Pes měl vyražené oko z hlavy a z bulvy mu tekl sklivec, vzpomíná nová majitelka Tary

„Na tom, že si k sobě Taru vezmu, až on jednou dostane psa nového, jsem byla s Lojzou Hudečkem domluvená dopředu a o tom, že se jím zabývala nějaká komise ani nevím,“ říká Jana Valsová a pokračuje: „Bydlím na vesnici, v Horní Slatině u Dačic, psy doma mám a přibrat dalšího mi nedělalo problém. Lojzu znám už dlouho. Ne že bychom byli vyloženě kamarádi, ale známe se. Dojížděl do našeho církevního centra pro zdravotně postižené lidi v Trhových Svinech a pak začal chodit i k nám do kostela. Jeho Taru jsem znala od doby, kdy ji dostal.“

To by se zvěrolékaři

stát nemělo…

V neděli 4. října 2009 přijel Alois Hudeček s Tarou do Horní Slatiny, aby se tam Tara rozkoukala a aby se zkusilo, zda si bude rozumět s ostatními zdejšími zvířaty. „Tehdy byla Tara ještě v pořádku, měla jen zánět v očích,“ vzpomíná J. Valsová s tím, že přesně o měsíc později, ve středu 4. listopadu, jí volala MVDr. Žiaková z hradecké veterinární správy. „Na základě oznámení je prý u pana Hudečka. Řekla mi, že Tara má zraněné oko, a co s tím prý budu dělat. Já na to, že zatím nejsem majitelkou toho psa a o jeho zraněném oku nic nevím. Paní doktorky jsem se taky zeptala, proč mi vlastně volá, místo toho, aby ošetření psa zařídila. Ona na to, že oni (zřejmě veterinární správa, pozn. red.) tam od toho nejsou a že nic takového dělat nebude. V tu dobu jsem samozřejmě netušila, jak zle na tom Tara je. Zeptala jsem se proto, jestli pes vydrží do neděle, kdy jsem si ho měla převzít, a paní doktorka Žiaková mi sdělila, že snad ano. Když jsem ale v neděli uviděla, jak Tara vypadá, nedokázala jsem paní Žiakovou pochopit. Nechápala jsem, jak se mohla pasivně dívat na zvíře, které evidentně strašlivě trpí, které má vyražené oko z hlavy, kterému teče sklivec z bulvy, které má roztržený koutek… Bylo to hrozné. Tara musela dostat holí přímo do oka. Chtělo se mi brečet. Ten pes si musel vytrpět něco strašného a přístup paní doktorky Žiakové mě nepříjemně překvapil. Lojzovi jsem řekla, že to budeme řešit později. Teď ať mi psa hlavně dá, abych se o něj mohla konečně postarat.“

Valsová: Hlavní

viník alkohol…

Veterinář v Bílkově u Dačic prý léčbu Tary rovnou vzdal a paní Valsovou odkázal na specialistu v Třešti, kde pes nakonec absolvoval operaci pod narkózou a vypálení vředu, který se mu v ráně udělal. „Zeptala jsem se veterináře, který operace prováděl, zda je možné, že si pes to zranění způsobil sám, jak mi Lojza Hudeček tvrdil, ale veterinář mi odpověděl, že v žádném případě.“

Aloisi Hudečkovi nová majitelka Tary tenkrát na podzim 2009 důrazně pohrozila, že si ho teď bude náležitě hlídat. „V kabelce nosím malý foťák, a jakmile uvidím, že opilý Lojza bije i nového psa, nafotím si to a osobně se postarám, aby o psa přišel,“ vysvětlila nám J. Valsová technickou podstatu své pohrůžky a dodala: „Donesly se ke mně totiž informace o tom, že se Lojza taky někde opil, pak odešel domů a chudáka Taru v hospodě nechal. Věřím, že za tím zlem je právě alkohol. Ten člověk si své počínání možná ani neuvědomuje a dost možná si ho ani nepamatuje. On sám mi tvrdí, že svým psům nikdy nic zlého neudělal. Pokud já vím, když nebyl Lojza pod vlivem alkoholu, o psa se staral dobře.“

Štěstí na poslední chvíli

a veřejné peníze v luftě?

Třináctiletá Tara je dnes každopádně slepá. Na vyražené oko nevidí pochopitelně vůbec, na oku druhém má šedý zákal. Od listopadu 2009 už ale udělala solidní pokroky a dle slov její nové majitelky se z ní na stará kolena stal čiperný pejsek, který se zase umí radovat ze života a z pobytu na světě i když tento svět bohužel už nikdy neuvidí.

Závěrem Jana Valsová připomíná ještě jeden aspekt případu, který rovněž není zanedbatelný. „Pes Aloise Hudečka stál město Jindřichův Hradec 200.000 korun, Hudeček doplácel ze svého pouze 2.700 korun,“ konstatuje a uzavírá: „Daňoví poplatníci mají přece plné právo stěžovat si, když někdo ničí něco, co mu oni zaplatili.“ A my dodáváme: Mají. Nepochybně.

- Svatopluk Doseděl -