...další články

Ošklivka Katka exkluzivně pro ŽURNÁL

 

V televizi jste se poprvé objevila v jedenácti letech, v seriálu Když se slunci nedaří. Jak jste k tomu přišla?

K. Janečková: Náhodou. Počátek toho je v mých devíti letech. Bydlela jsem tehdy kousek od pražského Paláce kultury a jednou, když jsem s kamarádkami lítala po venku, jsem se dozvěděla, že filmaři hledají holky našeho věku a v paláci že právě probíhá konkurz. A tak jsme se tam vydaly. Bez vědomí rodičů, v teplákách… Prostě dětský nápad. Sice jsem tenkrát pohořela, ale filmařům jsem asi nějak utkvěla v paměti, protože mě dva roky na to pozvali na konkurz další a tam už jsem uspěla.

Do povědomí lidí jste se zapsala rolí seriálové ošklivky Katky. Jak se vám ošklivé káčátko hrálo?

K. Janečková: Dobře. Měla jsem tu roli moc ráda. Bylo tam hodně nadsázky a já měla možnost trochu se shodit a dělat legraci. Do té doby jsem hrála samé milenky nebo princezničky a Ošklivka Katka byla příležitost zkusit si něco jiného.

Původně jste ale tuto roli přijmout nechtěla. Proč?

K. Janečková: Natáčení bylo hodně časově náročné a já měla dost jiných aktivit, to zaprvé. A za druhé… Katka byla hlavní role v jednom z hlavních primáckých seriálů a já měla trochu obavu z pozornosti, která mi kvůli tomu bude věnována. Myslím i v civilu. Zalekla jsem se… Jak to říct? Hvězdnosti!

Proč jste si to nakonec rozmyslela?

K. Janečková: Jeden známý, režisér, když se dozvěděl, že jsem tuto roli odmítla, mě přesvědčil. Zatelefonoval mi a zeptal se mě, jestli jsem se nezbláznila. Řekl mi, že pokud se chci herectvím živit, je tohle úžasná startovní příležitost a já si ji nesmím nechat utéct.

Souběžně s Ošklivkou Katkou běžel v televizi zahraniční seriál na totéž téma. Myslím Ošklivku Betty. Máte informace, který seriál byl u nás divácky úspěšnější?

K. Janečková: Tak tohle bohužel netuším. Naše sledovanost byla každopádně velice solidní, to vím. A taky mám dojem, že tuzemské prostředí mohlo českému divákovi vyhovovat víc než prostředí exotické.

Objevila jste se i v lehce hororové Kytici. Co vy a horor? Divácky i profesně?

K. Janečková: Když jsem sama doma, tak se na horory rozhodně nedívám, protože se pak bojím. Pokud na to ale sama nejsem, proč ne? Fakt ale je, že horory vyloženě nevyhledávám. Mám oblíbenější žánry. A jestli bych si v hororu zahrála? Pokud by byl zajímavě napsaný a nešlo o bohapustý krvetok, tak určitě ano.

Vaším zatím posledním filmem jsou Bastardi 3. Rýsuje se nějaká další filmová role?

K. Janečková: Filmová ne, ale začínám točit sitkom podle britského originálu Mrs. Brown pro televizi Nova. Hlavní postavu zde ztvárňuje Milan Šteindler a pozoruhodné je, že jde o roli ženskou. V televizi by se to mělo objevit letos na podzim a legrace to bude náramná.

Hrála jste také v seriálu Proč bychom se netopili… Jste vodačka?

K. Janečková: Skalní vodačka nejsem, ale na vodě už jsem samozřejmě několikrát byla. Taková pohodovka s partičkou, znáte to.

Přečetl jsem si, že máte ráda sport...

K. Janečková: To je pravda. Ke sportu mě rodiče vedli odmalička a mám pocit, že každý sport, který zkusím, mi v podstatě jde. Lyže, ping-pong, tenis, kolečkové brusle, kolo, plavání…

A co nějaký adrenalin?

K. Janečková: Jojo. Čtyřikrát jsem skákala Bungee Jumping a ještě bych chtěla vyzkoušet seskok padákem. Strach při takových věcech pochopitelně mám, ale o to právě jde. O překonání strachu a o adrenalin.

A pasivní sport? Díváte se třeba na fotbal?

K. Janečková: Ne. To mě nebaví. Někdy se dívám, když je nějaké mistrovství a my jsme ve finále. Jinak vůbec.

Taky prý ráda cestujete. Kam se chystáte letos v létě?

