Nová Včelnice: Kuželkáři vzdorují nájezdům požitkářského zloděje

Pro fungování kuželkářského oddílu je pochopitelně zcela nezbytná kuželna, prostor, v němž se odehrávají jak soutěže a turnaje, tak nejrůznější oddílové schůze a přátelská setkání. Bohužel, novovčelnická kuželna zjevně učarovala zloději, který ji už delší čas nepravidelně navštěvuje, ničí a drze vykrádá. Minulý měsíc sem během čtrnácti dnů zavítal hned dvakrát (25. dubna a ještě zhruba o dva týdny dřív) a pokaždé za sebou zanechal vybrakovanou lednici a již tradiční skleněnou spoušť.

Jaromír Brus, dlouholetý člen oddílu, říká: „Jedna škoda nám vznikne samotnou krádeží, druhá tím, co zloděj rozmlátí. Zasklení kamenem roztřískaného okna stojí 680 korun a nová petlice přijde přibližně na stovku. Nehledě na to, že z okenního rámu musíme vždycky odstranit zbytky skla, rám odnést ke sklenáři, vyklidit místnost, zamést rozmetané střepy, aby se někdo nepořezal… Samá zbytečná práce.“

Vzhledem k tomu, že hotovost kuželkáři v kuželně prozíravě nenechávají, k penězům si tu zloděj nepřijde. Má prý však doslova vyšlapanou cestičku k uzamčené ledničce s alkoholickými nápoji.

„Jakmile zlikviduje její petlici, začne rabovat,“ líčí Brus a pokračuje: „O pivo, uzeniny či utopence zájem nemá, jde výhradně po kořalce. Je to specialista. Všechno mu ale očividně nešmakuje, nemá rád například modré Curaçao nebo likér Magister. Naopak mu evidentně chutná Fernet, Tuzemák, Griotka nebo vodka Boris Jelzin či Finladia. Z té Griotky usuzuju, že v partě konzumentů je nejspíš i ženská. Podle mě má to všechno na svědomí nějaká partička, co posedává na lavičce v parku, a když jí dojde alkohol, vyšle někoho ze svého středu na nákup za pět prstů. Škoda na alkoholu se zpravidla pohybuje kolem tisícovky a přibližně stejně vysoká bývá i škoda na poškozeném zařízení. O starostech se zmíněným úklidem a opravami nemluvě.“

Starosta nabízí fotopast,

kuželkáři požadují mříž

Dopálení kuželkáři se nedávno obrátili na starostu Karla Dvořáka (SNK) a navrhli mu, aby na kuželnu, která je v majetku města, nechal nainstalovat mříže. Starosta se prý návrhu nebránil, ale zároveň vyrukoval s alternativou v podobě namontování fotopasti.

„Fotopast vyjde dle mého názoru výrazně dráž než mříž a její efekt je dost pofidérní,“ míní Brus s tím, že i policisté konstatují, že snímek z fotopasti odhalení pachatele rozhodně nezaručí. „Kvalita takových fotek není bůhvíjak slavná, zloděj může mít na hlavě čepici s kšiltem atd.“

Po posledním incidentu z 25. dubna usoudil Jaromír Brus, že už toho má akorát tak dost. Domluvil se se zámečníkem, zadal mu výrobu mříží a rozhodl se, že bude věřit, že financování tohoto bezpečnostního prvku půjde nakonec za obcí.

„Policisté na místě činu pokaždé pořídí fotodokumentaci, sejmou otisky prstů, případ zaprotokolují, ale tím to skončí,“ krčí rameny Brus a chmurně uzavírá: „Policie tedy koná, nechci říct, že ne, nicméně zatím bez výsledku, bohužel.“

K. Dvořák: Prstem na

nikoho ukázat nemůžu

„Škoda, kterou tento zloděj městu napáchal, nepřesáhla tisíc korun,“ konstatuje starosta Dvořák a podotýká, že vzhledem ke smluvní tisícikorunové spoluúčasti nemohlo město po pojišťovně nic chtít. „Řeč je konkrétně o rozbitém okně,“ upřesňuje starosta a připomíná, že pojištění věcí uvnitř objektu je záležitost jeho uživatelů, tedy kuželkářů.

„Použití fotopasti jsem nikterak neprosazoval, jen jsem se zmínil, zda by nestálo za to, takovou pastičku tam dát,“ vysvětluje starosta a optimisticky dodává, že mříž problém zřejmě vyřeší. „Fotopast je v obdobných případech vcelku běžné opatření, ale protože v případě naší kuželny bývá škoda de facto zanedbatelná, je otázkou byla-li by investice do fotopasti adekvátní.“

Nad otázkou, jestli má na někoho podezření, krčí starosta Dvořák rameny: „Prstem na nikoho ukázat nemůžu, domnívám se však, že to bude někdo z místních problematických lidí nebo někdo, kdo je na tyto lidi nějakým způsobem napojen.“

Včelnickým kuželkářům nyní nezbývá než doufat, že buď skutečně zafunguje mříž, nebo že se při lovu chmatáka konečně zadaří policistům. Jestliže se ovšem nestane jedno ani druhé, zbyde jim už jen zoufalá možnost poslední – přeorientovat se z Fernetu, vodky a Tuzemáku na Curaçao a Magistra, tedy na tlamolepy, co jejich nezvanému hostu ani trochu nejedou.

- Svatopluk Doseděl -