...další články

Pedagog primárně učí, ale tím jeho práce nekončí. Ředitelka hradeckého gymplu to zvládá.

Kolik dětí nyní na gymnáziu studuje a kolik tu pracuje zaměstnanců?

L. Vetýšková: Studentů máme v současné době 468 a zaměstnanců má naše škola 58.

Pedagog primárně učí. Co dělají učitelé hradeckého gymnázia nad rámec výuky?

L. Vetýšková: Jejich pedagogická činnost je přímá a nepřímá. Přímá znamená výuku podle školního rozvrhu, činnost nepřímá spočívá v přípravě na vyučovací hodiny, na niž klademe velký důraz. I proto, že školy jsou dnes pod drobnohledem jak rodičů, tak zřizovatele a široké veřejnosti. Učitelé absolvují různé semináře a webináře, ve škole se scházejí metodické komise, konají se pravidelné porady učitelského sboru, tvoříme obsah školních webových stránek a sociálních sítí a průběžně se stále vzděláváme. Týden na to všechno často nestačí. Na druhou stranu je to dobře. Byly doby, kdy jsme nic z toho dělat nemohli.

Máte na mysli covidové období?

L. Vetýšková: Ano. Moje přezdívka je covidová ředitelka. Do funkce jsem nastoupila v lednu 2020 a v březnu už škola zela prázdnotou. Takový start nepřeju nikomu. Nakonec jsme to ale všichni zvládli a od té doby stavíme na pevných pilířích.

Vaše škola je v partnerském vztahu s gymnáziem ve slovenských Zlatých Moravcích, už od dob ředitele Rudolfa Prokopa, v německém Neckargemündu a v rakouském Kremsu a Zwettlu, kde se o navázání spolupráce zasloužil zejména tehdejší ředitel Miloslav Vokáč. V čem je podstata těchto partnerství? K čemu jsou dobrá?

L. Vetýšková: Předesílám, že co se týče spolupráce se slovenským gymnáziem, uplyne letos pětasedmdesát let od jejího zahájení a obě školy to hodlají oslavit. V rámci České republiky se jedná o jedno z nejstarších partnerství tohoto druhu. Partnerství škol spočívají především v pravidelných týdenních výměnách studentů i pedagogů. Jazykový přínos přeshraničních výměn je jednoznačný. Doba se sice změnila a „hlavním“ jazykem se stala angličtina, ale my jsme si vědomi toho, že přeshraniční zaměstnanecký potenciál je tu značný a němčina je tudíž pro obyvatele našeho regionu stále důležitá. Navíc se vzájemně zveme na maturitní zkoušky a jedni se druhými necháváme inspirovat, diskutujeme o příjímacím řízení atp.

Účastníte se i programu Erasmus?

L. Vetýšková: Ano, konkrétně programu Erasmus plus. Jsme buď žadateli, nebo partnerskou školou v rámci Evropské unie. Funguje to tak, že do systému vložíme například žádost o výjezd studenta či pedagoga, případně jejich skupin, do zahraniční školy, která je v programu také, vytvoříme žádost o dotaci a pokud nás komise vybere, získáme finanční prostředky až do výše 85 procent z ceny aktivity. My jsme tu samozřejmě pro členské školy zahraniční.

Z fotogalerie na gymnazijním webu je patrno, že škola neustále prochází modernizací. V minulosti se jednalo třeba o nové učebny v půdních prostorách, o hudební sál, o opravu tělocvičny… Můžete uvést nějaké investiční akce, k nimž došlo už za vašeho působení?

L. Vetýšková: Ano. Třeba vámi zmíněnou rekonstrukci školní tělocvičny, která byla skutečně kompletní. Dále novou elektroinstalaci ve dvou patrech budovy, renovaci učebny chemie a fyziky, renovaci všech dveří, rekonstrukci parketových podlah… Každoročně se jednalo o investice v řádu milionů korun.

Vše platil zřizovatel, tedy Jihočeský kraj?

L. Vetýšková: Přesně tak.

Je obtížné tyto peníze získat?

L. Vetýšková: Pokud žadatel předloží jasnou, smysluplnou a obhajitelnou koncepci, tak ne. Jihočeský kraj je partner velmi solidní a velkorysý.

Jak je na tom škola s dětmi? Trpíte jejich nedostatkem nebo zájem naopak uspokojit nemůžete?

L. Vetýšková: Loňská čísla hovoří jasně, značné procento zájemců jsme uspokojit nemohli a předpokládám, že letos tomu nebude jinak. Do čtyřletého studia po základní škole můžeme přijmout šedesát studentů a vloni se k nám dalších osmdesát pět zájemců nedostalo. Do osmiletého studia po absolvování pátého ročníku základní školy bereme poloviční počet dětí a minulý rok se jich hlásilo sedmdesát jedna.

Přijímací zkoušky připravuje CERMAT, Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání, je to tak?

L. Vetýšková: Ano. CERMAT je autorem i distributorem testů a je rovněž tvůrcem nového Digitálního přihlašovacího systému DiPSy, jenž školy mohou letos využít podruhé.