K. Janečková: Nikdy jsem nebyla mimo Evropu a tak bych to letos chtěla zkusit. Rýsuje se Thajsko nebo Brazílie. Ať tak či tak, půjde o dovolenou s batohem na zádech. Dovolená, která spočívá v povalování na hotelové pláži, není nic pro mě. Do Brazílie nás pozval kamarád, který odtamtud pochází a teď se tam na půl roku vrátil.

Jistě si vzpomínáte na nedávný případ dvou unesených Češek v Pákistánu. Vycestovala byste i do takto nebezpečné destinace?

K. Janečková: To, co se přihodilo těm holkám je šílený. Tyhle země nebezpečné jsou a ten, kdo se do nich chce vydat, by se měl dobře informovat. Fakt ovšem je, že člověku se může stát cokoli kdekoli. Koneckonců i na Václaváku. Ale abych vám odpověděla… Typ, co se záměrně vydává do nebezpečných lokalit, rozhodně nejsem.

Do Brazílie byste ale jela…

K. Janečková: To je něco jiného, tam jsme pozváni domorodcem. Deštný prales mě láká a úplně super by bylo, kdybychom v něm narazili na nějaký civilizací neposkvrněný indiánský kmen, který by nás třeba na týden přijal mezi sebe.

Krátce k politice. Jste určitě hodně vytížená, ale to, co se teď na české politické scéně děje, nepochybně registrujete. Co na to říkáte?

K. Janečková: Politikou si vůbec nechci zanášet energie. Vnímám ji jako hru, v níž jsou politici loutkami, které ovládá někdo mocný, před zraky veřejnosti skrytý. Politiku nemám ráda a s gustem bych ji zrušila úplně.

Vaše fotky byly publikovány i v pánském magazínu Playboy. Lichotí vám to?

K. Janečková: Ale no tak jistě. Podotýkám však, že to nejsou žádné hanbaté fotky. Jsou to spíš takové sexy snímky k rozhovoru.

Fotka do kalendáře Banco Casino už ale trochu hanbatá je, ne?

K. Janečková: Ano, ta už je odvážnější. Každopádně jsem si před jejím pořízením dala podmínku, že určité partie musí zůstat zakryté. Ale i tak jsem s tím focením měla problém. V jednu chvíli jsem dokonce utekla. Dle dohody se mělo fotit v prostorách, kde nikdo nebude, ale nakonec se to dělo za plného provozu kasina, což pro mě bylo velice nepříjemné. Jsem člověk poměrně stydlivý.

Proč jste do toho šla? Kvůli penězům? Nebo jste to brala spíš jako výzvu?

K. Janečková: Peníze byly určeny pro charitu, takže kvůli honoráři jsem to opravdu nedělala. Byla to spíš ta výzva a určitě nová zkušenost. Když nic jiného, mám alespoň pěknou fotku na ukazování, až budu stará.

Na internetu jste na několika fotkách s pivem v ruce, ale jako pivařka rozhodně nevypadáte. Jak je to s vámi a pivem?

K. Janečková: Ne, pivařka fakt nejsem. Pivo mi sice chutná, ale moc ho vypít nemůžu, protože se mi po něm chce spát. Raději než pivo mám víno.

Mnozí vaši kolegové nadávají na bulvár. Co vy? Otravuje vás taky?

K. Janečková: Víte, já si myslím, že lidé, o kterých se v bulváru píše, jdou bulváru naproti. Chci říct, že mu informace o sobě de facto sami poskytují. Já bulváru naproti nechodím, a tudíž o mně nepíše. Tedy až na pár výjimek, ale to byly opravdu děsné bláboly. Já se tím ale nikdy netrápila. Svědomí jsem měla a mám čisté a lidi, co mě znají, ví taky svoje, tak co? A víte, co se říká? Není nic staršího než včerejší noviny, že?

Informací lze o vás získat dost, ale jednu věc se mi vypátrat nepodařilo. Jste ještě slečna nebo už paní?

K. Janečková: Ještě slečna. Mužského ale mám, žijeme spolu už devět let. Za rok, až dokončím školu nonverbálního divadla, pokročíme zřejmě zase dál. Spíš než svatbu mám však na mysli dítě. Na svatbu není ani jeden z nás. Obřad na úřadě nebo v kostele podstatný opravdu není a sliby o doživotní věrnosti podle mě taky k ničemu nejsou. Lidi spolu mají být, protože se milují a protože si mají co dát, ne kvůli tomu, že to někde ztvrdili podpisem.

- Sváťa Doseděl -