01.07.2021
Zastupitelé Jindřichova Hradce na květnovém zasedání odhlasovali odkup tenisového areálu pod...
01.07.2021
V předchozím rozhovoru se zastupitelem Jindřichova Hradce Vladislavem Burianem (SNK ED) se věnujeme...
01.07.2021
V předchozích dvou textech se věnujeme hojně diskutované oprávněnosti mandátu zastupitelky Milady...
Publikováno: 04.01.2013
„Volebnímu výsledku se vůbec nedivím,“ komentuje poslední krajské a senátní volby herečka a moderátorka Miluše Bittnerová (35) a hned vysvětluje: „Lidi už jsou opravdu hodně naštvaní. Nemají peníze, mnozí nemají práci a od volebního vítězství levicové politické strany si slibují změnu k lepšímu. Udivuje mě, že jsme to dovolili.“ Půvabná paní Miluše, kterou známe i z celé řady televizních seriálů, vystoupila minulý měsíc v hradeckém KD Střelnice, kde s námi před divadelním představením pohovořila nejen o kumštu, ale také o charitě a politice a nevyhnula se ani osobní otázce na téma legalizace marihuany.
Na kontě máte celou řadu divadelních i televizních rolí, ale do širšího povědomí diváků jste se dostala zejména svou rolí v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Předpokládám, že ruku v ruce s úspěchem šla i určitá ztráta soukromí. Jak tuhle věc zvládáte?
M. Bittnerová: Víte, já zase nejsem tak známá osobnost, takže to není nijak zlé. Ve srovnání s hvězdami typu Karla Gotta nebo Heleny Vondráčkové je ztráta mého soukromí minimální. Lidi mě samozřejmě poznávají a někdy si se mnou chtějí popovídat o nějaké mé roli i ve chvíli, kdy se to moc nehodí, ale jak říkám – nic extra nepříjemného.
Hrajete v divadle i v televizi. Ale co film?
M. Bittnerová: Nevím, čím to je, ale český film se mi vyhýbá. V českém bijákovém filmu jsem si zahrála vlastně jen jednou, šlo o film Bastardi 3. V zahraničních filmech jsem hrála víckrát.
Mezi hereckými osobnostmi, s nimiž jste hrála je i pan Donutil. Jaký při práci s vámi byl? Neměl tendenci machrovat před krásnou mladší kolegyní?
M. Bittnerová: Kdepak. Pan Donutil je velký profesionál, má spoustu tvůrčích nápadů a pracovat s ním je radost. Epizodní seriál Tři plus jedna, kde jsem s panem Donutilem hrála, byl jeho projektem a on si tudíž velmi zakládal na tom, aby měl kolem sebe kolegy, které má rád a kterých si váží. Že jsem si zde mohla zahrát i já, byla pro mě samozřejmě veliká pocta. Byla to i velká zkušenost a každá zkušenost je dobrá.
Kromě herectví se věnujete například i charitě. Co vás k této činnosti přivedlo?
M. Bittnerová: Náhoda. Můj kamarád Ruda Kubík začal jezdit do jednoho dětského domova a já mu tam pomáhala moderovat nějaké akce. S lidmi z tohoto dětského domova jsme se brzy spřátelili a zjistili, že je trápí fakt, že v domově chybí dětské hřiště. A tak jsme se rozhodli, že se pokusíme uspořádat benefiční koncert a z jeho výtěžku hřiště zaplatíme. Což se za pomoci dalších kamarádů z různých neuměleckých oborů podařilo. No a z našeho týmu vznikl poté Nadační fond Pepina, který funguje dodnes.
Jste vytížená žena. Kde na charitu berete čas?
M. Bittnerová: Je to náročné, ale když se chce, všechno jde. Navíc je nás na to deset a práci si vždycky nějak rozdělíme. Někdy však musíme pracovat i po nocích, to je taky pravda.
Jsou lidi ochotni pomáhat nebo narážíte spíš na nezájem?
M. Bittnerová: Jak kdy. Obecně si myslím, že ochota pomáhat tu je. Nám však jde především o to, aby nepomáhali jen movití lidé, ale aby se dle svých možností zapojili všichni. Lidi nechodí k volbám, protože mají pocit, že stejně nemůžou nic změnit, ale tak to není. A v souvislosti s charitou platí to samé. Když každý věnuje dvacku, dá to dohromady hodně peněz.
Krátce k politice… Blíží se prezidentské volby. Který z kandidátů je vám nejvíce sympatický?
M. Bittnerová: Koho budu volit, jsem se ještě nerozhodla, ale vzhledem k tomu, že jsem na DAMU měla tu čest potkat pana Vladimíra Franze, je mi v tuto chvíli nejsympatičtější právě on.
A který prezidentský kandidát je vám sympatický nejméně?
M. Bittnerová: Musím přiznat, že o kandidátech nemám úplně přesný přehled, ale z těch, kteří se mi teď vybavují, jsou pro mě přijatelní všichni.
Co vůbec říkáte oranžovo-rudému výsledku posledních voleb?
M. Bittnerová: Já se tomuto výsledku vůbec nedivím. V rámci televizního soutěžního pořadu Můžeme dál? chodím s kolegou po obyčejných domácnostech a vidím, že lidi už jsou opravdu hodně naštvaní. Nemají peníze, mnozí nemají práci a od volebního vítězství levicové politické strany si slibují změnu k lepšímu. Otázka je, zda je tato jejich představa opodstatněná. Já si myslím, že moc ne. Jak říkám, nejsem překvapená, ale udivuje mě, že jsme to dovolili.
