Majitelku pejska nebavilo jeho venčení. Vykonávání potřeby v bytě jí ale vadilo.

01.03.2022

Reportáž o psí chovné stanici, kterou jsme otiskli v lednovém vydání, vyvolala zejména mezi...

[přečtěte si celý článek]


Veterinář: Bez potravy může pes vydržet týden, bez vody zhruba tři dny.

01.03.2022

O odborný názor na výše popsaný případ žízní utýraného psa jsme požádali veterinárního lékaře MVDr....

[přečtěte si celý článek]


Svinčík u břehu jindřišské pískárny

01.03.2022

Pískárna u vísky Jindřiš je lokalita, do níž často míří kroky lidí, toužících po pročištění hlavy...

[přečtěte si celý článek]


...další články

Povolební nenávist v Dívčích Kopech přetrvává?

Publikováno: 06.02.2015

Volič zařídil přezkum voleb a je z něho udavač!
Kdo čmárá po silnici jeho jméno a kosočtverce?

Vesnička Dívčí Kopy, nacházející se nedaleko Nové Včelnice, má dle svých webových stránek sice jen 69 obyvatel, ovšem poklidnou vískou zřejmě tak docela není. Pozoruhodné je, že tuto nežádoucí skutečnost má mít na svědomí především jedna místní rodina. Její členové se prý rádi schovávají za poněkud bezzubou instituci zdejšího obecního úřadu, který navíc údajně už devět let úspěšně (a ke svému prospěchu) ovládají. Na redakční e-mail dorazil nedávno zajímavý text. Jeho autorkou je rodačka z Dívčích Kop Milena Petrů, a protože se pod svá slova podepsala, můžete si je níže přečíst (redakčně upraveno).

Denně jezdívám do Dívčích Kop za svou rodinou. Ta však nyní prožívá neuvěřitelnou šikanu. Ona vlastně začala již v době, kdy syn postavil dům na pozemku po svém dědovi. Toto se nelíbilo jak sousedům, tak novému vedení obce, které se dostalo k moci po bývalém starostovi Janu Míchalovi. Ten byl opravdovým starostou! K lidem se choval vstřícně, snažil se pomáhat a věci řešil ku prospěchu obce. Vedení nové, které se dostalo k moci bez odporu, žádná protistrana tu nebyla (rok 2006, pozn. red.), začalo konat docela jinak. Nikdo si zprvu nedokázal představit, čeho jsou ti, co se sami najmenovali, schopni, ale klid v obci brzy skončil.

Z e-mailu paní Petrů se dále můžeme dočíst, že před loňskými volbami do obecních zastupitelstev došlo v Dívčích Kopech k velkému pozdvižení. Byla zde totiž sestavena protikandidátka (Občané Dívčích Kop) a vládnoucí garnitura prý neskrývala překvapení z toho, že si to někdo mohl dovolit.

Stávající výbor (pokračuje M. Petrů) začal okamžitě jednat. Ihned totiž muselo přibýt několik nových hlasů. A hlasy také přibyly. Jednalo se přitom o lidi, kteří v Dívčích Kopech vůbec nebydlí a k trvalému pobytu sem byli přihlášeni těšně před volbami, konkrétně 22. a 24. září. Některé z nich jsme v Dívčích Kopech nikdy neviděli. A právě tito narychlo přihlášení lidé rozhodli o osudu Dívčích Kop. Volby vyhrálo (s rozdílem o 1,1 voliče napříč) dosavadní vedení. Protikandidátka, vytvořená z řad starousedlíků, neměla šanci.

Z nově zvolených kandidátů prošli dva mladí lidé, z vedení starého nebyl zvolen jeden člen. A poté se rozjelo nechutné a ponižující hanobení člověka, který to všechno „způsobil“. Na silnici před obecním úřadem se objevil červený nápis „Petrů je“, doplněný výmluvným kosočtvercem, a druhý den zde přibyl nápis „My to víme“ (dodejme, že nápisem znectěný Petr Petrů je synem autorky dopisu a oponentem vedení obce, pozn. red.).

Po volbách, které dopadly tak, jak je uvedeno výše, se Petr Petrů obrátil ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích s tím, že volby byly neregulérní a jsou tudíž neplatné. Soud však jejich neplatnost nepotvrdil a po výslechu svědků rozhodl, že průběh voleb regulérní byl. A to ještě není všechno. Petr Petrů si totiž svou snahou o přezkoumání voleb vysloužil nelichotivé označení udavač, což bylo zveřejněno opět na povrchu vozovky, tentokrát u příjezdu do obce směrem od Hadravovy Rosičky. Nový nápis zněl „Petrů – udavač“ a obligátní kosočtverec samozřejmě opět nechyběl.

Něco tak hanebného, nízkého a podlého! (dokončuje M. Petrů) A jenom proto, že někdo chce v obci něco změnit a dokázat, že smyslem života není závist, nevraživost a ubližování, nýbrž společné soužití v klidu, slušnosti a bez strachu z toho, co bude zítra. Přijdou snad ke slovu ještě radikálnější metody? Tato situace mi nepřijde normální.

