...další články

Jitka Ježková exkluzivně pro Žurnál

Jste ve stálém angažmá nebo tzv. na volné noze?

J. Ježková: Jsem herečka na volné noze. Ve stálém angažmá jsem nikdy nebyla. Svoboda, spojená s prací na volné noze, mi totiž naprosto vyhovuje. Hned po škole jsem začala hostovat v různých divadlech a tato forma práce se mi zalíbila. Dalo by se říct, že dělám to, co chci.

Dnes jste s kolegy přijela s hrou Přátelák. O čem to je?

J. Ježková: Je to hra o pěti kamarádech, o dvou ženách a třech mužích, o fotbale a přátelství. O tom, co všechno přátelství unese. Je to sice legrace, ale nikoliv povrchní. Má to hloubku a obsah by diváka neměl jen rozesmát, měl by ho i přimět k zamyšlení. Podtitul hry zní: Tady nikdo na nikoho nepráská, jsme přece kámoši. Napsal ji Stefan Vögel a režie se ujal Mira Nosek.

Nemůžu se nezeptat na Báječná léta pod psa, kde máte výraznou roli. Má tento film stále co říct?

J. Ježková: Určitě ano. Víte ono je pořád proti čemu brojit. V tom filmu to byl komunistický režim, teď je to zase něco jiného. Jenže je třeba si uvědomit, že mezi těmi dvěma obdobími je propastný rozdíl. Dnes můžeme na politiku nadávat svobodně a nic se nám za to nestane.

Báječná léta pod psa byl obrovský hit a televize jej čas od času vysílá pořád. Nemáte ho už dost?

J. Ježková: Ale vůbec ne. Tenhle film sice nevyhledávám, ale když se k němu nachomýtnu, klidně se na něj podívám. Některé filmy časem tak trochu vyvanou, ale Báječná léta pod psa ten případ nejsou. Kvalitní předloha a její kvalitní zpracování udělaly své a film se proto stále drží a na divácké oblibě neztrácí.

Po Báječných letech pod psa jste hrála zhruba ve dvaceti filmech a v řadě televizních seriálů. Chystá se něco nového?

J. Ježková: Chystá, ale já o tom ještě nesmím mluvit. (smích) Můžu říct jen tolik, že se jedná o seriál a natáčet se bude letos na podzim. Nechte se překvapit.

Co se týče seriálů, byl podle mě zásadní Rapl. Váš kolega Lukáš Příkazký mi řekl, že roli v tomhle seriálu by vzal i zadarmo. Máte z tohohle díla podobný pocit?

J. Ježková: Rapl je skutečně skvělá věc. Poté, co jsem zhlédla seriál Cirkus Bukowsky, jsem si spolupráci s Janem Pachlem (scénář a režie Rapla i Cirkusu Bukowsky, pozn. red.) moc přála. Dokonce jsem mu to pověděla. Takže jsem si o roli vlastně řekla, a jsem moc ráda, že jsem ji dostala.

Dlouhodobě se věnujete i dabingu. Od počátku jste dabovala v podstatě samou první ligu. Jak jste se k dabingu dostala? Cíleně nebo náhodou?

J. Ježková: Od prvního ročníku na konzervatoři jsme chodili na Kavčí hory dělat tzv. sbory. To jsou takové ty ruchy v pozadí filmu. Hukot školní třídy atp. Měli jsme totiž kamaráda Michala Jagelku, který daboval od dětství. A po čase si produkce z našich řad začala vybírat jednotlivce k dabování menších rolí a někdo se nakonec dostal i k dabování postav zásadních či dokonce hlavních. Což byl i můj případ.

První hlavní dabingovou roli jste dostala v roce 1996 v americkém filmu Kongo z produkční dílny Stevena Spielberga. To byl napoprvé docela solidní zářez, ne?

J. Ježková: To sice ano, ale myslím si, že můj mladý hlas se k té postavě, respektive k herečce Lauře Linneyové moc nehodil. Před tím už jsem dabovala řadu seriálových postav, ale mým prvním filmem bylo Kongo, trhák z Hollywoodu. A další následovaly. Skála, Titanic…

Kvalita českého dabingu byla vždycky proslulá. Jenže po revoluci jakoby jeho úroveň začala klesat. Bylo to tím, že náhle přibyly tisíce do té doby nepovolených filmů a seriálů a na předrevoluční kvalitu dabingu prostě nebyl čas?

J. Ježková: V podstatě ano. Filmů a seriálů bylo najednou strašně moc a dabing tudíž musel zrychlit. Nemluvě o tom, že objednavatelé chtěli dabing pořídit levně. Dnes už je ale situace jiná. Dabování sice musí být stále prováděno rychle, ovšem ne na úkor kvality. Jde to i díky tomu, že se příslušná technika opravdu hodně zdokonalila.

Valérie Zawadská mi před pár lety řekla, že se spolu se svými kolegy z dabingu vzepřela dabingovým studiím a tím pádem přišla o spoustu zakázek. Šlo prý o nevyhovující finanční ohodnocení ze strany soukromých studií. Vy jste se k tomuto odporu připojila taky, že?

J. Ježková: Ano, od počátku. Šlo o to, že dabér toho času odvedl svou práci a potom šel do produkce a čekal, co mu za to dají. A takhle to být nemá. Vše, včetně honoráře, musí být dohodnuto předem. A nevím, proč by měl být dabér placen od hodiny, když každý za hodinu zvládne jiný objem práce. Nešlo nám však vyloženě o výši odměny, chtěli jsme především nastavit jasná pravidla. Aby dabér dopředu věděl, co se od něj žádá a jakou částku za to dostane, stejně jako je tomu v případě herců. Bohužel jsme neuspěli. I kvůli tomu, že někteří naši kolegové tzv. cukli a nepodpořili nás. Bližší košile nežli kabát, zřejmě. Dabuji tedy méně, než v minulosti, ale dabuji pořád.

