...další články

Petra Špalková exkluzivně pro Žurnál.

Úča musí pryč! Můžete nám tuto komedii krátce představit?

P. Špalková: Čistokrevná komedie tahle hra není. Řekněme, že je to taková komedie sociální. Jejím základem je moment, kdy se rodiče špatně prospívajících žáků páté třídy rozhodnou vyřešit problém svých dětí tím, že svrhnou učitelku, která jim, dle jejich názoru, dává zbytečně špatné známky.

Tenhle příběh zavání realitou…

P. Špalková: Moje děti sice ještě nejsou ve školním věku, takže osobní zkušenosti nemám, ale domnívám se, že současná situace v našem školství ideální rozhodně není. Tato inscenace má už přes dvacet repríz, a pokud vím, chodí na ni i spousta učitelů. A právě z jejich reakcí usuzuji, že tenhle divadelní kus bohužel popisuje skutečnost, která není ani trochu veselá. Říkají: Přesně tohle jsme zažili v naší škole. Přesně!

Vaši rodiče byli úzce spjati s fotbalem. Co vy a fotbal? Máte ho ráda?

P. Špalková: Řekla bych spíš, že mi vůbec nevadí. Takřka se na něj ale nedívám a žádnému týmu ani nefandím. Rodiče se na mě za to každopádně nezlobí.

Od dětství jste se věnovala herectví. Co to znamená? Divadelní kroužky atp.?

P. Špalková: Ne, žádné kroužky. V pěti letech jsem začala rovnou hrát v Divadle Na provázku. Hereckou školou mi tedy bylo divadlo, a ne ledasjaké.

Měla jste nějaký herecký vzor?

P. Špalková: V době mého působení v Divadle Na provázku byl mým vzorem určitě Bolek Polívka. Už tehdy byl oslnivou a rozvinutou osobností.

Z profesního hlediska je pro vás stěžejní divadlo…

P. Špalková: Ano.

Vidět jste ale i ve filmu a v televizních seriálech, o nichž jste ovšem řekla, že účinkování v nich je dobré, když člověk platí hypotéku. Znamená to, že účinkování v seriálech berete spíš jako nutné zlo?

P. Špalková: To jsem skutečně řekla, ale s nadsázkou, hypotéku ani nemám. Není seriál jako seriál. Například účinkování v seriálu Zdivočelá země žádné nutné zlo určitě není. Tento seriál pojednává o důležité době, snaží se ji divákům přiblížit a stojí na straně ustrkovaných. Takový projekt má jistě větší smysl, než seriál tzv. z denního života, který o příliš hlubokých tématech nepojednává. Pravda je, že divadelní platy jsou u nás pořád velmi nízké a herci jsou tudíž nuceni brát i práci, o jejíž úrovni nejsou tak docela přesvědčeni.

Říká se, že kromě seriálu Ulice netrvá nic věčně. Vy jste tímto seriálem také prošla. V čem podle vás spočívá jeho vskutku nekonečná popularita?

P. Špalková: Velkou roli zde hraje nesporně fakt, že je Ulice vysílána v naprosto exkluzivním podvečerním čase, kdy rodiče relaxují po práci a děti po škole. Což pochopitelně není všechno. Ulice má také velmi dobrý tým scénáristů a režisérů, kterých se na režírování podílí tuším asi deset, a herecké obsazení rovněž není špatné.

Ztvárnila jste zde partnerku Tomáše Matonohy. Tušíte, jestli tvůrci seriálu plánují návrat vaší postavy? Pan Matonoha alias Pepan už je v Ulici zpět…

P. Špalková: V tuto chvíli nevím. Produkce už mě sice oslovila s tím, abych se do Ulice vrátila zároveň s Tomášem, ale já tou dobou měla bohužel jiné pracovní závazky a musela jsem nabídku odmítnout.

V již zmíněném seriálu Zdivočelá země jste hrála zanícenou svazačku. Byla jste ve skutečnosti alespoň na pionýrském táboře?

P. Špalková: Ano, na pionýrském táboře jsem byla.

Spadáte do věkové kategorie tzv. Husákových dětí. Zasáhla vás nějak politika komunistického režimu?

P. Špalková: Ani ne. Rodiče sice ve straně nikdy nebyli, ale doba se nás přesto nijak dramaticky nedotkla. Akorát tátu, coby fotbalového rozhodčího, vykopli z první ligy. Mnohem víc jsem vnímala napětí ve společnosti před listopadovou revolucí. Můj bratr se už tenkrát hodně angažoval a ve finále byl dokonce jednou z vůdčích osobností studentské stávky na DAMU. Já zase spoluzakládala nějaké studentské fórum. Maminka z nás omdlévala.

Co říkáte na naši politiku současnou? Líbí se vám?

P. Špalková: (razantně) Ne! A tečka. Mně se líbila, když jsme měli prezidenta, kterého jsem si mohla vážit.

Máte na mysli Václava Havla, předpokládám…

P. Špalková: Jistě. Jsem ráda, že jsem jeho éru zažila. Kolik lidí může říct, že třináct let milovalo a obdivovalo svého prezidenta? Celé generace něco takového vůbec nepoznaly.

Nezaráží vás mnohdy protihavlovská nálada?

