...další články

Ředitel Centra sociálních služeb Jiří Blížil: Zákaz vycházení nesli někteří klienti těžce.

Která hradecká zařízení Centrum sociálních služeb zastřešuje?

J. Blížil: Konkrétně v Jindřichově Hradci máme jedno zařízení v České ulici, kde jsou umístěny převážně osoby s mentálním postižením, a dále spravujeme Domov seniorů naproti bývalé textilce Jitka na okraji Otína. Plus dva domky a asi deset bytů chráněného bydlení, v nichž bydlí lidé de facto soběstační a vyžadující tudíž minimální podporu. Jinak ale působíme na celém území někdejšího okresu. Našich klientů je celkem cca 550, přičemž přímo v Hradci jich máme přibližně 300.

Pandemie všechny zaskočila. Jak to po jejím vypuknutí vypadalo u vás? Nastaly zmatky či dokonce začala panika?

J. Blížil: To sice ne, ale náročné to zpočátku bylo. Nikdo nevěděl, jak se vše bude vyvíjet a co nás vůbec čeká. Standardním problémem byl nedostatek roušek. Zásobu pro běžný provoz jsme na skladě měli, jenže pro takto intenzivní a plošné použití toto množství pochopitelně nestačilo. V tomto ohledu jsme se tedy k celostátní nervozitě přidali. Stejně jako s rouškami, byl zkraje problém se získáním desinfekčních prostředků, ale i tenhle zádrhel se brzy vyřešil. Někteří klienti pak zase těžce nesli nařízený zákaz vycházení, který pro ně představoval poměrně negativní změnu, avšak nepříjemná situace obnáší nezbytná nepříjemná opatření. Postupně jsme se všichni museli naučit v nových podmínkách fungovat a na nás bylo zajistit jak bezpečí klientů, tak to, aby úroveň péče o ně nijak zásadně neutrpěla.

Dnes už máte ochranných pomůcek dostatek?

J. Blížil: Dá se říct, že máme. Jen bych zde rád připomněl, že v kritické době jsme obdrželi spousty textilních roušek darem od soukromých osob i od různých společností. Moc nám to tehdy pomohlo a dárcům patří naše velké poděkování.

Předpokládám, že nejožehavější situace je v Domově seniorů v Otíně, kde jsou umístěni vaši nejstarší a tedy i nejohroženější klienti. Je tomu tak?

J. Blížil: Ano. Hrozbu zavlečení covid-19 se i v tomto zařízení snažíme minimalizovat, ale vyloučit nákazu bohužel nelze. Máme nastavena přísná pravidla, nařizující zaměstnancům, aby omezili kontakty s potenciálně rizikovými osobami, dbali na prevenci a chovali se maximálně zodpovědně. Co zdejší klienty zasáhlo nejsilněji, je nepochybně dočasný zákaz návštěv, a to včetně návštěv rodinných příslušníků. Určité výjimky tu sice jsou, ale tyto se týkají jen velmi malého počtu specifických seniorů a jsou zanedbatelné.

Jak senioři dlouhou izolaci psychicky snáší?

J. Blížil: Radost z ní určitě nemají. Kontakt s blízkými jim chybí a není se čemu divit. Nehledě na to, že kvůli rouškám na obličejích lidi kolem sebe hůř poznávají, což jim na náladě taky nepřidá.

Snažíte se jim nějak pomoci?

J. Blížil: Jistě. Snažíme se, aby jejich kontakt s venkovním světem nebyl úplně přerušen, a zprostředkováváme jim alespoň komunikaci telefonickou nebo komunikaci prostřednictvím sociálních sítí. Před několika dny jsme navíc obdrželi darem tablety a ke slovu tudíž přichází i optimální videohovory.

Je ve vašich zařízeních stále přítomen lékař?

J. Blížil: Není. Smluvní lékař z řad praktických lékařů dochází do našich zařízení jednou až dvakrát týdně. Plus jeho návštěvy individuálních či akutních případů.

