Petr Lexa, hlas kapely Slza, exkluzivně pro Žurnál

V sobotu 9. dubna se v hradeckém Kulturním centru Jitka uskuteční váš koncert. Na co se jeho návštěvníci mohou těšit? Na písně z posledního alba nebo spíše na průřez tvorbou?

P. Lexa: Určitě na průřez tvorbou. Naplánované turné k našemu třetímu albu se kvůli pandemii bohužel nekonalo a my tudíž z toho alba vybrali několik věcí, zakomponovali jsme je do repertoáru našich standardních koncertů a v Jindřichově Hradci tudíž zazní jak písně nové, tak ty starší. A nejspíš dojde i na premiéru našeho úplně nového singlu. Bude to náš letošní první velký koncert a my se na něj moc těšíme.

Slza je dvoučlenná formace… Jak se dá dělat pop-music ve dvou? Máte za zády kapelu? Jako tomu bylo třeba v případě skupin ABBA, Boney M, Modern Talking a dalších?

P. Lexa: Slza vznikla jako duo – kytarista Lukáš Bundil a já, zpívající. Lukáš mě oslovil s tím, že se mu líbily coververze písniček, co jsem nahrával na YouTube, a když jsme se dohodli na spolupráci, začali jsme vytvářet první věci. Tahle fáze trvala asi rok a půl a během té doby jsme usoudili, že když jsme doposud zvládli fungovat jen ve dvou, mohli bychom v této sestavě zůstat. Jako atypická dvoučlenná kapela. Slzu tedy tvoříme jen my dva, ale na koncerty s námi samozřejmě jezdí ještě tři další muzikanti – klávesy, bicí a basa. Naživo proto zníme trochu jinak než z cédéčka. Je to takové živelnější, možná až rockovější.

Slza se proslavila už v roce 2014. První hit se jmenoval Lhůta záruční. V čem byla ta písnička tak jiná, že takovýmto způsobem zabodovala a vystřelila vás do výšin?

P. Lexa: Tuto otázku klademe i sami sobě. Spojilo se víc faktorů. Vždycky jsme si zakládali na popovém zvuku, dlouho jsme na něm pracovali, a dávali jsme velký důraz na texty. Chtěli jsme, aby byly kvalitní a české. Prostě to bylo, jak se říká, jedno s druhým a vyšlo to. Desky prodáváme, rádia nás hrají, na koncertech míváme plno. Jsme za to strašně rádi, ale na přesný recept se mě neptejte, neznám ho.

Úspěch se dostavil poměrně rychle. Nezpychli jste?

P. Lexa: Kdepak! Lukáš prošel před Slzou řadou kapel a já zase hrál divadlo, takže když vznikla Slza, oba jsme už byli docela otrkaní. A hlavně… Věděli jsme, že v showbyznysu není nic zadarmo a chodníček k popularitě si každý musí vyšlapat sám. A taky, že to chvíli trvá. Jak já, tak Lukáš jsme od počátku Slzy stáli oběma nohama pevně na zemi a stojíme na ní pevně pořád.

Proč vlastně název Slza?

P. Lexa: Hledali jsme jednoduchý, jednoslovný a zapamatovatelný název, který by vystihoval to, o čem naše písničky jsou. A shodli jsme se na tom, že obecně zpíváme o emocích, o štěstí i smutku, přičemž emoce obojího druhu mohou vyvolat pláč – slzy. Tak  proto Slza.

V počátcích činnosti Slzy jste si zahrál v televizním seriálu Přístav. Jak se to přihodilo?

P. Lexa: Mohl za to náš třetí singl Katarze. Produkce zmíněného seriálu nás oslovila s tím, jestli bychom k seriálu nechtěli udělat znělku, a nás napadlo, že bychom mohli použít právě Katarzi, pro daný účel jen mírně textově upravenou. Produkci se ta volba líbila a na to konto mi byla nabídnuta role, ušitá mi de facto na míru, a já ji přijal.

