...další články

Lídr kapely Veselá trojka Pavel Krška exkluzivně pro Žurnál

Jak dlouho už vlastně Veselá trojka existuje?

P. Krška: Veselá trojka funguje už skoro šest roků. Písničky, řekněme lidovky, jsem začal skládat, když mi bylo zhruba padesát let. Psal jsem samozřejmě i texty. A když se mi postupně nahromadil dostatečný počet věcí, natočil jsem si cédéčko. Sám. Pomocí techniky jsem přihrál další nástroje a hlasy a bylo to. Cédéčko se pak nějak dostalo do TV Šlágr, a protože se produkci líbilo, pozvali mě, abych v jejich televizi s kapelou zahrál. Jenže to byl problém. Z cédéčka to sice znělo jako kapela, ale já žádnou kapelu neměl. Jak jsem řekl, jednalo se o nahrávku jednoho muže. Když to v TV Šlágr pochopili, vyrukovali na mě s tím, abych tedy nějakou kapelu dohromady dal. A tak vznikla formace Veselá trojka. Naše první vystoupení v TV Šlágr se uskutečnilo 23. dubna 2013.

Jaká byla odezva?

P. Krška: Úžasná. Ještě téhož dne večer mi z TV Šlágr nadšeně telefonovali, že tohle tam ještě nezažili. A pak začalo, řekl bych, tak trochu šílenství.

Věnujete se lidovým písničkám. Hrajete je už odmlada?

P. Krška: Lidovky mám rád odjakživa, ale když jsme s kamarády muzicírovali v mládí, hráli jsme bigbít, který byl tehdy v rozpuku a mladí ho milovali. Objížděli jsme různé tancovačky a na repertoáru jsme měli písničky od Olympicu, The Matadors a dalších tehdejších hvězd. Já seděl za bicími a zpíval. Mimochodem, tady s Mirkem hraju od svých šestnácti let, tedy od roku 1965, a hrál jsem i v bigbítové kapele mého kamaráda Vaška Ševčíka z pozdějšího populárního dua Eva a Vašek. Když Vašek po roce odešel na vysokou školu, jeho kapelu jsem převzal a do roku 2000 ji vedl.

Kdy jste přesedlal na heligonku?

P. Krška: Na heligonku jsem se naučil hrát v padesáti letech. A protože se na ni nic jiného než lidovky v podstatě hrát nedá, změnil jsem žánr způsobem opravdu zásadním. Žádný problém jsem s tím ale neměl. Jak už jsem řekl, k lidovce jsem měl blízko vždycky. Znal jsem spoustu lidových písniček, a když se mi z nich posléze podařilo vybrat a poskládat solidní repertoár, začal jsem s kamarádem jezdit po přehlídkách heligonkářů. Mezi převzaté písničky jsem pak postupně zařazoval i písničky vlastní, z nichž následně vzniklo již zmíněné cédéčko.

Veselá trojka hraje výhradně vlastní tvorbu. Autorem jste pouze vy?

P. Krška: Ano. Jak hudby, tak textů.

Cédéček už máte na kontě kolik?

P. Krška: Šest. Vydali jsme zatím pět autorských plus jedno výjimečně s věcmi převzatými. Do toho nás dotlačil majitel TV Šlágr Karel Peterka, který chtěl na cédéčko dostat známé hity v našem specifickém provedení.

Autorských formací vašeho typu je víc, nebo jste spíše výjimkou?

P. Krška: Výjimkou asi ne, jen jsme kapku jiní. Možná se teď někoho dotknu… Já nejsem žádný skladatel profík, ale poznám, když je písnička složena od srdce. A poté, co jsem se začal lidovce věnovat a slyšel ty novodobé hrůzy a slátaniny, jichž je tato hudební oblast plná, jen jsem nad tím kroutil hlavou. Když jsem se do skládání zkusmo pustil sám, vsadil jsem na melodickou písničku s příběhem a ono to vyšlo. Tak velkou pozitivní odezvu jsem ovšem ve snu nepředpokládal.

Domníváte se, že jste složil skutečné lidovky? Písničky, jež časem opravdu zlidoví?

P. Krška: To už se vlastně děje. Při vystoupení se stačí podívat do publika a je to jasné. Lidi s námi zpívají od začátku do konce. Na Moravě, v Čechách i na Slovensku. Vždycky jsem měl rád humor a humor se proto snažím dávat i do textů svých písniček, stejně jako příběhy. A legraci a příběh na vlně hezké melodie, to si lidi zapamatují.

Písničky o lásce skládáte asi taky, že?

P. Krška: No jasně! O lásce, o nostalgických vzpomínkách na ni, ale také o vzpomínkách na mládí, na rodiče, domov…

A tzv. čtvrtá cenová? Písničky přisprostlé?

