...další články

Martha a Tena to spolu táhnou přes půl století!

Kdy vlastně vaše pěvecká kariéra začala? V roce 1970?

Tena: Dá se říct. Tedy profesionálně. V tom roce jsme soutěžně vystupovaly na hudebním festivalu Bratislavská lyra, kde nás veřejnost poprvé zaregistrovala jako duo. Ale zpívaly jsme už o několik let dříve. Je to tak dávno, že mám nárok si to přesně nepamatovat.

Tehdy jste zpívaly s kapelou Vulkán. To byl klasický bigbít?

Tena: Ano. Bigbít tehdy frčel.

Zásadním okamžikem ve vašem uměleckém životě bylo setkání s kytaristou Alešem Sigmundem v polovině šedesátých let. Je to tak?

Martha: Přesně tak. Naše spolupráce začala právě v již zmíněné kapele Vulkán. A trvala velmi, velmi dlouho.

Za vznikem dua Martha a Tena stojí on?

Tena: Ano. Aleš si tenkrát vzal do hlavy, že naše duo by mohlo mít budoucnost. A jak se ukázalo, měl pravdu. Vděčíme mu tedy za mnohé.

Jeho loňská tragická smrt vás, předpokládám, zasáhla silně…

Martha: Samozřejmě. Je to pro nás obrovská ztráta. Jak z hlediska profesního, přestože jsme spolu už mnoho let nespolupracovali, tak z hlediska lidského. Byl to kamarád a skvělý skladatel.

Je sourozenecké duo spíše výjimečná záležitost? Kromě vás mě teď napadají jen Hana a Petr Ulrychovi…

Tena: Řekla bych, že ano. A podle mě je to škoda. Všimla jsem si i toho, že když se nějakých pěveckých soutěží účastní sourozenecká dvojice, bývá zpravidla rozdělena. Nechápu proč. Sourozenecké duo je tedy opravdu vzácnost.

Nepletou si vás lidi?

Tena: Ale to víte, že pletou! Je to vlastně úplně běžné. Nám to ale ani trochu nevadí.

Zpíváte spolu přes 50 let. Nelezly jste si nikdy na nervy?

Tena: Občas lezly, pochopitelně. I ve spokojeném manželství jsou občas nějaké ty hádky. A v naší branži se lidi čas od času pohádat dokonce musí, aby se posunuli vpřed a dobrali se správného konce. My dvě se nakonec vždycky dohodneme. Fakt, že jsme spolu vydržely zpívat přes půl století je toho důkazem.

K vašim velkým hitům patřily i covery zahraničních pecek. A desky dál stárnou, Dál než slunce vstává a další… Vracíte se k nim při svých vystoupeních?

Martha: Vracíme. Dnes jsme tu s řeckou muzikou, ale máme ještě kapelu Profesor, s níž zpíváme i ty písničky, o kterých mluvíte. Lidi je chtějí a my je máme taky pořád rády. Novinka publikum málokdy nadchne tak, jako pecka známá a časem prověřená.

Poslední dobou se nicméně věnujete zejména interpretaci řeckých lidových písní…

Tena: Za tím je taky Aleš Sigmund. Řecké písničky se mu líbily tak moc, že nás do jejich zpívání v podstatě uvrtal. Zpočátku nás dokonce musel přemlouvat. My jsme ale brzy zjistily, že měl opět dobrý nos. Lidem se totiž řecké lidové písničky zalíbily také a my si je proto v repertoáru ponechaly. A pravidelně děláme i samostatné řecké koncerty jako ten dnešní.

Martha: Nám tehdy v éře bigbítu připadalo, že ty řecké písničky, jsme přece zpívaly jako děti, a že teď bychom měly dělat muziku „dospělou“. Rock, soul... Ale hned při první návštěvě Řecka jsem řecké muzice naprosto propadla a stala se sběratelkou řeckých písní.

Věnujete se i výuce řeckých tanců. Když se řekne řecký tanec, vybaví se mi Zorba. Těch tanců je prý ale výrazně víc.

Martha: Podle jednoho amerického etnografa původem z Řecka je jich 555 a údajně to ještě není poslední číslo. Dalo by se říct, že co řecký ostrov či ostrůvek, to jiný tanec. Řekové jsou neposední, tanec milují a odpradávna nějaké tance vymýšlí. Tance jsou to rozmanité a hodně zajímavé. Naše pokročilé tanečníky už jsme jich naučily něco přes šedesát.

Pocházíte z rodiny, která k nám v roce 1950 uprchla z Řecka. Kvůli občanské válce. Co říkáte na současnou migrační problematiku?

Martha: Vidím tady velký rozdíl v tom, že Řekové jsou Evropané. Navíc v Řecku byla tenkrát občanská válka a tisíce Řeků opustilo svou vlast kvůli ní. Československo těmto uprchlíkům včetně tisíců dětí podalo pomocnou ruku a dobře se o ně postaralo. Po druhé světové válce panoval v celé Evropě hrozný zmatek a mnozí často nevěděli kam se začlenit. Co se týče současné migrační krize, tak žasnu nad bezradností politiků. Nad tím jak tu záležitost nedokážou uchopit tak, aby dostala nějaký řád. My všichni přece v určitém řádu žijeme? Některé věci smíme, jiné zase ne. A všechna tato pravidla musí platit i pro migranty, kteří v Evropě chtějí žít. Podle evropské úmluvy musí migranty přijmout první evropská země, do níž vstoupí. Takže to celé hodili na krk Španělům, Italům a samozřejmě Řekům. A to není dobře. Migranti se takto koncentrují na několika málo místech, kde ani sami nechtějí být, a to se mi nezdá spravedlivé.

