...další články

Josef Náhlovský exkluzivně pro ŽURNÁL

 

Jste stále Krušnohorec? Myslím bytem?

J. Náhlovský: V podstatě už ne. V Krušných horách a v Ústí nad Labem jsem zřídkakdy. Pořídil jsem si totiž domeček v lázeňských Luhačovicích a v něm teď bydlím.

A co vaši slavní Krušnohorci? Chystáte o nich novou knížku?

J. Náhlovský: Ano. Po úspěchu Kroniky Krušnohorců pracuju na jejím druhém dílu, ale ten je zatím stále ve fázi rozpracovanosti.

Vaše hlavní povolání je bavič. Lze to, co děláte, nazvat stand-up-comedy?

J. Náhlovský: Já se domnívám, že stand-up-comedy nedělám. Tenhle formát je dnes velká móda, ale nic extra nového to přitom není. Podobnou zábavu už tady v minulosti dělali lidé jako Ferenc Futurista, Vlasta Burian, Eman Fiala a další. Americká verze stand-up-comedy, tedy originál, je vždy hodně aktuální, má kritický podtext a její tvůrci se pokaždé k něčemu vyjadřují. Kdežto u nás je to, s prominutím, tak trochu o ničem. Není to pravá stand-up-comedy, je to spíš jen něco, co se jako stand-up-comedy tváří.

Tato zábava je k vidění v televizním pořadu Na stojáka. Ten se vám taky nelíbí?

J. Náhlovský: Popravdě se na něj moc nedívám. Ten pořad vypadal zpočátku velice slibně, ale teď se mi zdá, že tamní stand-up komici vaří z vody. Ono přicházet stále s něčím novým není nic snadného a lidem, co pořad Na stojáka dělají, vůbec nezávidím. Musí to být o nervy. Já bych na to nervy rozhodně neměl.

Na televizní obrazovky se nedávno vrátila reality-show Vyvolení. Co říkáte na ni?

J. Náhlovský: Reality-show nemám rád. V žádné formě. Vyvolení, Farmář hledá ženu, Výměna manželek… Nechci se na to dívat, nedívám se na to a absolutně nechápu, o co tam vlastně jde. Občas, při brouzdání po televizních programech, něco samozřejmě zahlédnu, ale rychle jdu dál. Koukat se na tyhle typy lidí mě nebaví. Celé je to příliš vulgární a se zábavou, tak jak si ji představuju já, to nemá společného nic. Reality-show je pro mě nestravitelná.

Prací baviče se živíte už desítky let. Nepocítil jste někdy tzv. syndrom vyhoření?

J. Náhlovský: Ale jo, občas jo. Když tuhle práci dělá člověk hodně dlouho, čas od času se stane, že mu dojde šťáva. Žádná katastrofa mě však v tomto směru zatím nepostihla. Možná ale není daleko.

Letos v říjnu se na Vltavě pod Pražským hradem objevila velká plastika ruky se vztyčeným prostředníkem. Její autor David Černý tak vyjádřil svůj politický názor. Co si o takové formě protestu myslíte?

J. Náhlovský: Jako způsob vyjádření protestu to bůhvíco není. Víc bych se k tomu nerad vyjadřoval. K politice se všeobecně nerad vyjadřuju. Z politického hlediska mě budoucnost dávno přestala zajímat. Nezajímaly mě ani poslední volby. Když jsem viděl předvolební spoty politických stran, řekl jsem si, že takhle ne. Děkuju, nemám zájem. Vzděláním jsem dějepisec a historik a zastávám názor, že minulost je zajímavější.

Vaši již zmíněnou Krušnohorskou kroniku ilustroval Štěpán Mareš, o němž je známo, že si v oblasti karikatury podá kohokoli a nebojí se ničeho. Takovým bojovníkům fandíte?

J. Náhlovský: Ano, fandím. Štěpán Mareš je výbornej. Má se k čemu vyjadřovat a dělá to. Mladí lidé se vyjadřovat musí, jde o jejich budoucnost. Já se vyjadřovat nemusím, do hrobu už to nějak dotluču.

Štěpán Mareš je zřejmě podporovatel Andreje Babiše. Do jeho novin alespoň kreslí politický „probabišovský“ komiks. Jaký máte na Babiše názor vy?

J. Náhlovský: Žádný. Jak už jsem řekl, ani jeden z předvolebních spotů mě neoslovil. Naši politici umí jenom jedno – slibovat. Všichni slibují všechno a jde jim to moc dobře. Před volbami to na mě vždycky působí dojmem, že bez ohledu na to, která politická strana vyhraje, ráj nás po volbách nemine.

