...další články

Miloš Knor exkluzivně pro Žurnál

Narodil jste se v Českých Budějovicích. Žijete tam pořád? Přesněji řečeno v sousedním Rudolfově?

M. Knor: Ano, pořád v Rudolfově. Tam jsem doma.

O přestěhování do Prahy jste nikdy neuvažoval?

M. Knor: Kdepak, do Prahy nechci. Nehledě na to, že pořád jezdím po republice a je vcelku jedno, jestli vyjíždím z Českých Budějovic nebo z Prahy. Takže zůstanu rudolfovákem.

Na svém webu žádáte, aby vás lidi nedávali do souvislosti s výrobcem instantních pokrmů Carlem Heinrichem Knorrem. Opravdu se to někdy děje?

M. Knor: Děje se to vlastně pořád, ale myslím si, že v drtivé většině případů je to myšleno v legraci.

Vystudoval jste zemědělskou školu technickou, ale je o vás všeobecně známo, že jste se nějaký čas živil jako řidič náklaďáku a rozvozce produktů firmy Coca-Cola. Jak na tu dobu vzpomínáte?

M. Knor: Víte, že docela v dobrém? Nepříjemné bylo hlavně moje celotýdenní odloučení od rodiny, pracoval jsem totiž v Rakousku. Zlepšilo se to, když se firma přestěhovala blíž k hranici s Českou republikou a já mohl do zaměstnání dojíždět. Faktem ale je, že to byla docela dřina. Nebyl jsem totiž jen řidič, všechny ty bedny s limonádami jsem musel sám vyložit i odtahat na místo určení. Takže vzpomínky dobré, ale dělat už bych to nechtěl.

Do šoubyznysu jste vstoupil v roce 2007, a to rovnou do oblasti stand up comedy, do pořadu Na stojáka. Jak jste se k tomu od volantu dostal?

M. Knor: Úplně jednoduše. Zmíněný pořad jsem znal z televize, a když byl vyhlášen konkurz na nové komiky, přihlásil jsem se, uspěl a zjistil, že mě to baví, to je celé.

Není stand up na začátek příliš náročná disciplína? Sám na jevišti, v jednom kuse improvizace…

M. Knor: Náročná disciplína… Jak se to vezme. Já prostě od začátku jen tak vyprávím a od začátku mám štěstí, že lidi baví mě poslouchat. Svoje monology, založené často na skutečných zážitcích vlastních nebo mých přátel, si píšu sám a jejich prezentace na pódiu mi až tak náročná nepřijde.

Váš kolega Lukáš Pavlásek mi řekl, že řada stand up komiků se na své vystoupení v podstatě nepřipravuje a jede bez scénáře. Můžete to potvrdit?

M. Knor: Někdo to tak určitě dělá, ale můj případ to není. Já vím, o čem budu povídat a připraven jsem. Otrocky podle scénáře však nejedu. Situace na pódiu se vyvíjí, publikum nějak reaguje, já reaguju na ně… Například dnes večer někomu v hledišti zazvonil mobil, vyzvánění znělo jako fanfára a já to hned zužitkoval. Bez improvizace by to nešlo.

Opakujete svá čísla nebo lidi pořád vyžadují nová a nová?

M. Knor: Já opakuji a oni nevyžadují. Vloni jsem si udělal takovou anketu a zjistil, že opakování se nelibí jen nepatrnému počtu lidí. Onehdy mi jeden pán dokonce vynadal, že jsem vynechal povídání o nakupování v obchoďáku IKEA. Prý s sebou na moje vystoupení vzal kamarády, které nalákal konkrétně na tuhle historku, a já ji vypustil. Podívejte se třeba na Felixe Holzmanna. Jeho scénky vysílá televize pořád dokola, jsou notoricky známé, ale lidi se u nich přesto náramně baví. Opakování tedy neřeším.

Nějaký blok, okno či myšlenkové zaseknutí jste už na pódiu asi zažil. Nezpanikaříte v takovém případě?

M. Knor: Co by mi byla panika asi tak platná? To, co zmiňujete, ke stand upu zkrátka patří. U mikrofonu se mnou nikdo není, nikdo mi nepomůže a z případných potíží se musím vykecat sám. Dopředu o možných výpadcích určitě nepřemýšlím, akorát bych je tím přivolal. A když už se zaseknu, řeknu to lidem narovinu: „Teď vážně nevím, jak bych měl pokračovat, tak vám řeknu něco jinýho.“ A hotovo. Z mé myšlenkové indispozice se stane součást srandy.

Neděsí vás představa, že řeknete nějaký fór a smích se nekoná?

M. Knor: Neděsí. Ale stát se to pochopitelně může. Výhoda sólo představení spočívá nicméně v tom, že na komika přijdou vesměs lidi, kteří jeho humor znají, mají ho rádi a ví, co můžou čekat.

