...další články

Martin Zounar exkluzivně pro ŽURNÁL

 

Dlouhodobě jste znám jako představitel kladných rolí. Teď ale hrajete silně zápornou postavu doktora Boba Švarce v televizním seriálu Ordinace v Růžové zahradě. Jak se v této roli cítíte?

M. Zounar: Jde skutečně o moji první veskrze zápornou roli. Ale musím říct, že se mi hraje mnohem lépe než role kladná. Zloduch nemusí nutně jenom křičet a skákat lidem po hlavách, může to být i takový ten úlisný šmejd, který dokáže ubližovat s úsměvem. A právě tohle je jedna z hlavních poloh Boba Švarce. Lidi říkají, že Bob Švarc je druhý doktor Cvach ze seriálu Nemocnice na kraji města, ale já tvrdím, že doktor Cvach byl oproti Bobovi Švarcovi člověk velmi mírumilovný a schopný. Bob Švarc je neschopný, je otřesný kariérista a i když ví, že neumí operovat, přesto operovat jde. Myslí si totiž, že kdyby se mu to náhodou povedlo, budou si o něm ostatní myslet, že je skvělý.

Bob Švarc je tedy skutečný typ?

M. Zounar: Samozřejmě! Takových Bobů Švarců je! Bob Švarc je typem člověka, zneužívajícího to, co dnešní doba umožňuje. Mám-li bráchu hodně vysoko nebo svého strýčka, který vždycky napomůže k tomu, aby mi moje prasárna prošla, můžu takřka všechno. Zvláště, jsem-li bezcharakterní zmetek.

Studoval jste v rámci přípravy postavu doktora Cvacha z Dietlovy Nemocnice?

M. Zounar: Ne. Švarc a Cvach jsou naprosto odlišné typy. Cvach je jen tichý vlezdoprdelista. Švarc leze lidem do prdele taky, ale ještě se tam šestkrát otočí. Takovou roli není třeba nijak zvlášť studovat. Stačí se pozorně rozhlédnout kolem sebe a inspirace má člověk hnedle habaděj.

Panu Chudíkovi alias primáři Sovovi se lidé svého času svěřovali se svými zdravotními problémy a chtěli po něm diagnózu. Vám za podrazy Boba Švarce zatím nikdo nevynadal?

M. Zounar: Ne. Naopak. Lidi mi totiž občas říkají: „Pane Zounare, co to tam máte za roli? My vám ale tak fandíme! Vy tam toho sviňáka hrajete s takovou chutí!“ Takže role podrazáka je v podstatě efektnější a líbivější než role klaďase, po němž se každý povozí. Kolegovi Honzovi Šťastnému, který v Ordinaci hraje dobračisko skrznaskrz, proto vůbec nezávidím. Tenhle seriál vlastně věrně kopíruje realitu. Strasti padají většinou na hlavu dobrých lidí, zatímco sviňáci životem hladce proplouvají.

Lze říci, že záporná role byla pro vás výzvou? Výzvou k tomu, abyste dokázal, že umíte zahrát i něco jiného?

M. Zounar: Stoprocentně ano. Producentům za tuto roli upřímně děkuji. Ozývaly se totiž skeptické hlasy, že zápornou roli hrát nemůžu. Přesto jsem ale důvěru dostal a moc si toho vážím.

Říká se, že herec má být přirozený. Jste v roli Boba Švarce sám sebou?

M. Zounar: To je blbost. Nechápu, jak se k této teorii může někdo přiklánět. Herec může být přirozený, když je v civilu. Ve chvíli, kdy hraje roli, hraje ale někoho jiného. Bob Švarc je tedy absolutně jiný člověk než Martin Zounar.

V televizním seriálu Aféry jste si zahrál nenažrance Jaroslava, jemuž se kvůli jeho obžerství rozpadlo manželství. Vypadalo to, že si tu roli vyloženě užíváte. Bylo to tak?

M. Zounar: Dá se říct, že ano, ale ono to s tím mým obžerstvím není až tak horké. Ráno jíst nemůžu, to mi žaludek nepřijímá, pak pracuju, takže schroupnu jen jablko nebo tatranku, ale když mě odpoledne přepadne hlad, naperu se k prasknutí, to zase ano. Večer však už zase nejím. Před představením to nejde a nadlábnout se na noc, to taky není to pravé. A tak se v tom pořád motám. Jídlo mám ale rád. Rád ho jím a rád ho i vařím.

Na internetu jsem si ale přečetl, že k přejídání sklon máte…

M. Zounar: Rád jím dobrá jídla, to je celé. Žádné přežírání rozhodně nepraktikuju.

Kvůli jídlu jste nicméně zdravotní potíže měl, nebo ne?

