Režisér Jiří Adamec exkluzivně pro Žurnál!

01.06.2021

Jiří Adamec (73) patří mezi naše přední režiséry. Natočil řadu úspěšných televizních seriálů,...

[přečtěte si celý článek]


Pil, řídil, dořídil

11.05.2021

Vlčice – Večer 25. dubna zastavili hradečtí policisté řidiče Škody Fabia, jedoucího po pozemní...

[přečtěte si celý článek]


Švihák lázeňský

11.05.2021

Třeboň – Problém dočasně zavřených restaurací vyřešil 33letý muž ze severu Čech (toho času klient...

[přečtěte si celý článek]


...další články

Milena Steinmasslová exkluzivně pro ŽURNÁL

Publikováno: 10.08.2012

„Když mi bylo v životě opravdu hodně zle, na divadelních prknech se mi vždycky udělalo lépe,“ konstatuje Milena Steinmasslová (57) a dodává: „Ve chvílích, kdy hraju, jsem šťastná.“ Oblíbená herečka navštívila minulý měsíc i kulturní dům Střelnice v Jindřichově Hradci, kde se svými kolegy excelovala v původní komedii Zory Kostkové Zmýlená neplatí.

 


Ztvárnila jste dlouhou řadu seriálových a jiných televizních rolí. Netoužila jste po větším uplatnění ve filmu?


M. Steinmasslová: Hereckému osudu je opravdu úplně jedno, po čem herec touží. Ale po filmu jsem samozřejmě toužila. Kdo by netoužil, že? Nicméně nabídky v takové míře, v jaké bych si to přála, nepřišly.


Na nevytíženost jste si ale rozhodně nikdy stěžovat nemohla…


M. Steinmasslová: To tedy vážně ne. Znám spoustu výborných herců, kteří nedostali zdaleka tolik příležitostí jako já. Herectví není spravedlivé.


Hrála jste v pohádkách, v detektivkách, v komediích i v realistických příbězích ze života. Jaké role se vám hrály a hrají nejlépe?


M. Steinmasslová: Nejraději mám role tragikomické. A takřka všechny moje divadelní role tragikomické také byly. Baví mě, když ve smutné roli najdu něco pro zasmání a v roli komické, když je naopak i něco smutného. Život je přece taky takový, nebo ne?


Domnívám se, že hodně lidí si vás spojuje především se seriálem Ranč U zelené sedmy. Máte taky pocit, že vám role v něm mimořádně padla na tělo?


M. Steinmasslová: Nejen mě. Myslím si, že role padly na tělo všem, kdo zde hráli. Režisér Mirek Balajka, který už bohužel není mezi námi, všechno úžasně poskládal. A důležité bylo, že při natáčení vládla naprostá pohoda, která se pozitivně promítla i do výsledného díla.


Děti, které v seriálu hrály, byly z hereckých kruhů?


M. Steinmasslová: Kdepak. Mirek je „posbíral“ po celé republice. Byly to děti bez předchozích hereckých zkušeností, nebyli to žádní rozmazlenci a my si s nimi užili spoustu legrace.


Hrajete od roku 1970…


M. Steinmasslová: Fakt? Už? (smích)


Jojo, tedy od patnácti let. Nemáte pocit…


M. Steinmasslová: Že už bych se na to měla vykašlat? (smích)


Ale vůbec ne! Nemáte pocit, že jste kvůli tak časnému odstartování herecké kariéry o něco v životě přišla?


M. Steinmasslová: Takový pocit nemám, já toho hraní měla vždycky přiměřeně. Jisté však je, že pro mnohé děti, můžou být jejich filmové či televizní role doslova zkázonosné. Svět filmu je velmi třpytivý, a pokud herecká kariéra během dospívání skončí, může to být pro dítě kruté a ne každé dítě něco takového ustojí.


Nikdy jste nelitovala, že jste se dala právě na toto povolání?


M. Steinmasslová: Ale to víte, že jsem si někdy říkala, jestli to byla dobrá volba. Zvláště v době, kdy se mi nedařilo podle mých představ. Na druhou stranu… Když mi bylo v životě opravdu hodně zle, na divadelních prknech se mi vždycky udělalo lépe. Ve chvílích, kdy hraju, jsem šťastná.


Nikdy jsem vás neviděl v televizní reklamě. Nebylo vám to nikdy nabídnuto nebo je vám tento způsob vydělávání peněz proti srsti?


M. Steinmasslová: Nabídnuto mi to bylo. Jednou. Jednalo se o reklamu na mazací sýr, jenže k natáčení nakonec nedošlo. Důvodem byl údajně fakt, že se prý ukázalo, že jsem na tu reklamu příliš mladá, ale dodnes mám dojem, že jsem byla spíš drahá. Účinkování v reklamách jinak určitě neodsuzuji. Když je to dobrá reklama, tak proč ne? Nedávno jsem viděla úžasnou reklamu, v níž hrál Ben Kingsley a nutno říci, že v ní hrál skvostně.


Pokud vím, vaše zatím poslední televizní role je role v seriálu Aféry (2011). Je pravda, že jste televizního herectví víceméně zanechala?


M. Steinmasslová: To první pravda je, to druhé ne. Nevím, kdo tuto informaci vypustil, ale je to prostě tak, že v tuto dobu nemám na stole žádnou nabídku. Nic jiného v tom není.


