...další články

Mahulena Bočanová: Ráno mívám chuť na polívku s játrovými knedlíčky a pivo

Jak dlouho už jste členkou ansámblu Háty?

M. Bočanová: Představte si, že už dvacet let. Jsem jednou ze zakládajících členek souboru. Háta je náš domov a Olga se o nás všechny stará jako opravdová máma. Když někdo potřebuje peníze, nechá ho hrát víc, když si někdo potřebuje odpočinout, dá mu volno, když se někdo třeba rozvádí a dočasně nemá, kde bydlet, Olga ho nechá bydlet u sebe… Ona taková prostě je.

Ještě při škole jste účinkovala v Národním divadle v Praze. Lze to považovat za důkaz vašeho talentu?

M. Bočanová: Nějaký talent v tom roli určitě sehrál, ale nic není tak jednoduché. Pan profesor Josef Vinklář, který mě měl v ročníku, v Národním divadle hrál, a když tam potřebovali doplnit stav, tak mě doporučil. Především však chci říct, že to bylo strašné. Tamní nepříliš přátelská atmosféra se mi vůbec nelíbila a já tam byla opravdu nešťastná. Odejít z Národního divadla z vlastního rozhodnutí jsem si ale jaksi netroufala, to by byla velká opovážlivost. Takže když jsem pak dostala výpověď, hodně se mi ulevilo.

Po listopadové revoluci jste na několik let přesídlila na Kypr. Co vás k tomu vedlo?

M. Bočanová: Byla tady zima a lidi mě sr… (smích) Všichni byli po revoluci v euforii, jenže názory mnohých se začaly strašně rychle měnit a já si uvědomila, kolik lidí nám vlastě lhalo a ve skutečnosti si jen chystalo svoje korýtka. Cítila jsem velké zklamání a s kámoškou proto zdrhla na Kypr. Tři roky jsem tam strávila za barem.

Po návratu do vlasti jste začala hrát v Činoherním klubu, ale dnes už hrajete výhradně s Hátou?

M. Bočanová: Výhradně ne, ale převážně ano. V Činoherním klubu hraju jen několikrát za měsíc a v případě kolize termínů si Olga určitě zaslouží, aby dostala přednost.

Herecký soubor Háty je poměrně velký, jak spolu vycházíte? Jste dobrá parta?

M. Bočanová: Dobrá parta? Řeknu vám to takhle… Mám teď strašně těžký období. Moje dcera má zdravotní hendikep, některé noci kvůli starostem celé probdím a od prosince do dnešního dne jsem dokonce ani nemohla pracovat a neměla tudíž žádný příjem. A tahle parta se na mě složila. Neskutečné! Ti lidé jsou prostě skvělí a já jsem šťastná, že je mám.

Od tří let jste účinkovala v reklamních spotech. Vzpomenete si, na co ty reklamy byly?

M. Bočanová: To už vážně ne. Asi na nějakou tu dětskou kosmetiku, na sladkosti… Maminka sama fotila reklamy, byla moc krásná, a mě vždycky dovlekla do nějakého studia a už to bylo.

Byla jste dětskou filmovou hvězdou. Stál tento úspěch za vaším rozhodnutím studovat konzervatoř?

M. Bočanová: Ani ne, přišlo to tak nějak samo. Vždycky jsem chtěla dělat něco trochu střelenýho. Celá naše rodina byla víceméně umělecky zaměřená, a abych já směřovala jinam vlastně ani nepřicházelo v úvahu. Ještě v dětství jsem složila zkoušky na balet, ale bylo mi řečeno, že hodně vyrostu, což s baletem nešlo moc dohromady, a navíc že budu mít velká prsa. (smích) No a tak je ze mě herečka.

Zabodovala jste v seriálu Vyprávěj, kde jste ztvárnila pěkně vypočítavou potvoru. Jak se vám ta role hrála? Bavila jste se u ní?

M. Bočanová: To teda jo! Náramně! Mého seriálového manžela hrál David Prachař, který má neuvěřitelný smysl pro humor. Ostatně celá rodina Prachařů je talentem a humorem zulíbaná. Při natáčení Vyprávěj se nezřídka stávalo, že se záběr musel přerušit a pokračovalo se, až se štáb vychechtal. Já sama jsem velký improvizátor. Jsem totiž děsně líná učit se texty.

Svého času jste byla propagátorkou sportu a zdravé výživy. Platí to pořád?

M. Bočanová: Na sportování už nějak nemám sílu. Dělala jsem taneční sport, což je, i když se to třeba nezdá, hodně tvrdá a fyzicky náročná záležitost. Tancování jsem samozřejmě nezapomněla, ale spíš se mu vyhýbám. Když mě pozvou na nějaký společenský ples s tím, abych tam i něco zatancovala, většinou se s pořadateli domluvím, že akci pouze odmoderuju. Na tancování jsem už zkrátka unavená.

A ta zdravá výživa?

M. Bočanová: V současné době je mojí nejzdravější výživou Becherovka, ta mě drží při životě a brání tomu, abych se zhroutila. (smích) Ale vážně… Jíme hodně ryby, plody moře, zeleninu… Dcera ovšem musí dodržovat pevnou životosprávu, tak pochopitelně vařím i ledacos jiného. Má jíst například červené maso, a já se proto učím připravovat jídla, co jsem dříve nevařila a moc mi ani nechutnají. Svíčkovou, rajskou… Musíme to nějak zvládnout.

Vepřo-knedlo-zelo, uzeniny, zmíněné omáčky, smažené pokrmy… Vnímáte určitý odklon od tohoto českého stravovacího stylu?

