...další články

Petr Rezek: Showbyznys? Jidášské polibky, přetvářka a lež.

S Hankou Zagorovou, s níž jste dnes do Jindřichova Hradce přijel, tvoříte tandem už opravdu hodně dlouho. Jak je ono dlouho vlastně dlouhé?

P. Rezek: Moc. Společné vystupování jsme zahájili už v roce 1976. Na začátku 80. let jsme spolupráci přerušili, ale v roce 2000 jsme se k sobě zase vrátili a jak vidíte, zpíváme spolu dodnes.

Jaký mělo obnovení spolupráce důvod? Poptávka, náhoda, stesk, peníze…

P. Rezek: V podstatě bych řekl, že to byla skutečně náhoda. A jsem za ni moc rád. Hanka mě tehdy pozvala na křest svého nového cédéčka a během té akce jsme se nějak domluvili. Znovu jsme to rozjeli v březnu 2000.

Takový comeback se ne vždy podaří, ale ten váš ano. Čím to podle vás je?

P. Rezek: Předně musím říct, že jsem tomu moc nevěřil. Devět let je hrozně dlouhá pauza. Ale tím větší byla moje radost, když se ukázalo, že to funguje. A co za tím je? S Hankou máme jednoduše to štěstí, že naše publikum jde s námi a s námi i stárne. Lidi nás zkrátka neopustili, což je skvělé a my si toho ohromně považujeme.

Na internetu lze snadno zjistit, že ani letos nebudete mít o společné koncertování nouzi. Jste spokojeni?

P. Rezek: Já jsem spokojen moc a Hanka nepochybně taky. S koncertováním to ale nijak nepřeháníme. Oba máme i jiné aktivity a zájmy a nechceme ani nemůžeme trávit veškerý čas na cestách a na pódiu. Práce máme každopádně dost. A to je dobře.

Vystupujete vždy s kapelou v plné sestavě nebo nabízíte i komornější variantu?

P. Rezek: Ale ano. Občas zpívám i na half-playback (zpěvák v rámci představení zpívá na již nahrané hudební základy, pozn. red.), jenže to moc rád nemám. Pořadatelům to nicméně vyhovuje, protože je to vyjde výrazně levněji, než kdyby museli zaplatit celou kapelu. Když dělám half-playback já, tak vždycky alespoň s živou kytarou a s živým klavíristou.

Předpokládám, že s paní Hankou vás pojí i osobní přátelství…

P. Rezek: To předpokládáte velice správně. (smích) Jsme spolu už tak dlouho, že to snad ani jinak nejde. Vždyť jen s formací Boom!Band Jiřího Dvořáka jedeme už dvacátou sezónu! Hanka je tu hlavní hvězdou, já hostem s velkým prostorem.

Jak vzniklo oblíbené rčení nedělej Zagorku? Víte to?

P. Rezek: Asi se budete divit, ale ne. Nemám tušení. Já vlastně ani nevím, co to přesně znamená. Nechci mluvit za Hanku, ale domnívám se, že to nejspíš neví ani ona. Nedělej drahoty, neurážej se, splaskni… Něco v tom smyslu. Asi.

V roce 1999 jste po deseti letech obnovil i vaši kapelu Centrum…

P. Rezek: Že se tehdy Centrum dalo zase dohromady, je pravda, ale pravda je taky to, že jsme hráli poměrně sporadicky. Já se posléze vrátil ke kapele Miloše Nopa.

Ve formaci Centrum hrál na basu Pavel Jakub Ryba, je to tak?

P. Rezek: Ano. Ale i on přešel k Miloši Nopovi.

Co je pravdy na tom, že je Pavel Jakub Ryba potomkem Jakuba Jana Ryby, autora České mše vánoční?

P. Rezek: Myslím si, že vůbec nic. Ale co se potomků týče, tak syn Pavla Jakuby Ryby, Kuba, je kapelníkem a basistou úspěšné skupiny Rybičky 48.

Základem vašeho repertoáru jsou časem prověřené pecky? Modrá zem, Kino Gloria, Tulák po hvězdách, Přátelství…

P. Rezek: Samozřejmě. Tyhle věci na koncertech zpívat musím. Bez nich to prostě nejde. A úplně stejně to má celá řada mých kolegů. Nedávno na to téma mluvil třeba Dalibor Janda. Ten se na koncertě bez Hurikánu a dalších hitů taky neobejde. Zařadit do vystoupení jednu novinku, budiž, ale už dvě jsou na lidi často moc. V mém případě je tu ovšem jedna pravidlo potvrzující výjimka, a tou je blok klasického rokenrolu, k němuž jsem vždycky tíhnul.

Za album Modrá zem z roku 1983 jste dostal platinovou desku…

P. Rezek: Je to tak. Velkou zásluhu na tom jistě má titulní píseň téhož názvu, která je jedním z mých největších hitů. Jedná se o českou verzi světového evergreenu Harryho Nilssona Everybody´s Talkin´, což je stěžejní melodie amerického oscarového filmu Půlnoční kovboj s Dustinem Hoffmanem v jedné z hlavních rolí.

V repertoáru máte i píseň Ty jsi ze všech nejlepší, což je coververze starého country hitu Wabash Cannonball. Je to výjimečná záležitost, nebo jste měl i countryové období?