Když jsme kdysi v amerických filmech – Džungle před tabulí či Nebezpečné myšlenky – viděli otřesné chování tamních studentů, kroutili jsme nad tím hlavou. Nemáme už něco podobného i u nás?

L. Vetýšková: Na naší škole jsme zatím nic takového naštěstí neřešili, ale současná situace se k horšímu opravdu mění. Podívejte se, co se nedávno stalo v Rudolfově u Českých Budějovic (20. ledna tam chtěl žák zastřelit učitelku, pozn. red.). A student gymnázia na Slovensku zase ubodal zástupkyni ředitelky školy a jednu studentku (letos 16. ledna ve Spišské Staré Vsi, pozn. red.). Jsou to šokující zprávy. Společnost se na tyto jevy bude muset připravit, ale je otázka, jak to udělat globálně. Nejedná se totiž o problém samotných škol, jedná se o problém celospolečenský.

Za našich školních let byl učitel nedotknutelný. Dnes už tomu tak není. Žák může takřka cokoli a záda mu navíc mnohdy kryjí nekritičtí rodiče…

L. Vetýšková: Má-li učitel s žákem nebo s jeho rodiči nějaký problém, měl by mít výhodu v podpoře ze strany vedení školy. Ředitel, respektive ředitelka musí dohlédnout na to, aby bylo všechno tak, jak má. V naší škole to takhle funguje. Šikanován nesmí být žák ani učitel. Když se někomu děje bezpráví, jsem to já, kdo vede jednání a je na straně pravdy. V případě, že ředitel předpokládá, že jednání bude vyhrocené, má možnost požádat o pomoc mediátora, což je proškolený člověk, který může do jednání vstoupit a korigovat je.

V poslední době se diskutují mobilní telefony ve třídách. Jak to máte nastaveno u vás?

L. Vetýšková: Tímto tématem se budeme zabývat v rámci diskuse pedagogického sboru. Nyní jsou u nás mobily zakázány jen ve školní jídelně. Jednotně totiž zastáváme názor, že se děti musí v klidu najíst a ne při obědě surfovat po internetu. Během výuky smí žáci používat mobil výhradně se souhlasem vyučujícího, mobil nebo tablet bývá totiž někdy učební pomůckou. Na omezení používání mobilů během přestávek či na jejich kompletním zákazu se teprve budeme muset dohodnout. Tvrdím, že i zakazovat, všeobecně, by se mělo s mírou.

Řešíte ve škole záležitosti jako gender, LGBT, unisex toalety atp.?

L. Vetýšková: Zatím ne, ale jsme připraveni vést demokratickou diskuzi.

Co má vaše gymnázium společného s organizací UNESCO?

L. Vetýšková: Hodně. Jsme v síti škol přidružených k UNESCO a jako takoví hájíme filosofii této organizace. Co se týče respektu k historii, k tradicím a ke kultuře. V září loňského roku jsme byli hostitelskou školou pro všechny tuzemské školy, jež jsou k UNESCO přidruženy také. Tématy letošního školního roku jsou klimatické změny a tání ledovců, přičemž úkolem škol je tato témata zpracovávat a osvětovou činností na ně upozorňovat. My vždycky v červnu zveme místní základní školy a projekty pod záštitou UNESCO jim prezentujeme. Být součástí této asociace je velká čest a na potvrzení členství se čeká velmi dlouho.

Určitě jste se setkala s názorem, že učitelé berou slušné peníze, odučí si svoje, v jednom kuse mají prázdniny, ale pořád si stěžují. Váš komentář? Pracovní doba učitele asi často není jen osm a půl hodiny pět dnů v týdnu…

L. Vetýšková: Kdepak. Osm a půl hodiny pět dnů v týdnu, to je mylné vnímání skutečnosti. Každému takovému komentátorovi bych přála, aby si zkusil opravit třeba pětatřicet slohových prací. Pak tu máte večerní přípravy na vyučování druhý den, mimoškolní činnost, již zmíněné sebevzdělávání… O administrativě a osobní odpovědnosti za žáky nemluvě. A na pravou míru uvedu i ty prázdniny. Učitelé nemají prázdniny, čerpají přesně vymezenou dovolenou, jindy na ni nárok nemají. A postupné navýšení platů je naprosto namístě, přeplacení určitě nejsme. Učitel je kvalifikovaný, vysokoškolsky vzdělaný člověk a na adekvátní finanční ohodnocení má nárok zcela nezpochybnitelný.

Posledním předrevolučním ředitelem gymnázia byl Rudolf Prokop. Vzhledem ke své oblíbenosti, charakterovým vlastnostem a podpoře kolegů svou pozici po roce 1989 obhájil, ale v roce 1991 z vlastního rozhodnutí odešel a na spoustu let byl nahrazen Miloslavem Vokáčem. Ten skončil v roce 2018 a na jeho místo nastoupil za poněkud dramatických okolností David Hembera. Ten však na svém postu vydržel jen rok a po výběrovém řízení jste se ředitelkou stala vy. Tenkrát se o situaci na gymnáziu poměrně hodně hovořilo, zkusíte ji krátce zrekapitulovat?

