Proslulý tenor Štefan Margita exkluzivně pro Žurnál.

Letošní životní jubileum jste oslavil galakoncertem ve Státní opeře. Jak to dopadlo?

Š. Margita: Byl to krásný koncert a dopadl dobře. Uskutečnil se v čerstvě zrekonstruovaných prostorách a mými hosty byli Kateřina Kněžíková, Adam Plachetka a Elena Zhidkova, což je skvělá ruská zpěvačka, žijící v Berlíně. V zahraničí už jsem s ní vystupoval několikrát. A stát na jevišti po boku manželů Kateřiny a Adama, to je skutečný zážitek. Říká se, že pokud člověk není praštěný oponou, na jevišti mu to fungovat nemůže. My čtyři oponou praštění evidentně jsme, a proto nám to taky fungovalo výborně.

Vaše kariéra je pozoruhodná, zcestoval jste svět, zpíval jste v prvotřídních sálech… Co považujete za svůj umělecký vrchol?

Š. Margita: Umělecký vrchol… Já myslím, že tak nemůžu označit žádné sebelepší místo, kde jsem zpíval, důležitější pro mě je, v jakém věku ještě zpívat dokážu. To je to nejkrásnější. Doufám, že mi tato schopnost ještě nějaký čas vydrží. Ale abych vám vyhověl, jeden ze svých kariérních vrcholů uvedu. Kdyby mi někdo před třiceti lety řekl, že jednou budu zpívat v Metropolitní opeře v New Yorku, nevěřil bych mu. Jenže ono k tomu došlo a byla to pro mě obrovská pocta. Kde jinde se člověk v kantýně potká s Luciano Pavarottim, José Carrerasem či s Plácido Domingem?

Dnes jste tu s šansonovým pásmem Intimity. To je žánrová změna. Co vás k ní přivedlo?

Š. Margita: Chtěl jsem udělat nové věci a přijít s novým koncertním programem, který by nebyl operní. A roli tu sehrála i pandemie covid-19, během níž začal náš Michal (adoptivní syn Michal Kindl, pozn. red.) psát písničky, tyto mi posílal a já se je učil. Vše vyvrcholilo albem Na správné cestě a tímto koncertním turné.

Michal Kindl se na projektu podílí i coby pianista, respektive klávesista, a třetím členem týmu je violoncellistka Iris Moris, říkám to správně?

Š. Margita: Ano. Jak napsal Michal v jedné písničce, na jevišti jsme jen my tři a úplně holí. Nikdo a nic nám nepomůže. Kdybychom si vzájemně nesedli, fungovat bychom v tak malé partě nemohli. My si ale sedli skvěle. A pokud se během koncertu přihodí něco nežádoucího, jsme schopni se zachránit. Jsem s těma dvěma šťastný.

Vaší doménou jsou světová operní díla. Jak se vám teď zpívají písně napsané přímo pro vás?

Š. Margita: Zpívají se mi krásně. Je to takové odpočinkové, ležérní a skutečně intimní. Musím upoutat příjemnými melodiemi i hezkými a srozumitelnými texty, v nichž se řada posluchačů uvidí a pozná.

Série recitálů Intimity jde tedy ruku v ruce s albem Na správné cestě. Jak se novinka líbí vašim fanouškům?

Š. Margita: Zatím vše nasvědčuje tomu, že se jim líbí moc. V polovině října jsme ji pokřtili a mohu říct, že se deska prodává dobře. A příznivou odezvu registruji i během koncertů. Musím to zaklepat.

Díval jsem se na plán vašeho turné Intimity a vypadá to dost náročně. Jste na takové časté přesuny zvyklý?

Š. Margita: Ano, jsem. Pravdou nicméně je, že u koncertních vystoupení je cestování to nejobtížnější. Na místě konání akce musí být člověk několik hodin před koncertem, musí se připravit, udělat akustickou zkoušku a po odzpívání koncertu se zase vydat na cestu. Zpěvák na sebe přitom musí dávat velký pozor. Na své zdraví. I pouhá rýma může být pro něj totiž fatální. A v době pandemie je to ještě výrazně horší. Já například nedělám ani autogramiády. Samotného mě to mrzí, osobní kontakt s lidmi mi velmi chybí, ale bohužel, teď nemohu jinak.

Album Na správné cestě vychází i na LP. Co říkáte na to, že se elpíčka pořád drží?

Š. Margita: Mám z toho velikou radost. Elpíčka se nejen drží, jejich obliba dokonce pořád roste. Jak těch starých, tak těch nově natočených. Já nyní doma gramofon nemám, ale myslím, že si jej brzy pořídím a svoje vinylové desky opráším. Docela mě zajímá, jak srovnání starých s novými dopadne.

Na závěr maximálně optimisticky… Jste čerstvý dědeček. Jaký je to pocit?

Š. Margita: Vnučka se jmenuje Adelaine a pocit je to senzační. Michal mě a Hanku poprosil, abychom holčičku pokřtili, což od něj bylo moc hezké, a my se toho úkolu rádi ujali. Velkým překvapením bylo ovšem to, že rodiče Adalaine spojili křtiny se svojí svatbou. Tohle vážně nikdo nečekal. Když se rozezněl svatební pochod, všichni jsme jen koukali. Všem třem přeju, aby byli hodně dlouho šťastní.

- Sváťa Doseděl -