V roce 2008 jste založil uměleckou agenturu Komici, s.r.o. Má v tomto případě zkratka s.r.o. i jiný než běžný význam?

M. Knor: Ano. Jsme skutečně společnost s ručením omezeným, ale zkratka s.r.o. zároveň říká, že sice ručíme za to, že se diváci budou bavit, ale tato záruka má přitom určité meze.

Koho konkrétně tato agentura zastřešuje. Namátkou…

M. Knor: Jsme volné sdružení a spolupracujeme snad se všemi známými komiky, co stand up dělají. Je to například Lukáš Pavlásek, Martin Dejdar, Jakub Kohák, Pepa Náhlovský, ten vystupuje i se svou kapelou, a řada dalších. Jediný stand up komik, s nímž máme smluvenu exkluzivitu, je skvělý romský komik Daniel Ferenc, který má obrovskou výhodu v tom, že je cikán a na cikánské téma může tudíž dělat humor tak, jak ostatní nemohou.

Svého času jste spolupracoval s televizí Barrandov…

M. Knor: Byl jsem dokonce u toho, když zahajovala!

Co dnes říkáte na jejího majitele Jaromíra Soukupa?

M. Knor: Říkám, že to, co dělá, dělá dobře a měl by moderovat ještě více pořadů. Mohl by uvádět i počasí a pár dalších věcí. TV Barrandov je jeho televize, tak ať si v ní dělá, co chce.

Teď se Jaromír Soukup dokonce chystá kandidovat do Evropského parlamentu.

M. Knor: Určitě uspěje. Je-li někdo dostatečně dlouho a často vidět na televizní obrazovce, lidi nabydou zvláštního dojmu, že tento člověk něčemu rozumí. Jako názorný příklad můžu uvést třeba někdejšího ředitele televize Nova Vladimíra Železného. Ten měl v televizi pořad Volejte řediteli a dělal ho tak dlouho, až se stal senátorem a pak i europoslancem. Jaromír Soukup přesedlal na politiku za pět minut dvanáct, protože i když je někdo tak dobrej jako on, stejně se lidem přejí.

Jak se vám vůbec tuzemská politika zamlouvá?

M. Knor: Politika mě zajímá do té míry, že jsem začal studovat politologii a…

To si děláte legraci?

M. Knor: Ne, já si nikdy nedělám legraci. Lidem to, co říkám, akorát někdy přijde vtipný.

Takže ta tuzemská politika…?

M. Knor: Máme, co jsme si demokraticky zvolili. Třicet procent našinců je zkrátka takových, jací jsou. Andrej to má dobře vymyšlené. Zacílil právě na oněch třicet procent, zasáhl je a to se v politice počítá. Nevyčítám to ale ani jemu, ani jeho voličům. Vyčítám to ostatním politickým stranám. Vyčítám jim, že nedokázaly přijít s něčím lepším. Můj názor je, že jedinou stranou, která má kloudný program směřující k tomu, abychom se někam posunuli, je ODS. Stát od nás neustále něco vybírá a chce, ale služby nám poskytuje bídné. Tupě jsou přijímána nařízení Evropské unie místo toho, aby se tam někdo postavil a řekl, že takhle teda ne. Jenže proč by to ten někdo dělal? Proč by se dobrovolně odřezával od evropských peněz? Tohle je téma na hodně dlouhou debatu.

Je něco, co vám v oblasti politiky vyloženě pije krev?

M. Knor: Abych řekl pravdu, tak ne. Mně vlastně nevadí ani prezident Zeman. Vyhrál volby? Vyhrál. Nijak zvlášť mě to netrápí a rozhodně nikde nepochoduju a nevykřikuju, že Zeman není můj prezident. Při všech svých mnohdy extrémních názorech jsem demokrat a beru to tak, že Zeman prostě vyhrál. A tečka. Jeho protikandidáti měli být šikovnější. Demokracie po česku je každopádně trochu kulhavá, ale nic lepšího nemáme. Možná by to chtělo nějakého osvíceného panovníka, jenže autokracie se nakonec stejně vždycky zvrhne.

Jak vnímáte sílu sociálních sítí?

M. Knor: Lidi se na sociálních sítích můžou svobodně vyjádřit k čemukoli, což je samozřejmě v pořádku, ale mnozí žijí v iluzi, že svým příspěvkem něco změní. Takový člověk něco o někom nebo někomu napíše a řekne si: „Teď jsem mu to nandal! Až si to přečte, ten bude čumět!“ Jenže to je omyl, takhle to nefunguje. Těch, co těmto věcem bezmezně věří, je ale strašně moc. Andrej má mraky lidí, kteří v tom umí chodit, na sociální sítě píší, jak je dobrej a vytváří tak dojem reality. A nikdy tomu nebylo jinak. Dřív se k ovlivňování veřejného mínění používaly noviny, pak přišla televize a teď tu zkrátka máme sociální sítě.