Prováděli jste testování na covid-19?

J. Blížil: Prováděli a pravděpodobně je budeme provádět i nadále. U klientů i zaměstnanců. Dosavadní výsledky testů byly naštěstí negativní.

Máte dostačující personál? Nechybí vám lidi?

J. Blížil: Lidi máme, k dnešnímu dni 450, nicméně určitá obměna personálu tu probíhá a já musím konstatovat, že noví zaměstnanci do našeho oboru se v této době hledají dost obtížně. Práce v sociálních službách byla teď hodně medializována a mnozí lidé z ní mají zřejmě obavy.

Jakou požadujete kvalifikaci?

J. Blížil: Do přímé péče požadujeme vzdělání v oborech, které nabízí například i Střední zdravotnická škola v Jindřichově Hradci. Pokud zájemce patřičnou kvalifikaci nemá, má možnost doplnit si vzdělání pomocí tzv. kvalifikačního kurzu v rozsahu 150 hodin.

Uplatní se u vás dobrovolníci?

J. Blížil: S dobrovolníky spolupracujeme, ale ve stávající situaci jsme tuto spolupráci omezili. Důvod je jednoduchý – čím víc lidí se v zařízení protočí, tím je riziko zavlečení nákazy větší.

Z médií slýcháme, jak je nemocniční zdravotní personál přetížen a vyčerpán. Zdejší personál teď taky pracuje pod zvětšeným tlakem?

J. Blížil: Jsem si jist, že ne. Způsob práce našich všeobecných sester a fyzioterapeutů se v době nouzového stavu nijak zvlášť nezměnil a jejich úkoly jsou v podstatě pořád stejné. Činností navíc je vlastně jen provádění testů na covid-19.

Máte připraven krizový plán pro případ, že by se ve vašem zařízení nákaza objevila?

J. Blížil: Ano. Pro ten případ máme zpracován doporučený postup. Pokud by však k nákaze došlo, nezůstali bychom v tom sami, vše bychom řešili ve spolupráci s Krajskou hygienickou stanicí v Českých Budějovicích.

V Břevnici u Havlíčkova Brodu došlo během koronavirové krize k totálnímu uzavření domova důchodců. Uvnitř zůstal i personál. Počítáte i s takovýmto extrémem?

J. Blížil: Doufáme, že k němu nedojde, ale počítat s ním musíme. Preventivně už jsme proto vytvořili seznam zaměstnanců, kteří by v případě uzavření zařízení byli ochotni zůstat po nezbytně nutnou dobu nepřetržitě uvnitř. Je to samozřejmě dobrovolné, nejsme armáda. Pokud by tento extrém nastal, museli bychom řešit i spoustu dalších věcí. Nepřivolávejme to.

Jaký je váš názor na diskutované pojmy rozvolňování a promořování?

J. Blížil: Na základě informací, které mám k dispozici, se domnívám, že promořování není úplně ten nejlepší nápad. Nejsem epidemiolog, jsem laik, ale mám pocit, že by to mohlo být i nebezpečné. Zejména pro rizikové skupiny, tudíž i pro seniory. Promořování obyvatelstva virem v době, kdy není lék ani vakcína, se mi zkrátka dvakrát nezamlouvá. S postupným rozvolňováním krizových opatření naopak souhlasím. Povolit všechny šrouby najednou, to by asi nedělalo dobrotu, ale povolení postupné, v navrhovaných třech fázích, je dle mého názoru nevyhnutelné. Jednou se k normálu vrátit musíme.

Co byste závěrem vzkázal příbuzným vašich klientů?

J. Blížil: Především jim chci vzkázat, ať jsou pozitivní a optimističtí. Světlo na konci tunelu už je vidět. O jejich blízké je u nás dobře postaráno a chvíle, kdy se s nimi zase normálně setkají, se kvapem blíží.

- Svatopluk Doseděl -