...další články

Jana Švandová exkluzivně pro Žurnál

Dočetl jsem se, že jste původně chtěla být archeoložkou. Je to pravda?

J. Švandová: Je to pravda. Na příslušnou školu jsem se ale nedostala a další vývoj už byl jen shodou okolností. Bydlela jsem v Pardubicích a tamní divadlo vypisovalo konkurz na tanečnice do muzikálu. Já se přihlásila a uspěla. V tomto divadle jsem se setkala s Věrou Galatíkovou, která mě k herectví postupně přemluvila a nakonec mě i připravila na přijímací zkoušky na JAMU. Za to, že se ze mě stala herečka, vděčím tedy Věře Galatíkové.

Co vás na archeologii lákalo?

J. Švandová: Od malička jsem milovala román Egypťan Sinuhet a vždycky jsem snila o tom, že jednou objevím další historickou památku typu Údolí králů. Když pak v Pardubicích objevili slovanské pohřebiště, chodila jsem archeologům s vykopávkami vypomáhat a můj dětský sen nabýval na intenzitě. Trval vlastně až do maturity.

Dnes jste tady s divadelní hrou Kvartet. O čem to je?

J. Švandová: Je to o čtyřech operních zpěvácích, kteří se setkají v domově důchodců. Na tuto hru mě upozornila dcera našeho kamaráda, která v Anglii pracovala jako asistentka režie stejnojmenného filmu, a já ji následně doporučila k nastudování. Je to taková laskavá legrace o úsměvném stáří a jeho rozmarnostech.

K vaší další práci… Hrajete v seriálu Svatby v Benátkách, v komedii Jak se zbavit nevěsty… Je tu ještě něco? Nebo se něco chystá?

J. Švandová: Zatím ne. Svatby v Benátkách už jsem dokončila a film Jak se zbavit nevěsty bude mít premiéru tuším v únoru příštího roku. A žádné další natáčení se v tuto chvíli nerýsuje, což mi ale vůbec nevadí. Mám patnáct představení v měsíci, a to je pro mě úplně dostačující. Uvidíme, třeba se nějaká další zajímavá práce ještě objeví. Každopádně už si dost vybírám.

Váš život je jistě dost hektický. Jak ho zvládáte?

J. Švandová: Jde to. Vytížený člověk si musí v životě nastolit takový řád, který mu umožní nevěnovat se jen práci, ale i svým koníčkům.

Jste už dvojnásobná babička…

J. Švandová: Vlastně trojnásobná. Mám dvě vlastní vnučky a nevlastního vnoučka od dcery mého prvního manžela. Role babičky je jedna z nejhezčích rolí, které mě v životě potkaly.

Řekla jste, že byť s mírou, stále hřešíte. V čem vaše hřešení spočívá? Mlsáte?

J. Švandová: Ono to s tím mým hřešením není až tak horké. Pravda ale je, že dobré jídlo a dobré víno ráda mám. Po večerní skleničce se mi líp spí.

V rámci zachovávání své kondice údajně pijete alkohol, kouříte a honíte chlapy. Co je na tom pravdy?

J. Švandová: Ano, to jsem skutečně řekla. Lidi se mě pořád ptají, co pro zachování kondice dělám, tak jsem jim naservírovala tohle. Pravdou ovšem je, že s kouřením už jsem přestala, s vínečkem se krotím a chlapi už taky tolik neproháním (smích).

Lidi se vás ptají, tak se zeptám taky. Jak si udržujete svoji figuru a formu vůbec?

J. Švandová: Střídmou stravou či dokonce dietami určitě ne. Poslední dietu jsem držela, když mi bylo osmnáct. Spíš se snažím co nejvíc se pohybovat. Hraju například golf, což je sport, který spočívá v pohybu na zdravém vzduchu a mně velmi svědčí. Svědčí jak mému tělu, tak mé mysli.

Zmínila jste dietu… Vaše kolegyně Lenka Kořínková proslula svou dietou zvířátkovou a kytičkovou. Co si o takových dietách myslíte?

J. Švandová: Nic. Tohle jsou její diety, a pokud jí vyhovují, ať je drží. Můj názor je, že člověk má jíst všechno, jen se nesmí přejídat. A jestliže k tomu ještě trochu sportuje, žádné diety držet nemusí.

