Jindřichohradecký Big Band svou činností už dávno přesáhl hranice zdejšího regionu

Jak daleko sahá tradice vašeho bandu?

Z. Zadražil: Naše stávající uskupení muzikantů, zajímajících se o swingovou, jazzovou a taneční hudbu, navázalo na původní hradeckou kapelu Retro Band, která hrála v menším obsazení do roku 2014. V tom roce jsme se s rodinou přestěhovali do Jindřichova Hradce a následně v roce 2015 jsem se ujal vedení orchestru. Od té doby hrajeme ve velkém obsazení a jmenujeme se Jindřichohradecký Big Band. Máme pět saxofonů, čtyři pozouny, čtyři trubky, kytaru, basovou kytaru, klavír a bicí. Spolu s námi jsou v kapele ještě  dvě zpěvačky a jeden zpěvák. Toto složení nám umožňuje hrát široký repertoár, který však od každého člena vyžaduje solidní muzikantské schopnosti.

Vy sám hrajete na jaký hudební nástroj?

Z. Zadražil: Vystudoval jsem brněnskou státní konzervatoř ve hře na klarinet, přičemž saxofon, na který hraju také, je tohoto nástroje blízký příbuzný.

Vaši členové jsou ze zdejšího regionu?

Z. Zadražil: Vesměs jsou z Jindřichova Hradce a jeho okolí. A rád konstatuji, že díky pravidelnému a systematickému zkoušení celku i individuálnímu cvičení muzikantů se náš Big Band vypracoval do té míry, že už mohl doprovázet řadu našich špičkových interpretů.

Například?

Z. Zadražil: Například swingového sólistu Jana Smigmátora, muzikálového zpěváka Václava Noida Bártu, Tomáše Savku, Jitku Zelenkovou nebo Dashu. A na spolupráci s dalšími renomovanými umělci se připravujeme.

V hradeckém KD Střelnice jste nedávno doprovodili i showmana Vladimíra Hrona, který už si půjčil hlas od kdekoho. Jak se ta akce vydařila?

Z. Zadražil: Myslím, že tuto otázku by bylo lepší položit někomu z posluchačů. Podle mě se koncert opravdu vydařil. Kapela hrála, jak nejlépe mohla, a návštěvníci se bavili od začátku do konce. Snad na chvíli zapomněli na problémy těchto dnů.

Koho konkrétně zde pan Hron imitoval?

Z. Zadražil: Vladimír Hron imitoval celou řadu známých osobností. Například Luďka Sobotu, Felixe Holzmanna, Miloše Zemana nebo Karla Gotta, s nímž v minulosti spolupracoval a se kterým se přátelil. Z repertoáru Karla Gotta jsme zahráli dost skladeb, jež pan Hron výborně zpívá.

Je pravda, že pan Hron je abstinent?

Z. Zadražil: Ano. V samém závěru koncertu dostal od pořadatelů velkou dárkovou láhev jindřichohradeckého rumu, ale po koncertě mě pozval do šatny, tu láhev mi dal a řekl: „Tady je moje rumové zápisné do Jindřichohradeckého Big Bandu. Já alkohol vůbec nepiju a těším se na další koncertní vystoupení.“

Když už jsme zmínili alkohol… Jak je to ve vašem bandu? Platí tam tzv. suchý zákon?

Z. Zadražil: Já jsem spíše pro suchý zákon, který má spoustu výhod. Těžko však můžete někomu něco zakazovat a přikazovat, když s ním nejste v pracovněprávním vztahu. V naší kapele jsou ale zkušení a rozumní muzikanti, kteří vědí, co si mohou dovolit a co už ne. Swingová a jazzová hudba se se zakalenou myslí dobře hrát nedá.

Upozornil jste na nutnost pravidelného zkoušení. Váš orchestr je poměrně početný, kde máte zkušebnu?

Z. Zadražil: V Big Bandu je nás i se zpěváky jednadvacet a zkoušíme v prostorách čalounické firmy našeho trumpetisty Miloše Hummela. Miloš se svojí paní každý čtvrtek vyklidí dílnu, čalouněné kusy nábytku přestěhují tak, abychom se tam všichni vešli, a my můžeme zkoušet. Za to jim patří velké poděkování. Věříme, že se časem naskytne možnost zkoušet v prostorách větších.

Aktuálně máte plný stav nebo někoho poptáváte?

Z. Zadražil: V současné době máme, jak vy říkáte, plný stav a je velmi potěšující, že další hudebníci, kteří by si s námi chtěli zahrát, se pořád hlásí.

Je pravda, že spolupracujete i s dětskými pěveckými sbory?

Z. Zadražil: Ano. Na spolupráci s dětskými sbory klademe velký důraz od vzniku bandu. Konkrétně se jedná o sbory Arietta (ZUŠ Žirovnice), Nova Domus (1. ZŠ J. Hradec) a Pěnice (2. ZŠ J. Hradec). Tyto sbory, čítající celkem přibližně osmdesát dětí, se každoročně účastní velkých vánočních koncertů, které náš orchestr odehrává v sále hradeckého KD Střelnice. Malí zpěváci tak dostanou jedinečnou příležitost vystoupit na jednom pódiu například s umělci, které jsem jmenoval před chvílí. Pro děti to jistě představuje velký přínos. Jak muzikantský, tak osobní. A zároveň tímto způsobem vzniká potenciální základna příznivců, posluchačů i interpretů poctivého swingu.

Nemohu vynechat nepříjemné téma… Jak činnost vašeho bandu ovlivnil covid-19?

Z. Zadražil: Naše kapela na tom byla stejně jako jiné. Určitou dobu se ani nezkoušelo. Pro kapely našeho rozměru je naprosto klíčová souhra, společné rytmické cítění, frázování atd. Po té nechtěné pauze jsme museli zkoušet ještě intenzivněji. Díky tomu, že jednotliví hráči cvičili doma, jsme to ale zvládli dobře. Od kolegů z jiných kapel vím, že rušení vystoupení jim přineslo nemalé komplikace.

Začíná rok 2022. Jste při výhledu do něj optimista?

Z. Zadražil: Že bych byl přílišný optimista, to říci nemohu. Kdo se o věci trochu zajímá a dává si je do souvislostí, tomu je jasné, že se něco začíná měnit. Pro někoho to je důvod k optimismu, pro někoho není. V něčem jsem zkrátka optimista a v něčem zase ne. Z vlastní zkušenosti ale vím, že hudba má v sobě obrovskou sílu, která dokáže pohled na věci měnit a tím mi pomáhá být opatrným optimistou.

Činnost Jindřichohradeckého Big Bandu dávno přesáhla hranice regionu. Kde už jste hráli? Namátkou…

Z. Zadražil: Například v Žirovnici, na jazzovém festivalu na hradě Roštejn nebo v Dačicích s Jitkou Zelenkovou.

A co vás čeká v nadcházejícím roce? Za příznivého vývoje situace, samozřejmě.

Z. Zadražil: O koncertech v tomto roce jednáme, i o koncertech mimo region. A jsme pozváni na velký mezinárodní jazzový festival ve Švédsku, jehož organizátoři už potřebné záležitosti vyřizují. A samozřejmě nás čeká, tak jako každý rok, spousta hodin cvičení na nástroje, spousta společných zkoušek a všichni doufáme, že také spousta vystoupení a spokojených posluchačů.

- Sváťa Doseděl -