L. Vetýšková: Tohle téma Hradcem skutečně rezonovalo. A bylo to vcelku pochopitelné. Gymnázium je významná instituce, ředitelé Prokop a Vokáč byli ve funkci dlouhé roky a najednou, během deseti měsíců, takové zemětřesení. Pan Hembera nakonec rezignoval. Zřizovatel školy poté pověřil dočasným vedením gymnázia krizovou manažerku Annu Kohoutovou, která tou dobou vedla gymnázium třeboňské, a vypsal nové výběrové řízení, v němž jsem uspěla já.

Nastoupila jste prý do dosti polarizovaného kolektivu a vaše manažerské zkušenosti asi nebyly velké. Jak jste to zvládla?

L. Vetýšková: Práce s lidmi vyžaduje především dobrou komunikaci, a té já jsem zřejmě schopna. Komunikování mých rozhodnutí o věcech budoucích, otevřená diskuse o nich… To byla cesta. A nesmím zapomenout na pomoc mého zástupce Jana Mazance, který měl stejnou vizi jako já a byl mi velkou oporou. Což ostatně platí dodnes. Ve sborovně dokážeme obhájit i záležitosti více či méně nepopulární. Bez emocí a následného škaredění.

Proslýchá se, že jste atmosféru ve škole brzy zklidnila a kolektiv dala zase dohromady.

L. Vetýšková: Pokud je to tak vnímáno, jsem za to moc ráda. Na názoru kolektivu mi záleží stejně jako na názoru veřejnosti. Snažíme se, aby gymnázium působilo na veřejnost pozitivně, a za tím účelem děláme i řadu akcí, jež se setkávají s velkým ohlasem. Nejbližší se uskuteční ve čtvrtek 27. února. Bude se jednat o mou přednášku o doktoru Ferdinandu Hoffmeisterovi, který byl ve dvacátých letech minulého století velkou jindřichohradeckou osobností a byl to on, kdo stavbu gymnázia svého času prakticky podnítil. Dnes je bohužel pozapomenut, ale mně se podařilo zkontaktovat jeho žijící příbuzné a získat spoustu materiálu, díky čemuž můžu tohoto člověka veřejnosti dostatečně připomenout.

Prý jste extrémně pečlivá. Je to pravda?

L. Vetýšková: (smích) Je to pravda. Mám ráda pořádek jak ve věcech, tak ve vztazích. Navíc mám tzv. sloní paměť, což se mi někdy jako úplná výhoda nejeví.

Vyžadujete pečlivost i po ostatních nebo jste vůči nim více benevolentní?

L. Vetýšková: Po ostatních pečlivost vyžaduji, ale řekla bych o sobě, že jsem shovívavá.

Už jsme hovořili o zhoršující se bezpečnostní situaci na školách. Ubodání pedagožky a studentky na Slovensku, pokus o zastřelení učitelky v Rudolfově… Můžete toto závažné téma závěrem více okomentovat?

L. Vetýšková: Po útoku na filosofické fakultě v prosinci 2023 se do škol dostaly nové emoce, které tam do té doby nebyly. Mám na mysli nervozitu a strach. Pedagog musí být mimořádně vnímavý, komunikačně schopný a v rámci možností stále ve střehu. Když dojde k nějakému takovému incidentu, zpravidla k němu nedojde jen tak zčistajasna. Bývá tu nějaká příčina a pedagog může varovné signály zavčasu odhalit. Dlouhodobá apatie žáka, setrvalý smutek, náhlá izolace od kolektivu atp. Pokud se ovšem jedná o zkratkovité jednání, jde o jednání psychopatické a s tím pedagog, co se prevence týče, nic neudělá. V naší škole se snažíme, aby žáci měli se svými problémy za kým jít a s důvěrou se svěřit. Je to enormně důležité. Vědět, že když mám trápení, můžu třeba jen zvednout telefon a probrat to. Osobní kontakt je ale určitě mnohem lepší. O tom, co se děje v dětských duších, nemáme povětšinou ani ponětí. Pomocí takovéto obdoby linky důvěry lze nežádoucím událostem předejít, eliminovat je tak ale nejde.

Lze něco preventivně udělat i řekněme technicky?

L. Vetýšková: Lze, ale na sto procent to fungovat taky nebude. Především je třeba vědět, jak si v krizové situaci počínat. Například kudy a kam v případě útoku utíkat. Proškolování na toto téma děláme každý rok. Musíme však počítat se dvěma faktory, na něž je každé školení krátké – na panickou ataku a stres. Pevně věřím, že na naší škole k žádnému dramatu nedojde a naše preventivní příprava se praktického využití nikdy nedočká. Na bezpečí dětí nám záleží a pro jeho zajištění děláme všichni maximum.

- Svatopluk Doseděl -