Nová Olešná: Dočasně, nebo až navěky? Místním tečou nervy. Dočkají se řešení?

„Začíná to zpravidla ve čtyři hodiny ráno,“ líčí místní dlouholetá chalupářka Radmila Fáberová, která by se do Nové Olešné časem ráda přestěhovala natrvalo. „Je to nepříjemné z mnoha pohledů,“ pokračuje. „Nemůžeme ani otevřít okna a každý výjezd z chalupy, či naopak zajetí dovnitř bývá dost riskantní. Tyto problémy nemáme samozřejmě jen my, mají je úplně všichni, kolem jejichž domů silnice vede.“

Chalupu, těsně sousedící s hlavním průtahem obcí, vlastní paní Fáberová od roku 1995. Tou dobou nebyl ještě hotov silniční obchvat Strmilova a řidiči, jezdící na trase České Budějovice – Brno, používali hlavní silnici 1/23 vedoucí přes Jindřichův Hradec a Kunžak. O rok či dva později, když byl zmíněný obchvat dokončen, se situace zásadně změnila.

Radmila Fáberová říká: „Na obecním úřadě jsem tehdy viděla dopis, tuším ze správy silnic, v němž stálo, že hlavní silnice bude dočasně vedena přes Novou Olešnou. Dočasně. Myšleno po dobu, než dojde k rekonstrukci železničního viaduktu přes komunikaci mezi Kunžakem a Lomy. Jenže všechny opravy a rekonstrukce jsou dávno dokončeny a hlavní silnice vede přes Novou Olešnou pořád. Dočasnou úpravu provozu jsme akceptovali, ovšem ono dočasně se jaksi protáhlo na dvacet let, a to už se nám akceptovat nechce.“

Podivná výjimka

nutí k investici

A další pozoruhodnosti se paní Fáberová dočkala ze strany hygienika. „Naše kuchyňské okno je asi dva metry od silnice,“ konstatuje. „Proto jsem se zajímala, jestli nemáme nárok na instalaci protihlukových oken, myslím na náklady obce či státu. Ke svému úžasu jsem se však dozvěděla, že na tento konkrétní případ udělil hygienik výjimku, a protihluková okna že bychom si tudíž museli zaplatit sami. Nakonec jsme to nevydrželi a do oken investovali. Co jsme měli dělat?“

Zdraví a životy

na chvostě zájmů?

Dalším nepříjemným aspektem inkriminované lokality je velké riziko bouraček. Kamiony a autobusy mají při průjezdu ostrou zatáčkou značné problémy a řidiči aut, jedoucích z příkrého kopce od Strmilova, zákrutu nezřídka podcení a s pomačkanými plechy skončí mimo komunikaci. A v ohrožení jsou pochopitelně i chodci. Chodník u problematické silnice v obci totiž nenajdete. Není na něj místo.

„Podle dopravní policie sem nelze umístit ani svodidla,“ vysvětluje R. Fáberová. „Svodidla by sice ochránila ploty a domy, ale lidi by po jejich instalaci byli nuceni chodit ještě více v silnici a před projíždějícími auty by neměli kam uskočit. V současné době mohou uhnout alespoň do příkopu. Mimochodem, platí zde sice třicítka, ale řidiči ji většinou nedodržují. A policejní hlídku s radarem jsem tady neviděla ještě nikdy. Auta tu zjevně mají přednost před lidmi a jejich životy. Polovina místních obyvatel, když jde do obchodu, na obecní úřad, na autobus nebo do hospody, ocitá se v pozici slabšího. A tak by to být nemělo.“

Dopravních nehod, k nimž jsou přivoláváni policisté, se tu údajně stává relativně málo a ze statistického hlediska je zde proto nehodovost nízká. „Běžný řidič, který tady z bouračky vyvázne bez vážnějšího zranění, zavolá někoho na odtah a v tichosti odtud zmizí, má to tak bez pokuty,“ říká R. Fáberová. „O skutečném množství zdejších dopravních nehod nemá policie tušení. Vloni jsem tu viděla bezmála dvacet bouraček, a to na chalupě nejsme každý den. Soused pod námi už ani nemá plot, auto mu jednou vjelo až do pokoje. Vždyť i kaplička v zatáčce je v jednom kuse nabouraná.“

Kýžený obchvat?

Asi v nedohlednu

„Dočasné řešení mělo být zrušeno po dobudování obchvatu Strmilova a hlavní tah měl opět vést přes Kunžak,“ míní R. Fáberová s tím, že náklaďáky by přes Novou Olešnou určitě jezdily dál, ale bylo by jich nepochybně výrazně méně, neboť většina řidičů by jistě používala širokou silnici mezinárodní. „Reálnou cestou ke klidu mohl být od počátku obchvat naší obce. Jenže v době, kdy se tato varianta diskutovala (kolem roku 1997), vyšlo najevo, že obec nemá územní plán. Územní plán byl tedy vytvořen a nám bylo přislíbeno, že jakmile bude dokončen obchvat kolem Stráže nad Nežárkou, přijde na řadu obchvat náš. Pak ale přišla krizová léta a na obchvat Nové Olešné najednou nebyly peníze. A nejsou dodnes.“

Nejde to, nebo

se jen nechce?

Další možnost, jak ze zapeklité situace alespoň částečně ven, spatřuje paní Fáberová v zjednosměrnění kamionové dopravy. „Dva protijedoucí kamiony se do zatáčky beztak nevejdou,“ rozvádí svou myšlenku. „Kamiony, přijíždějící od Českých Budějovic a Tábora, by tak projely kolem Hradce a pokračovaly by přes Hospříz, Člunek a Kunžak. Ve všech těchto obcích mají u hlavní silnice chodníky nebo je tam dostatek prostoru na jejich vybudování. Nehledě na to, že třeba v Hospřízi se nebezpečná silnice nedostane k zástavbě prakticky vůbec. Přes Novou Olešnou by jezdily jen kamiony, přijíždějící od Brna. Provoz v obci by byl tím pádem menší a bezpečnější. Trvá to už dvacet let a my všichni stále jen slyšíme, že to či ono nejde. Rádi bychom se konečně dozvěděli, jaké mají příslušné instituce plány. Krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé. A také bychom rádi slyšeli nějaké závazné časové limity. Dlouhodobým plánem je zajisté obchvat obce, my ovšem netušíme, zda za jeho realizaci vůbec někdo bojuje. A co pro nás hodlá udělat policie? Pomůže nám? Ochrání nás? Tak, jak to hlásá její slogan? To vše by občany Nové Olešné opravdu moc zajímalo. Závěrem bych ráda dodala, že naše starostka Lenka Hynková se sice přidala k iniciativě obcí, ležících na státní silnici 1/23, ale efekt se bohužel nedostavil žádný. Mluvčí ministerstva dopravy se totiž v televizi nechal slyšet, že problematika této silnice není prioritní.“

- Svatopluk Doseděl -