...další články

Richard Tesařík exkluzivně pro Žurnál

Jak se vám koncerty „stodolního“ typu líbí?

R. Tesařík: Líbí se mi moc. Takové prostředí mám rád. Něco podobného, jako je Rocková stodola v Horních Dvorcích, provozuje i písničkář Vašek Koubek v Chotěmicích u Deštné. Intimní hraní s příjemnou atmosférou. Prostě fajn.

Yo Yo Band jste založili v roce 1975 s bratrem Vladimírem. Tehdy ale frčel spíš klasický rock, ne? Jak jste přišli zrovna na reggae?

R. Tesařík: S reggae jsme vyrukovali až později. Začínali jsme se soulem a s funky. Obliba reggae ve světě teprve začínala. Bob Marley, Eddy Grant…

Bylo těžké s funky a soulem prorazit?

R. Tesařík: Jasně, populární bigbít jsme nehráli. My se s tím ale nějak poprali a po čase se nám prorazit podařilo. Takovým klubovým způsobem. Zpočátku jsme vystupovali v podstatě zadarmo, nebo jak se říká za pivo a párek, ale pak pořadatelé a producenti přestali mít takové ty kecy „co to jako je“ a my se dostali na světlo a do širšího povědomí lidí.

V začátcích byl vaším členem i Ondřej Hejma…

R. Tesařík: Ano. Přišel k nám z kapely Žízeň, kterou měl s Ivanem Hlasem, ale Yo Yo Band asi nebyl úplně jeho šálek čaje, tak si nakonec založil Žlutého psa.

Když v roce 2003 zemřel váš bratr, uvažoval jste o tom, že Yo Yo Band skončí?

R. Tesařík: Ne, o tom jsem tehdy neuvažoval. Písničky byly napsány, lidi je měli rádi, chodili na nás, tak proč končit? Brácha by to určitě taky nechtěl.

Yo Yo Band jak vidno jede dodnes. Máte v plánu nové album?

R. Tesařík: Koncertujeme pořád, to je pravda, ale o novém albu jsme zatím nemluvili. Ovšem nikdy neříkej nikdy. Uvidíme.

Narodil jste se v Ostravě. Kdy jste ji opustil? Ještě coby dítě?

R. Tesařík: Coby úplně malé dítě. Do mých čtyř let jsme žili v Moravské Chrastové, kde jsem měl babičku a dědu, a potom jsme se odstěhovali do Prahy.

Konkrétně do Dejvic.

R. Tesařík: Ano.

Váš táta byl československý generál, navíc válečný hrdina. Jaký je váš vztah k armádě? Tipoval bych vás na pacifistu.

R. Tesařík: Ne, pacifista nejsem. Akorát jsem neměl rád socialistickou armádu. Proti armádě jako takové nic nemám, je potřeba. Ale vojáci musí být dobře vycvičení profíci, kteří jsou v případě maléru něco platní. Ne chasníci, co rukovali povinně, na vojně ztratili dva roky života a nic kloudného se tam nenaučili.

Zpět k muzice. Vaše písničky jsou vtipné, zapamatovatelné, přitom ne pitomé a hlavně každý hned pozná, že poslouchá Yo Yo Band. Vy se na písničkách autorsky podílíte?

R. Tesařík: Hudbu skládal hlavně brácha, já psal některé texty. Takové ty lyrické má na triku Ivan Hlas. Ale na tvorbě našeho repertoáru se podílelo a stále podílí lidí víc.

V poslední době se razí až zběsilá korektnost. Ve filmech i v písničkových textech. Řada těch starých by dnes sítem cenzora nejspíš neprošla. Jak se vám to zamlouvá?

R. Tesařík: Nezamlouvá se mi to vůbec. S cenzurou jsme se potýkali už za bolševika a mrzí mě, že je tahle nepříjemnost zase tady. Na našich koncertech problémy s texty nemáme, ale v některých rádiích občas narazíme. Třeba s písničkou To mě láká. Zpívám tam o tom, jak se dívám na ženy. Je to sice trochu erotické, ale rozhodně ne vulgární. A někomu to najednou vadí. Český rozhlas Radiožurnál nechce hrát ani náš hit Karviná. To mi hlava vážně nebere. Po pětatřiceti letech svobody je to dosti trapné. V devadesátkách jsem se cítil nejsvobodnější.

A jak byste okomentoval novinky jako gender, padesát nebo bůhvíkolik pohlaví, zelený fanatismus…?

R. Tesařík: Tak to jsou úplné hovadiny. Magořina. Když je chlap na chlapy, chodí nebo žije s chlapem. Když je ženská na ženské, táhne to s ženskou. A proč ne? Ale těm ostatním prostě jenom hrabe v makovici. A o tom dalším, co jste řekl, si myslím totéž. Asi jsem nekorektní, ale nedá se s tím nic dělat. Řekl bych, že se máme moc dobře a někteří lidi vymýšlí kraviny.

Reggae, které hrajete, je Bob Marley a Bob Marley je marihuana. Jaký máte názor na její případnou legalizaci?

R. Tesařík: Zákaz marihuany by měl skončit. V některých evropských zemích už šrouby povolují. Mám dojem, že dokonce i v Německu. U nás jsme v tomto ohledu hrozně přísní. Já trávu nehulím. Ne že bych to v minulosti nikdy neudělal, ale zjistil jsem, že mi po trávě vysychá hlas a špatně se mi zpívá. A k tomu zákazu. Proč je marihuana zakázána a alkohol ne? Jaký je v těch dvou věcech rozdíl? Nemluvě o tom, že její zákaz podporuje černý trh s ní, potažmo i podhoubí zločinu. Víte přece, jak to dopadlo, když v Americe před sto lety zakázali chlast.

