Mluvčí České pošty: Zobecňování je zavádějící!

Řadoví pracovníci České pošty si už delší dobu stěžují. Nelíbí se jim například to, že kromě poštovních služeb musí nabízet produkty aliančních partnerů pošty. Různé pojistky, spoření, účty atp. Proč mají v pracovní náplni i tuto „nepošťáckou“ činnost?

I. Mravinac: Dnes už to „nepošťáckou“ činností nazvat nelze. Tyto služby najdete v různých obdobách na všech poštách Evropy, bez výjimky. Důvod je jediný – přirozenou cestou dramaticky klesá počet listovních zásilek a ztracené výnosy je třeba nahradit. Alianční partneři dnes představují ve výnosech podniku necelé dvě miliardy. Což jistě není zanedbatelná částka, zvlášť když si uvědomíte, že Pošta není a nikdy nebyla placena daňovými poplatníky. Na vše si musí sama vydělat. Jinak si vás dovolím popravit, všichni řadoví pracovníci si nestěžují. Ti zkušenější vědí, že pokud bychom nešli cestou Evropy a finanční služby neposkytovali, bude mít pošta polovinu zaměstnanců. A to jsme prosím největší zaměstnavatel v zemi. V celkových nákladech podniku totiž tvoří náklady na mzdy téměř 75 %.

Pokud se pracovníkům pošty podaří uzavřít s klientem kupříkladu pojistnou smlouvu, pohybuje se jejich odměna v desítkách korun. Pokud se jim plán prodeje produktů aliančních partnerů splnit nepodaří, jsou sankciováni srážkami z platu ve výši stovek až tisíců korun. Proč tento nepoměr?

I. Mravinac: Nemáte přesné informace. Podle typu produktu může zaměstnanec získat k platu od 50 do 4.000 korun. Jsou to ovšem peníze nad rámec mzdy. Fixní mzdu dostane zaměstnanec vždy, její variabilní část je podmíněna kvalitou práce a třeba také splněním obchodního plánu. Je to prémiový systém, běžně užívaný u firem u nás i v Evropě. Pokud pracovník prodej produktů neplní, z celkové mzdy může přijít zhruba o necelé procento z ní. Jen pro představu, u doručovatele by to bylo v průměru 137 korun, u pracovníka přepážky 144 korun.

Nestačí, když (například) poštovní doručovatelka zodpovědně plní povinnosti poštovní doručovatelky? Proč musí ještě suplovat třeba práci pojišťováka?

I. Mravinac: Nikoho nesupluje, finanční produkty už na poštu patří. Čistě teoreticky by sice pouze klasickou poštovní práci dělat mohla, ale pak by domů nosila ani ne půlku výplaty. Anebo by vám a všem občanům stát vyměřil daň, ze které by dotoval poštovní služby.

Víte o tom, že zaměstnanci pošty nezřídka prodávají produkty aliančních partnerů sami sobě nebo rodinným příslušníkům? Jen aby splnili produktový plán?

I. Mravinac: Určitě se to stane. Pro ně i pro Českou poštu je to ale krátkodobé řešení. Kdyby tomu tak ovšem bylo běžně, podnik by stabilně nemohl již několik let dosahovat výnosů, které jsem zmínil. Zkuste to vidět i z druhé strany. Jsou zaměstnanci, kteří si dokáží k platu přivydělat až 20 tisíc. A není jich málo.

Dalším aspektem problému je skutečnost, že veřejnost o tuto nadstandardní službu (nabídku) pošty příliš nestojí. Berou ji spíš jako zdržování a vnucování něčeho, oč nestojí. S tímto názorem jste se nesetkali?

I. Mravinac: Odpověď bude stejná. Kdyby o finanční služby zájem nebyl, ve výnosech by z nich pošta neměla až dvě miliardy, ale nulu. Každému to nemusí být vhod, ale na druhou stranu, takový je dneska svět. Nestane se vám, že u čerpací stanice platíte za pohonné hmoty a prodavač vám ještě něco nabídne? Nebo v řetězci rychlého občerstvení? V obuvi? Kdekoli? Proč by měla být pošta jiná, když se musí sama – a svoje lidi – uživit?

