Majitel diskutovaného domu v Nežárecké ulici hájí svůj byznys

V jindřichohradecké Nežárecké ulici rekonstruujete bytový dům. Kdy by mělo být dílo hotovo?

M. Vorlíček: Dokončení rekonstrukce je naplánováno na letošní léto.

Vznikne zde 28 malometrážních bytových jednotek?

M. Vorlíček: Vycházíte zřejmě z počtu zvonků u vchodových dveří, ale ve skutečnosti tady bude bytů 26 plus administrativní zázemí pro mou potřebu.

Mnozí místní občané, včetně některých lokálních politiků, mají obavu, že byty ve vašem domě pronajmete lidem tzv. nepřizpůsobivým a potenciálně problematickým. Můžete to okomentovat?

M. Vorlíček: Můžu. Podobné ubytovací zařízení, byť výrazně větší, provozuju v Kladně, takže už mám určité zkušenosti. Jsem si například vědom toho, že běžní lidé bez zásadních sociálních problémů se lidí sociálně slabých či nepřizpůsobivých bojí. Vím také, že panuje obecný názor, že ti, kdo těmto lidem pronajímají sociální bydlení, v podstatě pouze generují bezpracný zisk, pramenící ze státního doplatku na bydlení. Netvrdím, že takoví podnikavci nejsou, ale tvrdím, že já mezi ně nepatřím. V Kladně jsem před čtyřmi lety poskytoval bydlení pětatřiceti de facto sociálním případům, jenže od té doby se ledacos přihodilo a dnes tam mám sociálních případů jen třináct.

Co přesně se přihodilo?

M. Vorlíček: Zabíhat do detailů nemá smysl. Alkohol, drogy atp. S problémovými typy jsem se prostě rozloučil. Můžu pokračovat?

Jistě.

M. Vorlíček: Zhruba polovina z těch třinácti jsou lidé ve věku nad šedesát let, kteří nemají kam jít a které už nikdo nechce zaměstnat, a polovinu druhou tvoří matky s dětmi. Tedy samé nebezpečné živly, že ano?

Obavy Hradečáků tudíž považujete za neopodstatněné…

M. Vorlíček: Ano.

Pomáháte sociálně slabým, což je chvályhodné, jste ale přece podnikatel? A není cílem každého podnikatele dosažení zisku?

M. Vorlíček: Jistě. Vysvětlím vám to. Mám nastaveny nějaké nájmy a nájemné samozřejmě snáz zinkasuju od lidí, kteří od státu dostávají doplatek na bydlení. To je logické. Bohužel, lidi, jimž je tento doplatek poskytován, si často vůbec ničeho neváží. Jinak řečeno, opravy nemovitosti, v níž bydlí lidé, pobírající doplatek na bydlení a další sociální dávky, bývají nesrovnatelně dražší, než opravy nemovitosti, ve které žijí lidé, co si na vše musí vydělat sami. Já svou nemovitost draze opravovat nechci, a proto pečlivě zvažuju, koho do ní pustím. Jakožto podnikatel tedy z nájemného vytvářím zisk, ale zároveň dbám na to, aby můj majetek nikdo nedevastoval.

Chcete říct, že si mezi sociálně slabými vybíráte jen ty spořádané?

M. Vorlíček: Přesně.

A když se v někom spletete?

M. Vorlíček: Rozloučím se s ním. Tak, jak jsem to v řadě případů udělal v Kladně.

Vadilo by vám, kdyby dům, o němž je řeč, byl v tzv. bezdoplatkové zóně, jejíž obyvatelé na státní doplatek na bydlení nárok nemají?

M. Vorlíček: Nevadilo. Na zřízení bezdoplatkové zóny se ale musí usnést zastupitelstvo města. Na druhou stranu, bezdoplatková zóna není, co se mého případu týče, vůbec nutná, protože s ubytováváním problematických lidí nepočítám. O to, že bych svoje byty, jak se říká, neudal, obavy nemám. Dnes je na internetu nabízeno pět bytů k pronájmu. Tady v Jindřichově Hradci. Pět. A já jich můžu nabídnout šestadvacet a navíc za přijatelnější cenu. Ne, bezdoplatková zóna mě opravdu nepálí. Již v tuto chvíli mám totiž deset zájemců standardně pracujících.

O jaké byty se vlastně jedná?

M. Vorlíček: Jsou tu různé typy. Garsonky, dva plus jedna i tři plus jedna, přičemž v každé bytové jednotce je sociální zařízení se sprchou a kuchyňská linka. Ceny říkat nebudu, to by byla reklama.

Podobných bytových domů máte po republice údajně víc…

M. Vorlíček: Ne, mám jen dva. Tento a ten v Kladně.

Rekonstrukce domu v Nežárecké ulici jistě představuje značnou investici. Udělal jste si před ní průzkum názorů místních obyvatel? A konzultoval jste svůj záměr s tehdejším vedením města?

M. Vorlíček: Ano. A odezva ze strany města byla veskrze kladná. Důvod byl nasnadě. Město bylo prostě rádo, že s tím barákem konečně někdo něco udělá. Byla to ruina. A se sousedy vycházím dobře dodnes.

Problém s chybějícím parkovištěm jste vyřešil odkupem přilehlého pozemku od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Jak to proběhlo?

M. Vorlíček: Jednoduše. Úřad vyhlásil prodej, já se přihlásil a uspěl. Město se té akce mohlo zúčastnit taky, pochopitelně, jenže k čemu by mu ten ze všech stran uzavřený pozemek byl? Dřív patřil k mému domu a jediná cesta na něj vede nízkým průchodem právě přes můj dům.

Úplně na závěr. Byznys, který děláte, je často charakterizován jako obchod s chudobou. Co byste k tomu řekl?

M. Vorlíček: Tento pojem, se kterým přišel prezident Zeman, je hodně zavádějící. Jak už jsem řekl, obchodníci s chudobou, mám-li použít ten termín, určitě existují a možná jich je dost, ale já obchodník s chudobou rozhodně nejsem. S trochou nadsázky můžu říct, že dílem dělám sociální politiku, protože s mnohými těmi lidmi soucítím. Tady na jihu to máte vcelku dobré, ale v Kladně jsem viděl fakt hodně.

- Svatopluk Doseděl -