Dočetl jsem se, že k vašemu životu patří grilovačky, nějaká ta kořalička, doutníčky… Vyznavači zdravého životního stylu by vás asi nepochválili. Jak byste jim oponoval?

R. Tesařík: Řekl bych jim, ať se na mě podívají. Letos mi bude 79 let a chodit pořád můžu. Dokonce i zpívat. (smích) Tyhle věci jsou dílem dány geneticky a hlavně to není tak, že bych do sebe denně nalil pětadvacet panáků, to fakt ne.

Co říkáte na neustálé zdražování točeného piva?

R. Tesařík: Že to vede k tomu, že chlapi přesedlali na lahváče a lemtají pivo doma, na zahradě nebo v garáži. Mnozí si pořídili výčepní zařízení s chlazením, na víkend s kámoši investují do soudku a dopřávají si točené za polovinu. Hospody tím pochopitelně trpí a nedivím se, že jich spousta končí. Nejsem na tom tak blbě, abych si nemohl dát pivo za šedesát korun, ale plno lidí na to dnes opravdu nemá. A dost drahé je koneckonců i pivo lahvové nebo v plechovkách. Plzeň za 38 korun! Jenže pokud to lidi za ty peníze kupují, proč zlevňovat, že? Věřím, že ruka trhu výrobcům a prodejcům nakonec nafackuje. Pozoruhodné je, že třeba v Rakousku se Plzeň v plechu prodává za necelé euro. A platy jsou tam navíc jaksi vyšší.

Když na internetu občas čtu diskuse pod články na toto téma, někdy žasnu. Hodně lidí tam totiž hospodským krach škodolibě přeje. Okrádají, tak ať padnou a jdou dělat něco pořádného. Asi takhle. To o čemsi vypovídá, ne?

R. Tesařík: Toto je klasický čecháčský přístup. O hercích, zpěvácích a hudebnících, kteří se během covidu ocitli bez práce a bez příjmů, se lidi vyjadřovali podobně. Nejraději anonymně na sociálních sítích. Tam je to bezpečné. Do očí by to ale neřekli.

Teď vás odcituju, ať to kapku odlehčíme. „Abstinent je skoro stejně hrozná nadávka jako intelektuál.“ Skutečně jste to řekl?

R. Tesařík: Jóóó! (smích) To vychází ze Švejka. „A představte si, Švejku, že je to abstinent!“

Co vám na abstinentech a intelektuálech vadí?

R. Tesařík: Ale ono to tak není. Mně vadí hlavně takoví ti povýšení chytrolíni, co všechno ví, všude byli dvakrát, nikdy nezmokli a od všeho mají klíče. A ostatní jsou debilové. Fakt, že má člověk dvě, tři vysoké školy, ještě nic neznamená. Nemám rád sociální inženýry. Dobrosery, co furt vymýšlí kraviny a cpou nám je do hlavy. Ve vedení Evropské unie je přesně takových bohužel dost. A abstinenti? Když chce někdo abstinovat, ať si klidně abstinuje, ale ať k tomu nenutí mě.

Moje máma alkoholu nikdy moc nedala, ale přitom říkávala, že chlap, co vůbec nechodí do hospody, je divnej. Souhlasil byste?

R. Tesařík: Jo, to sedí. Asketové mi byli vždycky podezřelí. Pozor na ně.

Jste sice v důchodu, ale pořád pracujete. Nemůžete bez práce být?

R. Tesařík: Vypadá to, že ne. Jak už bylo řečeno, s Yo Yo Bandem pořád koncertujeme, navíc hraju v pár muzikálech v Divadle Kalich a k tomu šest hodin denně vyučuju na Mezinárodní konzervatoři. Individuálně tři studenty, každého dvě hodiny.

Žijete v rodinném domě v pražských Modřanech, kam jste se přesunul z Dejvic. Domácí práce údajně nevyhledáváte, ale prý rád myjete okna. Je to pravda?

R. Tesařík: No, rád… Nevadí mi to. Svého času jsem se mytím oken deset let živil, takže tak nějak vím, jak na to. Rychle, bez velké námahy a přitom dobře. Ale opravdu hodně rád vařím. Všechno, nebojím se ani omáček. Omáčka je totiž základ. Nedávno k nám přišli kamarádi a já jim připravil parádní menu. Předkrm trhané kančí maso, druhý chod zeleninové ratatouille, třetí zauzený losos, pak krémová rajská polévka po polsku a jako hlavní chod byl kanec s šípkovou omáčkou a karlovarský knedlík. Nakonec jsem servíroval vylepšenou smetanovou zmrzlinu. Všem moc chutnalo.

Když vám bylo pětašedesát, dostal jste od kolegů z Divadla Kalich narozeninový dárek v podobě tandemového seskoku padákem. Museli vás pak ke skoku hodně přemlouvat?

R. Tesařík: Nemuseli. Já si častokrát říkal, že bych si skočil, jenže znáte to, na nic pořád není čas. Ale když jsem seskok dostal darem, čas jsem si udělat musel. Byl za tím hlavně kolega Vodochodský. Ten si taky myslel, že budu vyvádět, a dokonce mi slíbil, že jestli to nepřežiju, zařídí mi smuteční obřad na rozptylové loučce, ale já mu zkazil radost. Nebál jsem se a přežil. (smích) Bylo to skvělé.

Jaké vás čeká léto? Pracovní? Nebo bude i nějaká dovolená?

R. Tesařík: V srpnu možná na chvíli někam vypadnu, budu jezdit na chatu, chytat ryby… Ale léto bude jinak vesměs pracovní. S Yo Yo Bandem. Koncerty, festivaly… Na obě ty složky léta se moc těším.

- Sváťa Doseděl -