...další články

Pavel Liška exkluzivně pro ŽURNÁL

 

Dnes tu jste s divadelní hrou Milostný trojúhelník. O čem tato hra je?

P. Liška: Vždycky, když se mě někdo zeptá, o čem je film nebo divadlo ve kterém hraju, odpovídám v nadsázce v podstatě stejně: O životě. A tak je tomu i v případě Milostného trojúhelníku.

Skutečně se jedná o naprostou improvizaci?

P. Liška: Na sto procent. Dopředu není domluveno vlastně nic. Představení se jaksi zrodí a s námi a diváky se během večera někam posouvá a vyvíjí se. Jak se nakonec povede, to je vždycky trochu ve hvězdách.

Znamená to, že každé představení je trochu jiné?

P. Liška: No jasně. A ne trochu. Úplně.

Není neustálé improvizování náročné na psychiku?

P. Liška: Ono je to po všech stránkách několikrát znásobené běžné divadelní představení. Každé divadelní představení, byť nazkoušené podle scénáře, je originál. Je teď a tady. V tom ostatně spočívá kouzlo divadla. Pokud se nám nacvičené představení podaří, máme z toho všichni radost, pokud se nám nepodaří, jsme smutní. A v představení typu Milostného trojúhelníku je znásobena i tato radost, respektive zklamání.

Na improvizaci je postaveno i televizní show Na stojáka. V něm jste někdy účinkoval?

P. Liška: Ano, byl jsem u jeho rozjezdu. Ale musím vás opravit. I když to tak vypadá, stand-up vystoupení v pořadu Na stojáka zcela improvizovaná nejsou. Komici je mají pečlivě připravena. K improvizaci přistupují jen někteří, a to teprve v okamžiku, kdy diváci začnou nějak reagovat.

Obligátní otázka… Proč jste se rozhodl právě pro herectví?

P. Liška: Víte, já jsem se pro herectví vlastně nerozhodl. Stejně jako jsem se nerozhodl pro žádné jiné povolání. Můj život mě k herectví jaksi sám přivedl. Nejdřív jsem hrál amatérské divadlo, pak jsem šel studovat na JAMU a u herectví jsem zůstal dodnes.

Splnilo herectví vaše očekávání?

P. Liška: Já jsem toho zase tolik neočekával. I když nějaké ideály jsem samozřejmě měl. Chtěl jsem hrát dobrý divadlo, točit dobrý filmy… Fakt, že se mi to podařilo, považuji za veliké štěstí.

V roce 2005 jste získal Českého lva za hlavní roli ve filmu Štěstí. Co to pro vás znamenalo?

P. Liška: Nu co? Bylo to štěstí. Název filmu s mými tehdejšími pocity zcela ladil. Film to byl poctivej a byla to krásná, dlouhá a intenzivní práce. Říká se, že u herce jsou důležité tři věci – pracovitost, talent a štěstí. Jenže já pracovitej nejsem vůbec. A talent? Nějaký tam asi bude, ale ten má spousta mých kolegů taky. I větší. Takže se dostávám zpátky ke štěstí. Bez něj by to vážně nešlo.

Na televizní obrazovky přichází nový sitcom Marta a Věra, ve kterém ztvárňujete jednu z tamních tří rolí. Prý hrajete pěkného zmetka. Je to pravda?

P. Liška: Jo. Ale on je to takovej dojemnej zmetek.

Co byste o tomto sitcomu řekl?

P. Liška: Sitcom je velmi obtížný žánr a seriál Marta a Věra přichází navíc po velkolepé Čtvrté hvězdě, to je třeba si uvědomit. Já se toho ale nebojím. Věřím na šikovně psaný scénář Petra Kolečka, věřím v náš tým a věřím, že se nám dílo podaří. Jisté je, že sitcom je formát u nás pořád poměrně nový, ale já si myslím, že jsme na dobré cestě. Český sitcom má budoucnost stejně jako sitcom americký, chce to jen trpělivost.

Na kontě rozhodně nemáte jen komediální role, ovšem lidi ve vás přesto vidí spíš komika a baviče. Nevadí vám to?

P. Liška: Ne, já to takhle neberu. Škatulkování herců podle jejich rolí, to dělají spíš diváci. Možná jsem brán spíš jako komik, ale pokud jsem byl v minulosti za něco oceněn, byly to vždy role nekomické.

Účinkoval jste i v televizní reklamě na Českého lva, respektive na jednu s ním spojenou minerálku. Je pravda, že hraní v reklamách je výrazně lukrativnější než divadlo a film?

P. Liška: Tohle je absolutní samozřejmost. Komerční hraní sice přímo nevyhledávám, ale pokud je reklama vkusná a dohoda přijatelná, proč ne? Účinkování v televizní reklamě je pro mě záležitost zcela praktická. Může zbavit například hypoték a dluhů.

