...další články

Jaromír Nosek, hvězda seriálu Vyprávěj: Komunistický ideologický mixér si pamatuju.

Přijeli jste s divadelní komedií N. V. Gogola Revizor, kterou jste odehráli i dopoledne pro místní středoškoláky. Děláte představení pro školy často?

J. Nosek: Dopoledních představení pro mládež hrajeme poměrně dost. Méně běžné už je to, co jsme udělali dnes zde, tedy to, že jsme dopoledne hráli pro děti a večer pak pro publikum dospělé.

Jaká bývá ze strany omladiny odezva?

J. Nosek: Vesměs pozitivní. Možná i proto, že díky nám shlédnou klasická díla, která pak doma nemusí číst (smích). Co si pomatuji, zlobily děti jen jednou, jinak byly vždy hodné.

Mají díla typu těch Gogolových stále co říct?

J. Nosek: Nepochybně. Konkrétně Gogolovy hry Revizor nebo Hráči jsou adaptabilní na kteroukoli dobu. Jsou v nich podvody, korupčníci, úplatky, a to vše tu máme bohužel i dnes.

Vaše první výrazná filmová role byla role v retro-filmu Rebelové. Považujete tuto roli za štěstí, které vás vystřelilo vzhůru?

J. Nosek: Rebelové mě vlastně nikam nevystřelili. Následné nabídky nepřišly a v mém hereckém životě se čtyři roky de facto nic zvláštního neudálo. Tenhle film pomohl spíš Honzovi Révaiovi a Zuzce Norisové. Natáčení to bylo každopádně krásné. Byly prázdniny, končil jsem brněnskou JAMU a hrál jednu z hlavních rolí v prima filmu.

Po Rebelech, tedy někdy v roce 2001, jste opustil Moravské divadlo v Olomouci a stal se hercem na volné noze. Tehdy jste ještě tak známý nebyl, nebylo tedy takové rozhodnutí poněkud riskantní?

J. Nosek: Asi ano. V Olomouci jsem byl ale nešťastný a chtěl jsem odtamtud pryč. Tak jsem odešel zpátky do Brna, začal tam svoji kariéru na volné noze a brzy zjistil, že mi tento způsob práce naprosto vyhovuje. Vyhovuje mi dodnes. Po trvalém angažmá zatím netoužím.

Hrál jste už v celé řadě divadel včetně Národního v Praze či Husy na provázku v Brně. Účinkoval jste ale i ve spoustě filmů. Obligátní otázka: Co je pro vás to hlavní? Divadlo, nebo film?

J. Nosek: U mě se jedno s druhým prolíná, ale rozdíly tu samozřejmě jsou. Když herec točí film, má na jeden záběr třeba deset pokusů, aby zahrál co nejlépe, ale pak už s tím nikdo nehne. V případě divadla může herec roli nazkoušet, ale během repríz s tím pořád hýbat lze. Film skončí na datovém nosiči a zůstane tu tudíž navěky, zatímco nastudovaný divadelní kus s derniérou zmizí. Další rozdíl spočívá v honoráři – role ve filmu či v televizním seriálu jsou placeny líp. Každopádně si však myslím, že ten, kdo jen natáčí a divadlo nehraje, má coby herec tak trochu hendikep.

U diváků jste zabodoval i v seriálu Vyprávěj. Dobu, o níž seriál vypráví, jste ale z velké části nezažil. Vyžadovala proto tato role nějakou mimořádnou přípravu?

J. Nosek: Ani ne. Povaha mojí seriálové postavy, Toníka Sovy, je vcelku stejná jako povaha moje. Nehledě na to, že naši byli vždycky proti komoušům a od malička mi všechno bez obalu vysvětlovali. Komunistický ideologický mixér si tedy i díky rodičům pamatuju opravdu velice dobře.

V jedné části tohoto seriálu hrajete v bigbítové kapele na piano. Hrál jste při natáčení doopravdy vy?

J. Nosek: Jojo, hrál jsem skutečně já. Na piano jsem se učil a občas si na ně i zahraju. Času na to ale moc nemám.

Jakou muziku máte rád?

J. Nosek: Já poslouchám snad úplně všechno. Nedávno jsem sám sebe překvapil, když jsem v autě naladil Radiožurnál a nechal to tak. Mě totiž dost otravuje, když na mě z rádia neustále vřískají reklamy. Radiožurnál je v tomto směru jiný. Navíc tam hodně hrají písničky z osmdesátých let, které mi připomínají dětství. Což je příjemné.

Ještě k seriálu Vyprávěj… Ztvárnil jste tam chlapa vytrvale deptaného komunistickým režimem. Říká se, že některé silné role herce poznamenají. Vám se to v tomto případě nestalo?

J. Nosek: Ne. Kdyby šlo o film, točený půl roku v kuse, tak možná, ale takhle ne. Seriál jsem natáčel vždy tři dny v měsíci a se svou rolí v něm jsem se doma určitě netrápil. Naopak, líbilo se mi, že doba, o níž hraju, je už v reálu za námi.