M. Zounar: Lidi by neměli věřit všemu, co se píše v Blesku a v Aha. Pravda je taková, že mi praskl vřídek v jícnu a šla ze mě krev. Skončil jsem tedy v péči lékařů, ale určitě se to nestalo kvůli jídlu. Druhý den ráno už jsem točil Ordinaci, ale v bulváru přesto napsali: Zounar se přežral a chrlí krev! Co k tomu říct?

Co vůbec vy a bulvár? Válčíte s ním?

M. Zounar: Narovinu? Je mi u prdele. To, co o mě bulvár píše, mě vůbec nezajímá. Ovšem pokud bych si v něm přečetl něco, co by poškozovalo moji rodinu, zakročil bych velmi tvrdě.

Svého času jste byl pravidelně vidět v televizní kuchařské show Prima vařečka. Ještě účinkujete v pořadech o vaření?

M. Zounar: Ne, ale brzy budu. Každé úterý v televizi Barrandov. Moc se na to těším.

Vaříte i doma, nebo tam kuchyň přenecháváte manželce?

M. Zounar: Nepřenechávám, vařím i doma. Jak už jsem řekl, vaření mě baví. Je to pro mě jeden ze způsobů odpočinku.

Vaření předchází nakupování. To vám taky nevadí?

M. Zounar: Taky ne. Když mám volno, řeknu si ráno, co bych asi tak mohl uvařit, sepíšu si potřebné suroviny a jdu v klidu nakoupit. Ne, s nakupováním žádný problém nemám.

Kuchařských pořadů je v televizi čím dál víc. Babicovy dobroty, S Italem v kuchyni, pořad Zdeňka Pohlreicha, Kluci v akci, Kuchařská pohotovost, Prostřeno… Připadá vám taková nálož pořadů tohoto typu normální?

M. Zounar: Těžko říct. Jisté je, že dnes už v televizi nemáme jen dva programy a každý si tudíž může vybrat to, co se mu líbí. Mimochodem, co se týče vámi zmíněného pořadu Zdeňka Pohlreicha, ten není tak úplně o vaření a mě osobně moc nezapadnul. Nemám totiž rád vulgární věci, a tenhle pořad vulgární je, respektive jeho česká mutace. Ono i slovo prdel, lze říct dvěma způsoby. Od někoho zní mile, od jiného sprostě.

Hrajete v televizních seriálech, účinkujete v divadle… Kde se cítíte lépe?

M. Zounar: Víte, já se cítím dobře všude tam, kde se dělají dobré věci. Jisté ale je, že divadlo je základ, který zůstává, a televize je věc pomíjivá. Proto říkám, že divadlo je pro mě domov, televize výlet.

Kromě hraní a vaření máte rád i motorky, je to tak?

M. Zounar: Ano. Na motorce jezdím moc rád. I po světě. Tři týdny jsem byl například v Maroku. S Fanánkem, Vaškem Noidem, Egonem Kulhánkem a se dvěma dakarákama jsme projeli 3.600 kilometrů. Bylo to úžasné, ale náročné. Průměrná denní a noční teplota tam byla 26 stupňů celsia a přímo na Sahaře bylo kolem jedné hodiny odpolední skoro 60 stupňů. A to už se člověku dělají mžitky před očima.

Zažil jste v poušti kritickou situaci?

M. Zounar: Zažil. Když nám klekla jedna motorka a došla voda. To mi nebylo do skoku. Sahara ale není jen písek a písek. Každých přibližně 250 kilometrů jsou tam tzv. aubergy s hotely, s bazény a veškerými službami. Sahara je dnes super byznys, a pokud máte peníze, pořídíte tam všechno.

Jaký jste řidič?

M. Zounar: Řízení motorky i auta je hodně o řidičově hlavě. Autem ujedu ročně kolem 60 tisíc kilometrů a jezdím tak, že na křižovatkách velmi pozorně sleduji i to, co se děje na silnici vedlejší. Na to, že jsem na hlavní, nespoléhám. Boural jsem zatím jenom dvakrát, ale vždycky to naštěstí odnesly jenom plechy. Takže k vaší otázce… Myslím si, že jezdím bezpečně.

Práce máte nad hlavu, volnočasových aktivit taky. Jak vlastně relaxujete?

M. Zounar: Před třemi roky se nám narodila dcera Klaudie a ta je pro mě tou nejlepší relaxací. Manželka pracuje jako producentka na TV Nova a tráví v zaměstnání opravdu hodně času, ale já mám práci spíše nárazovou a volného času mám proto víc. A veškeré toto volno trávím s dcerou. Jedeme třeba jenom sami dva na pár dní na lyže do Špindlu, chodíme spolu plavat… Strašně moc si to užívám.

- Sváťa Doseděl –