Ve filmu Venkovský učitel hrajete homosexuála. Měl jste s touto rolí problém?

P. Liška: Neměl. A s tvrzením, že jsem ve Venkovském učiteli hrál homosexuála, navíc tak docela nesouhlasím. Hrál jsem člověka, který přichází z města na venkov, nese si s sebou svoji roztřesenou duši a neví, jak se vypořádat se svou sexuální orientací.

Václav Klaus, ještě coby prezident, označil homosexuály za devianty. Co si o takovém prezidentském výroku myslíte?

P. Liška: No co asi? Já to ani nemám potřebu komentovat. Třeba má pan Klaus v tomto směru taky nějaký osobní problém, co já vím.

A jaký máte názor na chování a výroky našeho prezidenta současného?

P. Liška: K tomu se mi taky moc vyjadřovat nechce. Řeknu vám to takhle… Volbu prezidenta republiky jsem docela silně prožíval a její výsledek byl pro mě velkým zklamáním. A je jím pořád. Byl jsem pro Karla Schwarzenberga.

Byl jste hostem Show Jana Krause. Jaké to bylo? Je pan Kraus skutečně takový ironický kat, jak to někdy vypadá?

P. Liška: K hostování v tomto pořadu mě ukecal David Kraus, syn Jana Krause. Já totiž nemám pocit, že bych měl o sobě takhle veřejně něco vyprávět a podobné záležitosti proto nevyhledávám. Sám za sebe prostě vystupovat neumím. Od Davida jsem se do toho nicméně uvrtat nechal, ale před natáčením mi moc veselo nebylo. Nervózně jsem pochodoval po zákulisí, a když jsem si dával už druhou borovičku, pan Kraus moje rozpoložení asi zaregistroval a při natáčení pak vytáhl flašku skotské a přímo před lidma si se mnou dal panáka. Jan Kraus je výbornej. Má dar z každýho něco vytřískat a žádnej kat to není.

Co projekt Cestou necestou? Oč vlastně jde?

P. Liška: Jde o spojení hned několika příjemných věcí dohromady. Parta, motorky, cestování a poznávání nových lidí a cizích krajů. Náš denní režim musíme sice přizpůsobovat natáčení televizního dokumentu, ale to až taková komplikace není. Je to fajn.

Kde jste byli nejdál?

P. Liška: Zatím na Kavkaze, ale v lednu příštího roku jedeme na měsíc do Jižní Ameriky.

Považujete se za motorkáře?

P. Liška: To ne. Na motorce sice jezdím od devíti let, ale motorkář nejsem. Motorku beru čistě jako dopravní prostředek, který mě navíc naplňuje radostí z jízdy. Za symbol, co mě někam zařazuje, ji určitě nepovažuju.

První motorku jste si koupil kdy?

P. Liška: V roce 1997 nebo 1998. Pořídil jsem si ji za svůj první filmový honorář, konkrétně za film Návrat idiota.

Jakou mašinu máte dnes?

P. Liška: Bavoráka. BMW GS 800. Přesně F650 GS.

Přečetl jsem si o vás, že autem jste jezdil deset let bez příslušného řidičáku. Je to pravda?

P. Liška: No. To pravda je.

Jak se vám podařilo vyhnout se policejním kontrolám?

P. Liška: Jak? Měl jsem kliku. A jednou mi taky pomohla moje drzost. Když jsem viděl, že se mě policisté chystají zahaltovat, zastavil jsem u nich sám a začal se jich vyptávat na cestu. Jako že jsem zabloudil. A oni na mě byli moc hodní. Vysvětlili mi, kudy mám jet, zasalutovali mi a já odfrčel.

Nepomohl vám v tu chvíli i váš známý obličej?

P. Liška: Můj obličej mi k ničemu nebyl. Tehdy mě ještě nikdo neznal.

Namluvil jste pokyny do GPS navigace. V čem spočíval váš úspěch u uživatelů?

P. Liška: Nevím. Pokyny, jež je třeba šoférovi prostřednictvím navigace sdělit, jsou pevně dány a různé navigace jsou si tudíž velmi podobné. Já chtěl, aby naše navigace byla jiná a působila živě. Pro každý pokyn jsem proto vymyslel pět, šest dalších variant, které byly sice významově stejné, ale přitom zněly odlišně. Zakomponovali jsme tam i všelijaké vtípky a hlášky. Jo, úspěch to celkem mělo.

Máte v autě „svoji“ navigaci nebo používáte nějakou jinou?

P. Liška: Používám tu „svoji“, ale mám u ní vypnutej zvuk.

Léto se pomalu blíží. Kam vyrazíte?

P. Liška: Většinu léta strávím na chalupě v jižních Čechách a chystám i pár výletíků po republice. Do světa se podívám snad až v lednu, kdy mě čeká zmíněný měsíc v Jižní Americe. Už teď se těším.

- Sváťa Doseděl -