Údajně hodně dbáte na to, co si na sebe oblékáte. Ctíte heslo, že šaty dělají člověka?

M. Knor: Určitě. To, jak se člověk obléká, je velmi důležité. Mně v tomto směru dokonce radí profesionální stylista Martin Gruntorád.

Jak se podle vás současní chlapi oblékají? Je to spíš v pořádku nebo děs-běs?

M. Knor: Já nevím, to je spíš otázka právě na Martina. Ať se každý obléká, jak uzná za vhodné. Mně vizáž jiných chlapů až tak nezajímá.

Zaslouží si hezky oblečený a upravený mužský pohrdavé označení šampón?

M. Knor: Já myslím, že ne. Chlap, co o sebe dbá, šampón nutně být nemusí. Jestli si to někdo myslí o mě, tak je mi to ukradené. Nehledě na to, že je mi padesát. A šampón v padesáti?

Ženy mají vesměs určitě rády, když je chlap upravený a voňavý. Co je naopak vaším prvním hodnotícím vjemem, když potkáte neznámou ženu?

M. Knor: Já nevím. V tomhle ohledu jsem strašně tupej. Řekl bych, že ženy vnímám tak nějak komplexně.

Slovy Miroslava Horníčka… Jste horňák nebo dolňák?

M. Knor: Tak to jsem dodnes nezjistil. Jsem asi obojí.

Když jste v protivínské krokodýlí ZOO křtil mladého krokodýla, pojmenoval jste ho Ruda z Ostravy. Proboha proč?

M. Knor: Přišlo mi to jako dobrej nápad. Ruda z Ostravy tehdy končil a já chtěl, aby alespoň v téhle formě žil dál.

Co na to Michal Kavalčík? Respektive jeho alter ego Ruda z Ostravy?

M. Knor: Podle mě to ani nezaznamenal. Ale i kdyby ano, určitě by řekl: „Dobře ty, Milošu.“ On je pro každou srandu.

Viděl jsem fotky z vaší brněnské svatby v roce 2015 a nabyl z nich dojmu, že Pavlásek s Kavalčíkem, jinak Tydýt a Ruda, tam udělali pořádnou show. Bylo tomu tak?

M. Knor: No jo. Ti dva nám ale hlavně hráli. Na kytary. Byli naší svatební kapelou a zvládli dokonce i svatební pochod. A zábava s nimi pochopitelně byla.

Žádný průser nevyrobili?

M. Knor: Ne. Každý si myslí, že jsou na průsery stavění, ale oni jsou přitom extrémně slušní lidé. Největší hovada jsou ti, do nichž by to naopak nikdo neřekl. Třeba takový Marek Eben. To můžete klidně napsat. Marek Eben je pověstný tím, že když se po vystoupení ožere, vyhazuje televize z hotelových oken. To je takový jeho hobby. Když přijdete do hotelového pokoje a uvidíte, že je televize na řetězu, s velkou pravděpodobností tam před vámi bydlel Marek Eben. Fakt.

To myslíte vážně?

M. Knor: Jo.

Váš pořad One Knor Show vás zřejmě vytěžuje dostatečně. Můžeme vás vidět i jinde?

M. Knor: Hlavně slyšet. Ve vysílání dvojky Českého rozhlasu prezentuji od loňského září své ranní glosy a teď od února zde místo toho budu mít pravidelný glosář tuším každé pondělí ve 13.45. O sobotách se pak na této stanici objevím u Petra Rychlého se svým vstupem Knorektně.

Takže humorná reakce na současné snahy o korektnost přímo zběsilou?

M. Knor: Ano, tak nějak.

Jak byste bující politickou a mediální korektnost okomentoval?

M. Knor: Jak? Svět se zbláznil. Tak. Když se věci nesmí pojmenovávat pravými jmény, je to špatně. Třeba taková problematika genderu a stírání rozdílů pohlaví. Už prý nemá být pan učitel a paní učitelka, ale pouze vyučující atp. Z reproduktorů v newyorské veřejné dopravě už dávno nezní Ladys and Gentleman, tedy dámy a pánové, nýbrž Dear Passengers, drazí cestující. Aby to někoho neurazilo. Koho může urazit oslovení dáma a pán? Je to normální? Není! Podle propagátorů genderu je na světě dvaapadesát uznaných pohlaví, a teď si prču vážně nedělám. Chlap a ženská prostě nestačí. Jak říkám, svět se zbláznil a obávám se, že to jednou špatně skončí.

- Sváťa Doseděl -