Ředitel hradecké nemocnice JUDr. Vohnout: Možnost následného krvácení tu je...

Třináctiletá Eliška Eliášová podstoupila letos 29. března operaci krčních mandlí a 31. března byla propuštěna s tím, že je v pořádku. Tři dny na to však doma začala silně krvácet z krku a lékař ze záchranky řekl, že jde de facto o tepenné krvácení. Ztratila prý cca litr krve. Není za tímto nebezpečně rychlým propouštěním pacientů ekonomika a nízký počet lůžek?

Dr. Vohnout: Ne, tak to není. Určitě ne v případě našeho ušního, nosního a krčního oddělení. Zdejší obložnost je nižší než 80 procent. To znamená, že zhruba 20 procent lůžkové kapacity je tu volných. Z čehož vyplývá, že toto oddělení rozhodně není nuceno rychle se „zbavovat“ odoperovaných pacientů, aby na uvolněná lůžka mohli být uloženi pacienti noví. Proč byla tato holčička propuštěna už druhý den po operaci, to je otázka pro primáře Markalouse. K prověření záležitosti jsem se ještě nedostal, ale jsem přesvědčen o tom, že místo pro to dítě k dispozici bylo.

Prakticky identický případ se stal o několik dnů dříve. Pacientkou byla tenkrát osmnáctiletá Kristýna Šikýřová. Taky byla propuštěna krátce po operaci krčních mandlí a taky doma málem vykrvácela z krku. Neměl se z toho někdo poučit a Elišku nechat v nemocnici déle?

Dr. Vohnout: Tohle je opět otázka pro primáře Markalouse. Kdy je pacient propuštěn domů, to je na zodpovědnosti lidí, kteří se o něj starají. Určitá, byť nevelká, pravděpodobnost, že k následnému krvácení dojde, u těchto případů je. I když mě, jako nelékaře, také překvapuje, že se to může stát i po tolika dnech. Ta první pacientka byla propuštěna čtyři dny po operaci a krvácet začala až potom.

Lékaři ovšem konstatují, že kritický je první a druhý den po operaci a pak den sedmý a osmý, když se odlupují strupy. Vy, jak říkáte, nejste lékař a nevíte to, ale primář Markalous by to asi vědět měl. Neměl by si dávat větší pozor?

Dr. Vohnout: V nejabstraktnější úrovni říkám, že ano. Ale zároveň musím říci, že primář Markalous je velmi zkušený operatér, který provádí tisíce úspěšných operací ročně. V tuto chvíli si tudíž neosvojuji právo kritizovat jeho rozhodnutí o propuštění těchto dvou pacientek do domácí péče. Nebezpečí následného krvácení tu nicméně je a pacienti, v těchto konkrétních případech tedy spíš jejich rodiče, by na ně upozorněni být měli.

Je známo, že zdravotní sestry nemají kdovíjaké platy, že jsou nezřídka přepracované a unavené… Ale přesto, co říkáte na slova matky Elišky Eliášové, cituji: „Když byla Eliška po dvouhodinové operaci (po následném krvácení) převážena z operačního sálu na JIPku, sestra z krčního oddělení, která vozík s Eliškou tlačila, prý nadávala, proč se s ní musí vláčet a že prý to klidně mohla dojít sama.“ Připadá vám to v pořádku?

Dr. Vohnout: Ne. Takovýto výrok obhajovat rozhodně nebudu. A nemyslím si, že za tím byla únava zdravotní sestry. Bohužel, lidi jsou jenom lidi a někdy řeknou něco, co by říct neměli. Před pacienty by si zdravotní personál měl dávat zvlášť pozor, a pokud jde o dítě, platí to dvojnásob. Panuje obecné přesvědčení, že děti takovéto věci nevnímají, ale není to pravda, vnímají je naopak možná víc, než dospělí. Uvedená věta se tedy mohla té holčičky velmi dotknout.

Primář Markalous, jak už jste uvedl, je výborný operatér. To nikdo nezpochybňuje. Hovoří se ale o tom, že jeho chování k pacientům není právě příjemné. Poněkud drsně se měl chovat i k třináctileté Elišce, kterou k němu den po druhé operaci přivezli na kontrolu z jednotky intenzivní péče. Holčičky se musela zastat přítomná zdravotní sestra z JIPky a lékař z JIPky pak na primáře Markalouse dokonce sepsal stížnost. Zabývali jste se touto stížností?

Dr. Vohnout: Já osobně jsem se touto stížností nezabýval. Tím však neříkám, že řešena nebyla. Zjistím, jak se věci mají, a stížnost prověřím. Teprve potom se budu moci k případu vyjádřit.

A vaše vyjádření v rovině hypotetické?

Dr. Vohnout: Pokud se k tomu mám vyjádřit v rovině čistě hypotetické, pak musím říci, že takové chování by bylo nevhodné.

Ještě k pooperační péči. Je podle vás v pořádku, že pacient den po operaci krčních mandlí dostane k jídlu místo kašovité stravy tvrdý rohlík? Působí to dojmem, že pokud takový pacient nedostane vhodnou stravu z domova, bude mít hlad. Pamatuji se, že dřív děti dostávaly i zmrzlinu…

Dr. Vohnout: V pořádku to zajisté není, ale já teď, když spolu hovoříme, nevím, zda se to skutečně týká naší nemocnice. Je to další věc, která si vyžaduje moje prověření. A také tak učiním.

Když paní Šikýřová přivezla svoji silně krvácející dceru k nemocnici, krvácela dívka dalších deset minut na trávník. Pak teprve přišel jediný sloužící zřízenec. Proč je v pátek večer v nemocnici jediný zřízenec?

Dr. Vohnout: Tak to není. V nemocnici jsou k dispozici minimálně tři zřízenci. Vždycky, i v noci. Areál nemocnice je ale velký a může se tudíž stát, že chvíli trvá, než zřízenec přijde.

Zřízenec nicméně dorazil až po uvedené době. Chyba byla tedy na straně tohoto člověka?

Dr. Vohnout: Pravděpodobně ano, ale jak už jsem řekl, areál nemocnice je velký a v podobné situaci se člověku zdá každá minuta dlouhá.

Myslíte si, že vaši primáři mají příznivé podmínky a dostatečné provozní finance k tomu, aby jejich oddělení mohla fungovat dobře?

Dr. Vohnout: Situace, v níž se nachází naše zdravotnictví, není zdaleka optimální. V hradecké nemocnici se proto dlouhodobě hodně šetří, ale přesto se domnívám, že například právě pro oddělení ušní, nosní, krční vytváříme takové podmínky, aby mohlo fungovat tak, jak fungovat má.

- Svatopluk Doseděl -