P. Špalková: Zaráží. Připadá mi to otřesné. Cítím za tím obrovský mindrák těch, kdo v hloubi duše ví, že nikdy nebudou takovou osobností, jako byl Václav Havel, a nikdy nebudou mít na lidi tak pozitivní vliv jako měl on.

Zpět ke kumštu… Získala jste Českého lva za film Jako nikdy. Po Smradech je to váš druhý úspěšný film s režisérem Zdeňkem Tycem. Bude třetí trhák?

P. Špalková: Snad ano, ale nevím kdy. Zdeněk totiž točí filmy ve velmi dlouhých intervalech. Vždyť mezi Smrady a Jako nikdy je deset nebo dokonce ještě víc let! Takže pokud se jeho tempo nezmění, natočíme další trhák, jak říkáte, odhadem kolem mojí padesátky.

Kritika využila názvu filmu a napsala, že Schmitzer, Špalková a Medvecká hráli jako nikdy. Co pro vás taková slova znamenají?

P. Špalková: Pochvalná kritika není samozřejmostí, a když se jí člověk dočká, je to skvělé. Mě pochopitelně potěšila také. Navíc jsem i kvůli ní získala roli v televizním filmu o Antonínu Dvořákovi Americké dopisy, což bylo neméně příjemné.

Dle vašich slov jste kolem svých dvaceti let vyznávala podobný styl života jako hrdinka tohoto filmu (Jako nikdy). Dá se říct, že jste byla pankerka?

P. Špalková: Pankerka úplně ne, ale bylo to období, kdy jsem ze sebe dělala většího nekompromisního drsňáka, než jsem ve skutečnosti byla. Člověk tohle někdy dělá, když se stydí za to, že je úplně jiný. Křehký, soucitný… Možná to lze nazvat určitým pozérstvím.

Teď vás odcituji: Čím depresivnější postavy hraju, tím lehčí je mé bytí… Jak to myslíte?

P. Špalková: Tenhle výrok vychází z teorie art-terapie, spočívající v tom, že když na jevišti dokážete ventilovat nějakou svou temnou stránku – v rámci role – přestane vás tato temná stránka obtěžovat v životě skutečném. Pokud se vyvztekáte v divadle, nevztekáte se doma. Velmi zjednodušeně řečeno. Tímto způsobem se můžete zbavit i určitých depresí. Musíte s tím ale umět pracovat. Jedná se o věc psychohygieny a vědomé práce na sobě. Hercům se totiž nezřídka přihodí pravý opak, tedy to, že je povaha postavy, již hrají, doslova pohltí. Třeba Hynek Čermák, který hrál v Amerických dopisech Antonína Dvořáka, říká, že se z této role vzpamatovával snad dva měsíce.

K 1. lednu letošního roku jste po deseti letech z vlastního rozhodnutí opustila Národní divadlo. Jiní vaši kolegové byli odtud tzv. odejiti a hovoří se o personální čistce. Co se to v Národním děje?

P. Špalková: Děje se tam to, co se děje skoro v každém divadle, do něhož nastoupí nový umělecký šéf. Tento řekne, že s některými herci dále nepočítá, neprodlouží jim smlouvu a přivede do divadla herce vlastní. Nutno konstatovat, že takový postup je sice legitimní, ovšem kroky, učiněné v tomto případě, byly mimořádně razantní. Z třiapadesáti herců nebyla smlouva prodloužena třinácti. Jedná se o Národní divadlo a lidé, kteří byli novou koncepcí postiženi, jsou skutečné hvězdy. Díky těmto dvěma faktorům je kolem toho takový hukot.

Prověřené herce mají nahradit herci mladí. Je to moudré? V Národním divadle?

P. Špalková: Vždy záleží na koncepci uměleckého šéfa. A koncepce Daniela Špinara sází na herce mladé. Personální změny a omlazení souboru deklaroval dopředu. Přišel s nějakým konceptem, tento koncept vyhrál a tím to končí. Dále postupuje v souladu s tím, co předem oznámil. Jak říkám, nemusí se nám to líbit, ale jeho počínání je legitimní.

Nový šéf činohry Daniel Špinar tvrdí, že současný soubor je tvořen solitéry a herci, jejichž úroveň na Národní divadlo nestačí. Jak byste to okomentovala?

P. Špalková: Tak, že co se diplomacie týče, musí se pětatřicetiletý pan Špinar ještě hodně učit. Všechno šlo říct i udělat mnohem kulantněji. A obsah jeho výroku je věc názoru. Můj názor je jiný.

Závěrem trochu odlehčíme… Co děláte, když nezkoušíte a nehrajete? Jak trávíte volný čas?

P. Špalková: Víte, já mám dvě malé děti, psa, domácnost, chalupu… Stačí vám to jako odpověď? Když mám ale skutečné volno, tak si zacvičím, přečtu si pěknou knížku, podívám se na hezký film…

Blíží se čas dovolených. Kam letos vyrážíte?

P. Špalková: Letos zůstaneme v Česku. Máme chalupu u Jizery a navíc i hausbót na Slapech, takže se těším na sluníčko, lenošení a koupání. Už aby to bylo.

- Sváťa Doseděl -