01.04.2022
V pondělí 21. února podepsal prezident Miloš Zeman zákon ze dne 18. února 2022, jímž se mění zákon...
01.04.2022
Státní hrad a zámek Jindřichův Hradec je jedním hlavních nositelů kultury ve městě. Během sezóny se...
01.04.2022
Jindřichohradecké Kulturní centrum Jitka připravilo na jarní sezónu opravdu nabitý program....
Publikováno: 01.04.2022
Státní hrad a zámek Jindřichův Hradec je jedním hlavních nositelů kultury ve městě. Během sezóny se zde koná řada větších i menších kulturních akcí, které lákají tisíce návštěvníků. Dva roky trvající problém v podobě pandemie a s ní souvisejících omezujících opatření se na chodu hradu a zámku pochopitelně podepsal, nicméně, jak se praví, život jde dál. Hradecká dominanta fungovat nepřestala, krizi překonala a na nadcházející turistickou sezónu se pilně chystá. Aktuální informace poskytl Žurnálu hradecký kastelán a předseda Spolku přátel starého Jindřichova Hradce Jan Mikeš. V rozhovoru okomentoval i městské kulturní dění, jehož kritikům i obhajovatelům věnoval Žurnál prostor už v několika nedávných vydáních.
Jak dlouho zastáváte funkci hradeckého kastelána?
J. Mikeš: Kastelánem, respektive správcem Státního hradu a zámku Jindřichův Hradec jsem od roku 2016.
Hradecký hrad a zámek je jedním z hlavních nositelů lokální kultury. Jaké zdejší akce jsou pravidelné a stěžejní? Vyjma prohlídek objektu, samozřejmě.
J. Mikeš: Každou sezónu, s výjimkou posledních dvou let, začínáme na Velikonoce unikátní akcí Splašená vejce, kdy je zámek po celé velikonoční svátky zaplněn humornou instalací stovek barvených vajíček. Akce je spojena s prohlídkou zámeckých interiérů bez průvodce. Návštěvnost během prodlouženého velikonočního víkendu bývá opravdu velká. Rádi bychom navíc obnovili už dvě století přerušenou tradici velikonočního vaření sladké kaše, historicky doloženou od počátku 16. století a spojenou s pověstí o Bílé paní, ovšem neutuchající pandemie nám to bohužel neumožnila a letos, kvůli rozpočtovým škrtům a celkové situaci, zatím vyčkáváme. Příští rok už to snad možné bude. Stěžejní jsou dále noční prohlídky, výstavy v zámecké galerii, kde bude od 15. května výstava obrazů špičkové krajinářky Lucie Novotné, studentky profesora Milana Knížáka, a zapomenout nesmím na každoroční operu či zámecké adventní dny.
Noční prohlídky s Bílou paní prošly za vašeho působení značnou obměnou…
J. Mikeš: Ano, mají velkou tradici, spojenou právě s představeními o Bílé paní, ale před pěti lety jsme usoudili, že by stálo zato akci nějak oživit, což se snad podařilo. Jedná se o vůbec největší noční prohlídky v České republice. Původní pořadatelé měli sice ke změně konceptu určité výhrady, ale s tím jsme museli počítat. Jejich pojetí zpochybňovat nechci, ale po bezmála dvaceti letech si tahle věc změnu zasloužila. Od fiktivního divadla jsme přešli k prezentaci reálných historických událostí. Autor scénáře a režisér Pavel Rys tomu říká historické teatrum. V jeho rámci se návštěvníci setkají s více než třemi desítkami herců a tanečníků a tématem budou osudy hradeckého pána Viléma Slavaty.
Zmínil jste operu. Tu realizujete ve spolupráci s městem?
J. Mikeš: Ano. A funguje to dobře. Bohužel, počet návštěvníků opery trochu stagnuje a myslím, že by bylo vhodné tuto akci více propagovat i mimo Jindřichův Hradec, aby přilákala i návštěvníky z jiných koutů republiky. S městem spolupracujeme i na podzimním hudebním festivalu Concertino Praga, v jehož případě platí to samé.
Hradecký hrad a zámek nezřídka využívají i filmaři…
J. Mikeš: Je to tak. V loňském roce se tu odehrálo natáčení amerického seriálu Wheel of Time a české pohádky Tajemství staré bambitky 2, v níž jindřichohradecký zámek hraje důležitou roli. V souvislosti s tímto natáčením máme pro letošek přislíbeno zapůjčení kostýmů, které budou vystaveny přímo v interiérech, kde se ona pohádka natáčela. Obecně lze říci, že loňská turistická sezóna byla kvůli epidemii a souvisejícím vládním nařízením slabá, ale právě díky filmovým produkcím jsme propad v příjmech dohnali.