Josef Nejedlý, ředitel hradecké likérky Fruko-Schulz, poukazuje na ekonomicky negativní dopad metylové aféry. Lidi se prý začali bát rumu a vodky. Co vy, když vám na cestách strčí pod nos panáka? Nemáte z jeho obsahu obavu?

J. Náhlovský: O tom, že metylová aféra hradeckou likérku poškodila, samozřejmě vím. S Pepou Nejedlým jsme letití kamarádi. Pár hajzlů chtělo snadno vydělat miliony a regulérní likérky na to doplatily, o oslepených a mrtvých lidech pochopitelně ani nemluvě. Ale k vaší otázce… Když mi někdo cizí přinese frťana nebo flašku s lihovinou, s díky odmítnu. Tisíce litrů metanolu ještě pořád běhá po republice a já se této hrozby opravdu bojím. Piju jen ověřené značky v kolkovaných láhvích.

Říká se, že Češi extrémně chlastají. Myslíte si to taky?

J. Náhlovský: Nemyslím! Jestli někdo extrémně chlastá, tak jsou to Irové a Dánové. Tomu, co předvádí oni, tomu já říkám extrémní pití. Jednou jsem plul na trajektu mezi Dánskem a Švédskem a tam jsem poznal pravej význam slova chlastat. Netvrdím, že tyhle národy pijou v jednom kuse, ale když se do toho dají, stojí to za to.

Máte nějaký osobní zážitek s alkoholem, který byste raději zapomněl?

J. Náhlovský: Jo, mám. Jednou, to jsem byl ještě mladej, jsem se vsadil, že vypiju láhev červenýho vína na ex. A vyhrál jsem. To byl fakt moc hezkej zážitek. Hlavně to ráno potom. To už je ale promlčený.

Umělci, jejichž obličej už je řádně známý, mluví o „efektu profláknutého ksichtu“, který funguje zejména při silničních kontrolách a podobných veselostech. Vy jste někdy svým obličejem taky nějakou úlevu uhrál?

J. Náhlovský: Bejvaly doby, kdy policajti přimhouřili oko, to jo. Já ale dopravní přestupky moc nepáchám. Jestli jsem někdy překročil povolenou rychlost, tak o nějakých pět, šest kilometrů. Nic hrozného. Pokud jsem byl v takovém případě polapen, policajti to se mnou řešili většinou jen domluvou. Pokutu už jsem ale samozřejmě taky platil.

Umělec prý zpravidla touží po tom, aby byl na veřejnosti poznáván, ale když se toho posléze dočká, začne prahnout po opaku. Jak jste na tom vy?

J. Náhlovský: Je to tak, jak říkáte. Zamlada jsem byl rád, když si mě lidi všímali. Dělalo mi to náramně dobře. Jenže s věkem jsem začal upřednostňovat anonymitu a soukromí. Jestliže mě osloví slušní lidé, normálně si s nimi poklábosím, nesnáším ale dotěry a opilce, co se mnou chtějí za každou cenu navázat žoviální hovor a bratřit se se mnou.

Za dveřmi jsou Vánoce. Do kolika let jste věřil na Ježíška?

J. Náhlovský: Na Ježíška jsem věřil asi do první třídy, tedy do nějakých šesti, sedmi let. Pak mi někdo prásknul, jak se věci mají, a bylo po víře. Myslím si, že když děti věří na Ježíška, je to hezké a Vánoce mají úplně jiné kouzlo. Jsou takové opravdové. Čím déle děti věří, tím líp.

Co Santa Claus? Neměl by podle vás zůstat tam, kde Děda Mráz? Doma, kam patří?

J. Náhlovský: Mě je to úplně ukradený. Santa Claus, Děda Mráz, Ježíšek… Ať si každej pojímá Vánoce, jak chce. Americky, rusky nebo česky. Je to každého věc. Já jsem ježíškovec a ti druzí dva chlapi mi nic neříkají.

Umíte zabít kapra?

J. Náhlovský: Ne. Nikdy jsem ho zabíjet nemusel. Vánočního kapra kupujeme vždycky už naporcovaného. Kdepak, mordování pro mě není.

Letošní Vánoce budete trávit kde? Doma? Nebo na horách?

J. Náhlovský: O Vánocích budu doma v Luhačovicích. Se svojí přítelkyní a s pejskem, to je můj miláček. Už se na to moc těším.

- Sváťa Doseděl -