Je obecně známo, že tělu prospívá spánek, zejména pak spánek započatý ještě před půlnocí. Jak jste na tom vy? Máte na tento pasivní způsob péče čas?

J. Švandová: Nemám. Tento způsob péče o sebe nezvládám. Z divadla, hlavně ze zájezdního, se zpravidla vracím kolem půlnoci a než potom usnu, tak to ještě taky chvíli trvá. O pozitivním vlivu včasného spánku samozřejmě vím, a pokud to jde, před půlnocí spát chodím. Jsem typ, který když se pořádně nevyspí, nestojí druhý den za nic. Občas si proto pomůžu i nějakým uspávacím medikamentem.

Tři roky před padesátkou jste se nechala vyfotit do prestižního pánského časopisu Playboy. Chtělo to velkou odvahu?

J. Švandová: Ani ne. S fotografem Vladimírem Gdovínem jsem udělala takovou dohodu. V Brazílii jsme spolu fotili fotky do prospektů jedné cestovní kanceláře a já souhlasila s tím, aby v rámci tohoto focení pořídil i moje odvážnější fotografie. Vymínila jsem si ovšem, že pokud nebudu chtít, fotky se publikovat nebudou. Nakonec jsem proti jejich zveřejnění nic neměla. Nebyly to totiž ani tak akty, jako spíš decentní sexy snímky.

Mít fotky v Playboyi, to byla pro ženu vždy pocta. Nenarazila jste tenkrát i na nepřejícnost či závist? Ze strany kolegyň atp.?

J. Švandová: Víte, tyhle věci se k člověku většinou nedonesou. Faktem navíc je, že celá řada mých kolegyň byla v Playboyi také. Ovšem mladších kolegyň. Já jsem především chtěla dokázat, že i žena v mých tehdejších letech může být krásná a může se plně radovat ze života.

Mužům se odjakživa líbíte. Není někdy jejich přízeň až obtěžující?

J. Švandová: (smích) Teď už ani ne.

Co na dotěry platí?

J. Švandová: Přehlížet je jak lány žita. Neposlouchat je, nevšímat si jich.

Jaké vlastnosti vám na chlapech vadí?

J. Švandová: Nedochvilnost, neupřímnost, nedostatek smyslu pro humor a netolerantnost.

A jaké mužské vlastnosti vám naopak imponují?

J. Švandová: Přesně ty opačné.

Máte za sebou tři svatby, říkám to správně?

J. Švandová: Ano.

Vaši manželé vzešli z řad kolegů?

J. Švandová: Kdepak. Můj první manžel byl lékař, druhý byl filmový producent a třetí je developer.

Významným fenoménem současnosti je bulvár. Některé celebrity jej vyhledávají, jiné zatracují. Jakou zkušenost s ním máte vy?

J. Švandová: Blbou. Od té doby, když jsem na nějaké akci, kde se motají bulvární novináři, snažím se chovat tak, abych jim nezavdala sebemenší příležitost smlsnout si na mě. Bulvár je každopádně všude na světě a naše profese se bez něj bohužel neobejde.

K závěru na vážnější téma… Zásadním tématem je v poslední době vlna imigrantů ze Sýrie a dalších muslimských zemí. Jaký máte na tuhle věc názor?

J. Švandová: To je hrozně těžké. Když jsem byla mladá a do Československa vtrhli Rusové, hodně našich lidí chtělo emigrovat a spousta jich také odešla. A v zahraničí pak dostali všichni šanci. Někteří se prosadili, jiní ne, tak už to chodí. Já si stále myslím, že nárok na šanci má každý člověk. Vždycky, i dnes.

Ledaskdo by namítnul, že nyní se jedná o migraci desítek tisíc lidí vyznávajících naprosto odlišné kulturní hodnoty, úplně jiné náboženství…

J. Švandová: Jejich kulturu, víru a přizpůsobení se hostitelské zemi, to vše už si bude muset každá ta země vyřešit sama.

Obavy z islamizace Evropy, potažmo z islámského teroru jsou podle vás předčasné?

J. Švandová: Já si myslím, že ano.

Vaše první angažmá bylo v divadle v Českých Budějovicích. Co vy a jižní Čechy?

J. Švandová: V jižních Čechách jsem prožila krásnou část svého mládí. Hrála jsem na českokrumlovské točně, prožila jsem si tu lásky i přátelství… Jižní Čechy mám ráda a moc ráda se sem vracím.
- Sváťa Doseděl -