20.08.2021
Dům číslo 62 v Nežárecké ulici koupilo město od soukromého subjektu před více než rokem, kdy reálně...
20.08.2021
Ve vjezdu do hradecké Kostelní ulice pod kaplí sv. Maří Magdaleny přibyl nedávno bytelný...
20.08.2021
„Když jsem byla mladší, neustále jsem měla pocit, že musím dokázat, že jsem jen sama za sebe,“ říká...
Publikováno: 05.04.2013
Státní příspěvky Fondu ohrožených dětí (FOD), který provozuje mimo jiné Klokánky (viz medailonek za reportáží), udělují po novele sociální správy ochrany dětí jednotlivé krajské úřady. Protože ale ve zmíněné novele chybí časová lhůta, dostává FOD peníze z mnohých krajů pozdě. Ředitelka FOD Marie Vodičková pronesla už minulý měsíc chmurnou prognózu: „Pokud nám někdo finančně nepomůže, do dvou měsíců budeme muset začít Klokánky zavírat.“ A nutno bohužel konstatovat, že jedním z pozdě platících krajů je i kraj Jihočeský. Jindřichohradeckému Klokánku, který funguje ve zrekonstruované Čihákově vile, tudíž nezbývá než doufat, že ministerstvo práce a sociálních věcí hodí FOD lano a zdejší děti i jejich „tety“ zachrání. Vedoucí hradeckého Klokánku Emílie Popelková říká: „Jsme zařízení rodinného typu a děti tu mají skutečný domov. V sedmi zdejších bytech bydlí osmadvacet dětí. Pokud budeme nuceni skončit, co si počnou? Znovu přijít o domov si určitě nezaslouží ani jedno z nich.“
Klokánek je, jednoduše řečeno, alternativou domova. Je to tak?
E. Popelková: Ano. Poskytujeme azyl zanedbaným dětem, dětem týraným a tak podobně. O děti se nepřetržitě starají zdejší „tety“, které jim vaří, učí se s nimi, doprovází je do školy, hrají si s nimi… Jako v rodině.
Kdo vás financuje?
E. Popelková: Ze dvou třetin jsme financování státem, konkrétně ministerstvem práce a sociálních věcí, a z jedné třetiny jsme závislí na sponzorech a dárcích. Získání sponzorů je ale stále obtížnější. Stát pro nás představoval určitou finanční jistotu, jenže tohle se teď kvůli novele sociální správy ochrany dětí změnilo.
Kolik provoz hradeckého Klokánku stojí?
E. Popelková: Ročně přibližně deset milionů.
Čím vám zmíněná novela komplikuje život?
E. Popelková: Peníze nám do konce minulého roku vyplácela přímo Praha, od 1. ledna 2013 je to mnohem složitější. A bohužel musím říct, že to zatím moc nefunguje. Například prosincové výplaty jsme dostali jako jedni z posledních koncem února. Kdy dostaneme výplaty lednové, to vůbec nevím.
Proč takové průtahy?
E. Popelková: Jak říkám, po novele je proces získání peněz poměrně složitý. Seznam našich dětí posíláme na kraj, kde tento seznam schválí a pošlou nám ho zpátky. My pak schválený seznam odešleme k odsouhlasení do pražské centrály FOD, odkud seznam, podepsaný ředitelkou FOD, putuje zpátky na kraj. Kraj jej poté pošle na ministerstvo práce a sociálních věcí a zároveň požádá o finanční příspěvky na v seznamu uvedené děti. Ministerstvo peníze převede na krajské úřady a tyto je přepošlou pražské centrále FOD. A teprve odtud jdou peníze do jednotlivých Klokánků.
Personál Klokánku jen z nadšení pro věc zřejmě pracovat nemůže…
E. Popelková: Pracuje nás tu devatenáct a všichni děláme svoji práci s láskou, to prostě jinak nejde, peníze ale potřebujeme. Odejít jinam je však problematické. Všem zdejším „tetám“ je přes padesát let a sehnat práci je pro ně tudíž velice obtížné. Pracovnicím v nejtěžší finanční situaci jsme sice poskytli půjčku, ale ta představuje řešení pouze krátkodobé. Opustit naše děti, to ale stejně není jen tak. Nejsme učitelky v mateřské škole. Všechny zdejší děti jsou poznamenány osudem, jsou citově deprivovány a mají za sebou těžké chvíle. My máme rády je a ony mají rády nás.
