Jekot a arogance na sociálním odboru? Josef Petrů: Úřednice se do mě pustily!

Když se Josef Petrů v jiném hradeckém periodiku (které se tématu začalo věnovat také), dočetl, že z hlediska sociálního odboru MěÚ J. Hradec je s panem Hudečkem všechno v naprostém pořádku, zamířil své kroky právě sem, k úředníkům-optimistům.

Pro ilustraci citujme ze zmíněného novinového textu ze 17. února 2011… Tento týden jsme se případem na základě článku v jednom periodiku (v Žurnálu, pozn. red.) zabývali. Požádali jsme o součinnost pracovníky krajské veterinární správy a odboru životního prostředí. Pes (Iris, tedy pes druhý, pozn. red.) byl vyšetřen a žádné týrání nebo jeho zanedbání nebylo shledáno… Toto jsou slova vedoucí hradeckého sociálního odboru Zdeňky Šindelářové. Skutečnost, že úředníci kontrolují zdravotní stav psa nového, na němž se pan Hudeček ještě nestačil podepsat, místo toho, aby se zaměřili na psa prvního, jehož pan Hudeček propustil ze svých služeb s okem vyraženým z hlavy, zřejmě holí, je přinejmenším pozoruhodná. Důkaz o vážném zranění prvního psa (Tary) je přitom jistě snadno k mání. Jednak tu je svědectví jeho nové majitelky, farářky Jany Valsové, a zadruhé jistě existuje záznam o operaci psa, k níž došlo v listopadu 2009 v Třešti. Nebo si snad máme myslet, že paní farářka Valsová záměrně lže, aby Aloisi Hudečkovi zatopila? To asi ne, že? Spíš to vypadá na obligátního kostlivce v úřednické skříni, s nímž se nikomu nechce moc hýbat, aby se moc nezamlel a nevypadl ven. Potíž je však v tom, že už je pozdě a hra na mrtvého brouka je tudíž kapku přihlouplá.

Verbální přestřelka

na sociálním odboru

„Poté, co jsem podepsal petici za psa, jsem vyrazil na sociální odbor za paní Kavkovou přeptat se, co bude s inkriminovaným psem dál,“ líčí Josef Petrů své chvályhodné snahy. „Paní Kavková na mě ale vyrukovala s dotazem, zda mohu dokázat, že pan Hudeček svého psa skutečně bil. Což jsem samozřejmě nemohl. Vzápětí se tedy do debaty zapojila kolegyně paní Kavkové. Začala na mě ječet a vyváděla víc než celá paní Kavková. Já se ale nedal a svůj názor jim hlasitě naservíroval, ovšem ve vší slušnosti. Potom tam vletěla vedoucí těchto dam a začala je uklidňovat. Prý ať se mnou sepíší protokol. S tím jsem souhlasil, posadil se ke stolku a čekal, co se bude dít. Jenže kolegyně paní Kavkové zase začala s písničkou o důkazech. Chtěla vědět, kde přesně, který den a v kolik hodin jsem něco viděl. Já na to znovu, že jsem osobně nic neviděl, ale že vycházím z toho, co říkají ve vaší reportáži jmenovitě uvedení svědci. Načež mi bylo poněkud arogantně sděleno, že tohle je důkaz typu jedna paní povídala, a s tím, že si můžu leda tak trhnout nohou. A na shledanou. Podle mého názoru by ty úřednice měly konat svou povinnost a v tisku zveřejněná podezření urychleně ověřit. Jinak řečeno, nesedět v kanceláři jako buchty a něco dělat. Co bude, až pan Hudeček zlikviduje i druhého psa? Dostane od města třetího? Vážně mám dojem, že mu radnice svým přístupem kompenzuje jeho pro město příznivou expertízu bezbariérového systému na Masarykově náměstí. Pravda, je to sice pouhá spekulace, ale ten dojem z toho mám.“

Trestní oznámení

A kde posléze Josef Petrů své tažení zakončil? Na obvodním policejním oddělení v Jindřichově Hradci! „Na pana Hudečka jsem tu podal trestní oznámení,“ říká J. Petrů a chmurně uzavírá: „Do trestního oznámení jsem chtěl zahrnout i ty úřednice ze sociálního odboru, zatím jsem to nicméně neudělal.“

- Svatopluk Doseděl -