...další články

Kateřina Hrachovcová exkluzivně pro Žurnál

 

Prošla jste řadou televizních seriálů, hrála jste ve filmu, k tomu divadlo… Co máte v nejbližší době před sebou?

K. Hrachovcová: Mých pracovních aktivit je opravdu hodně a aktivit mimopracovních mám snad ještě víc. Lze říct, že denně hraju nebo něco natáčím a do budoucna mám pracovní nabídky také. V tuto chvíli však konkrétní být nechci. O svých projektech mluvím raději, až když k nim skutečně dojde.

Zjistil jsem si o vás, že máte slabost pro Elvise Presleyho. Je to pravda?

K. Hrachovcová: Pravda to byla hlavně v minulosti. První Elvisovy desky jsem de facto zdědila po lidech, kteří emigrovali na Západ a desky Elvise Presleyho nechali u rodičů. Na základní škole jsem si Elvise dokonce vystřihla z časopisu a vyzdobila si jím pokoj. Totéž jsem ale udělala i s Charleym Chaplinem a dvojicí Laurel a Hardy. Ti všichni se mi moc líbili.

Mnohé současné české herečky jsou přirovnávány ke slavným ikonám světové i tuzemské kinematografie. Simona Stašová k Meryl Streepové, Miluška Bittnerová k Marylin Monroe… Vás zase přirovnávají k Nataše Gollové. Co si o takovém přirovnání myslíte?

K. Hrachovcová: Posouzení bych nechala spíš na divácích. Jak vidí Natašu Gollovou a jestli jim ji připomínám. Každopádně mi to nepříjemné není. Nataša Gollová byla skvělá a rozkošná. Její filmy mám moc ráda, a pokud mě k ní někdo přirovnává, může mi to jen lichotit. Já si na ni ale nehraju. Já jsem já.

Nicméně stejně jako ona skvěle ztvárňujete role naivek a třeštidel. Je to náročné?

K. Hrachovcová: Jak kdy a jak s kým. Na spoluhráči vždycky hodně záleží. Pokud se při hraní můžu uvolnit, je to úplně jiné, než když tomu tak není. Vím, o čem mluvím. Mám za sebou zkušenost, kdy jsem byla doslova svázaná trémou a zmíněné uvolnění bylo opravdu velmi těžké. Ač ve svých rolích působím odvázaně nebo ztřeštěně, jejich ztvárnění jednoduché není.

V seriálu Gympl hrajete češtinářku. Jak jste na tom s Češtinou ve skutečnosti?

K. Hrachovcová: Myslím, že dobře, ale jazyk se člověk asi pořád trochu učí. Přiznávám, že jsou chvíle, kdy se raději na pravopis zeptám. A nestydím se za to. Lepší se zeptat, než napsat hrubku a být za hlupačku.

Nezřídka dostávám od lidí e-maily a esemesky, které se chybami a překlepy jen hemží. Kontrolujete své zprávy, než je odešlete?

K. Hrachovcová: Kontroluju. A pečlivě. Na tohle jsem si vždycky dávala velký pozor. E-maily a esemesky s chybami mi taky vadí.

V televizi Óčko máte moderovat eroticky laděný pořad. Je to správná informace?

K. Hrachovcová: Ano. Už je natočeno několik dílů. Ovšem, jestli a kdy dojde k jejich odvysílání, to nevím.

Máte za sebou i poměrně odvážné focení. Co vás k tomu přivedlo?

K. Hrachovcová: Přivedla mě k tomu jedna z mých rolí. Konkrétně role bývalé fotomodelky v televizním seriálu Ententýky. Několik scén se točilo kolem fotografování aktů, kde vznikly i fotografie, o nichž mluvíte.

Neměla jste s touto rolí problém? Obnažit se před kamerou by asi většině lidí moc dobře nedělalo…

K. Hrachovcová: Obavy jsem měla, což je myslím vcelku logické. Takto odvážné záběry jsem předtím nikdy netočila ani nefotila. Když jsem pak ale výsledek uviděla, řekla jsem si, že je to vlastně hezké.

V kolika letech jste se poprvé objevila před kamerou? Šlo o nějakou dětskou roli nebo to bylo až na konzervatoři?

K. Hrachovcová: Tuším, že úplně poprvé jsem před kamerou stála v páté třídě základní školy. Filmový štáb si tehdy vybral naši třídu jako kompars k jednomu televiznímu filmu. Skutečnou roli jsem však dostala teprve během mého studia na konzervatoři.

Je nějaká role, na kterou vzpomínáte opravdu ráda?