P. Rezek: Ne, countryové období jsem neměl. Kamarád z rádia Mirek Černý, mimochodem skvělý textař a recitátor, za mnou akorát jednou přišel s tím, jestli bych tuhle písničku nechtěl natočit. A protože se mi líbila, tak jsem mu na to kývnul a dobře jsem udělal, byl to hit.

Živé hraní a ježdění po republice vás pořád baví nebo to berete jen jako práci?

P. Rezek: Beru to jako práci, která mě baví. Dokonce bych řekl, že mě koncerty baví daleko víc než před lety. Jediné, co už se mi trochu zajídá, jsou vícedenní zájezdy, jak se říká šňůry. Třetí noc v hotelu toho mám plné zuby a těším se domů na vlastní postel.

Na odchod do uměleckého důchodu ještě nepomýšlíte…

P. Rezek: Zatím o tom neuvažuju.

V devadesátých letech jste se věnoval komponování scénické hudby, což je obor, který máte vystudován. Složil jste hudbu i pro klasické divadelní kusy včetně několika Shakespearových dramat. Je tohle náročnější, než skládání pop-music?

P. Rezek: O tom nepochybujte. A přišel jsem k tomu jak ten slepý k houslím. U nás v domě totiž bydlel divadelní režisér Janeček, který sice dělal v oblastních divadlech, ale už tehdy to byl hrozně schopný chlap. A jednou u mě zazvonil a prý jestli bych mu nenapsal muziku k Manon Lescaut. Já si nejdřív ťukal na čelo, ale pak jsem si od něj vzal scénář a zkusil to. Výsledkem bylo melodrama, které se mu líbilo tak moc, že jsme posléze udělali dalších asi čtrnáct inscenací. A hodně z nich bylo právě z pera Williama Shakespeara.

Před konzervatoří jste absolvoval strojní průmyslovku. Jak došlo k vašemu zásadnímu profesnímu přeorientování?

P. Rezek: Spíše kdy. Na vojně. Jak známo, když vyšlo najevo, že voják umí na něco hrát, brzy mazal domů pro nástroj. Já měl tu kliku, že jsem se tam potkal s profesionálním trumpetistou Jirkou Kotrčem z pražské dixielandové kapely Jazz Fiddlers, který vedl kasárenskou kapelu a mě do ní přibral. Hrávali jsme na tancovačkách, kde se to o půlnoci vždycky porvalo, a zpátky do kasáren se vraceli se stovkou, šiškou salámu a flaškou vína. Tehdy jsem si k muzicírování poprvé čuchnul a přišel mu na chuť. Krátce po návratu z vojny jsem začal hrát v Karkulce, což byla rokenrolová skupina Jiřího Brabce, kapelníka pozdější formace Country Beat, a u muziky už jsem potom zůstal.

Vloni v listopadu jsme si připomněli 30 let od listopadové revoluce. Jste spokojen s tím, jak to tady po 30ti letech vypadá a funguje?

P. Rezek: Spokojen jsem hlavně s tím, že má každý možnost se ukázat a prosadit se. I v muzice je obrovská konkurence, ale to je jedině prospěšné. Bída je, že nemůžu sehnat textaře, který by mi napsal kloudný text. Ti nejlepší už bohužel zemřeli. Vrba, Rytíř, Borovec, Bukovič… Líbí se mi texty Richarda Krajča, jenže to jsou spíš hudební obrazy, a já potřebuju příběhy. Texty, v nichž, jak se říká, o něco jde. Jinak současná situace je s tou předrevoluční samozřejmě nesrovnatelná. Třeba jen z hlediska mé profese. Nepřeberné množství muziky, hudebních nástrojů, techniky… To, co se dřív draho kupovalo na západě a pašovalo domů, si dnes člověk doma prostě koupí.

V životě se vám nevyhnuly rodinné komplikace. Bylo to někdy hodně zlé?

P. Rezek: To víte, že ano, ale všechno se dá nějak zvládnout. Měl jsem třeba na starost své dva syny. Sám, skoro patnáct let, a dobře to dopadlo. Oba vystudovali vysokou školu a mají se dobře. V životě nastávají různé trable, ale dokud člověk žije, tak je to dobrý. Když se dostanete na dno pomyslné díry, musíte se z ní zkrátka nějak vyškrabat. Skvělé je, když máte kámoše, na které se přitom můžete spolehnout.

Na závěr vám přečtu příspěvek z jedné internetové diskuse k článku na toto téma. Petr Rezek je zpěvák s nezaměnitelným hlasem. Neměl vždy jednoduchý život, ale ustál to vše se ctí. Neplnil stránky bulváru a lidi ho mají rádi. Co na taková slova říkáte?

P. Rezek: Co se na to dá říct? Moc hezky se to poslouchá a já si takových slov velice vážím. Součástí showbyznysu jsem vlastně už jen na pódiu, jinak se kontaktu se showbyznysem vyhýbám. Showbyznys je šílený. Jidášské polibky, přetvářka, závist, lež. V tom vlaku jsem jel, ale už jsem z něho vystoupil a vracet se nehodlám. Nemám to zapotřebí.

- Sváťa Doseděl -