...další články

Jan Révai exkluzivně pro Žurnál

Dnes jste tu s komedií Smím prosit. Je komedie vaše parketa nebo se cítíte líp v jiném žánru?

J. Révai: Musím použít obligátní odpověď, že mám rád všechny žánry. Pravdou ovšem je, že v mém repertoáru komedie převažují. Možná je to tím, že jsem herec na volné noze a jako takový hraji hodně zájezdových představení, která jsou většinou komedie.

Co preferujete jako divák?

J. Révai: Nejde mi ani tak o žánr, jako o to, jak je věc udělána. Prostě mám rád kousky, které jsou udělány dobře. V divadle i ve filmu. Dobrý nápad, dobrá režie, chytrý scénář, výborní herci, správně vybudovaná atmosféra… To vše je důležité. Zda jde o komedii či o drama pro mě naopak důležité není.

Jste na volné noze. V čem je to podle vás výhodné? Oproti stálému angažmá?

J. Révai: Například v tom, že si můžu dát dva, tři měsíce oddech a odjet na motorce do světa. Na volné noze jsem byl vždycky a opravdu mi to naprosto vyhovuje. Představuje to pro mě svobodu a já mám svobodu rád.

Pominu-li divadlo, vaší startovací rolí byla role ve filmu Rebelové. Je to tak?

J. Révai: Ano. Do povědomí filmových diváků mě tato role určitě dostala.

Tenhle film je postaven na hudbě šedesátých let. Máte tuto muziku rád?

J. Révai: Nemůžu říct, že ji vyhledávám, ale ano, je to příjemné retro. Stejně jako celý ten jmenovaný film.

Jak se vám líbí současná populární hudba?

J. Révai: Dřív jsem míval o populární hudbě vcelku přehled, ale už dávno jsem ho ztratil. Dnes poslouchám vlastně jen to, co hraje z rádia nebo z internetu, a zhusta de facto ani nevím, co konkrétně to je. Můžu pouze konstatovat, že se většinou jedná o starší věci. Ne zrovna o zmiňované šedesátky, ale prostě o starší.

A řekněme v pubertě jste poslouchal co?

J. Révai: To, co bylo tehdy dostupné. Hlavně disko. Diskotéky mě bavily. To víte, byly tam holky. (smích) Chodil jsem i na rockové taneční zábavy, ale těm jsem na chuť nikdy nepřišel. Máničky! O něco později jsem si pak uvědomil, že taková ta kytarová muzika je mnohem víc opravdová než syntetický pop a trochu se přeorientoval.

Hrál jste i v muzikálu Pomáda. Máte dojem, že je srovnání Pomády s Rebely namístě?

J. Révai: Podobnost tu určitě je. Rebelové jsou šedesátá léta u nás, Pomáda jsou padesátá léta v Americe, v obojím je spousta rokenrolu a tance, jsou tam krásné holky… Obě záležitosti mají společné i to, že maturanty tu hrají třicátníci.

Vaší doménou je pořád muzikál?

J. Révai: Už dlouho ne. A záměrně. Byl jsem si totiž vždycky dobře vědom toho, že muzikál budu moct dělat jen po omezenou dobu. Navíc jsem znal své pěvecké limity a věděl tudíž, že na hlavní muzikálové role nejspíš nedosáhnu. A do toho tak nějak přišla činohra, já zaplesal a zůstal u činohry dodnes. Muzikál teď nedělám žádný.

Po revoluci se s muzikály doslova roztrhl pytel. Čím to podle vás bylo?

J. Révai: Jedním z důvodů byl jistě fakt, že za komunistů byl u nás muzikál coby symbol západní kultury v podstatě zakázán a byl po něm proto hlad. Místo muzikálů jsme měli operety. Nic proti nim, ale každý je nemusel. Prvním u nás hraným muzikálem byli Bídníci a po jejich úspěchu se to rozjelo. Na okraj podotýkám, že muzikál je moc těžké řemeslo. Jeho aktéři musí totiž zvládnout tanec, zpěv i herectví.