M. Bočanová: Ani ne, Češi se knedlíků a řízků asi nikdy nevzdají. Máme naštěstí tu výhodu, že už skoro třicet let žijeme v civilizovaném světě, kde si každý může vybrat restauraci i kuchyni podle svého gusta a dopřát si i něco jiného. Já mívám ráno dost často chuť na polívku s játrovými knedlíčky, k ní pivo, na oběd pak kus husy… Máme to asi v genech. Maminka taky snídávala pivo a já si říkávala, proč nemůžu mít normální maminku, co snídá kafe a buchty. A vidíte, jsem úplně stejná. Chodila jsem s klukem, co byl hodně na zdravou výživu, a když jsem si po ránu otevřela pivo, on jenom zaraženě koukal a ptal se, jestli to jako myslím vážně. Dopadlo to tak, že jsem malou plechovku piva vždycky propašovala do koupelny, tam pustila na plné pecky vodu a cvak-pcsss… Někdy mi to vyšlo, jindy se z hlubin bytu ozvalo káravé: „Bejby! Já to slyšel!“

Jedno moudro praví, že ranní ptáče bez lahváče moc daleko nedoskáče…

M. Bočanová: To nebyly žádné lahváče! Přece! Jenom takové ty nejmenší plechovky!

Když už jsme u piva, co říkáte na živě diskutovaný protikuřácký zákon?

M. Bočanová: Já nekouřím a každý ať si v tomto směru dělá, co chce. Můj názor je, že do hospody nebo baru cigárko patří. A v restauracích už se myslím nekouří dávno, zejména v době podávání jídel, a žádného zákona k tomu třeba nebylo. Bohatě stačí rozum a slušnost. Pokud je v nějaké restauraci nahuleno, jdu prostě jinam. Celá tahle věc se zbytečně dramatizuje a kuřáci jsou de facto šikanováni. A to jsem, jak říkám, nekuřačka.

V poslední době slýcháme, že veřejnoprávní Radiožurnál a zejména pak Česká televize nejsou politicky nestranná a vyvážená média. Například v souvislosti s prezidentskou kampaní. Jak byste to okomentovala?

M. Bočanová: Já sleduji debaty na různých televizních kanálech a někdy se u nich doslova rozklepu vzteky, jsem trochu cholerik a něco špatně zvládám. Budu volit pana Drahoše. Chápu, že to má někdo jinak, ale toho druhého už nemůžu ani vidět. (rozhovor se uskutečnil 25. ledna, tedy krátce před volbou, pozn. red.) A co se týče nestrannosti České televize, tak žádný problém nevidím. Jsou tu jiné televize, které nadržují a straní. Někdy je až k nevíře, jak okatě a moc. Pokud vyhraje pan Zeman, asi mě trefí šlak. Na hrob chci v takovém případě rudé komoušské karafiáty. Když vyhraje pan Drahoš, budu se spokojeně usmívat a říkat si, že máme elegantního pana prezidenta, který neříká k…a v rádiu.

Pryč od politiky… Onehdy mi padl do oka novinový titulek Bočanová má nového chlapa! Budete valit oči, koho! A níže jsem se dočetl, že se jedná o vztah v rámci scénáře jakéhosi seriálu. Co si o takové novinařině myslíte? Není kapku podvodná až přiblblá?

M. Bočanová: No… Každý se živí, jak umí. Člověk, co takovéto bláboly píše, asi nemá na nějaké normální povolání inteligenční potenciál, tak, aby jeho děti neumřely hlady, dělá tohle.

Uvedená zpráva je v podstatě neškodná blbost, často tomu ale bývá jinak. Šlo někdy mezi vámi a bulvárem do tuhého?

M. Bočanová: Ano. Když bulvár naprosto odporně a lživě psal o zdravotních problémech mojí dcery. To mi přišlo opravdu dost přes čáru. Byli jsme tenkrát první, kdo na bulváru vysoudil skutečně hodně peněz. Zachovali se jako kreténi a prohráli.

Patříte k vyvoleným ženám, jejichž akty se dostaly na stránky magazínu Playboy…

M. Bočanová: Zrovna dneska se mě jeden kluk ptal, jestli je to pravda. Já na to, že jo, a on, proč prý to neviděl? Tak jsem mu vysvětlila, že tou dobou ještě nebyl na světě. (smích)

Nesetkala jste se se závistí ze strany vašich kolegyň? Playboy! Taková prestiž…

M. Bočanová: Nesetkala. Ono to s tou prestiží nebylo až tak horké. Do vydání tehdy prostě nechtěli fotit modelku, chtěli herečku, která už není úplná žabka, a já k tomu tak nějak přišla.

Chtělo to velkou odvahu?

M. Bočanová: Kdepak. Fotila jsem to s kamarádem geniálním světovým fotografem, všechno jsem si ohlídala a věděla, že ven se dostane jen to, co ven pustím. Navíc se jednalo o umělecké akty, které byly do té míry umělecké, že byli v Playboyi trochu zklamaní.

Co na to říkal váš tehdejší partner? Dmul se pýchou nebo spíš žárlil?

M. Bočanová: Bylo mu to úplně jedno.

A úplně na konec… Co zimní dovolená? Zase vyrazíte do rakousko-italských Alp?

M. Bočanová: Bohužel ne. Letošní zimní dovolenou jsme s dcerou strávily v nemocnici. Ale život jde dál a já věřím, že se všechno spraví a příště to bude výrazně lepší.

- Sváťa Doseděl -