Vzhledem k tomu, že v dopise od Milady Petrů chyběla určitá fakta a především jména, požádali jsme o upřesnění informací toho nejpovolanějšího, jejího syna Petra Petrů.

Petrů: Volby 2014?

Byly zmanipulované!

„Po komunálních volbách v roce 2006 se do vedení Dívčích Kop dostali bratři Oto a Pavel Brusovi a naše vesnice se od té doby nerozvíjí,“ konstatuje chmurně Petr Petrů a pokračuje: „Hospodaření obce je zahaleno tajemstvím, protože k účetním podkladům se nikdo nedostane, a oni dva jmenovaní dosáhli dokonce i toho, že zasedání zastupitelstva jsou de facto neveřejná. Ne že by se na ně nesmělo, ale veřejnost už jalové schůze přestaly zajímat.“

Dle Petra Petrů není v pořádku ani chování Brusových vůči občanům obce. „Jsou sprostí na staré lidi, nadávají jim a jsou za celou řadou zbytečných problémů či vyložených osobních zlovůlí,“ tvrdí Petrů a přechází k podzimním komunálním volbám v roce 2014, jež podle názoru jeho i mnohých dalších neproběhly v Dívčích Kopech právě regulérně.

„My, tedy Občané Dívčích Kop, jsme byli nové volební uskupení a neměli přístup k listině voličů,“ líčí Petrů. „A až teprve v den voleb vyšlo najevo, že voličů není 53, jak jsme se domnívali, nýbrž 57. Vládnoucí uskupení SNK Dívčí Kopy mělo v ruce systém přihlašování lidí k trvalému pobytu, a toho také náležitě využilo. Těch několik na poslední chvíli přihlášených lidí totiž výsledek voleb zásadně ovlivnilo. Samozřejmě ku prospěchu SNK Dívčí Kopy.“

Krajský soud zajímá

jen jediná skutečnost

Volební uskupení Občané Dívčích Kop (jmenovitě Petr Petrů) se vzápětí obrátilo na Krajský soud v Českých Budějovicích a průběh voleb i jejich výsledek tam napadlo. Žalobci poukazovali na fakt, že na listině voličů jsou i lidé, kteří na ní nemají co dělat. Petr Petrů upřesňuje: „Konkrétně se jednalo o bratra zdejšího zastupitele Michala Kupky, přihlášeného sem 24. září (volby byly 10. a 11. října, pozn. red.), nebo o MDDr. Havlíčka Pavla, který tu má pouze nezkolaudovanou chatu bez čísla popisného. Další dva narychlo přihlášení voliči pracují a trvale žijí v Linci a nemovitost v Dívčích Kopech prodali, proto neměli být na listině voličů uvedeni a neměli volit. Posledním podezřelým voličem byl člověk, který zdejší nemovitost zdědil, ale ve vsi ho nikdy nikdo neviděl. Pozoruhodné bylo i to, že se k volbám dostavili i lidé, kteří byli do té doby nezvěstní. Soud však náš návrh na vyslovení neplatnosti voleb bohužel zamítl. Studiem judikátů jsem ale následně zjistil, že na tomto rozhodnutí nebylo nic mimořádného. Krajské soudy smetou tyto návrhy ze stolu prakticky pokaždé. Zohledňují totiž jen jediný fakt – místo trvalého pobytu voliče v den konání voleb. Tečka. Dalším krokem mohl být identický návrh k soudu v Brně, ale tento krok už jsem neučinil.“

Kdo tahá za páky

a hanobí jméno?

A právě v den jednání krajského soudu (o uznání neplatnosti voleb) se prý ve vsi objevily (v dopise Mileny Petrů zmíněné) nápisy a lidová geometrická grafika. „Obrátil jsem se na soud a tím pádem se ze mě stal udavač,“ krčí rameny Petr Petrů. „Tedy udavač a to druhé, nakreslené. Stalo se ale ještě něco. Došlo ke zviditelnění rodiny Brusových, zejména bratrů Oty a Pavla, což si oni rozhodně nepřáli. Být ve vlivném pozadí, tzv. šedou eminencí, jim totiž velice vyhovovalo. A teď už musí být všem jasné, kdo za páky, které hýbou obcí, ve skutečnosti tahá. Policie případ hanobení mého jména sice odložila, ovšem ve vsi ví snad každý, že pachatel neznámý rozhodně není.“

O prachy jde opět

až na prvním místě?

Závěrem by měla zaznít otázka, co může za urputným bojem o udržení moci ve vsi být. A Petr Petrů odpovídá: „Peníze, samozřejmě. Jsou tu například rozlehlé obecní lesy, ve kterých se těží dřevo. Na tom není nic špatného, jenže se neví, kolik dřeva se skutečně vytěží a kolik procent z tržby skončí na obecním účtu a kolik jinde, a to už špatné je. Zdejší hospodaření s obecními penězi se mi všeobecně nelíbí o nic víc, než mnohdy poměrně drsná šikana místních obyvatel. Poměry v obci mě vedou až k úvahám o změně svého trvalého bydliště.“

- Svatopluk Doseděl -