Josef Vondráček hodnotí revitalizaci parku.

„Na podzim vždy očekávám, že se s parkem a další městskou zelení začne něco dít,“ konstatuje Josef Vondráček s tím, že podzim je doba vegetačního klidu, tedy doba, jež kácení stromů umožňuje. „Obsah článku v Žurnálu (11/2015) mě nadzdvihnul, zejména pak výroky místostarosty Komínka,“ pokračuje Vondráček. „Pokud vím, on u žádných jednání ohledně parku nebyl, osobně žádný návrh v souvislosti s parkem nepředložil a problematice revitalizace stromů nerozumí. Což lze ostatně říct o všech zastupitelích našeho města. Fundovaně by se mohl vyjádřit jedině Petr Hezoun z městského odboru životního prostředí, jenže pan Hezoun je zaměstnanec úřadu a vyjadřovat se tudíž asi chtít nebude.“

Dle Vondráčka teď sice město peníze na revitalizaci parku nemá (s čímž se radnice netají), ovšem samotné poražení stromů by prý na rozdíl od jejich řádného ošetření nestálo takřka nic.

Vondráček patří k těm, kdo prosazují plynulou obnovu parku, tedy průběžné kácení nemocných stromů a vysazování stromů nových, pokud možno kaštanů. Důraz však klade na to, že revitalizace by měla proběhnout v průběhu řady let, rozhodně ne jen během tří nebo pěti. „Plošné vykácení je špatná volba,“ říká. „Pokud tak bude učiněno, je jedna generace bez parku. Stromy nebudou padesát let plnit svou funkci a z parku se stane sad s lavičkami. Poražení stromu akceptuji jen tehdy, bude-li prokazatelně nemocný a bez šance na záchranu. A v takovém případě trvám na okamžitém vysezení stromu nového.“

Tým odborníků

hází flintu do žita

„Když se o projektu revitalizace parku jednalo poprvé, to bylo někdy v roce 2009, výběrové řízení se nezdařilo,“ vzpomíná Vondráček a doplňuje, že se poté sešel s tehdejším místostarostou Pavlem Vejvarem, s nímž dohodl vyhlášení kola druhého. „Vejvar mi řekl, že sestaví svůj tým a já, abych udělal totéž. Tak jsem k sobě sehnal architekta Milana Špuláka, projektantku v oblasti krajinářské architektury a zahradního designu Miroslavu Cimbůrkovou, arboristu Bohdana Chadta, dále Jiřího Krejču, toho času úředníka odboru životního prostředí, a odborníka v oblasti životního prostředí Jana Pokorného. V komisi místostarosty Vejvara byl odborník jen jeden, a to již zmíněný Petr Hezoun. Přesto však brzy začalo být jasné, že názor městské komise zvítězí, a lidé z komise mojí to postupně vzdali. Usoudili totiž, že tenhle marný boj smysl nemá.“

Následně sepsanou občanskou petici za záchranu parku podepsalo podle Vondráčka cca 1.200 lidí, význam této skutečnosti je ovšem poněkud diskutabilní.

Ovlivní osud parku

předvolební boj?

„Celý ten záměr je blbost,“ zlobí se Vondráček. „Architektonický návrh počítá s protažením Masarykova náměstí do parku, což by obnášelo poražení stromů – i kdyby byly naprosto zdravé – a odbagrování terénního převýšení mezi parkem a náměstím. Následovalo by zadláždění vzniklého prostranství a zlikvidování bazénku. Skoro jakoby byla motivací snazší údržba.“

Důležitým argumentem města je zajištění bezpečí lidí. Vondráček se nicméně domnívá, že kdyby byly odstraněny stromy v havarijním stavu a ty ostatní absolvovaly náležité ošetření, hrozba nebezpečí bude minimální.

„Tento rok se v parku asi kácet nebude a příští podzim už budou na dohled komunální volby,“ krčí rameny Vondráček a uzavírá: „Vzhledem k tomu, že park je citlivé, a tedy i politické téma, kdoví, co se bude dít. Jestliže si některá politická strana dá do volebního programu citlivou a odborníky odsouhlasenou revitalizaci parku, může tím získat kýžené politické body. A body, ty se před volbami cení.“

- Svatopluk Doseděl -

Josef Vondráček zastává názor, že jediným úředníkem hradeckého městského úřadu, který je schopen fundovaného vyjádření k výše probírané tématice, je Petr Hesoun z odboru životního prostředí. Vondráček ovšem předpokládá, že Hesoun, coby zaměstnanec úřadu, o žádné vyjadřování nestojí. Přesto jsme to zkusili a zjistili, že je tomu skutečně tak. Je to sice škoda, ale zároveň je to i pochopitelné. Demokracie a vojna… ani jedno není kojná.