Komunisti už nám sice dlouho nevládnou, ale že by byla tuzemská politika nějaká velká sláva, to se říct nedá…

J. Nosek: To tedy opravdu nedá. Například náš prezident… Bezesporu má své kvality, ale obstojně se mu daří vracet nás mezi burany. Za Václava Havla nás svět začal pozitivně vnímat, Miloš Zeman zařídil, že si o nás svět začíná myslet, že jsme součástí Balkánu. Když prezident málem pozvrací korunovační klenoty, v rádiu používá slovo k--da nebo si zapálí cigáro v nekuřáckých prostorách, za jejichž následné vyčištění musí stát zaplatit šedesát tisíc… Co k tomu dodat?

Dočetl jsem se, že jste primárně uvažoval o studiu medicíny. Proč jste se nakonec rozhodl pro herectví?

J. Nosek: Studium medicíny mi zakázala chemie a matematika. A za to, že se ze mě nakonec stal herec, může dílem i fakt, že můj táta byl ochotník a já tudíž bral divadlo jako naprostou samozřejmost. Od dětství.

Už jste se setkal s řadou hereckých osobností. Kdo na vás udělal skutečně velký dojem nebo vás dokonce ovlivnil?

J. Nosek: Takových herců jsem poznal tolik, že je teď rozhodně všechny vyjmenovat nedokážu. Před chvílí jsme se bavili o seriálu Vyprávěj, a v souvislosti s ním musím zmínit například Svatopluka Skopala, který mě opravdu velmi mile překvapil. Je to skvělej, tichej, skromnej pán a přitom naprosto excelentní herec. Od toho se skutečně dá učit. Jak z hlediska pracovního, tak z hlediska čistě lidského. Ale to je opravdu jen jeden z mnoha.

Snad jen s výjimkou seriálu Vyprávěj jste vesměs hrál v seriálech s menším počtem dílů, což koresponduje s mou informací, že se nekonečným seriálům vyhýbáte. Proč? Co vám na nich vadí?

J. Nosek: Nekonečně seriály beru jako dehonestaci herectví a podílet se na nich proto nechci. Touto kritikou ovšem nemířím přímo na herce, i my potřebujeme peníze, mířím spíš na seriálové tvůrce, kteří jakoby nezřídka ztratili soudnost. Jisté je, že v devadesátých letech by v seriálu hrálo pět herců ze sta, dnes je tam průběžně vidíte všechny. V době rozmachu kabelových televizí vznikají samozřejmě i seriály kvalitní, ale mainstreamovým televizím to pořád nějak nejde. Lidem se to nicméně líbí, takže tohle peklo asi jen tak neskončí.

Váš seriálový spoluhráč Roman Vojtek se nedávno stal předmětem zájmu bulváru. Co vy? Smlsnul si na vás někdy Blesk či jiný podobný plátek?

J. Nosek: Ne. Díkybohu. Mám k těmhle plátkům averzi. A musím se pochválit za to, že se mi před čtyřmi roky dokonce podařilo utajit svatbu, na níž bylo 250 lidí. Buď to bylo tím, že nemám za kamarády kretény, co všechno vykecají, nebo tím, že nejsem pro bulvár zajímavej. Bulvární novináři se každopádně nedostavili a o svatbě se dozvěděli až po ní.

Já vím. Deník Aha v roce 2011 poinformoval o tom, že vaše svatba byl dvoudenní mejdan, že jste se děsně namazal a tak dále. Je na tom něco pravdy?

J. Nosek: Ale vůbec ne! Byla to úplně normální svatební oslava. Začátek v jedenáct, konec ve čtyři ráno. O tom článku v Aha ani nevím.

A co je pravdy na tom, že pracujete i jako barman?

J. Nosek: Tak tohle pravda je. Barmana dělám už asi deset let. Začal jsem s tím v době, kdy jsem měl dost volna a mě se nechtěl jen tak nečinně posedávat. Ostatně herec a barman mají ledacos společné. Oba jsou neustále v kontaktu s lidmi, oba jsou tak trochu psychologové atd. A hlavně – obojí mě baví. Za barem stojím v podstatě kdykoli mám čas. Poslední dobou ale zrovna moc času nemám. Bývaly doby, kdy jsem byl barmanem čtyřikrát v týdnu, ale v posledních zhruba třech letech se za bar postavím jen tak třikrát za měsíc.

Co na vaši přítomnost za barem říkají štamgasti?

J. Nosek: Je to různé. Někteří si myslí, že to dělám, protože se herectvím neuživím, jiní se domnívají, že to naopak dělám za veliký prachy, a další mi zase řeknou: „No jo! Jasně! Tobě to tady patří, co?“ Přitom ten bar samozřejmě nevlastním, za práci v něm beru stejné peníze, jako ti, s nimiž se střídám, a herectvím se uživím.

Na dveře klepou Vánoce. Jak jste na tom? Podléháte všeobecné hysterii nebo je zvládáte v klidu?

J. Nosek: V klidu. Moje hysterie je velice krátká. Odehrává se 23. prosince večer a 24. prosince ráno. To nakupuju dárky. Jinak Vánoce jsou, kromě prázdnin, jediné volno, které v roce mám, takže se tou dobou snažím někam odjet s manželkou a Vánoce jaksi minout. Z vánočních tradic už toho beztak moc nezbylo.

Kam vyrazíte letos?

J. Nosek: To ještě nevím. Na plánování Vánoc teď fakt nemám čas. Možná to skončí nějakýma tuzemskýma horama, ale pokud by vyšel pobyt u moře, bylo by to úplně nejlepší.

- Sváťa Doseděl -