Čím váš hrad a zámek filmové tvůrce láká?
J. Mikeš: Je to především jeho různorodost. V interiérech, které tu jsou, lze natočit film z devatenáctého století i ze středověku. Je zde naprosto unikátní černá kuchyně, která je pro filmaře hotovým magnetem, i nádherný zámecký rondel.
Zažíváme určitou ekonomickou krizi. Pocítíte ji letos i vy?
J. Mikeš: Bohužel ano. Informace z Národního památkového ústavu, pod nějž spadáme, jsou v tomto ohledu jasné. Bude se šetřit a peníze budeme mít zřejmě jen na nejnutnější údržbu. Kulturní akce tedy nebudeme moci realizovat a rozvíjet v takové míře, jak bychom si přáli.
Jaká podle vás letošní turistická sezóna bude?
J. Mikeš: Máme tu vysokou inflaci, zdražování energií a všeho ostatního, touhu lidí vyjet po dvou letech zase za hranice, covid-19 zde taky pořád je… Obávám se, že Jindřichův Hradec moc silnou turistickou sezónu očekávat nemůže.
Už jste zmínil spolupráci s městem. Můžeme se k ní vrátit?
J. Mikeš: Spolupráce hradu a zámku s městem je dlouhodobá a město na naše kulturní akce ve svém dotačním programu pravidelně pamatuje a ročně nás podporuje částkou přibližně 70.000 korun, což nám moc pomáhá. Také je třeba říci, že pokud se jedná o něco skutečně zásadního, je možno se s městem dohodnout i mimořádně. To, na čem se asi úplně neshodneme, je podpora propagace cestovního ruchu v rámci všech organizací a projektů ve městě. Prospekty a prezentace na veletrzích cestovního ruchu nestačí.
Jak byste si to představoval?
J. Mikeš: Jedinou možností je podle mě důsledné propojení všech subjektů, které se o zdejší kulturní život starají, a to nejen těch městských. Město by se se všemi mělo domluvit na stěžejních akcích, ideálně spojených jednotícím tématem, a těmito akcemi zaujmout i mimo město. Mrzí mě, že tu není zřízen odbor kultury, vedený jedním fundovaným člověkem, který by za zmíněnou koordinaci zodpovídal. Silná celostátní propagace tematicky jednotné sady kulturních akcí by Hradci určitě prospěla. Mohou to být akce historického charakteru či třeba akce hudební, ale musí být kvalitní a musí se o nich vědět. Potřebujeme společnou domluvu a zastřešení. V této oblasti není žádoucí konkurence, nýbrž koordinovaná spolupráce. A já vnímám, že mezi pořadateli městských akcí a pořadateli akcí jiných, panuje určitá řevnivost, což je škoda. Toto je největší problém hradecké kulturní politiky, a pokud by to bylo jen trochu možné, rád bych nějak pomohl s jeho odstraněním.
Město přece vydává kalendář kulturních akcí…?
J. Mikeš: To je pravda a je to dobře. Jenže informace z tohoto kalendáře využívají jen obyvatelé města, případně turisté, kteří sem zrovna přijedou a kroky je zavedou do infocentra. Ale když tento kalendář vyexpedujete kupříkladu do Liberce, myslíte si, že sem kvůli tomu lidé odtamtud pojedou? Domnívám se, že by skutečně pomohla shoda na tematických akcích, spojených například s historickými výročími či významnými osobnostmi, a také na velkých projektech, jako jsou třeba Prázdniny v Telči nebo Táborská setkání. Aby mohl Hradečák do našeho města pozvat kohokoli nejen na návštěvu památek, ale i na konkrétní akci, která bude široce známa a dokáže přilákat tisíce návštěvníků odjinud.
Řekl byste, že v oblasti kultury chybí Hradci koncepce a vize?
J. Mikeš: Pokud zde koncepce a vize je, zdá se mi dobře skrytá. Máme tu Kulturní dům Střelnice, Kulturní a vzdělávací centrum, Muzeum Jindřichohradecka, hrad a zámek, úzkokolejky a řadu menších organizátorů kulturních akcí. Ti všichni se v rámci svých možností snaží dělat to nejlepší, co mohou, ale až na výjimky nemají sílu prorazit regionální rámec svého konání. Moc bych si přál zastřešující instituci, ať už by to byl odbor kultury nebo cokoli jiného, jejímž vedením by byl pověřen člověk s doslova mezinárodním kulturním rozhledem a chápáním, člověk, který by dokázal propojovat a směrovat kulturní politiku města. Jindřichův Hradec si to nepochybně zaslouží.
- Svatopluk Doseděl -