Tanci jste se věnoval od mládí a časem dokonce i profesionálně. Můžete to upřesnit?

J. Révai: Hodně jsem sportoval, a když jsem v tanečních zjistil, že mi tanec nedělá problémy a dokonce mě baví, začal jsem společenský tanec tancovat soutěžně. A potom přišel konkurz do taneční skupiny Uno, což byla tehdy v oboru naprostá špička, a já v něm uspěl. A začala jízda. V televizi jsme byli snad v každé show. Skupina byla progresivní, a protože jeden její člen měl přístup k zahraničním nahrávkám tehdejších hvězd, jako byli Michael Jackson nebo Prince, konkurenci jsme válcovali.

Je základní ovládání tance společenskou nezbytností?

J. Révai: Myslím, že ne, ale je moc fajn, když se člověku tancovat chce a tancuje. Cokoli a jakkoli. Každý na parketě oslňovat nemusí.

Dnes jsou vcelku běžné taneční kurzy pro starší či pro seniory. Taková aktivita se vám tedy asi líbí?

J. Révai: Každopádně. Tanec je krásná činnost v každém věku.

Původním povoláním jste automechanik. Proč jste u řemesla nezůstal?

J. Révai: Můj život přesměroval již zmíněný úspěšný konkurz do skupiny Uno. Tanec mě bavil výrazně víc než opravování aut, a když se mi naskytla možnost živit se tím, co mě naplňuje a baví, nebylo moc co řešit.

Projel jste kus světa na motorce. S Pavlem Liškou a Hynkem Bernardem. Kde všude jste byli?

J. Révai: On to zas tak velký kus světa nebyl. Na začátku všeho byl Egon Kulhánek, ředitel Hudebního divadla Karlín, který vymyslel televizní pořad Moto cestou necestou, spočívající v tom, že tři chlapi se známými obličeji sednou na motorky, vyrazí do exotiky a jejich výlet se zdokumentuje a odvysílá. Já se účastnil třetího a čtvrtého dílu. Poprvé jsem se svými parťáky projel Kavkaz, podruhé pak Chile a Bolívii. S Pavlem jsme si pak udělali obdobný pořad vlastní – Vandráci – a projeli v rámci něj celou Střední Ameriku. Od Panamy po Mexiko, za tři měsíce.

Šlo na těch dobrodružných cestách někdy do tuhého?

J. Révai: Třeba Honduras nebo Salvador jsou nebezpečné destinace, kde jsou nějaké nepokoje pořád. Tyhle dva státy jsme měli jenom co nejrychleji projet a pryč odtud, to nám radili všichni. Ale vyloženě do tuhého nešlo naštěstí nikdy. Zvládli jsme devět středoamerických států a kromě velkého Mexika, kde jsme strávili měsíc, jsme byli v každém z nich maximálně pět dní, během nichž jsme zřejmě měli štěstí, jež bylo možná přímo úměrné naší neznalosti tamních poměrů.

Na čem jste jel?

J. Révai: Na BMW 1150 Adventure. A můžu říct, že mě tenhle stroj nezklamal.

Uvažujete o nějaké další výpravě?

J. Révai: Ano. Měla by to být Papua-Nová Guinea.

Mezi lidožrouty!

J. Révai: Přesně! (smích)

Nemůžu se krátce nezeptat na tuzemskou politiku. Co na ni říkáte?

J. Révai: O zdejší politice se mi vážně bavit nechce. Je to marast. Coby životní optimista sice věřím v lepší zítřky, ale mám velké pochybnosti. Značnému procentu lidí se evidentně nechce stát si za svým názorem, zjišťovat si určité věci, hledat souvislosti… Bohužel.

Na závěr zpět ke kumštu. Uvidíme vás letos v nějakém filmu?

J. Révai: Ano. V nové pohádce Princezna zakletá v čase, která bude mít premiéru v březnu. Je to spíš taková fantasy-pohádka a její tvůrci si od ní hodně slibují. Je tam sice dost efektů, čehož se trochu bojím, ale je to dobře napsané a já věřím, že se výsledek líbit bude.

- Sváťa Doseděl -