Tena: Chtěla bych dodat, že ani my Evropané se po Evropě nemůžeme pohybovat jen tak bez dokladů. Musíme být někde registrováni, musíme vlastnit průkaz totožnosti atp. A kupříkladu do Spojených států nebo do Austrálie nás bez příslušných dokumentů rozhodně nepustí. Tak proč by tomu v případě současných migrantů z Afriky či Blízkého východu mělo být jinak?

Zažívá Řecko uprchlickou krizi? Jak nám to servírují média?

Martha: Média mají ráda senzace. Když jsem četla, co píší ta naše, zatelefonovala jsem své řecké kamarádce, která žije v Pireasu, kde je jeden z uprchlických táborů, a zeptala se jí, jak to tam vypadá. A ona mi řekla, že místní lidi uprchlíky v podstatě ani nevidí. To, co píší v novinách, je strašení lidí. Je nicméně důležité, aby tuhle věc politici konečně vyřešili a tito lidé nemuseli trávit život za ploty táborů.

Vy, paní Martho, natáčíte televizní pořady o Řecku. Jaké dnešní Řecko je?

Martha: Záleží na úhlu pohledu. Z ekonomického hlediska na tom Řecko dobře není, ale lidi tam přesto žijí normálním a spíše radostným životem. Ráno jdou do práce a po práci se baví. Třeba právě svou nádhernou hudbou nebo již zmíněným tancem. Nemluvě o tom, že Řecko je prostě nádherné! Z fotografií to člověk vytuší, ale když tu zemi navštíví osobně, je mu to nad slunce jasné.

Tena: Doplňuji, že totéž platí o Jindřichově Hradci. (smích) Překrásné město!

Otázka na paní Tenu… Pro Českou televizi jste tuším vloni natočila dokument z cyklu 13. komnata. Dělalo vám potíže odkrývat takto své soukromí?

Tena: Ani ne. Ať už tento pořad dělal kdokoli, vždy to bylo o tom, co špatného ho v životě potkalo. A bylo tomu tak i v mém případě, kdy se to točilo kolem mého zdravotního stavu. Když mě produkce oslovila, souhlasila jsem a žádný velký problém mi to nedělalo. S výsledkem jsem mimochodem spokojena. Není to sentimentální, nýbrž takové normální a lidské.

Proč jste v tom pořadu nebyly obě zároveň?

Martha: Já už jsem ve 13. komnatě byla před pěti lety, a taky sama. Když jsem tehdy chtěla, aby tam Tena byla se mnou, bylo mi řečeno, že ten pořad je vždy o jednom člověku, že je tak prostě koncipován.

Paní Teno, váš syn Marko alias zpěvák Ektor se věnuje rapu, což asi nebude váš žánrový šálek kávy. Co všeobecně říkáte na současnou českou populární hudbu?

Tena: S tím rapem máte samozřejmě pravdu. A k vaší otázce… Musím říct, že mě současný pop vůbec nezajímá a nebaví. Občas mívám snahu něco si poslechnout, abych věděla, co se děje, ale to, co slyším, se mi zpravidla nelíbí. Je to takové bezpohlavní a nudné.

Každá generace má tendenci říkat, že dřívější mladí byli lepší než ti současní. Jak zpívají Věra Špinarová a Petra Janů v rokenrolu To máme mládež… Co vy? Říkáte to taky?

Martha: Rozhodně ne. Ale pravda je, že se to tvrdilo vždycky. A ta písnička našich kamarádek je moc roztomilá.

Tena: Kdybych něco takové vypustila z pusy, tak se přes ni hned plácnu. Tenhle výrok je totiž přímo typický pro staré lidi. A to já teda nejsem! (smích) Jen mě pobaví, když mladí žasnou třeba nad tím, jak jsme mohli žít bez mobilů.

Když už jste to zmínila… Co vy a moderní komunikační technologie? Sžily jste se s nimi nebo vám spíš pijí krev?

Tena: Beru je jako naprostou samozřejmost.

Martha: Jsem šťastná, že jsme se jich dožily. (smích) Dělám si legraci. Je přece úplně normální, že se technika vyvíjí a že ji člověk využívá. To je, jako kdyby někdo v minulosti nadával na vynalezení telefonu, protože lidi si mají povídat z očí do očí.

Pokud jsem správně počítal, během vaší dlouhé kariéry jste vydaly devět elpíček, včetně jednoho sólového. Jsou dnes tato alba k sehnání v CD verzi?

Martha: Ne všechny, většina je dávno vyprodaná. Ale na internetových stránkách hudebního vydavatelství Supraphon jsou za jistou částku ke stažení. Zase ten technologický pokrok! V obchodech je momentálně k dostání naše výběrové trojcédéčko Zlatá kolekce, moje sólové Kresby tuší a společné Nejkrásnější řecké písně, za něž jsme vloni dostaly multiplatinovou desku.

A úplně na závěr… Chystáte něco nového?

Martha: Ano. Aktuálně točíme další album řeckých písní a zřejmě se schyluje i k námi namluvené audio verzi naší životopisné knihy, kterou jsme napsaly napůl. Na mě se navíc obrátila televize s tím, abych popřemýšlela o obsahové náplni pro dalších třináct dílů seriálu o Řecku. A znovu má vyjít moje knížka Řecká kuchyně. V rozšířeném vydání s novými krásnými fotografiemi. Něco se zkrátka děje pořád a to je jedině dobře. Tak to má být.

- Sváťa Doseděl -