K. Hrachovcová: Člověk zpravidla nejvíc vzpomíná na to, co se už nikdy nemůže zopakovat. Já nikdy nezapomenu na jednu ze svých prvních větších rolí ve filmu režiséra Karla Kachyni Městem chodí Mikuláš. S panem Kachyňou jsem se potkala i při natáčení filmu Prima sezona a to bylo taky skvělé.

V již zmíněném seriálu Ententýky hrajete s Petrem Čtvrtníčkem. Jaký je?

K. Hrachovcová: Petr je bezvadný člověk. Je skvělý a já jsem moc ráda, že jsem ho měla možnost poznat. Kamarádíme spolu a vzájemně si fandíme. Je to fajn.

Slyšel jsem ale, že se s ním hraje děsně. Jeho herecký partner prý nikdy najisto neví, co improvizátor Čtvrtníček v příští chvíli řekne nebo udělá. Je na tom něco pravdy?

K. Hrachovcová: Když člověk druhého dobře vnímá, může reagovat na ledacos. A já Petra vnímám. V seriálu Ententýky měl pochopitelně roli napsanou ve scénáři a i když byl při hraní svůj a vnesl do role hodně sebe, všechno, co si umanul, na place dělat nemohl. Jeho improvizování mi každopádně nevadí. A jeho humor mám moc ráda.

Jaký druh humoru je vám blízký? Když to zúžím… Jan Kraus nebo Karel Šíp?

K. Hrachovcová: To je těžké. Každý z těch dvou je jiný a jiný je i jejich humor. U obou jsem byla hostem jejich pořadu a pokaždé to bylo příjemné. O Janu Krausovi se traduje, že své hosty dusí a shazuje, ale z vlastní zkušenosti mohu říct, že to vůbec není pravda.

Váš manžel je veterinář a vy mu prý občas děláte sestřičku. Jde vyloženě o výpomoc manželovi nebo vás péče o zvířátka baví?

K. Hrachovcová: Od každého trochu. Zvířátka mám ráda a péče o ně mě baví. A svému manželovi pomáhám také ráda. Když někomu můžete pomáhat s něčím, co vás baví, je to skvělé.

Máte doma nějakého čtyřnohého mazla?

K. Hrachovcová: No jistě! Voříška Punťu. Div, že tu se mnou dneska není. Je to sice jak se říká směska, ale vypadá jako čistokrevný pejsek. Kromě něj máme ještě kocoura Felixe.

Na facebooku vašeho muže jsou kromě fotografií zvířátek i moc pěkné kresby. Kdo je jejich autorem?

K. Hrachovcová: Já. Děkuji.

Neplánujete expanzi do výtvarné branže?

K. Hrachovcová: Už jako malá jsem ráda malovala a projevovat se tímto způsobem mě těší stále, ovšem žádné ambice v tomto směru nemám. Asi před pěti lety jsem dostala nápad vyzkoušet si automatickou kresbu. Naučit se cítit barvy atd. Moc daleko jsem se ale nedostala. Myslím si, že tahle dovednost musí k člověku přijít tak nějak sama, samovolně. Potřebu vykreslit své pocity však mám. Zejména mě baví kreslit pro konkrétní lidi. Vciťovat se do nich mě baví.

Automatická kresba spadá do stejné oblasti jako horoskopy, výklad karet atp. Jaký máte k těmto věcem postoj? Byla jste někdy u kartářky?

K. Hrachovcová: U kartářky byl asi kdekdo. A můj postoj? S kartářkami je to stejné jako s jinými povoláními. Tak jako jsou třeba herci různých kvalit, jsou i rozdílné kartářky. Některým se věřit dá, jiné jsou zase nedůvěryhodné. A co se věšteb týče… Člověk má věřit především sám sobě. Upnout se k někým předpovězené budoucnosti, to je cesta do pekel.

V občance máte jméno Herčíková, ale často zůstáváte u jména Hrachovcová. Proč?

K. Hrachovcová: Manželovo jméno jsem po svatbě přijala zcela automaticky, ale pro diváky jsem zřejmě zůstala Hrachovcová. Můj manžel je uznávaný odborník a moc dobrý člověk. Mít jeho příjmení je hezké.

Myslíte si, že změna příjmení známé herečky může být kontraproduktivní? Něco jako změna značky?

K. Hrachovcová: Někdy tomu tak být může. Já se však domnívám, že pokud je herečka osobitý a výrazný typ, změny příjmení se bát nemusí.

Na podzim budete mít kulaté narozeniny. Oslavíte je decentně nebo chystáte mejdan typu zemětřesení?

K. Hrachovcová: Budete se možná divit, ale já narozeniny neslavím. Ovšem v žádném případě ne kvůli tomu, že mě přibývající roky traumatizují. Netraumatizují mě totiž vůbec. Naopak. Bude mi čtyřicet, říkám si, čtyřicet! A to je krásné!

- Sváťa Doseděl -