zvíře, měl by si uvědomit, že to nemusí být jen o jeho krmení a ročním očkování. Na druhou stranu se stává, že chudší lidé jsou ke svému zvířeti štědřejší než lidé očividně movití. Jsou to někdy paradoxy.

Setkali jste se s případy týrání zvířat?

P. Jirsová: S takovými případy jsme se bohužel setkali. Zejména v době, kdy jsme přebírali psy zabavené majitelům Státní veterinární správou. Dostaly se k nám i koťata nalezená v pytli v řece, což je zacházení, které jako týrání určitě označit jde. Když se k něčemu takovému nachomýtneme a víme či alespoň tušíme, kdo je za bídný stav zvířete zodpovědný, podáváme oznámení na veterinární správu. U nalezenců se známkami týrání, kde netušíme, kdo jim ublížil, však takové oznámení valný smysl nemá.

Předpokládám, že vaší snahou je dostat zvířátka k majitelům novým.

P. Jirsová: Ano.

A jak dlouho nalezení nového páníčka trvá? Jde to nějak zprůměrovat?

P. Jirsová: Nejde. Některá zvířata jdou od nás hned po karanténě, jiná u nás setrvají měsíce, ale třeba i rok. Naši nabídku prezentujeme v novinách, na internetu a ústně mezi známými. Potenciálního nového majitele se vždy snažíme v rámci našich možností posoudit. Nechceme dávat zvířata někomu, u koho se nebudou mít dobře. Proto je nezachraňujeme. A zájemci se snažíme i poradit s tím, které zvíře je pro něj vhodné a které naopak není. Doporučuji prvotní předvýběr na našem webu, kde získáte informace o zdravotním stavu zvířete, o jeho povaze atp. Doptat se pak lze po telefonu a následně je možno domluvit si schůzku, na níž už si zvíře prohlédnete naživo.

Jde zvíře případně vrátit?

P. Jirsová: Jde, ovšem ideální to není. Ale opět… Lepší vrátit, než vyhodit. Při pořizování zvířete platí, víc než kdy jindy, dvakrát měř, jednou řež.

Co zvířata, která nikdo nechce? Zůstanou u vás na dožití?

P. Jirsová: I to se stává. Na zadní část těla ochrnutý inkontinentní dvanáctiletý pejsek Žolík je u nás už čtvrtým rokem a nejspíš u nás zůstane až do konce. Nevadí. Máme ho rádi a je prostě náš.

- Sváťa Doseděl -