...další články

Ivan Vyskočil exkluzivně pro Žurnál

Na kontě máš dlouhou řadu rolí. Vybavíš si nějaké natáčení v jižních Čechách?

I. Vyskočil: Jistě. Natáčel jsem tam třeba filmy Poslední propadne peklu, Každý mladý muž, Útěk nebo televizní seriál Území bílých králů. Hodně jsem natáčel na Šumavě, a to i v tehdy zakázaných pohraničních lokalitách. A musím říct, že tenkrát se pracovalo úplně jinak, než dnes. Na všechno byla spousta času a velká péče byla věnována všem detailům. Vzpomínám si, jak se při natáčení filmu Poslední propadne peklu režisér Ráža hádal s kameramanem Barlou, jestli dlažba před kostelem v Jindřichově Hradci odpovídá 17. století, nebo ne. Jak říkám, dbalo se na detaily a ty filmy podle toho taky vypadají. Lidi se na ně dodnes rádi dívají. Díky své práci jsem projezdil pomalu celou republiku a musím říct, že jsem se mnohokrát nestačil divit, jak je krásná. Naše vlast je moc hezká a platí to samozřejmě i o jižních Čechách.

Před časem jsi pobyl v třeboňských lázních. Jak se ti v Třeboni líbilo?

I. Vyskočil: Třeboň je perla, víc snad říkat nemusím. Náměstí s půvabnou architekturou, cukrárny s dorty a kávičkou, restaurace a pochopitelně úžasné okolí. Rybníky, jejich hráze s letitými stromy… To všechno na člověka dýchne. Třeboň a Třeboňsko prostě nezklame.

Pojďme k filmu. Jak dopadne tvé srovnání starých filmů s filmy dnešními?

I. Vyskočil: Nerad bych tu tvrdil, že za mých mladých let bylo všechno lepší, ale faktem je, že ani jedna dnešní filmová komedie nesahá například komediím Oldřicha Lipského ani po kotníky. Nebo třeba dva filmy o Švejkovi? Ty jsou přehlídkou nejlepších herců a jejich výkonů! A takových je strašně moc. Skvost jako Hrátky s čertem by dnes nikdo nenatočil.

V současné době tě můžeme vídat i v televizním seriálu Ulice, kde hraješ tchána-ranaře. Herci někdy bývají s hranou postavou až příliš ztotožňováni. Máš podobnou zkušenost?

I. Vysokočil: Je pravda, že po odvysílání seriálu Nemocnice na kraji města chodily báby za panem Kopeckým a chtěly po něm, aby jim léčil bolavé rameno. Tak přesvědčivě hrál a takovou sílu tehdy televize měla. Já si své užil při seriálu Velké sedlo, kdy si mne diváci ztotožnili s tím, kdo odvedl Palyzovi lásku. Jedna opilá dáma, podpíraná dvěma hospodskými řízky, mi za ten ohavný čin dokonce vyhrožovala dáním do držky. Přitom já se ve skutečnosti na cizí ženu ani nepodívám.

Někteří herci by údajně do seriálu nikdy nešli…

I. Vyskočil: Možná, ale já takové neznám. Musíte vzít v úvahu i tzv. kyselé hrozny. Do seriálu bych nešel hrát ani omylem, řeknou, jenže je to možná tak, že jim roli v seriálu nikdo nenabízí. Každopádně je lepší hrát kdekoli, než sedět doma.

Umělci teď mají koronavirovou stopku. Přesto, chystáš něco nového?

I. Vyskočil: Tohle je velmi často kladená otázka. Pláčete dobře, ale na špatným hrobě. Herectví je povolání závislé jako snad žádné jiné. Netuším, jestli se mnou někdo něco chystá. Pokud ano, budu rád. Jinak jsem dopsal další divadelní hru a až tahle koronavirová svízel pomine, budu ji možná režírovat.

Choroba covid-19 se nevyhnula ani tobě. Jak jsi ji zvládl?

I. Vyskočil: Odpovím jednoduše: Zvládl jsem ji. V mém případě měla naštěstí jen lehký průběh, ale přesto to nikomu nepřeju. Je to nemoc otravná a podivná.

Co na koronavirovou krizi říkáš? Respektive jak hodnotíš postup vlády?

I. Vyskočil: Je to úplně nová situace. Pro nás i pro naši vládu. Domnívám se, že vláda dělá, co může. Pomáhá i finančně, ale prostředky nejsou neomezené.

Zaznívá i názor, že některá média ohledně koronaviru příliš straší…

I. Vyskočil: A je to pravda. Konkrétně Česká televize by se klidně mohla přejmenovat na TV Covid a ostatní televize by ji mohly následovat. Jakoby všichni nevěděli, že v takovýchto situacích je ze všeho nejhorší strach.

Mnozí umělci tvrdí, že je stát v krizi dostatečně nepodporuje. Tvůj názor?

