Pro opilce přijela sanitka

06.09.2022

Třeboň – V časných ranních hodinách v sobotu 30. července narazila hlídka městské policie na muže...

[přečtěte si celý článek]


Pes se pekl zaživa

06.09.2022

Třeboň – Ve středu 20. července dopoledne přijali strážníci oznámení o psu zavřeném v tropickém...

[přečtěte si celý článek]


Žurnál, coby účinný předvolební billboard. Napříč politickým spektrem!

08.07.2022

Komunální volby 2022 se uskuteční ve dnech 23. a 24. září a měsíčník Žurnál je opětovně připraven...

[přečtěte si celý článek]


...další články

Odškodnění Čechů unesených v Libanonu bude řešit soud. Odhalí i politickou špínu?

Publikováno: 01.04.2017

Aktuální informace týkající se pětice Čechů, v červenci 2015 unesených za poněkud záhadných okolností v libanonském údolí Bikáa a 1. února 2016 propuštěných za okolností neméně záhadných, jsme přinesli naposledy vloni v září, kdy čtyři z nich – právník Jan Švarc (57), překladatel Adam Homsi (38), dnes již bývalý pracovník Jindřichohradecké televize Miroslav Dobeš (49) a její stávající programový ředitel Pavel Kofroň (47) – požádali Českou republiku o odškodné v celkové výši 40 milionů korun, deset milionů pro jednoho. Pátý člen výpravy, voják Martin Psík (34), se nároku na odškodné vzdal. Uvedený požadavek vyvolal u veřejnosti poměrně značný rozruch. Finanční kompenzace nevydařeného dobrodružství se řadě lidí nezamlouvala, ovšem jiní zase poukazovali na neprůhlednost případu, navozující otázku, zda se pětice nestala obětí hry tajných zpravodajských služeb, jejímž výsledkem měla být výměna českých zajatců za podezřelého, v Česku zadrženého libanonského obchodníka se zbraněmi Alího Fajáda.

Argumentem propuštěných unesených, žádajících odškodnění, bylo tvrzení, že stát selhal. Kdyby prý tajné služby lépe spolupracovaly, nemuselo k dramatickému incidentu vůbec dojít. Stát ovšem jejich argumentaci neuznal, umyl si nad nimi ruce a požadavek vyplacení 40 milionů korun zamítl. A jak vypadá situace dnes?

„Z podnětu Jana Švarce, který nás zastupuje, je věc už asi měsíc u soudu,“ říká Pavel Kofroň a pokračuje: „Od počátku ale tvrdím, že nám nejde jen o samotné odškodné, jde nám především o to, aby se náš případ dostal před soud, kde budou zbaveni mlčenlivosti lidé, kteří do té doby o určitých věcech mluvit nesměli, a my se tak konečně dozvíme, co se vlastně stalo. Zatím se ale neděje nic. Nikdo nás nepředvolal a žádné nové informace nemáme. Co mě na novinářích mrzí, je to, že v den výročí našeho propuštění na svobodu o nás v médiích neutrousili ani slovo, na rozdíl od negativní mediální masáže ohledně odškodného, s jejím zahájením neváhali.“

Chovanec bez pochybností

Kofroň: Něco tady smrdí

A jak Pavel Kofroň hodnotí přístup ministra vnitra Milana Chovance, který si nekompromisně stojí za názorem, že stát s libanonskou eskapádou nic společného nemá?

„Zaráží mě, jak moc si je ministr Chovanec jistý,“ podivuje se Kofroň. „V takovýchto zamotaných případech je přece stoprocentní jistota dost nejistá? Na každou jinou problematiku je spousta názorů, ale co se nás týče, mají všichni jasno. Hodně mě mrzí i vyjádření našeho pana prezidenta, který nás taky jednoduše smáznul. To, jak se k nám politici chovají, utvrzuje v jedné jistotě naopak mě – něco tady hodně smrdí. Myslím si, že negativní nálada proti nám byla od počátku konstruována naprosto cíleně. Ještě když jsme byli v Libanonu. Abychom se vrátili jako vytrestaní lumpové a byli rádi, že jsme rádi. Návrat hrdinů, či spíše obětí, nikdo ve vyšších politických sférách zjevně nepotřeboval.“

Filmaři projevují zájem

Plácnou si s nimi unesení?

Minulý měsíc prosákla na veřejnost další informace, která vzbudila pozdvižení. O těch pěti dobrodruzích se prý má točit film! Thriller! A hned se rozjíždí diskuse o tom, kdo to bude režírovat, jestli bude stát za kamerou osobně Kofroň a hlavně, jak si na tom naše pětka konečně namastí kapsu. Takže, co? Ptáme se. Je to pravda?

„Že se uvažuje o zfilmování našeho příběhu, to pravda asi je,“ připouští Kofroň. „Zatím to ale rozhodně není až tak horké. Jen mi nedávno volal Adam Homsi s tím, že ho kontaktoval jakýsi zahraniční režisér a řekl mu, že ho to téma zajímá a chtěl by do toho jít. A Adam se mě pouze zeptal, jestli bych do toho případně šel já, a jestli někoho z filmařské branže neznám. Scénáristu, dramaturga… Já na obojí, že možná ano, ale nic jistého. A to bylo všechno. Vůbec nic jiného se nestalo. A snad hned následující den jsem si na internetu v úžasu přečetl, že o nás kdosi bude točit film. Já bych se takovému projektu zřejmě nebránil, mohla by to být dobrá terapie, do Libanonu bych ale určitě natáčet nejel.“

- Svatopluk Doseděl -