Kloiber: Problémy s bytovkou mají být zameteny pod koberec!

Co si o situaci kolem bytového domu v ulici Nivy myslíte?

L. Kloiber: Totéž, co doktor Čása, který na tamní nedostatky už nějakou dobu upozorňuje. Vedení města nemá sebemenší zájem o prošetření věci, natož o zjednání nápravy. S opozicí hnulo i to, že město pomocí svého odborníka Ing. Arch. Dvořáka prezentuje názor, že v bytě Čásových je špatně větráno, jsou tam příliš zalévány kytky atd. Jinak řečeno: doktor Čása neumí byt užívat a byt tudíž vypadá tak, jak vypadá. Proto je pro něj připravován manuál, v němž bude napsáno, jak má byt užívat správně a předejít tak vzniku plísní. To je neuvěřitelné. Pan Čása je kardiolog, jeho manželka je také lékařka a když jim někdo tvrdí, že bez návodu nejsou schopni užívat byt, musí to pro ně být dost potupné.

Případ byl na programu únorového zasedání zastupitelstva. Jak debata probíhala?

L. Kloiber: Vedení města o této věci vůbec diskutovat nechtělo a doktor Čása také moc prostoru nedostal. Opozice zde alespoň vznesla požadavek ustanovení odborné komise, která by záležitost prošetřila, a já jsem řekl, že se tohoto šetření chci osobně zúčastnit. Zdůraznil jsem, že pokud bych nemohl být nominován jako odborník, chtěl bych být nominován coby městský zastupitel. Mimochodem, na posledním zasedání zastupitelstva, tedy 19. června, už jsem se do diskuse nemohl zapojit takřka vůbec. Neustále mi totiž byl vypínán mikrofon.

Vypínán? Kdo vám ho vypínal?

L. Kloiber: Začalo to už letos v únoru. Pan Oldřich Svoboda, ředitel zdejšího městského kulturního střediska, který během zasedání zastupitelstva ovládá ozvučení, mi na pokyn starosty Štěpána vypnul mikrofon a přerušil tak moji řeč. Výčitky svědomí ho později zřejmě dohnaly k tomu, že panu starostovi oznámil, že toto udělal poprvé a také naposledy. A navrhl, ať město koupí zařízení, jež umožní ovládání mikrofonů přímo starostovi. Což se asi stalo. Na červnovém zasedání zastupitelstva už byl totiž zvuk z mikrofonů plně v režii starosty. A podle toho to vypadalo. Můj mikrofon byl vypínán v jednom kuse. Je to dobře slyšet i z nahrávky jejíž kopii dávám redakci Žurnálu k dispozici.

Vzpomínáte si na dobu, kdy se diskutovaný dům stavěl?

L. Kloiber: Jistě. Bylo to tuším v roce 2002. Už tehdy jsme kritizovali způsob, jakým stavba domu probíhala. Nehledě na to, že po Dačicích tenkrát běžela hlasitá šeptanda, že zároveň s bytovkou v ulici Nivy musí být postaveno ještě několik dalších domů (z peněz na bytovku, pozn. red.). Pokud tomu tak skutečně bylo, není divu, že bytovka, o níž se tu bavíme, byla nehorázně ošizena. Toto ovšem nemohl posuzovat architekt Dvořák, posuzoval by svoji práci, což je nesmysl. Musela to udělat již zmíněná nezávislá komise, pracující pod dohledem městských zastupitelů ze všech politických stran, které o tento dohled projevily zájem. Naše sdružení nezávislých kandidátů o dohled zájem mělo, ale umožněn nám bohužel nebyl. Tento problém, stejně jako zdejší problémy jiné, má být evidentně zameten pod koberec.

Kolik ten dům vlastně stál?

L. Kloiber: Jestli se nemýlím, stál 36 milionů korun.

Byla by důkladná revize dle vašich představ problematická?

L. Kloiber: Ale vůbec ne! Vše je fakturováno a vše je možno dohledat a doložit. Odbornou analýzou lze snadno zjistit, zda tu nedošlo k podezřelé úspoře materiálu, jestli byl použit dostatek izolací, co způsobuje vznik plísně… A termovize zase odhalí, kudy a jak moc uniká teplo. Opravdu vůbec žádný problém. Stačí jen chtít, nic víc.

- Svatopluk Doseděl -