Hrál jste v podstatě sebe, ne?

P. Lexa: Ne tak docela. Hrál jsem sice muzikanta, jenže ten muzikant byl povahově mým pravým opakem. Postava se taky jmenovala Petr, ale já se s ní vůbec neztotožňuju. (smích)

V rámci této role hrajete na ukulele. Umíte to doopravdy?

P. Lexa: Takhle, chtěli po mně, abych na něco hrál, ale já jsem hlavně zpěvák. Už dřív jsem se jako samouk naučil hrát na klavír, abych se měl jak doprovázet při skládání písniček, jenže klavír se do seriálu nehodil. A malé ukulele s nylonovými strunami bylo pro mě na naučení jednodušší a míň bolestivé než kytara se strunami kovovými, které jsou samozřejmě tvrdší a do prstů řežou víc. (smích) Čapnul jsem tedy ukulele, šel na YouTube, začal sjíždět tutoriály pro začátečníky a učil se. Za hráče na ukulele se ale vážně nepovažuju.

Zpět k Slze… Na nahrávání občas přibíráte hosty. Například nedávno jste natočili singl Červánky s Monikou Bagárovou, která před lety vzešla z talentové show SuperStar…

P. Lexa: Monika se zúčastnila ročníku 2009 a probojovala se do první desítky. Já se do téhož ročníku přihlásil taky, ale dopadl jsem výrazně hůř. (smích) Je zajímavé, jak jsme se teď zase potkali. Asi dva roky po oné SuperStar jsem zkusil štěstí i v soutěži Hlas Československa a z obojího jsem si odnesl velkou zkušenost. Do té doby jsem znal jen klubová vystoupení pro pár lidí, ale tam jsem nahlédl do světa showbyznysu opravdového. Viděl jsem, jak vypadá velké pódium, velká produkce… Své účasti určitě nelituju.

Na textech spolupracujete s Ondřejem Ládkem, který je známější pod pseudonymem Xindl X. Jak se vám ta spolupráce povedla zrealizovat?

P. Lexa: V době, kdy jsme založili Slzu a ještě pár let poté, Lukáš s Ondřejem hrál. Paralelně. A když jsme zvažovali, kdo by nám mohl psát texty, Lukáš Ondřeje oslovil a bylo to. Texty na prvních dvou deskách jsou všechny jeho. Vždy jsem s ním po telefonu probral, o čem by text měl být, a on ho na základě toho napsal. Na album třetí jsem začal psát texty já, ovšem s tím, že jsme je s Ondřejem pokaždé ještě dopilovali.

Spolupráce s Xindlem X byla zřejmě trefou do černého…

P. Lexa: To nepochybně. Jeho texty jsou naprosto vybroušené a jeho práce s češtinou je úžasná. Obraty, které používá, jsou sice někdy tak komplikované, že jsem je napoprvé musel analyzovat málem se slovníkem v ruce, ale v tom je právě jejich kouzlo.

Na jaké muzice jste vyrůstali?

P. Lexa: Já vyrůstal spíš na rockovější muzice a na punk-rocku typu Green Day. Mojí nejoblíbenější kapelou jsou však po celou dobu U2. A Lukáš? Ten poslouchal opravdové tvrďárny jako Black Sabbath atp. Sami přitom hrajeme něco úplně jiného.

Máme za sebou dva pandemické roky. Jak jste je přečkali?

P. Lexa: Vloni i předloni jsme sice během léta hráli celkem dost, ale jednoduché to nebylo. Kultura utrpěla hodně, ale mě už se za těmi posledními dvěma roky ani nechce ohlížet. Jsou pryč a já věřím, že teď už to bude jen a jen lepší. Jak už jsem řekl na začátku, do Jindřichova Hradce, který mimochodem dobře znám, se moc těšíme a s návštěvníky našeho koncertu si to hodláme parádně užít.

- Sváťa Doseděl -