V investigativním pořadu Na vlastní oči se tvůrci svého času zabývali problematikou legalizace marihuany a jedním z aktérů tohoto pořadu byl i váš strýc, kterému marihuana pomáhala v jeho nemoci. Můžete na tuto záležitost zavzpomínat?
M. Bittnerová: Můj strýc trpěl Parkinsonovou chorobou, a když už byl ve stádiu, kdy nemohl vzít do ruky sklenici vody, aniž by se nepolil, dočetl se, že to, co by mu mohlo pomoci, je marihuana. A tak ji začal pěstovat. Vyráběl z ní různé masti, přidával si ji do jídla… A víte, co? Ono mu to pomohlo. Po třech, čtyřech měsících této samoléčby už mohl chodit na procházky, dokázal se normálně najíst atd. Zlepšení jeho stavu bylo neskutečné.
Je pravda, že měl kvůli své činnosti potíže se zákonem?
M. Bittnerová: To pravda je. Po odvysílání zmíněné reportáže přišli za tím sedmdesátiletým pánem policajti a vcelku mírně mu řekli, že mu jeho ilegálně pěstovanou trávu budou muset zabavit. Strejda tedy marihuanu posekal a dal ji sušit k nám domů.
Kolik vám tehdy bylo?
M. Bittnerová: Čtrnáct, patnáct let. Pro mě osobně to tedy žádné riziko nepředstavovalo. Když už tak spíš pro moje rodiče.
Jste tedy zastánkyní legalizace marihuany?
M. Bittnerová: Pro léčebné účely rozhodně ano. A co nejdřív. Ale volnost užívání marihuany, jakou mají v Holandsku? Nejsem si jista, jestli je naše země na něco takového legislativně připravena.
V soutěžním pořadu Můžeme dál? bravurně zvládáte dvoukolé vozítko Segway. Jak dlouho vám trvalo, než jste se na něm naučila jezdit?
M. Bittnerová: Asi deset minut. Bylo to za deště a na dlažebních kostkách. Bála jsem se děsně, ale nebyl čas a já strach musela zapudit. Jediný karambol se mi přihodil v Karlových Varech, kde jsem přehlédla obrubník. Naštěstí to ale dopadlo dobře.
Fakt tomu vozítku říkáte Bohouš?
M. Bittnerová: Fakt. Potřebovala jsem si je jaksi polidštit a tak jsem mu začala říkat Bohouš.
V jednom rozhovoru jste uvedla, že uvažujete o přestěhování do Itálie. Platí to pořád?
M. Bittnerová: Ono to s tím stěhováním není tak horké. Řekla jsem jen, že se mi v Itálii moc líbí a že si umím představit, že bych se v oblasti, kterou jsem navštívila, usadila dlouhodobě. Poznala jsem tam spoustu milých lidí a zjistila, že tam úplně jinak plyne čas.
Bulvár před časem poinformoval o tom, že vám bylo nabídnuto nafocení aktů a také o tom, že jste tuto nabídku odmítla. Co bylo důvodem tohoto odmítnutí?
M. Bittnerová: Já si myslím, že herečka má hrát a zpěvačka zpívat. Striptýz ať dělá někdo jiný. Některé moje kolegyně do toho sice šly, ale to je čistě jejich věc a jejich rozhodnutí.
Jak si vůbec udržujete vaši skvělou postavu?
M. Bittnerová: (smích) Teď jsem to zrovna řešila s kolegyní. Je třeba nasadit pravidelný stravovací režim, jinak bude brzy zle. Jisté ovšem je, že při mém povolání jsou veškeré pravidelnosti poměrně obtížně dodržovatelné. Pro příští měsíc mám každopádně v plánu pravidelně jíst, pravidelně cvičit a shodit vše, co shodit potřebuju. Uvidíme, jak to dopadne.
Taky jsem si přečetl, že máte celkem jasno v tom, jaké vlastnosti by měl mít správný mužský pro život…
M. Bittnerová: To je bulvární kec. Určitou představu o správným mužským ale samozřejmě mám. Měl by být chytrej, vtipnej a tolerantní. Hlavně nesmí být žárlivej, samolibej a úplně blbej. Pravda ale je, že to s váma chlapama není až tak zlý.
Mezi vaše záliby patří rybaření, které není úplně typickou ženskou aktivitou. Co vás k rybaření přivedlo?
M. Bittnerová: Ono zdání klame. Ženských je mezi rybáři víc než byste si myslel. Mě k rybaření přivedl manžel-rybář. A můj první úlovek mě doslova dostal.
Vánočního kapra si koupíte nebo si pro něj půjdete k vodě?
M. Bittnerová: Tak toho si určitě koupím.
Můžete na závěr prozradit, jak strávíte letošní Vánoce?
M. Bittnerová: Doufám, že hezky. Vzhledem k tomu, že hraju, nemůžu sice odjet nikam daleko, ale to určitě nebude na závadu. Štědrý den a večer strávím v Praze. Bude stromeček, už zmíněný kapřík, dárečky, nějaké ty tradiční zvyky… A nebude chybět ani štědrodenní procházka po Karlově mostě, odpočinek, pohádky a hrozně moc jídla.
- Sváťa Doseděl -