V soukromém životě máte za sebou neradostné období. Absolvovala jste nepříjemný rozvod, a coby známá herečka jste zřejmě neunikla pozornosti bulváru. Jaký je váš názor na tento druh novinařiny?


M. Steinmasslová: Předně musím říci, že jsem bulváru naštěstí unikla. Ono je to tak… Když bulváru nechcete nic říci, vypáčit to z vás nemůže, rozumíte? A já mu nic neřekla. Nehledě na to, že nejsem osobnost, o niž by měl bulvár až takový zájem. Stačilo mi třikrát zopakovat, že se nehodlám vyjadřovat, a tím to skončilo. Z mého pohledu je bulvární novinařina určitý druh hyenizmu. A nechápu, proč má někdo potřebu tyhle zlé bláboly číst. Vždyť skoro sto procent informací v bulváru otištěných jsou výmysly. Osobně mohu posoudit to, co se psalo o mých známých. Nic z toho nebyla pravda. Buď šlo o naprostou lež, nebo o pravdu absolutně překroucenou a z kontextu vytrženou.


Kromě herectví se věnujete i rétorice. Tvrdíte v podstatě, že i když dva říkají stejná slova, mnohdy jimi každý myslí něco jiného. Můžete tuhle myšlenku trochu rozvést?


M. Steinmasslová: Na tohle téma bych mohla hovořit dlouho, ale vezmu to stručně. Ačkoli je kolem nás nepřeberné množství slov, naše schopnost domluvit se pomocí nich je čím dál tím horší. Lidi mnohdy neví, co říkají a žijí v iluzi, že za svá slova nenesou žádnou zodpovědnost. Přesvědčení, že dnes můžeme klidně říct něco, co už zítra nebude platit, je naivní a pramení zřejmě i ze situace na naší politické scéně, kde se toto děje pořád. Slova jsou zkrátka dar, ale i tento dar má svá úskalí.


Co si myslíte o komunikaci pomocí SMS zpráv, e-mailů či Facebooku? Nemáte pocit, že tyto moderní technologie ohrožují jak jazyk, tak verbální vyjadřovací schopnosti?


M. Steinmasslová: Jde o vývojový stupeň komunikace, který přináší prvky, jež se nám nemusí líbit, ale třeba se to za pár let – možná za pár desítek let – zase otočí a lidi si jazyku opět začnou vážit. Každopádně znám spoustu mladých lidí, kteří stále hodně čtou, do divadel lidi pořád chodí, knížky, byť drahé, se rovněž kupují… Ne, ještě není zle. To, že se mi v tuto chvíli něco nelíbí, nemusí nutně znamenat, že se jedná o katastrofu. Jak jsem řekla, lidi možná za nějaký čas zjistí, že to přes esemesky není to pravé a začnou se zase bavit normálně.


Zmínila jste, že za to, že si lidi mnohdy nevidí do pusy, mohou i naši politici. Co si o naší polistopadové politice vlastně myslíte?


M. Steinmasslová: Předně musím říci, že jsem strašně ráda, že už nám nevládnou komunisti. Komunismus je strašně nebezpečná ideologie a ten, kdo si z období před listopadem 1989 pamatuje jen to dobré, sám sebe hrozně šidí. Druhá věc je, že když se slušní a tvůrčí lidé rozhodnou, že do politiky nevstoupí, přenechají ji těm ostatním. A přesně to se bohužel stalo u nás. V naší politice jsou zhusta ti, kdo by se jinak asi neuživili. Vesměs tam nejsou lidé s vizí, nýbrž lidé, kteří si chtějí bez dřiny hodně vydělat. A my jim nejsme schopni šlapat na prsty. V tomhle měl pan prezident Havel pravdu. Dokud my nebudeme skutečnými občany, budou se politici chovat tak, jak se chovají.


K závěru příjemnější téma. Přečetl jsem si, že volný čas ráda trávíte na zahrádce. Je to pravda?


M. Steinmasslová: Ano, v tomto případě napsaly noviny pravdu. Volný čas ale trávím nejraději v přírodě. Žiju v Praze, ale bez lesa a přírody všeobecně bych asi umřela.


Kam letos vyrazíte na dovolenou?


M. Steinmasslová: Protože jsem poslední dva roky dovolenou vynechala, hodlám si to letos vynahradit. Nejdřív pojedu do Rumunska, kde chci vidět Karpaty, Draculův hrad a Banát, tedy tamní české vesničky. A dále se chystám do Barcelony. Kamarád, který tam žije, mi slíbil, že mi ukáže Katalánsko. Do obou lokalit se moc těším.


Vzhledem k vaší poslední odpovědi vám musím položit ještě jednu doplňující otázku. Chystáte se do Banátu… Jaký je váš vztah k alkoholu? Konkrétně k tvrdému, ke kořalce?


M. Steinmasslová: Já alkohol téměř nepiju. Příšerně mě po něm totiž bolí hlava.


Tak to budete mít v Banátu trochu potíže. Moji kamarádi tam byli a vrátili se s tím, že intenzivní konzumace domácí pálenky je tam v podstatě součástí folklóru, a kdo se pitky neúčastní, ten že hostitele de facto urazí.


M. Steinmasslová: Tak snad mě, coby ženu, vezmou vesničané na milost. Pokud ne, budu to zkrátka muset někam potajmu vylívat.


- Sváťa Doseděl -