Poštovní doručovatelky nestíhají během dne jídlo a mnohdy ani návštěvu WC. Mají prý sice půlhodinovou pauzu na oběd, ale nemají čas ji využít. Jak se taková přetíženost shoduje se Zákoníkem práce? Pokud by se to týkalo několika pracovnic (pracovníků), bylo by snad možné svést to na jejich pomalost či špatnou organizaci práce. Je jich však tolik, že tato argumentace neobstojí.

I. Mravinac: Pojmenujte konkrétní případy. Anebo lépe, pokud někdo ten pocit má, ať se obrátí na inspektorát práce. Pošta zaměstnává zhruba 33 tisíc lidí, jednotlivý možný případ vztáhnout na celek nelze. Netvrdím, že se to nemůže stát, ale pak o tom musí pošta vědět.

Pošta projde každoročně mnoha kontrolami Státního úřadu inspekce práce, které sice pochybení občas objeví, ale jsou to spíše výjimečné případy.

Běžnou záležitostí jsou i několikahodinové přesčasy denně (vynucené množstvím práce). Proč tyto přesčasy nejsou propláceny?

I. Mravinac: Nemůžu odpovědět nic jiného, než to, co se lze dočíst v odpovědi předchozí. Pokud víte o konkrétním případu, pojmenujte ho. Otázku pokládáte, jako by to bylo na poště standardem. A to prostě není. Je to stejné, jako kdybych tvrdil, že lidstvo nemá rádo chleba s máslem. Nebudu se divit, pokud vám ta věta přijde divná. Zobecňování je vždy nebezpečné a zavádějící.

Možnost náhradního volna (za přesčasy) nemá pro pracovníky pošty valný význam. Na náhradní volno nemají prý čas, stejně jako nemají čas na polední pauzu. Můžete to okomentovat?

I. Mravinac: Odpovím to samé, co v případě posledních dvou otázek. Před chvilkou jsem u nás na poště dělal rozhovor s přepážkovou kolegyní pro rozhlas. Poděkoval jsem jí, že mi obětovala polední pauzu a koupil jsem jí za to bonboniéru. To je konkrétní a pravdivý příklad.

Připadá vám správné, když se zaměstnanec musí bát ozvat a vyslovit vůči zaměstnavateli opodstatněnou výhradu? Když ví, že pokud to udělá, o práci přijde?

I. Mravinac: Velmi neurčitá otázka. Zkusím odpovědět jinak. Pošta má jedny z nejsilnějších odborů v zemi. Pět odborových seskupení sdružuje 74 odborových organizací (dohromady dvě třetiny lidí z České pošty), které se dokáží zastat i těch, co v odborech nejsou. Každý pracovník má řadu možností, jak se ozvat. Zmíněné odbory, personální úsek… Nemusí to být vždy přímo a pouze nadřízený. Konečně i ten má svého nadřízeného. Chybí mi ten konkrétní případ, který by pak měl konkrétní řešení. V podniku, jenž zaměstnává několik desítek tisíc lidí, se skutečně může přihodit kdeco. Nejdůležitější pak je, jak se pošta chová jako celek.

Čistě teoreticky můžete mít liknavou doručovatelku. Řeknete potom, že všichni doručovatelé z pošty jsou lenoši? Naprostá většina lidí na poště má dnes hodně náročnou práci, klobouk dolů, jak to všichni zvládají. A teď to zobecním já: pošťáci si zaslouží úctu. Toto zobecnění si dovolím užít proto, že pokud se to tvrzení netýká úplně všech, pak naprosté většiny pošťáků dozajista ano.

- Svatopluk Doseděl -

Ředitel odboru komunikace České pošty Ivo Mravinac tvrdí, že na poště je globálně vzato vše v pořádku a opačné případy jsou spíše výjimečné. Opakovaně také žádá pojmenování konkrétních negativních případů, jenže toto pojmenování by pro ony konkrétní případy mohlo být z existenčního hlediska poněkud nebezpečné. Nehledě na to, že opodstatněnost výhrad zaměstnanců České pošty potvrzuje celá řada novinových a televizních reportáží, jež navozují dojem, že Mravinacem zmiňované pošťácké odbory moc dobře nefungují a práce pošťáků že není žádný med. I když někdy dostanou bonboniéru…