Stále načítáte audioknihy?

J. Ježková: Ano.

Kolik už jste jich načetla?

J. Ježková: Tak teď jste mě dostal! Nevím, spočítané je nemám. Je jich ale opravdu hodně. Spoustu knížek jsem načetla zejména v období covidové krize. Dost mi to tenkrát pomohlo. Divadla byla zavřená, nenatáčelo se a herci zažívali krušné časy. Můj hlas mě živí i jinak. Je slyšet v rádiu, v televizi, v reklamních spotech…

Vyžaduje načítání knih nějakou speciální přípravu?

J. Ježková: V první řadě si tu knížku musím přečíst. Aby mě ve studiu nečekalo nepříjemné překvapení. Nebudu číst něco, co je mi z nějakého důvodu proti mysli, jenom proto, že za to dostanu zaplaceno. Zas tak úžasně tahle práce honorována není. Mohu ale konstatovat, že jsou mi nabízeny de facto samé hezké knížky nebo knížky, s nimiž přinejmenším nemám žádný problém.

Nezabijí audioknihy knížky skutečné?

J. Ježková: Nemyslím si. Třeba já čtu skutečné knížky pořád. Knihovnu mám tak obsáhlou, že nové tituly už nemám kam dávat. Audiokniha je jen druhá paralelní alternativa.

Nenahrává audioknihám i skutečnost, že knížky jsou dnes poměrně drahé a pro řadu lidí se stávají zbytným nadstandardem?

J. Ježková: Nejsem si tím úplně jista, ale mám dojem, že cenový rozdíl mezi audioknihou a knížkou zase tak velký není. Ale s tím, že jsou knížky poměrně drahé, souhlasím. Mnozí proto zřejmě čtou knížky vypůjčené z veřejné knihovny. A nesmíme zapomenout ani na fakt, že knížka kdysi sice stála padesát korun, ale platy byly taky výrazně nižší. Každopádně tvrdím, že i poslech audioknihy je lepší než zírání na televizi. Nehledě na to, že v autě si televizi nepustíte, audiopřehrávač ano.

Dnes jste tu s divadlem. Nebývalo dřív divadlo tak trochu na okraji vašeho profesního zájmu?

J. Ježková: Já po škole divadlo nikdy hrát nepřestala. Hostovala jsem v několika divadlech, ale mívala jsem jen několik představení měsíčně. Nyní je toho nesrovnatelně víc. Asi před rokem a půl jsem hrála v jedenácti inscenacích v osmi různých divadlech. Teď mám inscenací sedm. Takže se dá říct, že hraju hodně a jsem za to ráda. Po určitém čase jsem si totiž plně uvědomila, že divadlo je herecké profesi základem.

Odcituji novinový titulek. Herečka Jitka Ježková nestárne. Nelze než souhlasit. Čím to je? Máte mladistvou vizáž v genech nebo o sebe tak dobře pečujete?

J. Ježková: Tak snad mě vidíte, ne? (smích) To, co píšou, vůbec není pravda.

No právě, že vás vidím. A pořád souhlasím.

J. Ježková: Jste milej. (smích) Víte, můj životní styl je děsný. V duchu hesla mé tělo, můj chrám rozhodně nežiju. Moje tělo mě musí nenávidět. Pravda je, že jsem rozhodla, že pokud chci, aby mi tělo ještě nějakou dobu sloužilo, budu na ně muset být hodnější.

Pak tu mám ještě jeden titulek. Cituje vás: Kdybych měla možnost, vrátím čas. Co jste tím chtěla říct?

J. Ježková: Vzpomínám si na to. Paní redaktorka se mě onehdy zeptala, jestli něčeho v životě lituju. Někteří lidé říkají, že ničeho, co v životě udělali, nelitují, že všechno zlé je k něčemu dobré atp. Já ale některých věcí lituju. Udělala jsem i něco, co někomu ublížilo, a lituju toho. Takže kdybych měla tu možnost a mohla se v určitý moment rozhodnout znovu, počínala bych si jinak. Nikdy sice nešlo o nic hrozného, natož o život, ale i relativní maličkost někdy zabolí.

Minulý rok nebyl zrovna veselý. Kvůli válce na Ukrajině a ekonomické krizi. Předtím nám tu zase zatápěl covid-19. Co myslíte, bude letos líp?

J. Ježková: Vždy když si na Silvestra připíjíme, říkám, že cítím v kostech, že nadcházející rok bude naprosto skvělý. A řekla jsem to i při přípitku o Silvestru posledním. Co se kolem nás děje, prožívám opravdu silně a hrozně mě to… slušně řečeno prudí. Na druhou stranu, všichni máme své životy, své osobní radosti i problémy a globálním děním se nesmíme nechat pohltit ani otrávit. Když začala válka na Ukrajině, tak jsem dva měsíce neodtrhla oči od televizního zpravodajství. Hltala jsem informace, nadávala, plakala… Ale potom jsem s tím přestala. V zájmu svého duševního zdraví. Teď si ráno na internetu přečtu zprávy, pak totéž udělám večer, abych byla v obraze, a tím to končí. Na televizní zprávy a reportáže se nedívám vůbec. Do veškeré té hrůzy se dokážu vžít i bez nich a chci, aby mě to všechno zasáhlo co nejmíň.

- Svatopluk Doseděl -