...další články

Řečická kapela. Co o ní říká kapelník?

Tradice dechovky v Kardašově Řečici sahá poměrně daleko. Přibližte nám trochu historii.

K. Mach: Řečická kapela vznikla z formace, která v Kardašově Řečici hrála od osmdesátých let minulého století. Jmenovala se Bartošova dechovka a svého času hrávala v podstatě každý týden. Na plesech, oslavách, různých výročních schůzích atp. Hrál v ní můj táta, můj děda, moji strejdové... Já jsem v této dechovce začínal, když mi bylo asi patnáct let. Po roce 1990 doba velkých dechovek skončila, akcí ubývalo a stagnovat začala i dechovka naše. V roce 2000 jsem vedení kapely převzal já, kapelu jsme přejmenovali na Řečickou kapelu a brzy chytili druhý dech.

Došlo tou dobou i k personálním změnám?

K. Mach: Čas nezastavíte, muzikanti stárnou a nějaké personální změny byly proto nevyhnutelné. Měl jsem to štěstí, že jsem chodil do hradecké lidové školy umění k panu učiteli Tůmovi, který tam tehdy měl solidní dětskou dechovku, a já byl jejím členem. Mám tudíž řadu známých muzikantů přibližně mého věku a z jejich řad jsem Řečickou kapelu doplnil. Od té doby jsme stabilizováni. Opouští nás de facto jen ti, kdo už s námi kvůli věku hrát nemohou nebo nechtějí.

Kolik vás v plném stavu je?

K. Mach: Je nás sedmnáct. Třináct muzikantů plus dva zpěváci a dvě zpěvačky.

Hrajete i v menší sestavě?

K. Mach: Lze říct, že hrajeme výhradně v kompletním obsazení.

Mladí nad dechovkou nezřídka ohrnují nos. Je problém získat mladou krev?

K. Mach: Je to velký problém. Řekl bych, že se daří získávat spíš novou krev z řad mých vrstevníků. Faktem ale je, že například můj syn nebo syn mého bratrance Pepy, který u nás hraje na křídlovku, s dechovkou problém nemají a občas s námi vystupují. Takže nějakou mladou krev tu vlastně přece jen máme.

Znalost not je u vás podmínkou?

K. Mach: Ano, hrajeme výhradně z not.

Co je doménou vašeho repertoáru?

K. Mach: V době, kdy jsem kapelu přebíral, nám všem bylo jasné, že je spousta konkurence, co hraje líp, na rozdíl od nás má ve svých řadách profesionální muzikanty, absolventy konzervatoře atp. Na základě toho jsme usoudili, že hrát veskrze písničky od těchto kapel převzaté nemá valný smysl, a vsadili proto na tvorbu vlastní. A tato je dnes naší doménou. Jedná se pochopitelně o skladby dechovkové. Na repertoáru máme samozřejmě i české lidovky a písničky časem prověřené, které si s námi návštěvníci tanečních akcí můžou zazpívat.

Vaši autorskou trojici tvoří Petr Žižka, Jan Dvořák a vy?

K. Mach: Je to tak. V současné době máme bezmála třicet vlastních věcí.

Z pera Petra Žižky vzešel i hit, který pravidelně zaznívá ve vysílání Českého rozhlasu České Budějovice…

K. Mach: Ano. Písnička se jmenuje Holky jihočeský a lidem se opravdu líbí.

Jak jste se s písničkou do vysílání rozhlasu probojovali?

K. Mach: Tahle písnička je na cédéčku, které jsme natočili právě v českobudějovickém rozhlasu a následně je dali tamním dramaturgům k dispozici. Oni si z něj vybrali Holky jihočeský a už to bylo. Posluchači si o tenhle kousek začali psát a hit byl na světě.

Jednalo se o vaše první cédéčko?

K. Mach: Ne, bylo už druhé. A na třetím pracujeme. Rádi bychom je nahráli v prostorách kulturního domu v Kardašově Řečici. Jinak naše cédéčka lze pořídit prostřednictvím kapelního webu www.recickakapela.estranky.cz, kde je uveden kontakt na mě. Já už se o zaslání postarám.