P. Krška: Nikdy nejdu za hranu. Když už něco takového, pak jedině v rámci nějakého vtipu, který, když si to posluchač domyslí, je poněkud lechtivý. Prvoplánové sprostotě a vulgárním výrazům se důsledně vyhýbám. Já takové písničky dokonce i nerad poslouchám.

Je obtížné přicházet při skládání stále s něčím novým a nechtěně nevykrádat? Byť třeba i sám sebe?

P. Krška: Víte, tomu se úplně nevyhnete. Kolikrát už se mi stalo, že jsem složil písničku a pak mě třeba manželka upozornila, že se opakuju. Hudebních nápadů mám naštěstí spoustu, ale s texty je problém. Myslím, že tady už jsem se vydal. Nic kloudného mě nenapadá a psát písničku o tom jak si Janíček připíjí vínečkem, to je na houby. Dosud nepoužité hudby mám plné záznamníky, a kdybych k sobě sehnal textaře, který by to cítil tak jako já, byly by písniček mraky.

Hodláte tedy skládat dál?

P. Krška: Za rok a půl mi bude sedmdesát let a do další tvorby už se tlačit nechci. S klukama, kteří jsou přibližně stejně staří jako já, jsme se shodli. Máme skoro sedmdesát vlastních písniček, ty převzaté nepočítám, a nové věci tím pádem ani nepotřebujeme.

Vaše cédéčka a DVD se prodávají i prostřednictvím televizní obrazovky, a to během hudebních programů TV Šlágr. Je to pro vás finančně zajímavé nebo jde především o vaši reklamu.

P. Krška: Reklama je to v každém případě, ale finančně je to pro nás zajímavé taky. Tady bych rád řekl jedno. Poslední dobou se na Karla Peterku kydá spousta špíny. V novinách píší, jaký je zloděj a jak všechny okrádá, jenže tak to vůbec není. Domluva s kapelami je jasná. TV Šlágr řekne: My vám natočíme cédéčko nebo DVD, které pak budeme prodávat a vy z toho dostanete tolik a tolik procent. Plus vaše reklama na obrazovce. Souhlasíte? Pokud se kapela s televizí na podmínkách dohodne, podepíše smlouvu a je hotovo. Žádné okrádání se nekoná. Našich cédéček a DVD už se prodaly desetitisíce a provize z prodeje je tudíž nezanedbatelná.

Jdete každopádně na dračku. Hrajete koncerty, jste v televizi, vydáváte cédéčka… Není to někdy únavné?

P. Krška: To víte, že je. Často. Nejúnavnější je jednoznačně cestování. Žádní mladíci už nejsme. První dva roky jsme hráli dvě stě koncertů ročně, ale pak jsme to omezili. To se opravdu nedalo vydržet. Teď hrajeme někdy i týdny v kuse, ale pak si zase naplánujeme delší volno a odpočíváme.

Co je vaším hnacím motorem? Výdělek, popularita, publikum…?

P. Krška: Popularita je samozřejmě strašně příjemná a peníze jsou důležité. Zejména, když je člověk v důchodu. Ale tím hnacím motorem je neutuchající poptávka. Nejsem pobožný, ale říkám si, že to přišlo tak nějak shůry a my máme jaksi povinnost ty písničky mezi lidi dostávat. Dokud to půjde.

Úspěch se nezřídka neodpouští. Nesetkáváte se se závistí?

P. Krška: Setkáváme, bohužel i v TV Šlágr. Některé kapely jsou vyloženě nesoudné, a to je pak těžké. Myslí si, že když vlezou v krojích před kameru, budou hned slavní. Tak to ale nefunguje. Kapela nebo zpěvák musí mít charisma, kterým diváky zaujme, a taky solidní repertoár. Karel Peterka nám dal úplně stejnou příležitost jako těm dalším čtyřem stovkám jiných formací. My jsme se ale na rozdíl od mnohých chytli. A dokonce hned napoprvé. Což někomu vadí. Nemluvě o tom, že jít do toho s vlastní tvorbou, to byla vcelku loterie.

Jste všichni Moraváci… Co vy a alkohol?

P. Krška: Já jsem abstinent, takže u mě je to jasné, a kluci alkoholu taky moc nedají.

Suchý zákon tedy při hraní vyhlašovat nemusíte…

P. Krška: Vůbec ne! Není potřeba. Alkohol dělal někdy trable v kapelách, ve kterých jsem hrál dřív, ale Veselá trojka není ten případ.

V Jindřichově Hradci a v jeho okolí nejste poprvé. Jaké je jihočeské publikum?

P. Krška: Řekl bych, že publikum je v podstatě všude stejné. Podstatné je, že lidi, co na nás chodí, v drtivé většině ví, na co jdou. Znají nás, znají naše písničky a vyráží na to svoje. Takže na tom, kde hrajeme, vlastně vůbec nezáleží. A ještě jedna věc je nesmírně důležitá. My ty lidi máme rádi a oni to vycítí.

- Sváťa Doseděl -