Proč vlastně ke zmíněné novelizaci došlo?
E. Popelková: Důvodem je skutečnost, že pan Miloslav Macela (ředitel odboru rodiny a dávkových systémů na ministerstvu práce a sociálních věcí, pozn. red.) chce, aby děti byly umisťovány jen do pěstounské péče. Jenže kvalitních pěstounů, respektive předpěstounů je nedostatek a tito si navíc často vybírají. Vesměs chtějí miminko, zdravé a bílé. A co s těmi ostatními?
Město pro vás nic udělat nemůže?
E. Popelková: Hradecký starosta Mrvka (ČSSD), který je zároveň krajský radní, v televizi řekl, že se bude snažit nám nějak pomoci. Jestli mluvil o pomoci od kraje nebo od města, to mi ale jasné není.
Nezavání současná situace řízeným utlumováním činnosti Klokánků?
E. Popelková: Řekla bych spíš řízenou likvidací. Popíšu vám další klacek hozený pod naše nohy. U nás ubytované děti musíme zkusmo pouštět na návštěvy například do jejich původních rodin, a za každý den, kdy dítě z tohoto důvodu není v Klokánku, jsme povinni vrátit 760 korun. Když tedy pustíme dva sourozence, znamená to pro nás mínus 1.520 korun denně atd. V bytě jsou přitom děti čtyři. Takže „teta“ tam musí být pořád, topit a svítit se taky nepřestane, vaří se… Jediné, co ubyde, jsou vlastně dvě porce jídel, které ale 1.520 korun určitě nestojí. Podle ředitelky FOD Marie Vodičkové budou letošní vratky za propustky činit celkem asi 15 milionů korun. Dotace jsou nižší, státní příspěvky také, k tomu tyto vratky… Tohle všechno dohromady může být opravdu likvidační. Životnost našeho Klokánku lze za daných podmínek počítat jen na týdny. Bohužel. O pomoc už jsem napsala dokonce i našemu panu prezidentovi.
Odpověděl vám?
E. Popelková: Ano, přečtu vám to… Vážená paní Popelková, děkuji za Váš dopis. O situaci Klokánků vím. Já i moji kolegové jsme ve spojení s paní Vodičkovou. Domluvíme se s ní na dalším postupu a budeme Vás informovat. S přátelským pozdravem, Miloš Zeman. Takže uvidíme. Naději sice neztrácíme, ale pomalu jí ubývá.
- Svatopluk Doseděl -
Klokánek je projekt Fondu ohrožených dětí, jehož cílem je nabídnout dětem přechodnou rodinnou péči na dobu, dokud se nemohou vrátit zpět do své rodiny, nebo dokud pro ně není nalezena trvalá náhradní rodinná péče. Z pověření Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky jsou Klokánky zařízeními pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Děti jsou sem přijímány na základě žádosti rodičů, soudního rozhodnutí, žádosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí, žádosti samotného dítěte nebo žádosti osoby, která dítě nalezne opuštěné nebo v jiné krizové situaci. V posledních dvou uvedených případech mohou děti v Klokánku zůstat i proti vůli rodičů až do doby, kdy soud rozhodne o předběžném opatření. Klokánky mají nepřetržitý provoz a můžou tudíž kdykoliv přijmout i novorozence, jehož matka těhotenství tajila a porodila mimo zdravotnické zařízení. Většina přijatých dětí má stejnou anamnézu jako děti přijímané do ústavní výchovy – zanedbávání, domácí násilí, týrání, zneužívání, bytové důvody, hospitalizace osamělého rodiče či zajištění náhradní rodinné péče. Dětem, jež zatím nic moc hezkého nezažily, je tu vytvářeno domácí a citově vřelé prostředí. Jedním slovem domov. Napadá snad někoho zařízení, které by bylo alespoň stejně smysluplné?