Jak už jste zmínil, před nějakými dvaceti roky se mluvilo o tom, že dechovka končí. Muzikanti dechovkáři vymřou, písničky budou zapomenuty. Dnes ale vidíme, že se tak rozhodně nestalo. Dechovkové kapely jsou tu pořád, například českobudějovický rozhlas tuhle muziku stále vysílá, je zde TV Šlágr… V čem podle vás nesmrtelnost dechovky spočívá?

K. Mach: Já se domnívám, že lidová písnička jen tak nezanikne. Jedná se vesměs o písničky snadno zapamatovatelné i zazpívatelné. Lidi si je mezi sebou předávají odjakživa. Dechovka je prostě naše, česká. A proto bude žít pořád.

Řečická kapela se objevila i v TV Šlágr…

K. Mach: V TV Šlágr jsme byli v roce 2012. Ten rok jsme nahráli první cédéčko a na Šlágru potom dotočili obraz. Myslím, že nás tam pouští a prodávají pořád, ale jistě to nevím, nesleduju to.

Jak se vám ve Šlágru líbilo?

K. Mach: Bylo to příjemné, ale dnes bychom další spolupráci asi dost zvažovali. Programová náplň této televize už se nám totiž zamlouvá výrazně méně, než tenkrát. Hudební uskupení například v podobě dvou chlápků za naprogramovanými klávesami… No, asi mi rozumíte.

Jo, rozumím. Přínos to pro vás ale mělo, ne?

K. Mach: Ano, reklama to byla slušná. Kvůli tomu jsme do toho koneckonců šli.

Minulý rok se Řečická kapela aktivně zúčastnila natáčení filmu ve Slavonicích…

K. Mach: Jednalo se o film Po strništi bos na motivy knížky Zdeňka Svěráka v režii jeho syna Jana. Film se odehrává za druhé světové války a dějově předchází úspěšnému filmu Obecná škola.

Jak jste k tomu přišli?

K. Mach: Jak slepí k houslím. Vloni na jaře mi zavolali z produkce tohoto filmu s tím, že by potřebovali zahrát pohřeb, a my na nabídku kývli. Nakonec se z toho vyklubaly tři natáčecí dny, během nichž jsme kromě pohřbu natočili například i Slovanské pochody, a to ve scéně, kdy na slavonické náměstí přijíždí tanky sovětů osvoboditelů.

Kontaktovali vás tedy na základě pozitivních referencí?

K. Mach: Zřejmě. Údajně nás doporučil někdo ze Slavonic. Produkce se během natáčení filmu vyměnila a v době našeho příjezdu už se nám důvod toho, proč právě my, zjistit nepodařilo.

Dostali jste se do kontaktu s pány Svěráky?

K. Mach: Dostali. A mohu konstatovat, že jak Zdeněk, tak Jan jsou naprosto pohodoví lidé. Vědí přesně, co chtějí, ale na place přitom žádné dusno nevytváří. Naopak, atmosféra byla maximálně příjemná. Zdeněk Svěrák působí ve filmech mile, moudře a lidsky, a já teď vím, že přesně takový je i ve skutečnosti.

Hudební těleso jako je to vaše musí zajisté zkoušet. Jak se tolik muzikantů dokáže domluvit na termínu konání zkoušky? Coby kapelník zavelíte nebo jak?

K. Mach: Nijak zvlášť velet nemusím. Zkoušky máme standardně každé úterý, po vzájemné domluvě výjimečně i jindy. Kromě víkendů, to je pořád nějaké hraní. Takřka vždy se nám daří zkoušet v plném počtu.

Co se týče konzumace alkoholu při hraní… Máte v kapele zaveden tzv. suchý zákon?

K. Mach: (smích) Ne. Máme zaveden mokrej.

Je tu duben. Kde vás můžeme vidět a slyšet?

K. Mach: V dubnu bychom se rádi pustili do nahrávání již zmíněného třetího cédéčka, takže na tento měsíc jsme žádné hraní nenasmlouvali. V květnu zahrajeme během lampionových průvodů v Kardašově Řečici a v Jindřichově Hradci, v Žirovnici se zúčastníme festiválku Dechovky 21. století a budeme i na řečické pouti a řadě dalších akcí. Pořadatelé, kteří by měli o naše vystoupení zájem, nás mohou kontaktovat na našem výše uvedeném webu.

- Sváťa Doseděl -