I. Vyskočil: Situace je opravdu výjimečná. Ale jak už jsem řekl, vláda pomáhá, ovšem prostředky jsou omezené. Je to jako při víře v Boha. Pomoz si sám a Pán Bůh ti pomůže.

Zpěvák Daniel Hůlka se rozhodl vrátit prezidentovi státní vyznamenání. Kvůli prezidentovu výroku na adresu umělců v souvislosti s pandemií. Jak bys Hůlkův krok okomentoval? Ty jsi přece vyznamenání z rukou Miloše Zemana také přijal.

I. Vyskočil: Daniel Hůlka se stavěl do role div ne kamaráda pana prezidenta. A kamarádovi řeknu svůj názor z očí do očí a nevytrubuju ho do světa přes sdělovací prostředky. Navíc Daniel Hůlka patent na rozum rozhodně nemá.

Současná česká politika… Slovy Jaroslava Foglara: Kdo je dnes Losna a kdo Mažňák? Tedy dobrý a špatný.

I. Vyskočil: Takhle jednoduše to asi říct nejde, ale pravda je, že postoje některých politiků se zdají být absolutně nesmiřitelné. A řekl bych, že právě ti z tábora anti-Babiš a anti-Zeman jsou se svým přesvědčením až militantní.

Jsi znám tím, že vůči tzv. demobloku si servítky nebereš. Kdo z českých politiků tě dokáže nadzvednout?

I. Vyskočil: Já té partě říkám debilblok. A z něj přímo vyčnívají paní Němcová (ODS) a v těsném závěsu za ní paní Pekarová Adamová (TOP 09). V době, kdy byla ODS jednou z nejvíce hrabivých politických stran a byla prolezlá korupčními skandály, paní Němcová nikdy nic nepodnikla. Zato teď je neustále „morálně zděšena“ a neumí nic jiného, než vykřikovat cosi o velezradě pana prezidenta. Stačí jí k tomu málem jen to, že Miloš Zeman vyjmenuje dny v týdnu. A paní Pekarová Adamová mi zase připadá jako papoušek. Nemohu se zbavit pocitu, že jí pan Kalousek (TOP 09) vždycky řekne, co má říkat, a ona to pak opakuje. Ovšem bez šarmu, který panu Kalouskovi upřít nelze. A dále… Největší „únavák“ české politiky je pan Fiala plus jeho „kýval“ pan Stanjura, a když ve Stromovce spadne list ze stromu, cítí potřebu se k tomu moudře vyjádřit zase pan Kupka (všichni tři ODS), to vždycky padám ze židle. Pan Gazdík (STAN) mi připomíná štěkajícího pejska a nad Piráty už jen mávám rukou. Strana, která má název podle námořních lupičů, asi něco z jejich metod převzala, že?

Teď kapku bulvárně… Máš o dost mladší partnerku, je to tak?

I. Vyskočil: Je to tak. Mé současné partnerce bude v listopadu 33 let. A nejedná se o lásku jedné noci, jsme spolu už 12 roků. Ženatý jsem byl čtyřikrát a ujišťuji tě, že jsem si vždycky myslel, že je to na věčné časy. Dnes se běžně sepisují předmanželské smlouvy, ale něco takového by mě nikdy nenapadlo. Cítím v tom jakýsi náznak toho, že počítám s tím, že ten svazek jaksi nebude nastálo. Možná jsem naivní a o mnohé proto přišel, ale už před svatbou napsat, že až se rozejdeme, tak mi zůstane tohle a ona si vezme to a to? Kdepak. Říct své lásce, že počítám s rozvodem, to bych se styděl.

Žil jsi i s herečkou Ivanou Andrlovou a s Anife Vyskočilovou. Řekla bych, že jsou to velmi rozdílné typy. Jaké ženy se ti vlastně líbí?

I. Vyskočil: S přibývajícím věkem se mi ženy líbí čím dál tím víc a krásná a žádoucí mi připadá skoro každá.

Když už jsme zmínili tvé dvě řekněme osudové ženy, jak s nimi v současné době vycházíš?

I. Vyskočil: Se všemi svými ženami a dokonce i s dávnými milenkami mám velmi dobrý vztah. Jsem povahový typ, co špatné věci rychle vytěsňuje z paměti. Koneckonců i má stávající partnerka se s Ivanou a Anife kamarádí. Jsem asi šťastný muž. Prožil jsem veskrze hezká manželství a láska mi v životě nechyběla. Teď mám vedle sebe krásnou mladou ženu, což ovšem nevylučuje to, že bych ji někdy nejraději neviděl (smích). Ale to je asi normální v každém vztahu. A nádavkem mám zdravé a bezvadné děti. Mohl bych se zlobit, že ze mě udělaly dědka, ale kdo může říct, že má sedm prima vnoučat? Ještěže k nám zpravidla nepřijdou všechna najednou, to bych večer ležel na márách. Jsou to moji miláčci.

- Veronika Pohanková -